Carton de Wiart, Adrian

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Carton de Wiart, Adrian

    Avatar
    Lieutenant-General Sir Adrian Carton de Wiart


    5.5.1880 – 5.6.1963


    Adrian Carton de Wiart se narodil 5.května 1880 v Bruselu v aristokratické rodině – mezi jeho blízké příbuzné (bratranci) patřili Henri Carton de Wiart, premiér Belgie v letech 1920-21, a baron Edmond Carton de Wiart, sekretář belgického krále a ředitel Société Générale de Belgique . Jeho otec byl původem Belgičan a matka Irka. Rané dětství strávil v Belgii a Anglii. Po smrti matky se s otcem, který byl právníkem, přestěhoval do Káhiry. Posléze byl poslán do internátní školy v Anglii, po jejímž ukončení začal studovat práva na Oxfordu.


    Po vypuknutí Búrské války přerušil v roce 1899 studia a přihlásil se do armády. Záhy ale dobojoval, když utrpěl průsřel plic. Ke studiu na Oxfordu se ještě na čas vrátil, ale v roce 1901 byl přijat k Second Imperial Light Horse (2. lehký jezdecký pluk) a studia definitvně pověsil na hřebík. Následovalo přeložení k 4. gardovému dragounskému pluku, s nímž v roce 1902 odjel do Indie. V Indii se věnoval především sportu a lovu. Později se opět vrátil do Jižní Afriky, kde až do roku 1914 sloužil jako pobočník siru Henry Hilyardovi. Mezitím se v roce 1908 oženil s kontesou Frederikou Fugger von Babenhausen, se kterou měl dvě dcery.


    Počátek první světové války ho zastihl v Somálsku, kde sloužil u Somaliland Camel Corps. Při jednom z útoků byl zraněn do tváře a přišel o levé oko. V únoru následujícího roku odjel do Francie. Tady až do konce války velel praporům a posléze brigádě, přičemž byl sedmkrát raněn. Ještě v roce 1915 přišel o levou ruku, o rok později na Sommě utrpěl průstřel lebky a kotníku, při třetí bitvě u Yper (Paschendaele) mu prostřelili bok, u Cambrai nohu a nakonec u Arasu ucho.


    Ze svých zranění se zotavoval v nemocnici Sir Douglas Shield's Nursing Home a coby stálému zákazníkovi mu prý odkládali osobní věci. Za hrdinství na Sommě byl vyznamenán nejvyšším britským řádem – Viktoriiným křížem.


    Po válce působil jako šéf britské vojenské mise v Polsku. Tuto zemi si velmi oblíbil a Poláků se velmi zastával. Také si neodpustil, aby se nezapletl do různých podniků: byl namočen do aféry s pašováním děla z Budapešti v ukradeném spacím voze, spolu s Mannerheimem se zůčastnili jako sekundanti souboje ve Varšavě, několikrát havaroval s letadlem při letech nad západní Ukrajinou a jednou, když bránil svůj pozorovatelský vlak napadený kozáky, vypadl na koleje – naštěstí se mu podařilo naskočit zpět.


    Po skončení Polsko-Sovětské dostal od svého posledního pobočníka knížete Radziwilli housedlost v Pripjaťských bažinách poblíž sovětské hranice. V Pripjati strávil prakticky celá meziválečná léta. I s jednou rukou se stal výtečným střelcem a oddával se předevšm lovu kachen, kterých měl mít na svědomí kolem dvaceti tisíc.


    S blížící se druhou světovou válkou se v červenci 1939 vrátil do armády a zastával opět post vedoucího britské vojenské mise v Polsku. Spolu s Polskou vládou také ustoupil do Rumunska, odkud se vrátil do Anglie.V Anglii byl jen krátce pověřen velením 61. divize. V zápětí převzal velení nad spojenou britsko-francouzkou jednotkou, která měla během Norského tažení obsadit Namsos a postupovat na Trondheim. Celá operace však ztroskotala (ale ne Wiartovou chybou) a jednotka musela být evakuována. De Wiart se vrátil k velení 61. divizi, ale opět jen na krátkou dobu. V dubnu 1941 byl jmenován šéfem britské vojenské mise v Jugoslávii. Cestou do Jugoslávie měl jeho Wellington u Libyjského pobřeží poruchu, musel nouzově přistát a de Wiart byl zajat Italy. I přes své indispozice se několikrát pokusil o útěk jednou se mu dokonce podařilo skrývat celých osm dní převečen za vesničana, což byl vzhledem k jeho zevnějšku(jedna ruka, páska přes oko) jistě velký úspěch. V srpnu 1943 během jednání o Italské kapitulaci byl propuštěn. Měsíc po jeho návratu do Anglie byl pověřen dalším úkolem – dostal na starost britskou vojenskou misi v Číně. Tento úkol se stal posledním v jeho kariéře a v roce 1947, i přes Čankajškovy nabídky, odešel do výslužby.


    Usadil se v Irsku v oblasti Corku. V roce 1949 zemřela jeho žena a o tři roky později se oženil s o 25 let mladší Ruth Myrtle Muriel Joan McKechniovou.


    Zemřel 5.6.1963.


    Za svůj život obržel mimo jiné tito tituly a řády:


    Victoria Cross
    Order of the British Empire
    Order of the Bath
    Order of St. Michael and St. George
    Distinguished Service Order
    Virtuti Militari
    polským Válečným křížem


    zdroje:
    Norman, Davies: Bílý orel rudá hvězda, BB/art 2006, ISBN 80-7341-939-4
    en.wikipedia.org
    pl.wikipedia.org
    www.homeusers.prestel.co.uk
    www.findagrave.com
    http://www.kcl.ac.uk/lhcma/locreg/WIART.shtml
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/72653#257359Verze : 0