פלוגות הלילה המיוחדות
Special Night Squads
Zvláštní noční komanda
Zvláštní noční komanda byly britsko-židovskými speciálními jednotkami, jejichž primárním úkolem byla ochrana ropovodu z Kirkúku do Haify proti arabským útokům. Jejich organizátorem byl britský kapitán Orde Wingate.
V roce 1936 byl do britské mandátní Palestiny poslán mladý britský kapitán Orde Wingate. Tento nábožensky horlivý důstojník zde sloužil jako zpravodajský důstojník. Wingate na rozdíl od většiny svých kolegů měl kladný vztah k Židům a dokázal si získat jejich důvěru. Do Palestiny přišel v době, kdy Arabové ve zvýšené míře začali podnikat útoky na Židy a Brity. Wingate této skutečnosti chtěl čelit vytvořením malé, avšak elitní mobilní jednotky, která by podnikala protiútoky proti těmto skupinám. Své akce měly jednotky složené z britských velitelů a židovských bojovníků podnikat především v noci.
Wingatovy návrhy byly jeho nadřízenými po dlouhou dobu ignorovány - mezi britskými důstojníky panovala nechuť k oficiální spolupráci s Židy a k nekonvenčním způsobům vedení boje. Nakonec se mu podařilo přesvědčit velitele britských vojsk v Palestině Archibalda Wavella a začal s jednáními s Židovskou agenturou a Haganou, jejichž dosti skeptické představitele se mu podařilo pro tuto myšlenku získat. Nový britský velitel generál Haining mu v červnu 1938 udělil povolení k vytvoření Zvláštních nočních komand. Hlavní základnu si Wingate zřídil symbolicky v Ejn Harodu, v místě kde biblický židovský soudce Gideon sestavoval své vítězné vojsko. Zvláštní noční komanda především aktivně střežila zmíněný ropovod, když podnikala odvetné noční útoky vůči arabským skupinám sabotérů. Vedle toho se zaměřily i na útoky proti pohraničním vesnicím, ze kterých byly prováděny útoky proti britským cílům a židovským osadám.
Tato zvláštní noční komanda byla velmi úspěšná v odvracení nepřátelského guerilového boje. Jejich nejznámějším bitvou byla ta u Daburíje, kde ve čtrnáctihodinovém střetnutí dokázali porazit mnohem silnějšího nepřítele. Avšak nekonvenční způsob boje a zejména tvrdý postup vůči nepříteli, v této oblasti a v tomto času ne neobvyklý, vyvolával kritiku v řadách Britů a dokonce i Židů. Britové tyto oddíly ještě v roce 1938 rozpustily. Wingate v říjnu požádal o dovolenou a odjel do Londýna. Jeho zdejší lobování na ministerstvu kolonií přimělo jeho nadřízené v Palestině, aby ho zbavili všech velitelských funkcí a v květnu ho přeložili do Británie.
Velitelské kádry oddílů byly jmenovány z řad Britů. Mužstvo se rekrutovalo z Hagany a Notrimu, respektive z Židovské obecní policie. Komanda vystužili i zkušení bojovníci z Foše, který byl jednotkou s podobným zaměřením. Zvláštní noční komanda byla ovšem oficiální jednotkou, zatímco Foš byl "jen" uskupením v rámci Hagany.
Wingate a "jeho" zvláštní noční komanda ovlivnily vojenskou doktrínu Hagany a pozdějších IDF. Prvky jako přenesení boje na území nepřítele, využití mobilních přepadových oddílů, boj v noci, tajné operace či přítomnost velitele v čele útoku se staly platnou součástí budoucí bojové taktiky Hagany a IDF. V této souvislosti stojí za zmínku skutečnost, že těmito oddíly prošel například generál Moše Dajan, který pak zastával řadu velitelských funkcí v izraelské armádě, včetně funkce náčelníka generálního štábu či ministra obrany.
Zdroje:
http://www.zionism-israel.com
KATZ, Samuel M.: Israeli Elite Units since 1948, Osprey Publishing, London 1988, s. 4.
http://www.globalsecurity.org
Special Night Squads
Zvláštní noční komanda
Zvláštní noční komanda byly britsko-židovskými speciálními jednotkami, jejichž primárním úkolem byla ochrana ropovodu z Kirkúku do Haify proti arabským útokům. Jejich organizátorem byl britský kapitán Orde Wingate.
V roce 1936 byl do britské mandátní Palestiny poslán mladý britský kapitán Orde Wingate. Tento nábožensky horlivý důstojník zde sloužil jako zpravodajský důstojník. Wingate na rozdíl od většiny svých kolegů měl kladný vztah k Židům a dokázal si získat jejich důvěru. Do Palestiny přišel v době, kdy Arabové ve zvýšené míře začali podnikat útoky na Židy a Brity. Wingate této skutečnosti chtěl čelit vytvořením malé, avšak elitní mobilní jednotky, která by podnikala protiútoky proti těmto skupinám. Své akce měly jednotky složené z britských velitelů a židovských bojovníků podnikat především v noci.
Wingatovy návrhy byly jeho nadřízenými po dlouhou dobu ignorovány - mezi britskými důstojníky panovala nechuť k oficiální spolupráci s Židy a k nekonvenčním způsobům vedení boje. Nakonec se mu podařilo přesvědčit velitele britských vojsk v Palestině Archibalda Wavella a začal s jednáními s Židovskou agenturou a Haganou, jejichž dosti skeptické představitele se mu podařilo pro tuto myšlenku získat. Nový britský velitel generál Haining mu v červnu 1938 udělil povolení k vytvoření Zvláštních nočních komand. Hlavní základnu si Wingate zřídil symbolicky v Ejn Harodu, v místě kde biblický židovský soudce Gideon sestavoval své vítězné vojsko. Zvláštní noční komanda především aktivně střežila zmíněný ropovod, když podnikala odvetné noční útoky vůči arabským skupinám sabotérů. Vedle toho se zaměřily i na útoky proti pohraničním vesnicím, ze kterých byly prováděny útoky proti britským cílům a židovským osadám.
Tato zvláštní noční komanda byla velmi úspěšná v odvracení nepřátelského guerilového boje. Jejich nejznámějším bitvou byla ta u Daburíje, kde ve čtrnáctihodinovém střetnutí dokázali porazit mnohem silnějšího nepřítele. Avšak nekonvenční způsob boje a zejména tvrdý postup vůči nepříteli, v této oblasti a v tomto času ne neobvyklý, vyvolával kritiku v řadách Britů a dokonce i Židů. Britové tyto oddíly ještě v roce 1938 rozpustily. Wingate v říjnu požádal o dovolenou a odjel do Londýna. Jeho zdejší lobování na ministerstvu kolonií přimělo jeho nadřízené v Palestině, aby ho zbavili všech velitelských funkcí a v květnu ho přeložili do Británie.
Velitelské kádry oddílů byly jmenovány z řad Britů. Mužstvo se rekrutovalo z Hagany a Notrimu, respektive z Židovské obecní policie. Komanda vystužili i zkušení bojovníci z Foše, který byl jednotkou s podobným zaměřením. Zvláštní noční komanda byla ovšem oficiální jednotkou, zatímco Foš byl "jen" uskupením v rámci Hagany.
Wingate a "jeho" zvláštní noční komanda ovlivnily vojenskou doktrínu Hagany a pozdějších IDF. Prvky jako přenesení boje na území nepřítele, využití mobilních přepadových oddílů, boj v noci, tajné operace či přítomnost velitele v čele útoku se staly platnou součástí budoucí bojové taktiky Hagany a IDF. V této souvislosti stojí za zmínku skutečnost, že těmito oddíly prošel například generál Moše Dajan, který pak zastával řadu velitelských funkcí v izraelské armádě, včetně funkce náčelníka generálního štábu či ministra obrany.
Zdroje:
http://www.zionism-israel.com
KATZ, Samuel M.: Israeli Elite Units since 1948, Osprey Publishing, London 1988, s. 4.
http://www.globalsecurity.org