Interstate TDR-1

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
Vánoční srazy 9.12.2017 Praha a Karviná | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Interstate TDR-1

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Interstate TDR-1 Interstate TDR-1
    Originální název:
    Original Name:
    Interstate TDR-1
    Kategorie:
    Category:
    bezpilotní bojový letoun unmanned combat aerial vehicle
    Výrobce:
    Producer:
    Interstate Aircraft & Engineering Corp., El Segundo, Kalifornie
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1943-DD.MM.1944
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    189
    (podle jiných zdrojů 2 XTDR-1 a 199 TDR-1)
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.MM.RRRR
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    odhazovací jettisonable
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    1360 kg 2998 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    2676 kg 5900 lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    14,91 m 48ft 11in
    Délka:
    Length:
    11,56 m 37ft 11,12in
    Výška:
    Height:
    5,10 m 16ft 8,78in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    ? m2 ? ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of engines:
    2
    Typ:
    Type:
    řadový motor Lycoming O-435-2 o výkonu 163 kW s dvoulistou vrtulí in-line engine Lycoming O-435-2 with power 218.6 bhp with two-bladed propeller
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    ? ?
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    225 km/h v ? m 139.8 mph in ? ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    ? km/h v ? m ? mph in ? ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    ? m ? ft
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    685 km 425.6 mi
    Vytrvalost:
    Endurance:
    ? h
    Výzbroj:
    Armament:
    907 kg bomb nebo torpédo 2000 lb (bombs or torpedo)
    Vybavení:
    Equipment:
    - -
    Uživatelské státy:
    User States:
    Poznámka:
    Note:
    U USAAF létal jeden sériový stroj jako XBQ-4. -
    Zdroje:
    Sources:
    designation-systems.net
    http://www.aerofiles.com/_i.html
    http://www.mugualumni.org/secretarsenal/page9.html
    http://www.vectorsite.net/twcruz_1.html
    www.seawaves.com
    http://www.stagone.org/command-break.html
    Balous, Miroslav: Letadla 39-45: Interstate TDR-1, Letectví a kosmonautika 2015 / 10
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71639#540478Verze : 4
    MOD
    Avatar
    Interstate TDR-1


    Počátkem roku 1943 byl zahájen projekt OPTION, program vývoje útočného bezpilotního letounu pro americké námořnictvo. Prvním testovaným typem se stal Naval Aircraft Factory TDN-1, který byl ovšem brzy přehodnocen pro jiné využití a v programu ho nahradil záložní typ, Interstate TDR-1. Šlo o stroj velmi podobné konstrukce (některé prameny tvrdí, že z TDN přímo vycházel), také šlo o jednoduché letadlo poháněné dvěma civilními motory, Lycoming O-435-2, lišil se ovšem dolnoplošnou konstrukcí křídel. Také byly použity převážně nedeficitní materiály, hlavně dřevo, a do jeho výroby tak byly zapojena například i továrna na hudební nástroje Wurlitzer Musical Instrument Company a továrna na kola Schwinn, která vyráběla nosnou konstrukci z ocelových trubek. TDR-1 mělo velmi jednoduchou pilotní kabinu, na rozdíl od TDN krytou, používanou pro přelétávání a pro přistávání po testovacích letech. Pro "ostré" lety byl kryt snímán a nahrazen hladkým krytem, také pevný podvozek byl při bojových letech po startu odhozen.Výzbroj TDR-1 tvořily buď bomby o celkové váze 900 kg nebo torpédo.


    Stejně jako TDN-1 byl TDR ovládán na dálku pomocí televizní kamery v přídi a rádiem předávaných signálů. Jako řídící letoun byl zvolen Grumman TBM-1C Avenger, který dostal do zadní části pumovnice zatažitelnou radarovou anténu. Osádku tohoto letounu tvořil vždy pilot, radista, střelec a operátor dálkového ovládání. Ten nejprve řídil TDR-1 vizuálně pomocí joysticku, po přiblížení k cíli ale nad sebou zatáhl neprůhledný kryt, aby zamezil oslnění, a další let sledoval pomocí radarové obrazovky a obrazovky televizního zařízení Block. Součástí dálkového ovládání byl kromě joysticku také telefonní číselník, který instruoval autopilota k vykonání některé z přednastavených činností, např. k odjištění bomby či odhození torpéda. Kvůli omezení, danému pouze čtyřkanálovým pásmem, mohly být jedním strojem ovládány pouze čtyři bezpilotní letouny.


    Pro testy a případné nasazení TDR-1 byla sestavena jednotka Special Task Air Group 1 (STAG-1), tvořená perutěmi VK-11 a VK-12. V srpnu 1943 sídlila v Michiganu, kde také proběhly testy TDR-1 na cvičné letadlové lodi USS Sable, a nakonec byla v létě 1944 přemístěna do Monterrey v Kalifornii. Americké námořnictvo a jmenovitě admirál Nimitz jejich bojové použití z letadlových lodí ale odmítalo, nakonec ale bylo dosaženo jejich nasazení v Pacifiku ze základny na Russelových ostrovech, kam jednotka dorazila v červnu 1944. První útok pomocí TDR-1 se odehrál 30. července 1944, kdy šest strojů (dva byly záložní) zaútočilo na opuštěnou japonskou nákladní loď Yamazaki Maru, zakotvenou u mysu Esperance u ostrova Guadalcanal. Záložní letouny se nakonec hodily, protože dva stroje byly zničeny při startu, u dalších dvou nevybuchly bomby, až poslední dvojice úspěšně zasáhla cíl. Útok byl i nafilmován, podpora projektu byla ale tak malá, že to sotva stačilo k povolení další činnosti. 19. září 1944 se STAG-1 rozdělil, peruť VK-12 se přesunula na Stirling Field na Treasury Island jižně od Bougainvilleu a VK-11 severně na ostrově Green Island. Když byla jeho činnost 26. října 1944 ukončena, STAG-1 měl na kontě 46 použitých TDR-1, z toho 37 nasazených k útokům a alespoň 21 zásahů. Japonci považovali tyto útoky za sebevražedné a jejich propaganda mluvila o amerických kamikadze...


    Poslední útok se odehrál 26. října, kdy jednotka se čtyrmi TDR-1 napadla maják na mysu St. George a třemi zásahy ho naprosto zničila. Přesto byla jednotka rozpuštěna, Avengery shozeny do moře a personál navrácen k běžným jednotkám. Válka se vyvíjela dobře a poloviční úspěšnost nebyla dost dobrá k tomu, aby ospravedlnila další vynakládání prostředků na tak experimentální zbraň. Problémy dělala, podobně jako u jiných projektů, elektronika, televizní zařízení bylo příliš hrubé a obraz nezřetelný, aby šlo použít na něco jiného než opravdu veliké cíle, a to ještě jen během dne. Hrozilo navíc, že Japonci brzy vyvinou nějakou rušičku, podobně jako začali brzy po nasazení Spojenci rušit německé rádiem ovládané střely.


    Jeden z 189 postavených TDR si půjčila armáda, která mu přidělila označení XBQ-4 a testovala ho mezi dubnem a prosincem 1943, další zájem ale neprojevila. Na základě TDR-1 vznikla také varianta TD2R, které se lišily použitím motorů Franklin O-805-2 o výkonu 335 kW, ovšem oba prototypy byly před dokončením přeznačeny na XTD3R-1 a dostaly hvězdicové motory Wright R-975-13 o stejném výkonu. Byl postaven ještě prototyp, označený XTD3R-2, pravděpodobně k odlišení přestavby a novostavby. Původní objednávka 40 kusů TD3R-1 ale byla zrušena před zahájením stavby. USAAF přidělila TD2R označení BG-5, XBQ-6 pro prototypy XTD3R a BQ-6A pro sériové TD3R, nikdy však žádné nepoužívala.


    Ne všechny TDR-1 byly nasazeny nebo zničeny při výcviku, ale protože si je už dříve jejich piloti pochvalovali pro skvělé letové vlastnosti, část se jich po válce dostala i do civilních rukou a sloužily jako sportovní letadla. Do dnešních dnů se dochoval jeden stroj v muzeu letectva v Pensacole.



    Zdroj:
    designation-systems.net
    http://www.aerofiles.com/_i.html
    http://www.mugualumni.org/secretarsenal/page9.html
    http://www.vectorsite.net/twcruz_1.html
    www.seawaves.com
    http://www.stagone.org/command-break.html

    pilotované verze

    TDR-1 s kabinou pro přelety. Zdroj: http://aeroweb.brooklyn.cuny.edu/database/aircraft/getimage.htm?id=6427

    Edna III, v současnosti jediný dochovaný stroj. Všimněte si kamery systému Block v přídi. Zdroj: http://www.tfcbooks.com/special/missiles.htm

    Grumman TBM-1C Avenger, řídící letoun projektu TDR. Zdroj: http://www.tfcbooks.com/special/missiles.htm

    Jiný záběr na TDR-1 v bojové podobě. Zdroj: http://www.mugualumni.org/secretarsenal/page9.html

    TDR-1 se zakrytou kabinou a podvěšenou bombou. Zdroj: http://aeroweb.brooklyn.cuny.edu/database/aircraft/getimage.htm?id=6428
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71639#252261Verze : 2
    MOD