Žáby v mlíku - Jan Drnek

Žáby v mlíku - Jan Drnek
Vydavatel: Naše Vojsko, 2007, 1. vydanie
ISBN: 978-80-206-0881-9
viazaná väzba, 641 strán


Na základě recenze v časopise Dějiny a současnost jsem začal shánět knihu Jana Drnka s názvem Žáby v mlíku s podtitulem Vojensko - historická mystifikace na téma Mnichov 1938, vydanou nakladatelstvím Naše vojsko.
Chvíli to trvalo, musel jsem si ji nechat objednat, ale nakonec se zadařilo.
Jedná se o alternativní historii vycházející z předpokladu, že vedení armády v září 1938 s podporou Výboru na obranu republiky zakázalo Benešovi 27. září uvažovat o kapitulaci, byla vytvořena nová vláda za předsednictví poslance Ladislava Rašína se silovými ministerstvy obsazenými armádou (Syrový je ministrem obrany)a se zastoupením politických sil, které se chtějí bránit (např. Gottwald je ministrem propagandy ). Mnichov je jenom konferencí čtyř států, jejichž rozhodnutí odmítnou Češi respektovat a česká armáda, plně mobilizovaná na rozdíl od wehrmacht, neopustí pohraniční opevnění. Válka začíná!!!
Nebudu prozrazovat, jak to dopadne, přečtěte si to (641 stránek včetně poznámek a životopisů jednotlivých postav), omezím se na pár komentářů k formě, jako je příběh podáván.
Čtenář ocení již uvedené životopisy zejména jemu známých postav (Radola Gajda velí útoku na Vídeň, gen. Vojcechovský brání v čele 3. čs. armády v roce 1942 karpatský oblouk před postupem Rudé armády, Konrád Henlein je v srpnu 1942 zajat sověty a předán NKVD,načež mizí beze stopy, Heydrich je už v září 38 zastřelen Canarisem a pod). Přestože tedy samotný příběh česko-německé války končí 28. září 1938, díky uvedeným životopisům a poznámkám je možno poskládat, jakým způsobem se dějiny vyvíjely díky nepřijetí Mnichova.
Zároveň je nutno ocenit autorovy vědomosti v oblasti struktury, výzbroje a výstroje armády Republiky Československé a německé wehrmacht v tomto období. Přesto by knížce prospělo zařazení seznamu zkratek, kterými se kniha jenom hemží, navíc při prolínání jednotlivých československých a německých jednotek je právě díky zkratkám pro čtenáře méně znalého problémem rozlišit, o které straně konfliktu je právě řeč. Podobně by jako příloha slušely knížce mapky s nákresy jednotlivých úseků fronty.
Co ale dokáže občas potěšení z četby důkladně otrávit, je absolutní pohrdání pravidly českého pravopisu. Člověk by ještě pochopil, že přímou řeč místo uvozovek uvádí pomlčka, i když to s sebou nese problém, jak ji ukončit (- Víte, co je to, pane ministře? Tázal se netrpělivě Beneš. - s.498), možná i zásadní psaní sudet s malým s (po válce se Němci taky v českých dokumentech označovali jako němci), co se ale pochopit nedá, je absolutní chaos v používání čárek nejenom v souvětích, ale dokonce i v jednoduchých větách. (s. 172 ... naše role je, přece, pouze rolí prostředníky..., s. 173 ...si nebere servítky jak to vídáme...s. 194 ... Všechna zlost za léta nastřádaná v těch vojácích, náhle vyvřela v jediném okamžiku.) Proti výše uvedenému jsou skutečnosti, že wehrmacht je jednou ten wehrmacht a jindy ta wehrmacht nebo že protiletadlová rota používá 20mm kulomet Oberlikon vz. 26 (s. 456), případně že záškodníci používají ručnici (s 400 - 401) jenom malou pihou na celé knize.
Rozhodně knížka i přes cenu 450 korun stojí za přečtení.

Knihu tiež vrelo odporúčam. Bohužial spomínané nedostatky naozaj výrazne kazia inak výborný dojem z knihy. Rovnaké chyby sa vyskytujú aj v ďalšej Drnkovej knihe "Druhý dech Habsburské monarchie", napriek tomu že obe knihy vyšli v iných vydavateľstvách. Naše vojsko má už od polovice minulého roka zaradené v edičnom pláne pokračovanie "Žab v mléku".Pôvodný termín,koniec októbra, sa cez polovicu novembra prehupol do prvej polovice 2010. Len dúfam, že to netrpezlivé čakanie,aspoň u mňa, bude odmenené aj kvalitnou úpravou. O napínavosti a kvalitnom príbehu pri pánovi Drnkovi nepochybujem.

Doporučit mohu celou serii, byť se zde vyskytuje spousta chyb technických, jako že v první knize je LT-35 vyzbrojen 47 mm kanónem (v reálu 37mm). V dalších knihách jsou jednou ruské tankové kanóny označeny jako 50 mm (reál. 45) pak správně a pak zase špatně.
Některé z technických vychytávek jsou přehnaně zdůrazňovány(dieselové motory, široké tankové pásy), jiná technická řešení jsou automaticky považovány za méněcenné.
Jako aktivnímu střelci mi nejvíce vadilo, že se autor neporadil o skutečných možnostech ručních palných zbraní a jejich nábojů s někým, kdo se v oboru pohybuje. Podle popisu se mělo jednat o odlévané zbraně. Takové přesnosti lití jsme nedosáhli ještě ani dnes, mohlo by se jednat o opracované odlitky, ale stejného nebo i lepšího výsledku by se dosáhlo ohýbáním (MG 42). I popis munice zavání zbožným přáním. 9 mm redukovaný náboj s účiným dostřelem 1000 metrů je rozhodně špatně. Tehdy používané 9 mm náboje (9 mm Browning, 9 mm Luger) měly účinný dostřel od 100 do 200 metrů a to hodně záviselo na střelci. Pokud měl mít ten náboj skutečně poloviční hmotnost oproti původnímu puškovému střelivu, muselo by se jednat o zcela nový náboj podobný dnešnímu náboji 9x39 mm požívaným v puškách VSS Vintorez a SR-3 Vichr (ty mají účinný dostřel cca 600m). V podmínkách popisovaných v knize pochybuji, že by vyvíjeli zcela nový náboj i zbraň od začátku.
Přez všechny námitky technické povahy, jsou všechny čtyři knihy napsány velmi poutavě a provokativně svým promonarchistických a antirepublikánským stylem (vše monarchistické je skvělé, republikánské je prakticky vše špatné).