SSN - Sturgeon

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

SSN - Sturgeon

Sturgeon class

    Avatar
    Název / Name : Sturgeon
    Typ / Type : útočná ponorka s nukleárním pohonem (SSN - Submersible Ship, Nuclear)
    Délka / Length : (m) 89,00 (92,05 *)
    Šířka / Beam : (m) 12,19
    Ponor / Draft : (m) 8,78
    Výtlak standardní /
    Displacement, standard :
    (t)
    4.318 (4.532 *)
    Výtlak maximální /
    Displacement, maximal :
    (t)

    Výtlak pod hladinou /
    Displacement, submerged :
    (t)
    4.857 (5.040 *)
    Pohon / Engines : tlakovodní jaderný reaktor S5W
    2x parní turbíny o výkonu 11.185 kW (15.000 hp)
    Šrouby množství /
    Propellers, No :
    (ks/m)
    1 hřídel s lodním šroubem
    Rychlost na hladině /
    Speed, surfaced :
    (kts)
    20
    Rychlost pod hladinou /
    Speed, submerged :
    (kts)
    25-30
    Dosah na hladině /
    Range, surfaced :
    (Nm/ kts)
    neomezený
    Dosah pod hladinou /
    Range, submerged :
    (Nm/ kts)
    neomezený
    Max. hloubka ponoření /
    Max depth :
    (m)
    400 (operační)
    600 (maximální)
    Výzbroj / Armament : 4 torpédomety ráže 533 mm na bocích přídě
    torpéda Mk. 48 ADCAP
    protilodní řízené střely UGM-84D Harpoon a UGM-109B TASM
    protiponorková raketová torpéda : UUM-44 Subroc
    protizemní řízené střely s plochou dráhou letu UGM-109C/D Tomahawk
    miny Mk.57 a MK.60 CAPTOR a Mk.67
    Výstroj / Equipment:
    (radar, asdic ...)
    AN/BPS-14 nebo AN/BPS-15 (navigační radar)


    AN/BQQ-2 nebo AN/BQQ-5 (aktivní / pasivní sonar)
    AN/BQR-7 (pasivní sonarové boční pole; součást AN/BQQ-2)
    AN/BQS-6 (aktivní sonar; součást AN/BQQ-2)
    AN/BQS-12 (pasivní sonar)
    (AN/BQS-13 * ; pasivní sonar)
    TB-16 (průzkumné a taktické sonarové vlečné pole)
    TB-29 (průzkumné a taktické sonarové vlečné pole; společně s AN/BQQ-5)


    Mk.113, později i Mk.117 (systém řízení palby)
    AN/BSY-1 CCS Mk.1 ( ojový řídící systém; společně s AN/BQQ-5)
    AN/WLQ-4 (systém pro vedení REB)
    AN/WLR-9 (zvukový dotazovač)
    Posádka / Complement : 107 členů
    12 důstojníků a 95 poddůstojníků a členů mužstva
    Poznámka / Note : posledních 9 plavidel mělo prodloužený trup







    Pozn.: údaj v závorce označený hvězdičkou ( *) se týká prodloužených plavidel, viz. text níže
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/77460#285029Verze : 0
    MOD
    Avatar
    SSN - STURGEON



    Historie
    Logickým vyústěním dalšího vývoje třídy Permit (resp. Tresher) vznikla třída Sturgeon. Oproti předchozí třídě byla nepatrně zvětšena, pokryta vrstvou snižující nežádoucí akustický odraz a vybavena modernější elektronikou. Projekt nové útočné nukleárně poháněné ponorky, určené především pro vedení protiponorkového boje (ASW - Anti-Submarine Warfare), vznikl samozřejmě v konsorciu General Dynamics Electric Boat Division, které bylo a stále je zodpovědné za návrh většiny nukleárních ponorek ve Spojených státech (naposledy třída Virginia). Výstavbou bylo pověřeno 7 loděnic (General Dynamics Electric Boat Division, CT; Fore River Shipyard, MA; Ingalls Shipbuilding Litton Industries, MS; Portsmouth Naval Shipyard (PNS), ME; New York Shipbuilding (NYS), NJ; Northrop Grumman Newport News Shipbuilding, VA; Mare Island Naval Shipyard (MINS), CA). To jen dokládá, jakou prioritu těmto plavidlům ozbrojené síly U.S.A. (resp. U.S. Navy - americké námořnictvo) přikládaly.


    Jak již bylo řečeno, konstrukce této třídy ponorek nepřinesla nic závratného (šlo o další rozvinutí americké konstrukční školy, která jak je zřejmé, pokračuje dodnes). Plavidla řady Sturgeon byla větší než jejich předchůdce a obětovala rychlost ve prospěch vysoké bojové způsobilosti (na rozdíl od cesty sovětské konstrukční školy, kde v té době byla znakem především vysoká rychlost většiny bojových ponorek). U.S.A., resp. U.S. Navy šly cestou co největší redukce hluku (akustických emisí vydávaných samotnou ponorkou). Přestože dokázala vyvinout poměrně vysokou podhladinovou rychlost, většina jejich bojové plavby probíhala v tichém režimu, kdy bylo nutné maximální utajení a kdy mohla nejvíce uplatnit soustavu svých citlivých senzorů, kterými byla plavidla vybavena. Ponorky se pohybovaly v těsné blízkosti nepřátelských vod (někdy patrně zavítaly i přímo do nepřátelských vod k přístavům a vojenským základnám), popř. pronásledovaly nepřátelská plavidla (nebo byly samy, ve velké většině však neúspěšně, sledovány) a tichost byla (a stále je) tou největší zbraní ponorky při boji v modrých hlubinách.


    Výstavba nového jádra ofenzivních ponorkových sil začala v 1. polovině 60. let a skončila počátkem 70. let 20. století. Za zhruba 10 let bylo objednáno a postaveno celkem 37 ponorek. Do příchodu třídy Los Angeles se jednalo o nejpočetnější třídu nukleárně poháněných plavidel, jaká byla ve Spojených státech amerických postavena. Ale ani stavba tak vysoce sofistikovaného zařízení, jakým ponorka bezesporu je, se nemůže vyhnout komplikacím, které provázejí valnou většinu vojenských programů. Konkrétně při stavbě ponorky SSN-647 USS Pogy, která měla probíhat v loděnicích New York Shipbuilding (NYS) ve městě Camden, stát New Jersey, se ani ne 2 dny poté, co byla ponorka spuštěna na vodu, objevily nesváry mezi vedením loděnice NYS a americkým námořnictvem (U.S. Navy). Tyto komplikace zapříčinily přerušení dostavby a následné odtažení nedostavěného plavidla do Philadelphie. Za necelého 1/2 roku bylo rozhodnuto o pokračování stavby v loděnicích Ingalls Shipbuilding Litton Industries, ve městě Pascagoula, stát Mississippi. Poté co byla dokončena a absolvovala námořní schvalovací zkoušky, vstoupila ponorka úspěšně do služby, spolu s dalšími sesterskými plavidly třídy Sturgeon.


    Od ponorky SSN-678 USS Archerfish (včetně) byl trup všech dalších plavidel třídy Sturgeon prodloužen o přibližně 3 metry (10 stop). Důvodem bylo rozšíření prostorů pro ubytování a práci posádky, a také umístění nového moderního vybavení. Navíc, ponorka SSN-683 USS Parche, byla později prodloužena ještě o dalších více než 30 metrů (100 stop) v úseku před velitelskou věží. Přibyl ji také jakýsi neforemný hrb v místě nově umístěné trupové sekce (vzdáleně připomínající hřbet raketonosných ponorek s balistickými řízenými střelami). Takto upravené plavidlo bylo přeřazeno k výzkumné ponorkové skupině (Submarine Development Group One) a plnilo potřeby výzkumu podmořského dna.


    Rozpad SSSR (s tím spojený konec "Studené války"), přítomnost modernějších plavidel třídy Los Angeles a projekt výstavby ponorek pro 21. století, třídy Seawolf, se podepsal na urychleném vyřazování, které proběhlo v 1. a 2. polovině 90. let 20. století. A to i přesto, že některá plavidla byla využívána jako pomocné platformy (viz níže). I tak třída Sturgeon úspěšně sloužila po více než 25 let. Za tuto dobu byla plavidla samozřejmě modernizována instalací účinějších senzorů (sonarového vybavení), odpovídajících elektronických prostředků a každé plavidlo prošlo několika servisními (generálními) prohlidkami.


    Třída Sturgeon byla využita jako platforma pro záchraný podmořský modul DSRV (Deep Submergence Rescue Vehicle). Ponorky byly využívány jako mateřské nosiče pro záchranná plavidla Mistic (DSRV-1) a Avalon (DSRV-2). Dále bylo několik ponorek modifikováno pro potřeby speciálních operací. Tyto úpravy zahrnovaly instalaci suchého doku DDS na hřbetu trupu v prostoru za věží a dalšího příslušenství (včetně ubytování) pro jednotky zvláštního nasazení námořnictva Spojených Států - komanda SEAL's.


    Několik ponorek také figurovalo v tajném programu, známém pod označením "Holy Stone". Šlo o využití několika plavidel třídy Sturgeon pro sběr citlivých dat v blízkosti pobřeží, přístavů a vojenských základen tehdejšího Sovětského svazu. Na palubu byly instalovány dodatečné senzory a elektronické systémy, o které se staraly výhradně příslušníci Národní bezpečnostní agentury (NSA - National Security Agency).



    Popis
    Ponorky třídy Sturgeon jsou starší sestrou ponorek třídy Los Angeles. Svým tvarem nezapřou příbuznost ani s předešlou třídou Permit (resp. Tresher). Velmi velká podobnost tvarem těchto 3 generací je dána téměř 30 lety vývoje nukleárně poháněných útočných ponorek v U.S.A (SSN - Submersible Ship, Nuclear - atomová útočná ponorka).


    Plavidla mají protáhlý hydrodynamický doutníkovitý trup, který při plavbě klade co možná nejmenší odpor, ale zároveň poskytuje maximální množství prostoru uvnitř trupu (ten je vyroben z vysokopevnostní oceli HY-80). V trupu je umístěno celkem 6 bočních sonarových polí (3 na každé straně), které jsou však uvnitř trupu a nenarušují tak hladkou siluetu ponorky. Příďová hloubková kormidla jsou umístěna v polovině výšky velitelské věže (a umožňují natočení o 90° pro vynoření zpod ledového příkrovu). Záďová kormidla jsou v tradičním tvaru znaku +.


    Prostory pro posádku jsou plně klimatizovány a tvořilo ji 12 důstojníků a 95 poddůstojníků a řadových námořníků. Celkem 107 příslušníků námořnictva. Běžná doba hlídky se pohybuje okolo 2 měsíců (60-70 dnů).


    V případě, že byla plavidla zapojena do programu "Holy Stone" (Svatý Kámen), byla ubytovací kapacita navýšena, aby mohla pojmout obsluhu dodatečně instalovaných zařízení. Tu tvořili pracovníci NSA (National Security Agency).


    Pohon na i pod hladinou zajišťuje tlakovodní reaktor S5W (vyvinutý a vyráběný společností Westinghouse). Ten pohání 2 turbíny, které dávají celkový výkon 11,19 MW (15 000 koňských sil). Tato síla je přenášena na jedinou lodní hřídel zakončenou šroubem o velkém průměru.


    Radioelektronické vybavení zahrnuje navigační / přehledový radar AN/BPS-14, později AN/BPS-15 a systém pro vedení radioelektronického boje (REB) AN/WLQ-4.


    Plavidla třídy Sturgeon disponovala i velmi pestrým sonarovým vybavením. V přídi byl instalován velký trupový aktivní / pasivní sonar AN/BQQ-2 a později výkonější AN/BQQ-5. V případě plavidel se sonarem AN/BQQ-2 se na obou bocích se nachazel systém celkem 6-ti hydrofonů AN/BQR-7 (pasivní sonarová pole, každé dlouhé více jak 15 metrů) a aktivní sonar AN/BQS-6. Dále pasivní sonarový detekční systém AN/BQS-12 nebo AN/BQS-13 (od prodlouženého plavidla SSN-678). V poslední řadě jsou přítomny pasivní sonarová vlečná anténa TB-16 a pro plavidla se systémem AN/BQQ-5 i tenká pasivní sonarová vlečná anténa TB-29.


    Jednm z důvodů neustále se zvětšujících rozměrů moderních plavidel je masivní výskyt elektroniky. Nejinak je tomu i u třídy Sturgeon. U plavidel se systémem AN/BQQ-5 je řízení plavidla v režii systému AN/BSY-1 Combat Command System (CCS Mk.1). Tento ve své době nejmodernější sofistikovaný systém slouží ke kompletnímu ovládání celého plavidla. K řízení palby slouží analogový SŘP Mk.113, později zčásti nahrazený modernějším digitálním SŘP Mk.117 (Mk.113 musel být zachován z důvodů používání systému UUM-44 Subroc).


    Plavidla jsou vybavena zvukovým dotazovačem AN/WLR-9. S jistotou lze také řici, že je využíván ponorkový navigační inerciální systém SINS (Submarine / Ship Inercial Navigation System) a později i systém satelitní navigace GPS. Jako u každé jiné ponorky je i tato třída vybavena periskopy, jsou zde dva periskopy značky Kollmorgen, vyhledávací a přehledový Typ 18 a útočný Typ 2.


    Výzbroj ponorky je na bocích tlakového trupu směrem k přídi (v úrovni velitelské věže) a je tvořena 4 torpédomety ráže 553 mm (do jisté míry lze řici, že jde o standardní uspořádání). Ponorky byly vyzbrojeny torpédy Mk.48 (později i verzí Mk.48 ADCAP), protilodními řízenými střelami UGM-84D Harpoon a UGM-109B TASM (Tomahawk Anti-Ship Missile) a řízenými střelami s plochou dráhou letu UGM-109C TLAM-C nebo UGM-109D TLAM-D. Ve výzbroji se rovněž nacházela raketová torpéda s nukleární hlavicí UUM-44 SUBROC (SUBmarine ROCket). Plavidla mohla nést celkem 19-23 kusů torpéd a řízených střel (17x Mk.48 + 6x Subroc; 15x Mk.48 + 4x Subroc + 4x Harpoon; 11x Mk.48 + 4x Harpoon + 4x TASM). Ekvivalentem namísto torpéd a střel mohl být náklad až 46 kusů min Mk.57, Mk.60 CAPTOR anebo Mk.67.


    V průběhu let byla plavidla různě modifikována. Včetně ponorky SSN-683, o které již byla řeč, byly více či méně upravena více než 1/3 postavených plavidel (některé i vícekrát).


    Ponorky upravené pro projekt "Holy Stone"
    - USS Archerfish, USS Silversides, USS Batfish, USS L. Mendel Rivers, USS Richard B. Russell (Atlantická flotila) a USS William H. Bates, USS Tunny, USS Parche, USS Cavalla (Tichomořská flotila)


    Ponorky uzpůsobené k nesení záchraného hlubokomořského plavidla DSRV
    - USS Hawkbill, USS Bergall, USS Pintado, USS Billfish, USS Archerfish, USS William H. Bates, USS Parche, USS Cavalla


    Ponorky modifikované umístěním modulu suchého doku DDS
    - USS Archerfish, USS Silversides, USS William H. Bates, USS Tunny, USS Cavalla, USS L. Mendel Rivers




    Informace, jakož i níže uvedené obrázky byly (jsou) čerpány z internetových stránek - http://www.navy.mil/ ; http://www.wikipedia.org/ ; http://www.navysite.de/ ; http://www.globalsecurity.org/ ; http://www.navsource.org/ ; http://www.naval-technology.com/ ; http://www.gdeb.com/ ; http://www.fas.org/ ; http://www.military.com/ ; jakož i z publikace Jane's Válečné Lodě (ISBN 80-7236-080-9) ; Válečné Lodě Současnosti (ISBN 80-86215-81-4) ; Ponorky - Válka pod vlnami (ISBN 978-80-206-0914-4) ; Ponorky Současnosti (ISBN 978-80-87087-00-8) ;
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/77460#285030Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Plavidla třídy Sturgeon
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/77460#285031Verze : 0
    MOD