SS - HMS Upholder (N99)

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

SS - HMS Upholder (N99)

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    HMS Upholder HMS Upholder
    Originální název:
    Original Name:
    HMS Upholder
    Kategorie:
    Category:
    ponorka submersible ship (SS)
    Třída:
    Class:
    U (2.skupina)
    Kódové označení:
    Pennant Number:
    N99
    Loděnice:
    Builder:
    Vickers Armstrongs v Barrow-in-Furness, Velká Británie / Great Britain
    Založení kýlu:
    Laid Down:
    30.10.1939
    Spuštění na vodu:
    Launched:
    08.07.1940
    Uvedení do služby:
    Commissioned:
    31.10.1940
    Vyřazení ze služby:
    Decommissioned:
    14.04.1942 (pravděpodobně potopena severně od Tripolisu / probably sunk northerly of Tripoli)
    Potopené lodě:
    Sunk Ships:
    25.04.1941 Antonietta Lauro (5423 BRT)
    26.04.1941 Arta (2452 BRT)
    01.05.1941 Arcturus (2597 BRT)
    01.05.1941 Leverkusen (7386 BRT)
    24.05.1941 Conte Rosso (17879 BRT)
    03.07.1941 Laura C (6181 BRT)
    20.08.1941 Enotria (852 BRT)
    22.08.1941 Lussin (3988 BRT)
    18.09.1941 Oceania (19507 BRT)
    18.09.1941 Neptunia (19475 BRT)
    09.11.1941 RN Libeccio (1615 t)
    05.01.1942 R.MSG Ammiraglio Saint Bon (1500 t)
    27.02.1942 Tembien (5584 BRT)
    18.03.1942 R.MSG Tricheco (810 t)
    19.03.1942 Maria (22 BRT)
    Velitel:
    Commander:
    08.08.1940-01.02.1941 Wanklyn, Malcolm David (Lieutenant)
    01.02.1941-14.04.1942 Wanklyn, Malcolm David (Lieutenant-Commander)
    Jednotka:
    Unit:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Poznámka:
    Note:
    Překlad jména: zastánce (příznivec) -
    Zdroje:
    Sources:
    http://en.wikipedia.org
    www.uboat.net
    navalhistory.flixco.info
    http://home.cogeco.ca/~gchalcraft/sm/UClass.html
    ALLAWAY, Jim: Hrdina z Upholderu. 1.vydání. Plzeň: MUSTANG,s.r.o. 1996. ISBN 80-7191-135-6, z anglického originálu Hero of the Upholder, Airlife Publishing Ltd. 1991 přeložil Josef Grubhoffer
    PEJČOCH, Ivo, NOVÁK, Zdeněk, HÁJEK, Tomáš: Válečné lodě[4]. 1.vydání. Praha: Naše vojsko s.p. 1993. 374s. ISBN 80-206-0357-3
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/72361#255762Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Historie HMS "Upholder" - 1.část



    HMS "Upholder" se stala legendou ještě během své aktivní kariéry a s jejím jménem se pojí hned několik nej. Byla nejúspěšnější ponorkou Royal Navy ve II. světové válce - potopila nejvíce nepřátelské tonáže, zároveň její (první a jediný) velitel, Lieutenant-Commander Malcolm David Wanklyn, se stal nejúspěšnějším ponorkářem britského Královského námořnictva a prvním ponorkářem II.světové války, vyznamenaným nejvyšším britským vojenským vyznamenáním - Viktoriiným křížem.
    Ponorka HMS Upholder dokázala během své relativně krátké kariéry, trvající pouhých 16 měsíců, zničit dopravní lodě o tonáži více než 96 000 BRT a pokořila nejen obchodní lodě, ale také dvě ponorky, torpédoborec a pravděpodobně také další ponorku a torpédoborec.



    Historie této úspěšné lodi se začala psát krátce po začátku války, 30. října 1939, kdy byl položen její kýl v loděnicích Vickers Armstrong v Barrow-in-Furness na severu Anglie, největšího dodavatele ponorek pro Royal Navy.
    HMS Upholder byla jednou z prvních ponorek 2. skupiny třídy "U", třídy, kterou původně projektovali pro cvičné úkoly. To se paradoxně příznivě promítlo do jejich bojové hodnoty, neboť měly jednoduchou konstrukci, velmi dobré manévrovací schopnosti, hydrodynamické vlastnosti a snadnou ovladatelnost. Tato třída ponorek vyhovovala svou úsporností a jednoduchou, rychlou stavbou požadavkům Admirality pro operace v Severním a především Středozemním moři, kde nebyla třeba velká autonomičnost. Nevýhodou naopak byla nižší hloubka, do které se plavidla mohla ponořit. V čistých a průzračných středomořských vodách to byl, především kvůli leteckým útokům, poměrně značný handicap.
    První skupina ponorek, HMS "Undine", HMS "Ursula" a HMS "Unity" byla vyzbrojena 6 torpédomety ráže 533, z nichž dva byly vně pláště ponorky a nedaly se během plavby znovu nabít. Podobně konstruována byla i první plavidla 2.skupiny, mezi nimi i HMS "Upholder". Vnější torpédomety vytvářely charakteristický, zvýšený tvar přídě. Až později se přišlo na konstrukční vadu těchto ponorek, totiž takovou, že v případě vystřelení salvy všech 6 torpéd ponorka doslova vylétla na hladinu, v důsledku náhlého, podstatného úbytku své váhy. Nedalo se tomu nijak zabránit a tak začátkem roku 1940 britská Admiralita rozhodla, že vnější torpédomety budou odstraněny. Pro později stavěné ponorky 2.skupiny se ještě podařilo projekt pozměnit, pro HMS "Upholder" a její první sesterské lodě už bylo pozdě.



    Již v průběhu stavby se v Barrow-in-Furness objevil budoucí velitel ponorky, Lieutenant Malcolm David Wanklyn, který dohlížel na její stavbu a dokončování. Ředitelem společnosti byl bývalý ponorkový důstojník z I.světové války a velitelům stavěných ponorek, tedy i Wanklynovi, vycházel maximálně vstříc a zařídil, aby se při stavbě přihlíželo k jejich návrhům a podnětům.


    8. července 1940 sklouzl trup dokončované ponorky na vodu a paní Doris Thompson, manželka ředitele loděnic, provedla slavnostní křest. Po dokončení musela ponorka projít řadou zkoušek, testů a cvičných plaveb, než mohla být zařazena do služby. Zkoušky torpédometů absolvovala v zálivu Long Loch u západního pobřeží Skotska.
    Během října 1940 dokončili pracovníci loděnice všechny práce, a 31. 10. 1940 byla HMS "Upholder" zařazena, s taktickým číslem N99, do služby v Royal Navy.
    Jako každá ponorka, dostala i HMS "Upholder" svůj oficiální znak, který měl vztah k jejímu jménu. V tomto případě se ve znaku objevilo podivné sousoší, stylizující se do podoby bezruké bohyně Venuše, nesoucí na hlavě mísu. Lieutenant Wanklyn na znak pohlížel s nechutí, dokonce jej nazval "bezrukou řeckou kurvičkou", (Armless Greek bint) a proto nařídil svému prvnímu důstojníkovi, Michaelu St.Johnovi, aby vymyslel lepší znak. St.John použil logo pojišťovací společnosti Atlas Insurance Company, které znázorňovalo starořeckého Titána Atlase, obra nesoucího na ramenou nebeskou klenbu v podobě zeměkoule (Upholder znamená "ten, který něco podpírá, nadnáší"). Veliteli se logo zalíbilo, sám vyřezal podle nákresu sošku, která se stala oficiálním znakem ponorky. Se znakem, přiděleným Admiralitou, odmítal mít do budoucna cokoliv společného.
    Po zařazení do služby byla HMS "Upholder" převelena do Gosportu na jihovýchodním pobřeží Anglie, kde absolvovala několik cvičných plaveb a 10. prosince 1940 odplula na bojiště, které jí mělo přinést nesmrtelnou slávu - do Středozemního moře.



    HMS "Upholder" někdy během roku 1940



    Nejprve zamířila k Gibraltaru, kde se dočkala nového roku, doplnila zásoby a palivo, byly provedeny nejnutnější opravy a 3.ledna 1941 vyplula směrem k Maltě. Během cesty velitel Wanklyn obdržel rozkaz, aby přerušil cestu na Maltu a hlídkoval v Sicilské úžině. Touto úžinou měl v blízké době proplout konvoj s životně důležitými zásobami pro Maltu a HMS "Upholder" se stala součástí jeho vzdálené ochrany a s úkolem zabránit případnému útoku italských hladinových lodí. Nicméně během své hlídky ponorka žádnou loď nezahlédla a tak svou první bojovou plavbu nemohla zakončit úspěchem.


    14. ledna 1941 dorazila HMS "Upholder", jako jedna z prvních ponorek třídy "U", na Maltu a byla zařazena do 10. ponorkové flotily pod velením Commandera George W.G. Simpsona.
    16. ledna 1941 se Malta stala cílem masívního náletu německých a italských bombardérů. HMS "Upholder" v té době kotvila u boku nejlákavějšího cíle, letadlové lodi HMS "Illustrious". Námořníci z ponorky pomáhali s palubními kulomety "Lewis" odrážet útoky a ačkoliv letadlová loď byla několikrát zasažena a mizela v gejzírech vody, způsobených pumami, které minuly, ponorka jako zázrakem vyvázla bez škrábnutí.



    Večer 24. ledna 1941 vyplula HMS "Upholder" na svou první bojovou plavbu z maltské základny. Zamířila do vod západně od libyjského Tripolisu, kde panoval čilý lodní provoz.
    25. ledna 1941 v odpoledních hodinách ponorka dorazila do vyznačeného sektoru a započala hlídku. Krátce před půlnocí zaslechl operátor hydrofonu zvuk lodních šroubů a 26. ledna 1941 po 01:00 ráno hlídka na můstku ponorky, plující na hladině v noční tmě, zahlédla konvoj několika dopravních plavidel a doprovodného torpédoborce. Lieutenant Wanklyn se rozhodl zaútočit na hladině a krátce po 01:30 nařídil vypálit dvě torpéda na nejbližší loď, vzdálenou asi 2 300 metrů. Obě však minula. Ponorka změnila kurs a odpálila další dvě torpéda na následující dvě dopravní lodě, jejichž obrysy se vynořily ze tmy. Smrtonosné plovoucí nálože však opět nezasáhly cíl. Zklamaný velitel vydal rozkaz k ponoření a nechal konvoj odplout. Po hodině se HMS "Upholder" znovu vyhoupla na hladinu a začala dobíjet akumulátory.
    V noci z 27. na 28. ledna 1941 ponorka objevila další konvoj tří nákladních lodí. Velitel se však rozhodl nezaútočit, protože plavidla plula zřetelně s prázdnými nákladovými prostory.
    Nad ránem ,28.n ledna 1941, poblíž tuniského pobřeží objevila hlídka objekt, který vypadal jako nehybná loď, stojící na kotvách. Velitel HMS "Upholder" se rozhodl s útokem posečkat do rozbřesku, což se ukázalo jako prozíravé, protože ranní slunce odhalilo, že to, co hlídka považovala za nehybnou loď, je ve skutečnosti pouze velkým domem na skalnatém pobřeží.
    Krátce na to, ve 04:30, u mělčin Kerkennah, se v periskopu ponorky objevily siluety velké nákladní lodě, doprovázené pomocným křižníkem. HMS "Upholder" se přiblížila asi na 800 metrů a v intervalu 12 sekund vystřelila dvě torpéda. O minutu později v ponorce zaslechli silnou explozi. Jedno z torpéd zasáhlo nákladní loď, zatímco druhému pravděpodobně selhal gyroskop. Ponorka se ponořila do větší hloubky a vyčkávala 2 hodiny, než se Lieutenant Wanklyn rozhodl vynořit zpět na periskopovou hloubku. Oběť byla identifikována jako německá nákladní loď "Duisburg" (7389 BRT), s hluboce ponořenou přídí, bezmocně driftující na hladině. Ponorka se přesunula k západní hranici svého sektoru, protože velitel předpokládal, že s poškozenou lodí je konec. Posádka však dokázal udržet "Duisburg" na hladině a italská torpédovka "Orione" ji později odtáhla do Tripolisu, ke 4 měsíce trvajícím opravám.
    Ponorka v novém prostoru hlídkovala až do 30. ledna 1941, kdy hydrofony zachytily zvuk lodních šroubů několika hladinových lodí. V periskopu se objevily siluety dvou velkých lodí (nákladní loď "Motia"- 2336 BRT a tanker "Delfin"- 5210 BRT) a dvou doprovodných plavidel. Kvůli eskortě zaútočila ponorka z větší vzdálenosti (asi 3600 metrů) a dvě torpéda se vydala k cíli. Na jedné z doprovodných lodí však zahlédli dráhu torpéd, konvoj změnil kurs a podařilo se mu uniknout zásahu. Torpédovka "Aldebaran" pak na HMS "Upholder" zaútočila hlubinnými bombami. Během 15minutového bombardování vybuchlo 25 náloží, z nich některé velmi blízko ponorky, způsobujíc menší poškození uvnitř trupu. Ponorka klesla do hloubky 46 metrů (150 stop) a vyčkávala. Zvuk šroubů italské torpédovky později začal slábnout a britská ponorka se pomalu "odplížila" do bezpečí.
    HMS "Upholder" posléze zamířil zpět na základnu, kam dorazil 1. února 1941. Téhož dne byl Malcolm David Wanklyn povýšen do hodnosti Lieutenant-Commander.



    Na další plavbu vyplula ponorka 12. února 1941 v 11:00, spolu s torpédoborcem HMS "Havock", se kterým odpoledne provedla cvičné manévry. Na základnu se, na rozdíl od torpédoborce, nevrátila a zamířila opět do stejného sektoru jako minule - k západním trasám do libyjského Tripolisu.
    K večeru téhož dne, asi 25 Nm od Malty zahlédla hlídka na hladině tmavý bod, který velitel nejprve považoval za německý stíhač ponorek, posléze v něm identifikoval vynořenou ponorku. Podle situační zpravy o pohybu spojeneckých ponorek se v této oblasti nemělo žádné spřátelené plavidlo nacházet, ale přílišná blízkost Malty v Lieutenant-Commander Wanklynovi vzbudila pochybnosti. I za cenu rizika vyzvala HMS "Uholder" světelným signálem neznámou ponorku k identifikaci. Ačkoliv ponorka neodpověděla, velitel byl přesvědčen, že v dalekohledu pro noční vidění rozeznává tvary britské ponorky třídy "T" a nařídil odplout. Později se ukázalo, že neznámou lodí byla skutečně britská ponorka HMS "Truant", která se kvůli poškozením vracela na základnu o 24 hodin dříve. Radiostanice byla nefunkční a hlídka na můstku přehlédla signál z HMS "Upholder", protože ta plula na pozadí Malty, ozářené protileteckými světlomety. Zkáze unikla pouze díky opatrnosti, dobrému zraku a úsudku velitele HMS "Upholder".
    Ponorka hlídkovala až do 19. února 1941 v oblasti jihovýchodně od zálivu Gabes, u pobřeží Tuniska. Podél břehu panoval čilý námořní ruch, ale lodě proplouvaly většinou těsně u břehu a útok na ně byl velmi riskantní, kvůli možnosti detonace torpéda na pobřeží a prozrazení ponorky.
    Teprve 19. 02. 1941, pozdě večer hlídka ohlásila konvoj, plující na východ, který se skládal ze tří dopravních lodí, doprovázených silnou eskortou tří torpédoborců. HMS "Upholder" se přiblížila na 1200 metrů od předpokládané dráhy vedoucí lodě a vypálila dvě torpéda. Konvoj však byl rychlejší, než velitel odhadl a torpéda minula cíl. Naštěstí pro ponorku, eskorta útok vůbec nezaznamenala a ponorka se tiše vzdálila. Na zpáteční cestě na Maltu kopírovala HMS "Upholder" běžné trasy italských a německých konvojů, ale žádná příležitost k útoku se již nenaskytla.
    Na základnu se ponorka vrátila 23. února 1941 - bez úspěchu.



    Začátkem března vyplula HMS "Upholder" opět do vod poblíž Tripolisu. Doplňkovým úkolem při této plavbě bylo nalodění pětičlenného speciálního komanda britských vojáků - poručíka, seržanta a tří mužů, kteří se měli seznámit s poměry na ponorce. O bližším účelu této mise nebylo posádce nic známo.
    HMS "Upholder" neměla štěstí. 5. března 1941 narazila na malý konvoj, který plul z Tripolisu na sever, ale veliteli připadal cíl nevýznamný, protože lodě pluly po prázdnu a navíc je doprovázela silná eskorta. Útok tedy nenařídil.
    O několik dnů později narazila ponorka na další malý konvoj s eskortou. HMS "Upholder" se přiblížila až na 800 metrů a velitel nařídil vystřelit dvě torpéda. Obě však cíl minula, nejspíše kvůli chybnému odhadu ponoru lodi, takže podplula pod jejím kýlem. Velitel flotily - Commander Simpson nebyl z neúspěchů ponorky příliš nadšen, ale nedal veliteli HMS "Upholder" najevo svou nelibost, také díky tomu, že Lieutenant-Commander Wanklyn odváděl skvělou zpravodajskou činnost a podával vyčerpávající informace o pohybu nepřátelských letounů a lodí, které během patrol HMS "Upholder" zahlédla.
    Koncem března 1941 přijala radiostanice ponorky příkaz odplut k východnímu pobřeží Sicílie a sledovat aktivity nepřítele. Rozkaz také nařizoval vyhnout se pokusům o torpédování nepřátelských lodí. Výjimku tvořil útok na případný významný cíl.
    21. března 1941 bylo u pobřeží zpozorováno několik lodí, proplouvajících těsně u břehu, 22. března 1941 HMS "Upholder" zahlédl nemocniční loď, pravděpodobně pátrající po sestřelených letcích z nedávného náletu na Maltu.
    Ponorka se na základnu vrátila 23. března 1941.



    Na další misi vyrazila HMS "Upholder" 3. dubna 1941. Jejím cílem byly trasy námořních konvojů mezi Kuritskými ostrovy a ostrovy Kerkenah. Během patroly panovalo velmi špatné počasí a vlny smýkaly ponorkou ze strany na stranu. Bylo velmi obtížné udržet loď na periskopové hloubce.
    10. dubna 1941 se v periskopu objevila osamocená nákladní loď. Ponorka se snažila hodinu přiblížit k předpokládané dráze plavidla, ale loď změnila kurs a začala se vzdalovat. Protože na pronásledování nebylo ani pomyšlení, velitel nařídil kolem poledne vypálit dvě torpéda na poměrně velkou vzdálenost (asi 5800 metrů). Při Britech nestálo štěstí a obě plovoucí nálože zmizely neškodně v hlubinách.
    Další příležitost k útoku se naskytla téhož dne navečer. HMS "Upholder" objevila dvě naložené dopravní lodě, bez jakéhokoliv doprovodu, plující ze severu. Byla vystřelena tři torpéda, ale opět bez jakéhokoliv účinku, což kapitána Wanklyna znechutilo.
    V noci z 11. na 12. dubna 1941, za jasné měsíčné noci, zkřížila cestu britské ponorky plně naložená nákladní loď, opět plující bez doprovodu. HMS "Upholder" zaútočila třemi torpédy, která však opět minula cíl, dvě z nich pravděpodobně kvůli technickým závadám.
    Plavba nakonec nebyla tak neúspěšná, neboť 12. dubna ve 14:45 hlídka na HMS "Upholder" objevila konvoj pěti velkých nákladních lodí, doprovázených třemi italskými torpédoborci třídy "Navigatori", který plul z Palerma do Afriky. Britská ponorka odvysílala na Maltu souřadnice konvoje s odhadovaným kursem a rychlostí. Sama již zaútočit nemohla, protože všechna torpéda spotřebovala. Ze základny přišel rozkaz, nařizující ponorce přesunout se a pokračovat v hlídce u ostrova Pantelleria v Sicilské úžině. Během plavby byly zachyceny útržky komunikace mezi základnou a letounem "Swordfish", který konvoj sledoval. Ponorka se vyhoupla na hladinu a Lieutenant-Commander Wanklyn zahlédl na obzoru zář světlic. Uvědomil si, že velitel konvoje pravděpodobně zjistil, že je sledován a obrátil konvoj zpět k severu. Nechal tedy odpalovat z věže ponorky velké světlice a doufal, že přiměje velitele konvoje znovu změnit kurs a vžene jej před děla 4 britských torpédoborců, které po konvoji pátraly. Za dvě hodiny zahlédla HMS "Upholder" konvoj asi 3 námořní míle západně od ostrova Pantelleria. Mířil stále k severu. Ponorka znovu odpálila několik světlic před přídě vedoucích lodí. Pak byla však nucena hledat úkryt pod hladinou, protože na ni zaútočily doprovodné torpédoborce. Konvoj odplul, ale ukázalo se, že jeho velitel nakonec v obavě, že vede své lodě do náruče nepřátelských plavidel, opět nechal změnit kurs původním směrem. Díky tomu byl konvoj o několik dnů později zničen poblíž tuniského Sfaxu letadly z Malty.
    HMS "Upholder" se vrátila na Maltu 14. dubna 1941, aniž znovu potopila jedinou loď.


    Neúspěchy ponorky vedly kuriózně k tomu, že byla vybrána, aby dopravila k pobřeží Sicílie útočnou skupinu, která měla za úkol odstranit maršála Kesselringa, jež si v těch dnech zřídil hlavní stan v hotelu Miramar ve městě Taormina. Velitel 10. ponorkové flotily tak rozhodl velmi šalamounsky, neboť v případě úspěchu by to pomohlo veliteli ponorky napravit svou reputaci, pošramocenou neúspěchy na moři, v případě ztráty ponorky by neodepsal žádného ze svých úspěšných velitelů.
    Na příď HMS "Upholder" byla připevněna ochranná kovová mříž, která měla ponorku ochránit před nárazem na skaliska a útočná skupina začala s nacvičováním operace.
    Celou akci však admirálem Cunningham nejprve odložil a nakonec zrušil, protože Albert Kesselring Taorminu opustil.



    20. dubna 1941 vyplula HMS "Upholder" znovu na moře, směrem k ostrovům Kerkenah u pobřeží Tuniska.
    21. dubna večer přišel rozkaz, který nasměroval ponorku k ostrovu Lampedusa, ležícím na půli cesty mezi Maltou a Tuniskem. Zde měla číhat na skupinu dvou křižníků a dvou torpédoborců, které vypluly, aby do Itálie doprovodily konvoj obchodních lodí. Žádná loď se však neobjevila, a tak velitel Wanklyn změnil kurs opět k tuniskému pobřeží.
    25. dubna 1941 zahlédla hlídka v periskopu stěžně obchodní lodi, několik námořních mil severovýchodně od ostrovů Kerkenah. Ponorka se přiblížila až na necelých 700 metrů k lodi, kterou doprovázel ozbrojený rybářský trawler. HMS "Upholder" vypálila dvě torpéda, která po půlminutě našla svůj cíl. Exploze byla tak silná, že na blízké ponorce popraskaly žárovky uvnitř trupu. Velitel uvažoval o vypálení třetího torpéda, ale pohled do periskopu jej ujistil, že to nebude třeba. Po šesti hodinách boje italská nákladní loď "Antonietta Lauro" (5428 BRT), vezoucí nitrát do Itálie, klesla zádí napřed na dno Středozemního moře.
    Krátce po úspěšném útoku přišel další rozkaz, nařizující HMS "Upholder" plout k ostrovům Kerkennah, kde se na blízké mělčiny uchýlila dopravní loď, doprovázená torpédoborcem. Obě lodi prchaly před skupinou britských válečných lodí a letecký průzkum ohlásil, že nákladní loď uvízla na mělčině.
    Problémem bylo, že jakmile by se ponorka ocitla v mělkých vodách, mohla se stát snadným terčem doprovodného torpédoborce nebo letounů. Lieutenant-Commander Wanklyn se rozhodl zaútočit za soumraku, když po útoku mohl snadno zmizet ve tmě. Když se HMS "Upholder" přiblížila pod vodou k oběma lodím, velitel chtěl nejprve zaútočit na torpédoborec, aby se zbavil nebezpečného protivníka. Vzápětí však v hloubce 9 metrů ponorka uvázla přídí na mělčině, což přímělo Wanklyna svůj změnit názor. Ponorka opatrně manévrovala mezi mělčinami a příblížila se k parníku natolik, že ji velitel mohl identifikovat jako německou nákladní loď "Arta" (2452 BRT). Protože se zdála opuštěná a torpédoborec hlídkoval daleko, očekávajíce útok z moře, na její palubu se vylodila abordážní skupina pod velením Lieutenanta Christophera Reada. Skupina zjistila, že loď veze náklad automobilů, motocyklů a zbraní pro Afrika Korps a také převážela větší množství vojáků. Teď však byla úplně opuštěná, takže Britové posbírali veškeré dokumnety, které mohli nalézt a pomocí náloží loď zapálili. Beze ztrát se vrátili na ponorku, která se vzdálila na hlubší moře.
    HMS "Upholder" se ještě nad ránem, 26. dubna, pokusila zaútočit na doprovodný torpédoborec, ale poté, co ve vzdálenosti asi 2 Nm od něj narazila opět na dno, velitel Wanklyn útok vzdal. "Arta" hořela dlouho a byla požárem totálně zničena.
    27. dubna 1941 se HMS "Upholder" setkala se sými sesterskými ponorkami HMS "Ursula" (Lt. A.J.Mackenzie) a HMS "Upright" (Lt. E.D.Norman), od kterých se Lieutenant-Commander Wanklyn dověděl, že z Neapole vyplul další konvoj, mířící do těchto vod. Bylo vysláno několik ponorek a hladinových lodí, aby jej zachytily a zničily. HMS "Upholder" dostal rozkaz hlídkovat západně od Kerkennah.
    28. dubna 1941 se v poledne spojila s HMS "Ursula" a oba velitelé navzájem překontrolovali své nastavení. Stejná procedura se opakovala i následující dva dny.
    1.května 1941 v 08:15 zahlédla HMS "Upholder" loď, mířící na severozápad. Byla však příliš rychlá a vzdálená, takže britská ponorka po nějaké době vzdala pronásledování a vrátila se do původní pozice. Několik hodin po poledni se na obzoru objevily siluety pěti transportních lodí a čtyř doprovodných torpédoborců. Konvoj v určitých intervalech měnil kurs, aby co nejvíce odvrátil nebezpečí ponorkového útoku. HMS "Upholder" se přiblížila k předpokládané dráze kličkujících lodí a vypálila čtyři torpéda na dvě největší lodě. I přes potíže se zaměřením kvůli neklidnému moři dvě torpéda zasáhla německou transportní loď "Arcturus" (2597 BRT), která se o něco později potopila. Třetí torpédo vybuchlo u boku německé dopravní lodi "Leverkusen" (7386 BRT) a těžce ji poškodilo. Zbývající nákladní lodě změnily kurs a začaly se vzdalovat od místa zásahu. Doprovodné torpédoborce se pokusily na ponorku zaútočit, shodily několik hlubinných pum, ale bez účinku. V 19:00 se HMS "Upholder" vynořila a odpálila poslední dvě torpéda na hluboko ponořenou "Leverkusen" a opět klesla pod kladinu. Nedaleko plující torpédoborec ponorku pravděpodobně vůbec nezahlédl. V 19:45 se "Leverkusen" potopila, což velitel ponorky sledoval periskopem. Ve 21:00 HMS "Upholder" zamířila zpět na Maltu.
    Návrat na základnu byl triumfální, všichni členové posádky, kteří při příjezdu stáli na palubě, měli na hlavě ukořistěné německé helmy a pod "pirátskou" vlajkou, zobrazující úspěchy ponorky, byla vyvěšena (rovněž ukořistěná) vlajka s hákovým křížem. Lieutenant-Commander Wanklyn byl za úspěšnou plavbu navržen na vyznamenání Distinguished Service Order.



    15. května 1941 vyplula HMS "Upholder" znovu na moře. Zamířila na východoseverovýchod (ESE), aby zkřížila cestu konvoji, který plul z libyjského Benghází do Itálie. Posléze zamířila k Messinské úžině.
    Po několika dnech zahlédla hlídka na ponorce konvoj, plující na západ. HMS "Upholder" se několik hodin pokoušela dostat na dostřel, ale nakonec musel její velitel rezignovat.
    19. května 1941 se na ponorce porouchal hydrofon - slaná vodá vnikla vadným těsněním do přístroje a vyřadila jej z provozu, takže loď "ohluchla". Nebyla schopna bez použití periskopu zjistit ani blížící se cíle, ani uhýbat útokům nepřátelským protiponorkovým lodím. Tentýž den zachytila radiostanice HMS "Upholder" zprávu, informující o konvoji, plujícím z jednoho z přístavů na západním pobřeží Itálie do přístavu Patra na Peloponésu.
    O den později (20. 5.), spatřila hlídka z britské ponorky eskortní loď, doprovázející dopravní loď a dva tankery. HMS "Upholder" se přiblížila na vzdálenost asi 3,5 Nm a odpálila čtyři torpéda. Protože konvoj byl kvůli blízkému pobřeží velmi obtížně rozpoznatelný, nedalo se vizuálně zjistit, zda nějaké torpédo zasáhlo. Přibližně po šesti minutách zaznamenali na palubě ponorky jednu explozi a po třech dalších minutách další dva výbuchy. Doprovodná loď shodila 6 hlubinných pum, které však vybuchly daleko od ponorky. Lieutenant-Commander Wanklyn zaznamenal jako poškozený 4000tunový tanker. Později bylo zjištěno, že cílem útoku se stal italský tanker "Utilitas" (5342 BRT) a některé zdroje uvádějí, že poškozen nebyl a všechna torpéda vybuchla na pobřeží.
    Následující téměř dva dny zkřížila britské ponorce cestu pouze německá nemocniční loď.
    23. května 1941 odpoledne se v periskopu ponorky objevily dva naložené tankery s eskortou. Obě lodě byly původně identifikovány jako plavidla vichystické Francie, ale po vyhodnocení situace dospěl velitel HMS "Upholder" k názoru, že lodě budou nejspíše italské. Ponorka vystřelila tři torpéda na druhý tanker v řadě. Ve 12:31 jedno z torpéd zasáhlo loď, kterou byl francouzský tanker "Capitaine Damiani" (4854 BRT), který si italská vláda pronajala. Druhý tanker "Alberta", začal provádět úhybné manévry a eskortní lodě zaútočily na HMS "Upholder". Na pomoc jim přilétl i průzkumný bombardér. Ponorka klesla do hloubky necelých 46 metrů (150 stop) a pomalu se vzdalovala k jihovýchodu. Eskortní lodě pronásledovaly HMS "Upholder" celé odpoledne a shodily dohromady 26 hlubinných bomb. Žádná však nevybuchla poblíž britské ponorky. Ponorka byla v obtížné pozici, protože s nefunkčním hydrofonem nemohla sledovat pohyby nepřítele a velitel se řídil jen svými zkušenostmi a instinktem. Únik se však podařil. Ještě následující den však z dálky zněly výbuchy hlubinných pum, kterých posádka napočítala celkem 21.
    HMS "Upholder" zbývaly v torpédometech poslední dvě torpéda a tak se pomalu vracela zpátečním kursem k Maltě. 24. května 1941 před soumrakem, když ponorka plula na hladině asi 10 Nm východně od města Syrakusy (it. Siracusa) na Sicílii, zahlédl první důstojník Crawford, který měl hlídku na můstku, tmavý stín. Po chvíli se ze tmy vynořil obrys velkého zaoceánského parníku, kolem kterého hlídkovalo 5 torpédoborců. Přes nepříznivé podmínky - začínající noc, neklidné moře, znesnadňující míření, silný doprovod a poškozený hydrofon, se velitel Wanklyn rozhodl zaútočit. Ponorka byla velmi blízko konvoje a tak klesla na periskopovou hloubku a s běžícími motory čekala na nejvýhodnější pozici. Krátce před útokem se z dohledu ztratily doprovodné lodi a nebylo možno je periskopem v houstnoucí tmě nalézt. Téměř v momentě, kdy se HMS "Upholder" chystala vypálit svá torpéda, objevil se v okuláru periskopu torpédoborec, mířící plnou rychlostí k britské lodi. Ponorka rychle klesla do větší hloubky a italská loď proplula jen několik stovek metrů před její přídí, aniž o ní měla tušení. HMS "Upholder" vystoupala opět do periskopové hloubky a po rychlé opravě údajů vypálila svá poslední dvě torpéda. Torpédoborec "Freccia" se v té době nacházel asi 360 metrů před přídí ponorky a hlídky na jeho palubě spatřily dráhy torpéd. Z jeho paluby odpálili světlici jako varování, ale pro italský dopravní parník "Conte Rosso" (17 879 BRT), nyní sloužící pro přepravu vojáků, bylo příliš pozdě. Obě torpéda explodovala u jeho boku a způsobila smrtelná poškození, díky kterým se vlajková loď Contrammiraglia Francesca Canzoneriho, přepravující 2729 vojáků do severní Afriky, rychle potápěla. To však již velitel HMS "Upholder" neviděl, neboť ponorka okamžitě po vystřelení svých torpéd klesla do hloubky téměř 46 metrů (150 stop) a pouze dvě silné detonace oznámily posádce její úspěch. Několik desítek vteřin poté začaly vybuchovat první hlubinné pumy. Ponorka se mohla orientovat pouze podle zvuku šroubů nad ní a pomalu odplouvala z místa útoku. Torpédoborce útočily několik hodin a hodně náloží explodovalo dost blízko HMS "Upholder", ale žádná vážnější poškození nezpůsobily. Posádka později napočítala nejméně 37 blízkých výbuchů, které ponorkou silně otřásly.
    HMS "Upholder" se vynořila až ve 23h, když torpédoborce odpluly, a pokračovala v plavbě na Maltu. Později bylo zjištěno, že na palubě "Conte Rosso" zahynul Contrammiraglio Francesco Canzoneri a 1212 mužů.
    Lieutenant-Commander Wanklyn byl za tento úspěch navržen na nejvyšší britské vojenské vyznamenání - Victoria Cross.


    Krátce po návratu z úspěšné mise došlo na palubě HMS "Upholder" k tragédii. Při nakládání torpéd došlo u jednoho z nich, právě zasouvaného do torpédometu, ke spuštění startovacího zařízení. Malý prostor se bleskově zaplnil jedovatým oxidem uhelnatým a přítomný Petty Officer James Farley Carter téměř okamžitě upadl do bezvědomí. Lieutenant Christopher Read, který se vyznamenal při útoku na "Artu" se jej s lanem kolem pasu pokusil zachránit, ale také on podlehl účinkům plynu. Oba muži byli vytaženi až po delší době a Petty Officer Carterovi už nebylo pomoci. Lt. Read byl převezen do nemocnice a nakonec se z větší části uzdravil. Byla mu přiznána částečná invalidita, ale musel z moře na čas odejít. Po určité době se vrátil na lodě Royal Navy jako vojenský kaplan. Pozdější vyšetřování nepřineslo žádné konkrétní výsledky a tak dodnes zůstává záhadou, jak k neštěstí vlastně došlo.



    Začátkem června 1941 vyjela HMS "Upholder" na moře, tentokrát pod velením mladého Lieutenanta Arthura Hezleta (budoucího úspěšného ponorkáře a viceadmirála Royal Navy), protože Lieutenant-Commander Wanklyn si vybíral dovolenou. Velitel 10. ponorkové flotily pravděpodobně nechtěl riskovat cennou loď a proto ponorka hlídkovala přibližně v polovině trasy mezi Messinou a Benghází. Během 11 dnů na moři hlídky zahlédly pouze nemocniční loď, takže HMS "Upholder" neměla možnost vyzkoušet účinnost svých torpéd.



    24. června 1941, tentokrát už s velitelem Wanklynem na palubě, vyplula HMS "Upholder" opět do akce. Spolu s ní vyrazila i sesterská ponorka HMS "Unbeaten" (Lieutenant Edward Woodward) a cílem se měl stát konvoj čtyř nákladních lodí, plujících z Neapole do libyjského Tripolisu. Konvoji se však podařilo v husté tmě proklouznout a ačkoliv na HMS "Upholder" zaznamenali vzdálené zvuky lodních šroubů a detonace preventivně shazovaných hlubinných náloží, v periskopu nebylo vidět nic. Později se zjistilo, že nepřátelské lodě propluly asi 8 mil od pozice britské ponorky.
    Po zachycení rozkazu k návratu na základnu, se HMS "Upholder" vyvázala na Maltě 27. června 1941. Byla to nejkratší operační plavba v její historii.



    Následující den (28. 6.) už byla ponorka znovu na moři, aby hlídkovala u jižních přístupů k přístavu Messina.
    1. července 1941 vypálila HMS "Upholder" tři torpéda proti menší jednokomínové dopravní lodi, ale zásahnout cíl se nepodařilo. Loď neustále měnila v krátkých intervalech kurs a tak, i přes malou vzdálenost od ponorky, se jí podařilo torpéda vymanévrovat.
    Předehrou pro další útok byla akce dvou italských torpédoborců, které následující dva dny celou oblast důkladně pročesávaly a donutily HMS "Upholder" strávit větší část této doby pod hladinou, v dostatečné hloubce. To však upozornilo velitele britské ponorky, že obě lodi se pravděpodobně snaží vyčistit oblast před příjezdem konvoje a proto z ohrožených míst neodplul.
    3. července 1941 nad ránem, zahlédla hlídka u pobřeží velký tanker. Velitel HMS "Upholder" vydal příkaz k přiblížení, ale o několik chvil později loď změnila kurs a nedala ponorce na pronásledování šanci.
    HMS "Upholder" pokračovala v plavbě podél jižního pobřeží Itálie a v 10:30, zhruba na úrovni mysu Spartivento (poblíž Saline Ioniche), se na obzoru objevil kouř. V 11:00 už bylo zřetelně vidět tři nákladní lodě, doprovázené pomocným křižníkem a torpédoborcem. Ponorka se ponořila do periskopové hloubky a zahájila útok. V 11:25 italský torpédoborec britskou loď pravděpodobně zahlédl, protože shodil hlubinnou nálož a spolu s pomocným křižníkem začal prudce měnit kurs. V 11:35 torpédoborec zamířil rychlostí 27 uzlů přímo k HMS "Upholder", čímž ponorku donutil klesnout do hloubky necelých 14 metrů (45 stop) a změnit kurs. V době, kdy se nepřítel dostal k místu, kde se HMS "Upholder" původně nacházela, byli Britové už asi čvrt míle daleko. V 11:39 ponorka opět vystoupala k hladině, když zaslechla na západ se vzdalující zvuk lodních šroubů italské válečné lodi. V 11:42 přikázal Lieutenant-Commander Wanklyn vypálit tři torpéda proti prostřední lodi konvoje, plně naložené, na jejíž palubě byly vidět dřevěné bedny. Ponorka se po útoku okamžitě ponořila do hloubky necelých 46 metrů (150 stop) a začala se vzdalovat na východ. Po několika desítkách vteřin byly zaznamenány 2 silné exploze, které oznamovaly další úspěch HMS "Upholder". O pár minut později (v 11:47) začaly vybuchovat první hlubinné pumy, shazované italskou eskortou. Na ponorce jich napočítali celkem 19, ale žádná neexplodovala tak blízko, aby ponorku vážněji ohrozila.
    Krátce po poledni HMS "Upholder" vyplula k hladině a její velitel mohl periskopem sledovat potápějící se kořist - italský parník "Laura C" (6181 BRT). Italové se později pokusili bezvládnou loď odtáhnout, ale poškození byla příliš veliká, takže loď se nakonec potopila do značné hloubky. Navečer se v oblasti objevila italská torpédovka třídy "Albatros", která svrhla dalčích 27 hlubinných bomb. Ponorka však už byla daleko.
    V dalších dnech se žádný vhodný cíl neobjevil, a tak se HMS "Upholder" vrátila za úsvitu 8. července 1941 zpět na Maltu.


    Zůstala zde 10 dnů, aby posádka nabrala síly a byly doplněny zásoby a provedeny nezbytné opravy. Před další bojovou akcí, se HMS "Upholder", spolu se sesterskými ponorkami HMS "Utmost" (Lieutenant-Commander Richard Cayley) a HMS "Urge" (Lieutenant-Commander Edward Tomkinson), zúčastnila společného nácviku útočných akcí. Byla to vítaná příležitost, jak si mohli úspěšní velitelé ponorek vyměnit své zkušenosti a vyzkoušet je v praxi.


    19. července 1941 ve 22:00, vyrazila HMS "Upholder" znovu do akce. Měla se stát součástí operace "Substance", jejímž cílem bylo na ohroženou Maltu dopravit nejnutnější zásoby - potraviny a munici. HMS "Upholder" a další ponorky měly zajistit vzdálené krytí konvoje, zejména před útoky italských hladinových lodí.
    21. července 1941 v noci již byla ponorka ve vyznačeném operačním sektoru - několik námořních mil od ostrova Marettimo, v severní části Sicilského průlivu.
    Až do ranních hodin 23. července hlídky marně obhlížely obzor a pátraly po sebemenší nepřátelské aktivitě. Z tohoto důvodu se Lieutenant-Commander Wanklyn rozhodl přesunout HMS "Upholder" severněji - k mysu San Vito na severozápadním cípu Sicílie. Tudy vedly trasy z přístavu Palermo na jih a zároveň byla ponorka stále blízko svého operačního prostoru.
    V ten samý den odpoledne se v periskopu HMS "Upholder", plující v periskopové hloubce, objevila velká nákladní loď, kterou doprovázela torpédovka třídy "Cantone" (někdy uváděna jako třída "Generali"). Hlídka však obě lodě spatřila příliš pozdě na to, aby ponorka mohla zaujmout výhodnější pozici pro útok. HMS "Upholder" tedy po krátkém manévru vypustila na vzdálenost téměř 2,5 Nm tři torpéda. Téměř po čtyřech minutách se ozvala detonace, když jedno z torpéd zasáhlo svůj cíl. Postiženou lodí byl pravděpodobně italský nákladní parník "Dandolo" (4964 BRT). Doprovodná torpédovka však neztrácela čas a následující dvě hodiny důkladně pročesávala okolní vody a shazovala hlubinné pumy. Posádka ponorky napočítala celkově 17 podmořských explozí, ale žádná z nich nevybuchla natolik blízko, aby ponorku ohrozila. HMS "Upholder" okamžitě po výstřelu klesla do hloubky necelých 46 metrů (150 stop) a potichu se vzdalovala k severozápadu. Když výbuchy hlubinných náloží ustaly a velitel Wanklyn usoudil, že už je v dostatečné vzdálenosti, nařídil v 15:30 vynoření do periskopové hloubky. V okuláru byla vidět obchodní loď, s hluboce ponořenou zádí a torpédovka, která zachraňovala z moře posádku. Protože loď vypadal v posledním tažení, HMS "Upholder" se tiše vzdálila. Podle některých pramenů však "Dandolo" nakonec ke dnu neklesla a byla odtažena do přístavu a později opravena.
    Ponorka hlídkovala bez dalšího úspěchu až do 28.července 1941. Po celý den se nad mořem převalovala hustá mlha, takže hlídky na věží vynořené ponorky neměly šanci zahlédnout prakticky nic. Navečer se mlha začal ztrácet a po 19h, v době, kdy se ponorka nacházela několik mil severně od ostrova Marettimo, spatřily hlídky na obzoru siluety dvou křižníků, doprovázených dvěma torpédoborci. Ponorka sestoupila do periskopové hloubky a velitel podle otáček šroubů určil rychlost svazu na 28 uzlů. Na dlouhé manévrování nebyl čas a tak se, pouze po krátké korekci postavení ponorky, k cíli vydala v 19:51 čtyři torpéda. Cíl byl vzdálen více než 3600 metrů, ale po necelých čtyřech minutách, ve 12 vteřinovém intervalu, zaduněly dvě silné exploze. Zasažen byl lehký křižník Giuseppe Garibaldi, který se po zásazích pomalu zastavil. Jeden z torpédoborců jej okamžitě začal halit do umělého dýmu, zatímco druhý zamířil k britské ponorce. I tentokrát stálo při HMS "Upholder" štěstí, protože hlubinné pumy vybuchovaly velmi blízko a ponorka se zmítala ve víru podmořských explozí. Během 45 minut bylo svrženo nejméně 37 náloží, ale žádná z nich HMS "Upholder" nepoškodila.
    Když výbuchy ustaly a zvuky šroubů se vzdálily, ponorka opatrně vystoupala k hladině a velitel periskopem prozkoumal okolí. Nepřátelské lodě nebylo vidět kvůli mohutným oblakům umělého kouře, převalujícího se nad hladinou, ale posádka nepochybovala, že nepřátelský křižník vážně poškodila. Giuseppe Garibaldi byl skutečně na delší dobu vyřazen a dlouho opravován.
    HMS "Upholder" se na Maltu vrátila 31. července 1941 a opět jí přálo štěstí, protože při zpáteční plavbě vplula do neoznačeného minového pole a jen díky schopnostem svého velitele se z něj dokázala bez úhony dostat. Po návratu z úspěšné plavby byla velká část posádky navržena na vyznamenání.



    Velitel HMS "Upholder" - Lieutenant-Commander Malcolm David Wanklyn



    Plavba, na kterou HMS "Upholder" vyplula 15. srpna 1941, měla kromě běžných úkolů i speciální cíl a na palubu se s námořníky nalodili také Lieutenant Walker a Corporal Bird, vycvičení k diverzním úkolům a ničení železničních tratí. Ponorka zamířila k břehům Sicílie, severně od ostrovů Merittimo a Levanzo. Zde nějaký čas hlídkovala, ale vzhledem mizivému lodnímu provozu se přesunula ještě dál, znovu k mysu San Vito.
    20. srpna 1941 ráno zahlédl Lieutenant-Commander Wanklyn v periskopu menší nákladní loď, doprovázenou trawlerem, plující směrem na západ. Z ponorky byla vypálena dvě torpéda, z nichž jedno zasáhlo italskou nákladní loď "Enotria" (852 BRT). Parník se rozlomil na dvě části a v krátkém čase se potopil. Doprovodný trawler shodil čtyři hlubinné pumy a rychle odplul směrem k přístavu Trapani.
    V dalších dvou dnech křižovala britská loď v oblasti mezi ostrovem Merittimo a mysem San Vito, ale moře bylo pusté.
    Teprve 22. srpna 1941 odpoledne se na obloze objevil průzkumný hydroplán, zkoumající celou oblast a krátce na to periskop HMS "Upholder" ukázal tři siluety velkých dopravních lodí. O pár okamžiků později se nad obzor vyhouply i tři doprovodné torpédoborce. Celý konvoj proplouval asi 2 míle od mysu San Vito. Velitel Wanklyn vyčkal, až se nízko letící hydroplán ocitne na opačné straně konvoje a nařídil vystřelit čtyři torpéda na velkou dopravní loď, pomalovanou kamufláží a na palubě nesoucí čtyři ohromné válce. V 16:32 se dvě torpéda zabořila do trupu německé transportní lodi "Lussin" (3988 BRT), která se o něco později potopila. Ponorka okamžitě klesla do větší hloubky a zamířila k západu. Dva z doprovodných torpédoborců se vydaly v jejích stopách a od 16:35 do 16:43 svrhly 8 hlubinných pum. Italské lodě měly dobrý odhad a jen díky včasnému manévru dopadly nejbližší nálože asi 180 metrů za zádí HMS "Upholder". Po krátké přestávce, kdy obě italské lodi naslouchaly, zda se ponorka neprozradí, obnovily útok, během kterého svrhly dalších 61 hlubinných pum. Nálože vybuchovaly hodně blízko a cloumaly ponorkou, uvnitř níž způsobily lehčí škody. HMS "Upholder" však znovu dokázala uniknout.
    Následující dva dny byla přes den vynikající viditelnost, jen za svítání a za soumraku se nad hladinou objevovala mlha.
    24. srpna 1941 dopoledne, v době, kdy ponorka proplouvala asi 40 námořních mil severozápadně od pobřeží Sicílie, se v dalekohledu velitele Wanklyna objevilo silné uskupení italských válečných lodí. Okamžitě byla identifikována bitevní loď třídy "Conte di Cavour", doprovázená dvěma lehkými křižníky a šesti torpédoborci. Ponorka se rychle ponořila do periskopové hloubky a během následující čtvrthodiny se manévrováním snažila dostat do nejvýhodnější pozice pro útok. Ze vzdálenosti 3 námořních mil odpálila HMS "Upholder" svá dvě zbývající torpéda na svaz, plující rychlosti asi 25 uzlů. Po několika minutách se ozvala tlumená exploze, kterou vzápětí vystřídaly mnohem silnější výbuchy shazovaných hlubinných bomb. Doprovodné torpédoborce neztrácely čas a začaly oblast zasypávat hlubinnými pumami tak hustě, že jejich výbuchy se slévaly do jednoho nepřetržitého hřmění. Nálože však vybuchovaly daleko, protože ponorka se opět okamžitě po výstřelení torpéd začala vzdalovat od místa útoku, tentokrát na severovýchod. Později bylo zjištěno, že cílem útoku se stal lehký křižník "Luigi di Savoia Duca Degli Abruzzi" a obě torpéda jej minula. Ponorka odplula z místa útoku a když se o něco později vrátila, v periskopu byla vidět jen prázdná hladina. Protože HMS "Upholder" již neměla žádná torpéda, vydala se splnit druhou část svého úkolu.
    Odpoledne 25. srpna 1941 ponorka připlula na dohled mysu San Marco na jihozápadním pobřeží Sicíle a pomalu v periskopové hloubce proplouvala kolem břehů ostrova. Nejvýhodnějším místem pro vylodění výsadku se ukázala zátoka asi 5,5 km východně od města Sciacca. HMS "Upholder" vyčkala do tmy, kolem 21 h se vynořila a přiblížila ke břehu. Krátce před půlnocí se do plachtovinového skládacího člunu nasedli Lieutenant Walker i Corporal Bird a veslovali k asi 500 metrů vzdálenému břehu. Vzápětí se na břehu strhla střelba, o jejímž důvodu lze dodnes jen spekulovat. Jisté je, že ani oba záškodníci ani HMS "Upholder" neutrpěli žádnou újmu. Ačkoliv Lieutenant-Commander Wanklyn předpokládal smrt nebo zajetí diverzní skupiny, přesto s ponorkou zůstal u pobřeží více než dvě hodiny. Walker a Bird svůj úkol, poškodit železniční trať, nedokázali (kvůli značné vzdálenosti trati od pobřeží) splnit a tak se vrátili po druhé hodině ranní na ponorku.
    HMS "Upholder" následně odplula zpět na Maltu.



    29. srpna 1941, dva dny po jejím návratu, však velitel 10. ponorkové flotily vyslal HMS "Upholder" znovu do akce. Společně se sesterskou HMS "Ursula" (Lieutenant Ian McGeoch) dostala rozkaz zaútočit na rychlý konvoj, který mířil do libyjského Tripolisu. Podle posledních zpráv měly italské lodě proplout Messinskou úžinou a tak HMS "Upholder" zaujala pozici východoseverovýchodně od Tripolisu, přibližně 8 mil od samotného přístavu.
    31. srpna 1941 nad ránem, když se ponorka přesunula o další 3 míle na sever, zaslechl operátor hydrofonu hluk malých plavidel, pátrajících v oblasti, kde se měla zdržovat HMS "Ursula". Po rozednění periskop v dálce ukázal siluety dvou stíhačů ponorek a torpédovky, propátrávajících danou oblast. HMS "Upholder" se ponořila do periskopové hloubky, byl nařízen tichý režim a ponorka změnila kurs. Za hodinu velitel opět nechal změnit kurs, protože v periskopu zahlédl 2 bombardéry a také kouř dvou dopravních lodí. HMS "Upholder" pomalu vyplula na sever, směrem k připlouvajícímu konvoji. Nad obzorem se postupně objevily siluety tří velkých pasažérských parníků, identifikovaných jako "Neptunia", "Oceania" a "Marco Polo", které sloužily pro přepravu vojska. Zároveň s nimi přijížděly i čtyři torpédoborce eskorty. Konvoj po chvíli změnil směr a začal se přibližovat k číhající ponorce. V době, kdy se lodě nacházely asi 3 námořní míle od HMS "Upholder", Lieutenant-Commander Wanklyn nařídil vypálit všechna torpéda směrem k nejlákavějším cílům - "Oceanii" a "Neptunii". Když minuty ubíhaly, bylo jasné, že tentokrát ponorka svůj cíl minula. Zároveň se zvýšily otáčky šroubu jednoho z doprovodných torpédoborců, takže bylo zřejmé, že torpéda byla zpozorována a italská doprovodná loď chystá útok. HMS "Upholder" okamžitě po výstřelu sklouzla do větší hloubky a zamířila k severu, takže první výbuchy hlubinných pum ji zastihly už na cestě z ohroženého prostoru. Eskorta shazovala svůj smrtící náklad déle než čtvrt hodiny, ale bez účinku. Neúspěšná ponorka se pomalu vydala na zpáteční cestu.
    Svou 13. operační plavbu zakončila na Maltě 1.září 1941.


    Pokračování.......



    Zdroje:
    ALLAWAY, Jim: Hrdina z Upholderu. 1.vydání. Plzeň: MUSTANG,s.r.o. 1996. ISBN 80-7191-135-6, z anglického originálu Hero of the Upholder, Airlife Publishing Ltd. 1991 přeložil Josef Grubhoffer
    GUNTON, Michael: PONOŘIT!PONOŘIT!. 1.vydání. Praha: DEUS 2005. ISBN 80-86215-73-3, z anglického originálu DIVE!DIVE!DIVE!, Submarines at War, Constable & Robinson Ltd. 2003 přeložil Josef Bartoň
    HRBEK, Ivan, HRBEK, Jaroslav: Salvy nad vlnami: Od výstřelů na Westerplatte po zkázu Bismarcka. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1993. 336s. ISBN 80-206-0319-0
    HRBEK, Ivan, HRBEK, Jaroslav: Krvavé oceány: Od plánu Barbarossa k bitvě u Midway. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1994. 295s. ISBN 80-206-0391-3
    HRBEK, Ivan, HRBEK, Jaroslav: Námořní válka vrcholí: Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1995. 345s. ISBN 80-206-0443-X
    www.wikipedia.org
    www.hmsopossum.org.uk/Captain%20Pat%20Norman.htm
    www.regiamarina.net
    www.uboat.net
    www.rnsubmus.co.uk/general/losses.htm#upholder
    www.upholders.co.uk
    www.submarineheritage.com/gallery_upholder.html
    www.seayourhistory.org.uk
    www.submariners.co.uk
    www.navynews.co.uk
    www.geocities.com/CapitolHill/9226/enemy.html
    www.gammasom.it/Storia/20060227Tricheco.htm
    www.naval-history.net/WW2MedalsBr-VC.htm#wan
    http://home.cogeco.ca/%7Egchalcraft/sm/page29.html
    http://facta-nautica.graptolite.net/Upholder.html
    members.iinet.net.au
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/72361#278792Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Historie HMS "Upholder" - 2.část



    14. bojová plavba v pořadí se měla stát nejúspěšnějším operačním HMS "Upholder".
    Ponorka vyplula 16.září 1941, spolu se sesterskými loděmi HMS "Ursula" (Lieutenant Arthur Hezlet), HMS "Upright" (Lieutenant John Wraith) a HMS "Unbeaten" (Lieutenant Edward Woodward), do stejného prostoru jako při minulé plavbě. Velitel 10.ponorkové flotily Simpson usoudil, že Italové se pokusí znovu využít stejnou trasu, na které minule uspěli. Když dostal zprávu, že z Tarenta brzy vyplují tři velké parníky, vyslal všechny ponorky, které měl v té době na Maltě k dispozici, na moře. HMS "Upholder" vyrazila do akce s handicapem, neboť krátce po odjezdu byla ohlášena porucha gyrokompasu, takže velitel Wanklyn musel spoléhat pouze na magnetický kompas.
    18.září 1941 ve 3h ráno přišla na HMS "Upholder" zpráva z HMS "Unbeaten", jedné z ponorek, která hlídkovala na předpokládané trase konvoje. Byla stručná: "They´re coming, boys".
    HMS "Upholder" se na hladině neklidného moře rozjela rychlostí 10,5 uzlu vstříc cíli. Špatná viditelnost vylučovala útok pod hladinou, siluety připlouvajících lodí se jen nezřetelně rýsovaly na obzoru, osvětlovaném bledým svitem vycházejícího měsíce. V takové chvíli se veliteli Wanklynovi podařilo vystihnout moment, kdy byly lodě částečně překryty a na jeho rozkaz ponorka vypálila čtyři torpéda. V tu chvíli konvoj plul asi 70 námořních mil východoseverovýchodně od Tripolisu. Jedno z torpéd zasáhlo parník "Oceania" (19 507 BRT) na pravoboku na zádi a zničilo jeden z lodních šroubů. Druhé torpédo vyrvalo obrovskou díru v boku parníku "Neptunia" (19 475 BRT). Třetí parník "Vulcania" (24 469 BRT), na příkaz svého velitele změnil kurs a plnou rychlostí prchal pryč od místa útoku. HMS "Upholder" klesla do hloubky a začala se jižním kursem vzdalovat. Doprovodné torpédoborce tentokrát místo útoku na ponorku daly přednost záchraně trosečníků ze zasažených lodí. Po půlhodině britská ponorka vystoupala k hladině a ve 04:45 spatřil Lieutenant-Commander Wanklyn "Oceanii" stojící nehybně na hladině, hlídanou jedním torpédoborcem. "Neptunia" rychlostí asi 5 uzlů plula na západ, s dalším torpédoborcem nedaleko. "Vulcania" a zbytek eskorty zmizel z dohledu. HMS "Upholder" se přiblížila k nehybné lodi, ale před útokem byla zahnána do hloubky hlídkujícím torpédoborcem. Velitel proto přikázal poškozenou loď podplout a z opačné strany vypálil do boku "Oceanie" další dvě torpéda. Mohutné výbuchy roztrhly nešťastný parník na několik částí a během osmi minut se potopil. K potápějící lodi nejvyšší možnou rychlostí připluly všechny torpédoborce a začaly zachraňovat trosečníky. HMS "Upholder" mohla v klidu opustit bojiště.
    Poškozená "Neptunia" se potopila o něco málo později. Na obou lodích zahynulo díky rychlé záchranné akci doprovodných lodí "pouze" 384 italských a německých vojáků,zatímco zbylých několik tisíc bylo zachráněno. Veškerá výzbroj a výstroj však byla ztracena.



    Pasažérský parník "Neptunia", sloužící za války pro přepravu vojska - jedna z obětí HMS "Upholder"



    V následujících dvou bojových plavbách vyšla HMS "Upholder" naprázdno. Nejprve vyplula 23.září 1941 do oblasti severně od ostrova Merittimo, ale až do svého návratu, 2.října, nezahlédla ani jediné plavidlo.



    O dva týdny později vyrazila ponorka se sesterskou HMS "Urge" (Lieutenant-Commander Edward Tomkinson) k soustroví Kerkenah u pobřeží Tuniska. Průzkumný letoun v této oblasti ohlásil zásobovací loď a tanker, ale obě ponorky žádná plavidla nenalezly.



    7.listopadu 1941 navečer odplula HMS "Upholder" na další bojovou hlídku.
    8.listopadu nad ránem, v době, kdy britská loď proplouvala asi 60 mil jihovýchodně od sicilského Capo Passero, zahlédla hlídka (Coxswain John Swaiston) ve svitu měsíce trup ponorky, pohupující se ve vlnách asi 2 míle od HMS "Upholder". Na příkaz velitele Wanklyna britská ponorka klesla do periskopové hloubky a začala se pomalu přibližovat k předpokládanému nepříteli. Po přiblížení se veškeré pochybnosti rozplynuly, ponorka byla identifikována jako italský typ "Perla", "Sirene" nebo "Argonauta" a HMS "Upholder" vypálila na vzdálenost necelých 1400 metrů čtyři torpéda. Po minutě a půl zazněla exploze, ale po vysunutí periskopu byla ponorka stále viditelná na hladině. Zanedlouho (v 04:30) však zmizela pod vodou a z moře se ozývaly zvuky, příznačné pro potápějící se loď. Také v periskopu bylo možno na hladině pozorovat velkou olejovou skvrnu. V 04:37 se HMS "Upholder" vynořila a několikrát proplula oblastí, kde nepřátelská ponorka zmizela. Nenalezla však žádné trosky ani těla, pouze prázdné moře.
    Tento útok HMS "Upholder" je obestřen záhadou, protože Regia Marina Italiana v této oblasti a v tomto období podle oficiálních záznamů neztratila žádnou ze svých ponorek a tak zůstává identita a osud neznámé ponorky stále zahalen tajemstvím.
    Večer téhož dne zachytil radista ponorky zprávu, která HMS "Upholder" upozorňovala na přítomnost britského svazu "K" (lehké křižníky HMS "Penelope" a HMS "Aurora" a torpédoborce HMS "Lively" a HMS "Lance") v jejím operačním sektoru. Těsně před půlnocí tento svaz, jehož cílem byl nepřátelský konvoj do severní Afriky, také ponorku minul, ta se pro jistotu ponořila do hloubky přes 24 metrů (80 stop) a nechala hladinové lodě zmizet za obzorem. Asi 20 minut po průjezdu svazu ponorka znovu vyplula na hladinu a krátce na to také posádka zaslechla dunění děl.
    Po hodinové plavbě směrem ke zvuku střelby nalezla HMS "Upholder" (9.listopadu 1942 kolem 2h ranní) východně od sicilských Syrakus 6 hořících lodí z nepřátelského konvoje (Italové jej nazvali konvoj "Beta", často je nazýván také konvoj "Duisburg"), mezi kterými se proplétaly temné stíny válečných lodí. Lieutenant-Commander Wanklyn upustil od okamžitého útoku, protože nebyl schopen rozlišit vlastní lodě od nepřítele. Ponorka se proto pod hladinou vzdálila na dohled a vyčkala do svítání. Po rozednění byly spatřeny tři italské torpédoborce, z nichž jeden stál nehybně na hladině a další dva kroužily kolem něj. HMS "Upholder" vystřelila v 07:20 jedno torpédo na nehybný torpédoborec, identifikovaný jako "Libeccio" (později bylo zjištěno, že stál na místě kvůli naloďování trosečníků). Výbuch zničil záď válečné lodi a oba zbylé torpédoborce "symbolicky" napadly ponorku. Shodily narychlo pouhých 5 hlubinných pum a pak se vrátily k zasažené lodi. Jeden z nich přirazil k poškozenému torpédoborci a začal naloďovat posádku a zachráněné trosečníky, druhý kroužil a hlídkoval okolo obou nehybných lodí. Velitel Wanklyn přikázal poškozenou loď dorazit, ale ponorka se musela vzápětí rychle ponořit, protože na obloze byly spatřeny tři bombardéry. HMS "Upholder" se odvážila vynořit až před 11h a velitel v periskopu uviděl "Libeccio", které vlekl další torpédoborec "Euro" směrem k pevnině. Lieutenant-Commander Wanklyn se nejprve rozhodl zničit poškozenou loď , ale o několik minut později na scénu přibyl lákavější cíl, těžké křižníky "Trieste" a "Trento", v doprovodu dalších několika torpédoborců. Ačkoliv často měnily kurs, právě jedna z těchto změn je přivedla blízko britské ponorky, ze které byla v 11:08 vypálena na vzdálenost kolem 2300 metrů tři torpéda. U jednoho z torpéd selhal gyroskop, začalo kroužit kolem samotné ponorky a několikrát ji nebezpečně ohrozilo. Nakonec však "bezpečně" zmizelo v hlubinách. Další dvě torpéda podle lodního deníku zasáhla v 11:11 jeden z doprovodných torpédoborců. První výbuch loď ochromil a donutil zastavit, druhý dokonal zkázu a torpédoborec v 11:19 zmizel v moři. "Libeccio" bylo odtaženo torpédoborcem "Euro", ale v průběhu cesty povolily přepážky ve zničené zádi, do trupu se nahrnula voda a torpédoborec se potopil. *)
    HMS "Upholder" bez poškození tiše opustila místo střetnutí a vrátila se bezpečně na Maltu.



    18.operační nasazení HMS "Upholder", na které ponorka vyplula 25.listopadu 1941, ji zavedlo jihovýchodně od Messinské úžiny.
    Celou cestu do vytyčeného operačního prostoru se musela probíjet silnou bouří, která v té době v této oblasti řádila, takže na místě se ocitla až 27.listopadu nad ránem. Krátce po příjezdu, v momentě, kdy už HMS "Upholder" hlídkovala v periskopové hloubce, se v okuláru periskopu objevil tanker, plující na západ, v doprovodu dvou torpédoborců. Ponorka vyrazila lodím vstříc a před 8h, ve vzdálenosti asi 2500 metrů, vypálila plnou salvu torpéd. Kvůli chybnému odhadu rychlosti celého konvoje však ani jedno z torpéd nezasáhlo. Tanker však svému osudu neunikl, protože jej později u pobřeží Tuniska dostihl svaz "K" a poslal ke dnu.
    29.listopadu 1941, krátce po půlnoci, zachytila radiostanice HMS "Upholder" nové rozkazy, které ponorce přikazovaly přesun do západní části Tarentského zálivu. Zde měla (spolu s dalšími dvěma ponorkami) zaútočit na italský bojový svaz, který se chystal podle posledních informací v nejbližší době vyplout proti spojeneckému konvoji, mířícímu z Egypta na Maltu.
    Po přesunutí do oblasti HMS "Upholder" 1.prosince 1941 krátce před rozbřeskem narazila na italský svaz 3 křižníků a 5 torpédoborců. Krátce poté, co se italské lodě přiblížily až na vzdálenost asi 1,5 míle, britská loď klesla do hloubky 21 metrů a vypálila 4 torpéda na jeden z křižníků. Loď však krátce po odpálení torpéd změnila kurs a zásahu se vyhnula. Protože HMS "Upholder" již byla bez torpéd a navíc se nedařilo navázat spojení se základnou, nařídil velitel Wanklyn návrat na Maltu.
    Několik dnů po návratu na základnu, 11.prosince 1941, byl velitel HMS "Upholder" dekorován jako první ponorkový důstojník ve II.světové válce Viktoriiným křížem, nejvyšším britským vojenským vyznamenáním.



    Další plavba HMS "Upholder", na niž ponorka vyplula 12.prosince 1941 do centrální oblasti Jónského moře, byla zajímavá snad jen přítomností novináře na palubě. Commander Anthony Kimmins, vyslaný tiskovým oddělením Admirality, aby se zúčastnil jedné plavby po boku Lieutenant-Commandera Wanklyna, měl napsal o svých zážitcích rozsáhlou reportáž. HMS "Upholder" byla jednou z ponorek, které měly číhat na konvoj z Tarenta do Libye.
    Od 16.prosince se však musela zdržovat převážně ve větších hloubkách, protože na obloze neustále kroužily italské bombardéry Savoia-Marchetti SM.79 a hladinu křižovaly italské trawlery, stíhače ponorek a torpédoborce.
    Bez šance na úspěch se HMS "Upholder" vrátila na Maltu 21.prosince 1941 v 08:30.


    29.prosince 1941 vyplula HMS "Upholder" společně s HMS "Urge" a trawlerem HMS "Beryl" ke společnému cvičení. Ponorce velel dočasně Lieutenant Patrick Norman. Při návratu byla HMS "Upholder" napadena dvěma německými stíhači Me-109 a několikrát zasažena. Lieutenant Norman utrpěl zranění a ponorku dovedl pod hladinou do přístavu jeho zástupce, Lieutenant James Drummond.



    Ještě před koncem starého roku 1941, navečer 31.prosince, zamířila HMS "Upholder" do Tyrrhénského moře, severně od Messinské úžiny.
    2.ledna 1942 v 05:30, spatřila hlídka z HMS "Upholder" na hladině, ve vzdálenosti asi 4 Nm, kličkující ponorku. Po půlhodině, když se HMS "Upholder" přiblížila k neznámému plavidlu, identifikoval ji velitel Wanklyn jako sesterskou loď HMS "Una".
    3.ledna 1942 ráno, zahlédla HMS "Upholder" nedale mysu San Vito tři menší plavidla, doprovázená ozbrojeným remorkérem. Velitel se rozhodl, vzhledem k jejich velikosti, neplýtvat torpédy a na útok dělem bylo pobřeží příliš blízko. Toho samého dne, kolem půlnoci, však již ponorka vypálila tři torpéda na větší nákladní loď, proplouvající severně od sicilského mysu Gallo. Na vzdálenost asi 2200 metrů však ani jedno z toréd nezasáhlo, pouze jedno explodovalo na břehu za lodí.
    4.ledna 1942 se HMS "Upholder" přesunula do oblasti jihovýchodně od Palerma a nad ránem hlídka ohlásila menší obchodní loď "Sirio" (5223 BRT), plující asi 4 míle od sicilského přístavu Cefalú. V 05:37 ponorka klesla do periskopové hloubky a chystala se k útoku. Během ponořování však došlo u jednoho z torpéd k samovolnému spuštění pohonného ústrojí. Velitel, v časové tísni, nechal nejprve odpálit torpédo z torpédometu č.3 a posléze také torpédo z torpédometu č.1, které, jak se později ukázalo, bylo pravou příčinou potíží. Torpédo č.1 však nezamířilo k hladině, ale směrem ke dnu, do něhož narazilo a explodovalo. Účinek exploze se téměř vyrovnal výbuchu hlubinné pumy a pouze větší hloubka pod kýlem ponorky (914,5 metru) ji zachránila od zničení. Ponorka nicméně i po tomto nešťastném incidentu pokračovala v útoku. Proplula daleko před přídí "Siria", aby se dostala mezi loď a pobřeží a ze vzdálenosti asi 900 metrů vypálila dvě torpéda. Jedno z nich vybuchlo u boku lodi a vyrvalo v ní obrovskou díru, ale "Sirio" ještě 10 minut pokračovala v plavbě, než se zastavila. Na vodu byly spuštěny záchranné čluny, ale stroje po chvíli znovu zabraly a loď se těžce vlekla k pobřeží. Posádka HMS "Upholder" mezitím nabila poslední torpédo a ponorka vyplula na hladinu, aby zmrzačenou loď dobila. Italové však prokázali značnou rozhodnost a z paluby zahájili na vynořenou britskou ponorku palbu. HMS "Upholder" byla nucena znovu klesnout pod hladinu a po chvíli se ukázalo, že není schopna pod vodou italský parník dostihnout. Na pomoc jí navíc přispěchal remorkér a tak se Lieutenant-Commander Wanklyn rozhodl pronásledování vzdát.
    5.ledna 1942 nad ránem, v době, kdy HMS "Upholder" hlídkovala severně od sicilského Milazza, spatřili muži na věži krátce před ponořením neznámé plavidlo, přibližující se k zádi ponorky. HMS "Upholder" klesla do periskopové hloubky a velitel Wanklyn po chvíli v periskopu rozeznal obrysy italské ponorky. Jak bylo později zjištěno, Italové Brity také viděli, ale HMS "Upholder" se stihla ponořit dřív, než italská ponorka zahájila palbu z děla. Lieutenant-Commander Wanklyn rychle nechal ponorku otočit a HMS "Upholder" vypálila poslední torpédo, které jí zbývalo. O půl minuty později zasáhlo italskou ponorku R.MSG "Ammiraglio Saint Bon" (Capitano di Corvetta Gustavo Miniero) do středu trupu a ta se téměř okamžitě potopila. Na hladině zůstala pouze rychle hořící skvrna nafty a o kus dál tři přeživší členové posádky. I přes menší potíže byli všichni tři trosečníci vyloveni a HMS "Upholder" se opět ponořila.
    Zajatci, Sottotenente di Vascello (podporučík) Luigi Cuomo - velitel obsluhy torpédometů, Sergente Valentino Ceccon - telegrafista a námořník Ernesto Fiore, vypověděli, že R.MSG "Ammiraglio Saint Bon" byla stará pouze 4 měsíce a plula z Messiny do Palerma na loděnici, kvůli prosakování vody do nitra ponorky. Proto se také po spatření HMS "Upholder" neponořila, ale snažila se uniknout po hladině (podle jiných zdrojů italská ponorka přepravovala 155 tun benzínu a munice z Tarenta do Tripolisu). Protože britská ponorka vystřelila své poslední torpédo, vydala se na zpáteční plavbu.
    Ještě dvě hodiny před příjezdem do přístavu, 7.ledna 1942, byla napadena německým bombardérem Ju-88, který na ni vysypal celý náklad pum. Naštěstí pro Brity, nejbližší z nich dopadla asi 180 metrů od pravoboku.



    HMS "Upholder" (vlevo) společně se sesterskou ponorkou HMS "Urge" na Maltě začátkem roku 1942



    HMS "Upholder" strávila na základně pouze 6 dnů a 14.ledna 1942 vyplula opět do akce. Tentokrát měla zaujmout pozici ve středu Tarentského zálivu a spolu s ponorkami HMS "Una" a HMS "Torbay" (Lieutenant-Commander Anthony Miers) se pokusit zabránit italským hladinovým lodím zaútočit na britský konvoj na Maltu.
    HMS "Upholder" na určenou pozici dorazila brzy ráno 16.ledna 1942.
    V následujících čtyřech dnech zahlédla pouze nepřátelskou nemocniční loď. Rozkazy, které zachytila radiostanice ponorky, nařizovaly ukončit akci večer 20.ledna 1942.
    Odpoledne 20.ledna zahlédla ponorka v dálce nákladní loď, doprovázenou torpédoborcem, ale příliš daleko na možný útok.
    Bez dalších možností k útoku se ponorka vrátila na Maltu 24.ledna 1942 za úsvitu.



    Během následující plavby, od 1.února 1942, vyplula HMS "Upholder" pod velením Lieutenanta Patricka Normana, protože Lieutenant-Commander Wanklyn byl donucen vzít si dovolenou. Na palubě se během této plavby nacházel také vojenský pozorovatel US Navy, Lieutenant Ruble. Operačním prostorem bylo opět oblíbené loviště britské ponorky, oblast mezi ostrovem Merittimo a Palermem, u severního pobřeží Sicílie. Počasí bylo velmi špatné a donutilo HMS "Upholder" plout pomalu, kvůli vysokým vlnám, které jí zmítaly ze strany na stranu. Část cesty také absolvovala minovým polem.
    4.února 1942, v době, kdy ponorka hlídkovala v periskopové hloubce v zálivu Castellammare, asi 6 mil od mysu San Vito, zahlédl Lieutenant Norman v periskopu blížící se italský torpédoborec třídy "Navigatori". Na vzdálenost asi 1200 metrů vypálila HMS "Upholder" tři torpéda, avšak torpédoborec zahlédl buď periskop nebo stopu torpéd a zásahu se vyhnul. Vzápětí na ponorku zaútočil a kolem 14h vybuchla první hlubinná puma. Italská loď během hodiny shodila celkem 10 hlubinných náloží, pak odplula a na hladině ji vystřídal další útočník - ozbrojený trawler. HMS "Upholder" se za výbuchů dalších 7 bomb pomalu snažila uniknout směrem k Messinské úžině. Útok skončil až s příchodem tmy a půl hodiny nato britská ponorka vystoupala k hladině, aby velitel mohl periskopem zkontrolovat situaci.
    HMS "Upholder" se následně přesunula do oblasti mezi mysem Gallo a zálivem Castellammare, kde příští den ráno, 5.února 1942 hlídka na můstku ohlásila přítomnost ponorky. Později se naštěstí ukázalo, že tmavý stín na hladině je pouze vyčnívající vulkanické skalisko.
    Brzy odpoledne zahlédl Lieutenant Norman v periskopu u břehu torpédovku třídy "Orsa" a několik menších lodí, kotvících kolem. Krátce nato však nad britskou ponorkou přelétl letoun a s největší pravděpodobností HMS "Upholder" zahlédl. Italská torpédovka vzápětí vyrazila k místu, kde se nedávno ponorka nacházela a začala shazovat hlubinné pumy. HMS "Upholder" však byla již v poměrně velké vzdálenosti a tak ji výbuchy neohrozily. Lodě po ní pátraly až do 22h, kdy byly staženy, ponorka se opatrně vynořila a odplula směrem k ostrovu Ustica, asi 50 mil severně od Palerma.
    6.února večer zachytila radiostanice britské lodi depeši, která jí přikazovala najít a potopit obchodní loď, míříci k mysu San Vito. Než se však ponorka stačila přesunout, nepřátelská loď byla krátce po půlnoci napadena spojeneckými letadly.
    Celý následující den se pomalu HMS "Upholder" přesouvala pod hladinou do zálivu Castellammare. Na obloze bylo stále vidět letadla a tak se ponorka byla nucena většinu času ukrývat pod hladinou.
    8.února 1942 navečer velitel zahlédl v periskopu malou obchodní loď bez nákladu, doprovázenou torpédoborcem. HMS "Upholder" vypálila v 17:39 tři torpéda, z nichž jedno o minutu později loď zasáhlo. Obětí se stal pravděpodobně ozbrojený trawler "Aosta". Doprovodný torpédoborec následující hodinu zasypával britskou ponorku hlubinnými pumami, ale nakonec s nepořízenou odplul.
    Během následujících čtyř dnů zůstala HMS "Upholder" ve vyznačeném operačním prostoru, ale žádný cíl již nenalezla. Vzhledem k horšícímu se počasí a rostoucím vlnám Lieutenant Norman rozhodl o návratu.
    Na základnu v Lazarettu ponorka připlula v pátek, 13.února 1942.



    Lieutenant-Commander Wanklyn se na palubu HMS "Upholder" vrátil už pro další operační plavbu, na kterou ponorka vyrazila navečer 21.února 1942. Oblast jejího působení měla být tentokrát u libyjského pobřeží, poblíž města Misurata (Misratah). Velitel 10.ponorkové flotily tentokrát vyslal do boje silné uskupení 7 ponorek, které měly blokovat pobřeží a znemožnit dopravení posil pro Rommelův Afrikakorps.
    Panovalo velmi špatné počasí, vysoké vlny znemožňovaly rychlou plavbu na hladině a viditelnost dosahovala maximálně 2,5 míle, takže HMS "Upholder" dosáhla určené pozice až 23.února dopoledne. Krátce nato zaslechl operátor hydrofonů zvuky šroubů hladinového uskupení, plujícího velkou rychlostí. Velitel Wanklyn usoudil, že se jedná o doprovodnou skupinu lodí, pravděpodobně křižníků, zajišťujících samotný konvoj. Byly také zaznamenány vzdálené výbuchy hlubinných pum, které znamenaly objevení některé z ostatních ponorek. Ve 21:00 přišel rozkaz, aby se ponorky rozptýlily a HMS "Upholder" zamířila do oblasti na západ od Tripolisu.
    24.února 1942 večer zahlédl Lieutenant-Commander Wanklyn z věže obrysy dvou nevelkých, pomalu plujících lodí. Na jeho příkaz vyplula HMS "Upholder" k oběma plavidlům, ve snaze se co nejvíce přiblížit. Po nějaké době však mraky odkryly měsíc a v jeho svit odhalil siluety dvou italských torpédoborců. Velitel okamžitě přikázal pronásledování přerušit, ale ponorka zůstala v pohotovosti na hladině.
    26.února brzy ráno zahlédla hlídka na můstku obrysy plavidla, vypadajícího ve tmě jako ponorka. Krátce po zahájení útočného manévru však velitel Wanklyn zahlédl nedopalek cigarety, odhozený do moře neopatrným italským námořníkem. Podle výšky, z jaké cigareta padala poznal, že loď, na níž se chystal zaútočit není rozhodně ponorka a o několik chvil už mohl rozpoznat obrysy torpédoborce. Tentokrát už HMS "Upholder" zmizela co nejrychleji pod hladinou a Wanklyn periskopem pozoroval oba torpédoborce (pravděpodobně stejné, které ponorka nedávno potkala). Lodě stály na místě a pravděpodobně číhaly na operující ponorky. HMS "Upholder" se 20 minut pomalu sunula pod hladinou pryč, ale když velitel opět vysunul periskop, aby zkontroloval pozici, zjistil, že je, pravděpodobně kvůli místním mořským proudům, stále necelých 1000 metrů od obou lodí. Na druhý pokus už se ponorce podařilo z dosahu obou torpédoborců zmizet. Během dne zahlédla HMS "Upholder" další tři torpédoborce, z nichž jeden plul do Tripolisu a další dva přístav opouštěly.
    27.února 1942 kolem 9h sledovala ponorka operaci dvou minolovek, čistící plavební dráhu u přístavu Zuara, pak ji písečná bouře donutila odplout dále na východ. Asi 25 mil severně od Tripolisu zaznamenal hydrofon slabý zvuk šroubů a zanedlouho periskop ukázal velkou nákladní loď, pomalovanou maskovacím nátěrem. Eskortu tvořil jeden torpédoborec, kterému se ponorka vyhnula a ze vzdálenosti asi 2500 metrů vypálila tři torpéda. Po dvou minutách dvě z nich zasáhla bok nákladní lodi "Tembien" (5584 BRT), která po dvaceti minutách klesla ke dnu. Torpédoborec svrhl na ponorku několik hlubinných pum, ale po chvíli se vydal zachraňovat posádku zasažené lodi. Jakmile vylovil všechny trosečníky, odplul do Tripolisu a HMS "Upholder" se vyhoupla na hladinu.
    Na palubě "Tembienu" zahynulo 400 mužů i přepravovaní váleční zajatci.
    Ponorka zamířila k severovýchodu a po nějaké době se opět ponořila, aby posádka mohla dobít torpédomety. Tato práce byla příliš nebezpečná a choulostivá, aby mohla být prováděna na hladině, při houpání lodi. Při dobíjení se ukázalo, že jedno z torpéd nelze do torpédometu zasunout, protože jeho hlavice vlivem stáří příliš "nabobtnala".
    Další šanci k útoku už ponorka nedostala a tak zamířila zpět na základnu, na niž dorazila 5.března 1942.



    24.bojová plavba HMS "Upholder" ji nasměrovala do Tarentského zálivu, kde měla bránit italským hladinovým lodím napadnout konvoj, mířící k Maltě. Ponorka vyplula ze základny Lazaretto 14.března 1942 a ještě ten samý den, stále na dohled pobřeží Malty, musela prchat pod hladinu před rychlým torpédovým člunem, který se zrádně a velkou rychlostí vynořil nad obzor. Italové pravděpodobně ponorku nezahlédli, protože člun nezmenšenou rychlostí proplul nad britskou lodí a pokračoval v cestě.
    HMS "Upholder" se do vyznačeného prostoru dostala za dva dny, ale vzápětí přišel rozkaz, nařizující ponorce přemístění do oblasti kolem přístavu Brindisi v Jaderském moři. Cesta vedla přes nebezpečnou a silně střeženou Otrantskou úžinu.
    Nebezpečí se ukázalo poprvé 17.března 1942 odpoledne, kdy ponorku zahnaly do hloubky dva torpédoborce, proplouvající velkou rychlostí nedaleko její aktuální pozice.
    HMS "Upholder" zůstala pod hladinou až do pozdního večera a až v průběhu noci pronikla úžinou, aby se ráno, 18.března 1942, ocitla ve stanovené oblasti. U samotného přístavu bylo vidět dvě minolovky, propátrávající plavební dráhy a odpoledne pak šalupu a malou obchodní loď se silnou hladinovou i vzdušnou eskortou. Protože vzdálenost byla příliš velká a nebezpečí značné, rozhodl Lieutenant-Commander Wanklyn tentokrát neútočit. HMS "Upholder" se přemístila k zátarasu před vnějším vjezdem do přístavu a nehnutě spočívala pod hladinou. Později do přístavu vplula malá italská ponorka třídy "Perla", doprovázená jednou lodí, ale vzdálenost byla opět pro útok na tak malý cíl příliš velká. V přístavu a kolem něj plulo mnoho malých přístavních a pomocných lodí, ale žádná z nich nestála dle mínění velitele ponorky za plýtvání torpédem.
    Teprve pozdě odpoledne byla u přístavu spatřena další ponorka, tentokrát třídy "Squalo", plující jižním kursem. HMS "Upholder" měla výhodnou pozici, takže vyčkávala, až se nepřátelská loď přiblíží. Situaci zkomplikovaly 4 plachetnice, které mezi obě ponorky vpluly, takže britská loď musela opatrným manévrem opět získat volný prostor pro střelbu. Ze vzdálenosti asi 500 metrů odpálila HMS "Upholder" čtyři torpéda, z nichž pravěpodobně dvě zasáhla ponorku R.MSG "Tricheco" (Capitano di Corvetta Giovanni Console) , která se v několika sekundách rozlomila na dvě části a klesla na dno. Z celé posádky přežil pouze kapitán a dva námořníci, které později vylovily italské lodě. Místo výbuchu přilákalo velké množství malých plavidel, včetně stíhače ponorek, které však především pátraly po trosečnících a nijak se nesnažily útočit. Ve 20:45, po dobití prázdných torpédometů, HMS "Upholder" odplula směrem na východ. O 15 minut později periskop odhalil rychle se přibližující stíhač ponorek. Ponorka klesla do větší hloubky a snažila se dostat z ohrožené oblasti. Ačkoliv stíhač ponorek žádné pumy neshazoval, neustále proplouval nad ponorkou nebo blízko ní a znemožňoval vynoření. Po více než hodině odplul a umožnil HMS "Upholder" vystoupat na hladinu, vyvětrat vydýchaný vzduch a začít nabíjet téměř vybité akumulátory. Ponorka tmavou nocí pomalu plula na jih a teprve nad ránem, poblíž majáku San Cataldo se opět ponořila do periskopové hloubky.
    V době, kdy se HMS "Upholder" nacházela asi 20 mil jižně od Brindisi, hlídka u periskopu objevila trawler "Maria" (22 BRT) s označením "B14" a tři menší rybářské čluny. Ponorka se vynořila asi půl míle od trawleru a Lieutenant-Commander Wanklyn gestikuloval posádce výzvu k opuštění lodi. Zároveň lodní dělostřelci nad loď vypálili varovný výstřel z děla. 8 členů posádky urychleně opustilo trawler a HMS "Upholder" ji během 15 minut 6 zásahy z děla poslala ke dnu. Ponorka se poté ponořila, odplula stranou a velitel periskopem sledoval, jak ostatní rybářské lodě zachraňují trosečníky. Britové zůstali na místě až do setmění a pak zamířil zpět k Otrantské úžině.
    V noci ponorka zachytila depeši, oznamující odjezd spojeneckého konvoje z Alexandrie na Maltu a přikazující HMS "Upholder" návrat do Tarentského zálivu k původnímu úkolu.
    HMS "Upholder" se vydala na cestu a až do 23.března 1942 hlídkovala bez úspěchu v udané oblasti. Jediné zvuky, které operátor hydrofonu za celou dobu zaslechl, byly šrouby osamělého torpédoborce nebo hlídkujících stíhačů ponorek.
    23.března 1942 ráno, za silného větru, deště a snížené viditelnosti, přijala ponorka zprávu o vyplutí bitevní lodi "Littorio" a několika křižnících, které před pár hodinami opustily základnu. HMS "Upholder" dostala rozkaz, aby se společně s ponorkami HMS "Proteus" a HMS "P36", přiblížila k Tarentu na nejmenší bezpečnou vzdálenost. Zpráva hovořila také o možném poškození bitevní lodi "Littorio".
    Špatné počasí trvalo celý den, ale kolem 17h hydrofon zachytil silný hluk šroubů, směřující východním směrem. Kvůli snížené viditelnosti se nedařilo navázat vizuální kontakt, až teprve po změně kursu a 15 minutové plavbě směrem ke zdroji hluku byl objeven rozmazaný obrys bitevní lodi, plující rychlostí přes 20 uzlů. HMS "Upholder" vystřelila na vzdálenost asi 2 míle zbylá čtyři torpéda. Krátce po odpálení torpéd však "Littorio" provedla jeden z pravidelných úhybných manévrů takže zásahu unikla.
    Zbavena všech torpéd se ponorka krátce nato obrátila ke zpáteční plavbě na Maltu.



    Další operační plavba, v pořadí dvacátá pátá, měla být poslední plavbou HMS "Upholder" před návratem ponorky do Anglie. Nikdo netušil, že bude také poslední plavbou úspěšné ponorky v její historii.
    HMS "Upholder" vyplula ze základny 6.dubna 1942 se čtyřmi zvláštními pasažéry na palubě. Captain Robert Wilson a Lance Corporal Charles Parker, příslušníci speciálních komand, měli za úkol pomoci vysadit zbývající dva agenty na pobřeží Tuniska, kde budou získávat informace o konvojích plujících z Afriky na Sicílii.
    Ponorka zakotvila nedaleko pobřeží 9.dubna 1942 a tři muži nastoupili do připravených gumových člunů (Parker zůstal na palubě). Po několika hodinách se na palubu vrátil Captain Wilson, který splnil svůj úkol a čekala jej cesta zpět. HMS "Upholder" vyplula směrem k ostůvku Lampione v soustroví Pelagie, kde se měla setkat s ponorkou HMS "Unbeaten". Setkání proběhlo asi 2 míle od ostrůvku a Captain Wilson "přestoupil" na HMS "Unbeaten", mířící do Gibraltaru.
    Pak se obě ponorky odloučily a HMS "Upholder" od tohoto momentu nikdo více nespatřil.



    O dalších událostech se lze jen dohadovat.
    12.dubna 1942 byl na HMS "Upholder" odeslán rozkaz, aby ponorka , společně s ponorkami HMS "Urge" (Lt.Cdr Edward Tomkinson) a HMS
    "Thrasher"
    (Lt. Hugh Mackenzie), odplula na západ a čekala na konvoj z Tripolisu.
    Na místě měly být do 15.dubna 1942. HMS "Upholder" však obdržení rozkazu nepotvrdila.
    Existuje několik teorií o zkáze HMS "Upholder", z nichž prozatím všeobecně přijímanou je ta, podle níž ponorku zničila hlubinnými pumami italská torpédovka "Pegaso" (Capitano di Vascello barone Francesco Acton) severovýchodně od Tripolisu. "Pegaso" , doprovázející konvoj z Neapole, zaútočila 14.dubna 1942 po 16h na ponorku, krátce předtím lokalizovanou italským průzkumným letounem. Přítomnost ponorky potvrdil i sonar, "Pegaso" proto shodila větší množství hlubinných pum, po jejichž explozích ztratila s podmořským objektem kontakt a vrátila se ke konvoji. Žádné trosky ani stopy oleje nebyly na hladině viditelné. Hlášení italského velitele potvrzovali později i členové posádky ponorky HMS "Thrasher", která v té době zaregistrovala silné výbuchy hlubinných pum a stejně tak posádka HMS "Urge", která zaznamenala nejprvé jednotlivé, pravidelně se opakující exploze, označující preventivní akci doprovodných lodí. Po poledni byly tyto jednotlivé výbuchy náhle přerušeny mnohačetnými explozemi z prostoru, kde se měla HMS "Upholder" pravděpodobně nacházet. Všeobecně je přijímáno, že ponorkou, na kterou "Pegaso" zaútočila a pravděpodobně zničila, byla HMS "Upholder".


    Další z teorií hovoří o tom, že HMS "Upholder" mohla najet na minu, buď 11.dubna 1942 v minovém poli u Tripolisu nebo při návratu na Maltu.
    Velitel HMS "Thrasher" Lieutenant Mackenzie tvrdil, že radiostanice jeho ponorky zachytila v den, kdy se měla HMS "Upholder" vracet, depeši z Malty určenou úspěšné ponorce, oznamující jí, že byla zachycena radarem asi 10 námořních mil od Delamara Point (jeden z mysů na Maltě). Okolí Malty bylo hustě zaminováno leteckými minami, shazovanými italským a německým letectvem.


    V posledních letech se objevila ještě třetí teorie. Italský námořní historik Francesco Mattesini po důkladném studiu archivů Italského válečného námořnictva tvrdí, že HMS "Upholder" byla 14.dubna 1942 potopena německými letadly. Udává, že v daný den byla objevena leteckou eskortou, tvořenou dvěma Me-110 a dvěma Do-17, které na ponorku zaútočily. Krátce na to se na hladině objevila tmavá olejová skvrna. Letouny shodily v pozici 34˚47´N, 016˚55´E dýmovnici, ale žádné další stopy nebo echa již později nebyla zachycena. Ačkoliv britské prameny udávají pravděpodobnou pozici ponorky jinde, žádná ponorka později letecký útok nehlásila a žádná nebyla v této oblast v danou dobu pohřešována.
    V italských archivech historik naopak nalezl zmínku, že podle údajů letounu, kroužícího nad torpédovku "Pegaso", tato zaútočila na delfína, kterého pozorovatel letadla bezpečně poznal. Jeho hlášení bylo objeveno v archivu teprve Mattesinim.


    Ztráta HMS "Upholder" byla oficálně přiznána Admiralitou až 22.srpna 1942, více než čtyři měsíce po zmizení ponorky. To co znamenala HMS "Upholder" pro Royal Navy a ponorkové loďstvo lze vyjádřit slovy, kterými končí oficální komuniké Admirality: "The ship and her company are gone, but the example and the inspiration remain." (Loď a posádka jsou pryč, ale příklad a inspirace zůstaly).



    Spolu s ponorkou zahynula i celá její posádka:


    ALLEN, Peter R. H., Lieutenant
    ANDERSON, William E., Petty Officer Telegraphist
    BLAKE, Leopold, Leading Telegraphist
    BOARD, Norman D., Engine Room Artificer 3.class
    BROWN, Thomas C., Able Seaman
    BURGOYNE, Charles L., Engine Room Artificer 2.class
    DAVIDSON, Robert W., Leading Seaman
    FOSTER, George J., Able Seaman
    FRAME, Frederick J., Chief Engine Room Artificer
    GREGORY, Edmond, Ordinary Telegraphist
    GREGORY, Frederick W., Stoker Petty Officer
    HEATH, Alfred T., Leading Stoker
    HUGHES, Gwilym, Able Seaman
    LANE, Francis S., Able Seaman
    MARTIN, Frederick J., Petty Officer
    MILLER, David A., Petty Officer
    MUNDAY, Edward, Stoker 2.class
    NEWLANDS, Patrick McC., Telegraphist
    NORMAN, John H., Sub-Lieutenant
    PARTLETON, John E., Leading Seaman
    PERKINS, Frederick W., Leading Stoker
    ROWE, John, Leading Stoker
    RUCK-KEENE, Francis, Lieutenant
    SAUNDERS, Lambert, Leading Seaman
    SELF, Ernest E., Stoker 1.class
    SIMMONDS, Rex, Leading Signalman
    SMITH, George E., Able Seaman
    SMITH, James, Able Seaman,
    SWAINSTON, John G., Petty Officer
    TOPPING, Fred, Leading Stoker
    TURNER, William R., Leading Seaman
    WANKLYN, Malcolm D., Lieutenant-Commander


    spolu s posádkou zahynul i příslušník speciálních komand
    PARKER, Charles, Lance Corporal



    *) Na tomto místě je třeba říci, že celá situace kolem útoku HMS "Upholder" na "Libeccio" a následně dva křižníky je poněkud problematická. Autor článku celou situaci popisuje tak, jak ji popsal Jim Allaway ve své knize, která vychází především z hlášení Lt.Cdr Wanklyna a vzpomínek bývalých členů posádky. Z této knihy vyplývá, že o tom, že prvním torpédoborcem, na který HMS "Upholder" zaútočila, byl nepochybně "Libeccio", protože Lt.Cdr Wanklyn viděl název lodi na trupu. Stejně tak viděl i zkázu druhého torpédoborce z doprovodu obou těžkých křižníků. Většina pramenů však oficiáně HMS "Upholder" přiznává pouze potopení "Libeccia", zatímco o zničení druhé lodi se většinou nezmiňuje a nebo pokud už, nejmenuje ji. Spolu s křižníky "Trento" a "Trieste" měly operovat torpédoborce "Granatiere", "Bersagliere", "Fuciliere" a "Alpino", které se však prokazatelně potopily později nebo se dočkaly konce války. Italská strana v tomto střetnutí jinou ztrátu než "Libeccio" nepřiznala, je tedy záhadou, jaký torpédoborec byl vlastně potopen. Jedním z možných vysvětlení je prostý fakt, že zasažený torpédoborec byl pouze těžce poškozen, což by se ovšem po zásahu dvěma torpédy rovnalo téměř zázraku.




    Zdroje:
    ALLAWAY, Jim: Hrdina z Upholderu. 1.vydání. Plzeň: MUSTANG,s.r.o. 1996. ISBN 80-7191-135-6, z anglického originálu Hero of the Upholder, Airlife Publishing Ltd. 1991 přeložil Josef Grubhoffer
    GUNTON, Michael: PONOŘIT!PONOŘIT!. 1.vydání. Praha: DEUS 2005. ISBN 80-86215-73-3, z anglického originálu DIVE!DIVE!DIVE!, Submarines at War, Constable & Robinson Ltd. 2003 přeložil Josef Bartoň
    HRBEK, Ivan , HRBEK, Jaroslav: Salvy nad vlnami: Od výstřelů na Westerplatte po zkázu Bismarcka. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1993. 336s. ISBN 80-206-0319-0
    HRBEK, Ivan , HRBEK, Jaroslav: Krvavé oceány: Od plánu Barbarossa k bitvě u Midway. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1994. 295s. ISBN 80-206-0391-3
    HRBEK, Ivan , HRBEK, Jaroslav: Námořní válka vrcholí: Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1995. 345s. ISBN 80-206-0443-X
    www.wikipedia.org
    www.hmsopossum.org.uk/Captain%20Pat%20Norman.htm
    www.regiamarina.net
    www.uboat.net
    www.rnsubmus.co.uk/general/losses.htm#upholder
    www.upholders.co.uk
    www.submarineheritage.com/gallery_upholder.html
    www.seayourhistory.org.uk
    www.submariners.co.uk
    www.navynews.co.uk
    www.geocities.com/CapitolHill/9226/enemy.html
    www.gammasom.it/Storia/20060227Tricheco.htm
    www.naval-history.net/WW2MedalsBr-VC.htm#wan
    http://home.cogeco.ca/%7Egchalcraft/sm/page29.html
    http://facta-nautica.graptolite.net/Upholder.html
    members.iinet.net.au
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/72361#278813Verze : 0
    MOD