Payne, Carl Wilson

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Payne, Carl Wilson

    Avatar
    Colonel Carl W. Payne


    * 09.01.1921 Lower Salem, Ohio.
    † 09.01.1956 u města St. John, Newfoundland


    - americké stíhací eso se 7 sestřely


    Carl Wilson Payne se narodil 9. ledna 1921 ve městě Lower Salem, stát Ohio.


    Carl vstoupil do letectva v květnu 1941 a započal jeho letecký výcvik, který zdárně ukončil v lednu následujícího roku a zároveň byl povýšen do hodnosti Second Lieutenant. Již v únoru 1942 se stal příslušníkem 309. Pursuit Squadron jenž spadala k 31. Pursuit Group a létala na strojích Bell P-39.


    V květnu 1942 došlo ke změně názvu, kdy Pursuit bylo změněno na Fighter. Nyní již 31. Fighter Group (31. FG) byla přidělena k 8. USAAF a bylo rozhodnuto o jejím přesunu na britské ostrovy, kam dorazila v červnu téhož roku. Do Anglie dorazila bez letounů a zde byla vyzbrojena stíhačkami Spitfire. První bojový let skupina provedla 26. července 1942.


    19. srpna 1942 byla provedena kombinovaná operace Jubilee, která proběhla v prostoru francouzského přístavního města Dieppe. Prvořadým cílem operace bylo dobytí a obsazení města a přilehlých pobřežních baterií. Po splnění těchto úkolů se měl výsadek stáhnout a po nalodění se vrátit zpět do Anglie. K letecké podpoře a krytí výsadku bylo určeno celkem 70 perutí, mezi kterými se nacházely všechny tři perutě 31. FG. Operace však skončila nezdarem a navíc vysokými ztrátami. Pozemní jednotky ztratily 4 260 mrtvých, zraněných a zajatých mužů. Námořnictvo ztratilo 550 mužů, jeden torpédoborec a 33 vyloďovacích člunů. Letectvo odepsalo 103 strojů a 87 padlých a zajatých letců. Letci nahlásili 98 sestřelů, ale německá Luftwaffe byla nucena odepsat „pouze“ 48 zničených strojů.


    Nasazení bylo opravdu hektické a perutě 31. FG absolvovaly ten den čtyři akce. Ztratila osm strojů, šest pilotů a byly ji přiznány dva sestřely*. Jeden sestřel získal 2nd Lt. Samuel F. Junkin, Jr., který tak „udělal“ první zápis do, do té doby prázdnotou zejícího, seznamu sestřelů nejen 31. FG, ale i celé VIII. FC. O několik okamžiků později se však karta obrátila a i on byl sestřelen, ale stačil svůj život spasit pod vrchlíkem padáku. Naštěstí byl z moře „vyloven“ a v pořádku se vrátil k jednotce. K jednotce se již nikdy nevrátili Laverne Collins (309. FS), William A. M. Dabney (308. FS), Lewis P. Wells, Jr. (307. FS) a Robert G. Wright (307. FS). Po skončení války se svobody dočkali Edward A. Tovrea (307. FS) a Robert D. Ingraham (308. FS).


    V říjnu 1942 31. FG vyměnila „zaměstnavatele“ a z řad 8. USAAF přešla ke 12. USAAF, což sebou přineslo i změnu bojiště. Začátkem následujícího měsíce byl Carl povýšen do hodnosti First Lieutenant.


    8. listopadu 1942 se spojenecké síly vylodily v Maroku a Alžírsku. 308. a 309. FS byly přesunuty na letiště Tafaraoui, které se nacházelo několik kilometrů od Oranu v Alžírsku. 308. FS v klidu na daném letišti přistála, ale když se na přistání chystali piloti 309. FS, byli napadeni skupinou čtyř francouzských Dewoitinů D.520 z GC III/3. Došlo k souboji, ve kterém Američané sice ztratili jeden Spitfire i s pilotem Josephem W. Byrdem, avšak podařilo se jim získat hattrick. Sestřelení francouzských strojů si připsali Maj. Harrison R. Thyng, 1st Lt. Charles C. Kenworthy, Jr. a 1st Lt. Carl W. Payne, který si tak připsal svůj první sestřel. Francouzská jednotka, jenž zůstala věrná vichystické vládě, opravdu ztratila tři stroje a dva piloty. Jedním ze ztracených pilotů byl i velící GC III/3 Cdt. Paul Engler**.


    O tři dny později Francouzi ukončili odpor a 13. listopadu 1943 přešli na stranu Spojenců. Ovšem již 11. listopadu, tedy v den, kdy Francie ukončila boj proti Spojencům, přistály v Tunisku první německé jednotky a narušily tak spojenecké plány, protože obsazení Tuniska mělo následovat po pádu Maroka a Alžírska. 7. února 1943 byla 31. FG přesunuta na základnu Thelepte v Tunisku, ale již 17. února muselo být letiště evakuováno před německými jednotkami, které 14. února zahájily ofenzivu. Po zastavení německého postupu, ke kterému došlo 22. února, se 11. března 1943 skupina vrátila zpět do Thelepte.


    Payne si svoji „sbírku“ úlovků rozšířil 21. března 1943. Ten den skupina doprovázela bombardéry Douglas A-20 a narazila na skupinku sedmnácti Junkersů Ju 87 ze III/St.G.3 v doprovodu německých stíhaček. Piloti 307. FS zaměstnali doprovodné stíhačky a piloti 309. FS se „zakousli“ do Stuk. Z boje si američtí piloti, při ztrátě jednoho stroje, „odnesli“ čtyři sestřely. Tím ztraceným strojem byl Spitfire 1st Lt. Mauriceho K. Langberga, který po zisku dvou sestřelů byl donucen opustit letoun na padáku. Po seskoku byl sice italskými vojáky zajat, ale ti jej propustili a o dva dmy později byl zpět u své jednotky. Carl v boji získal poloviční sestřel, když za pomoci 1st Lt. Roberta E. McCarthyho, Jr. sestřelil jednu Stuku.


    Další sestřel získal Payne 22. dubna, kdy se mu ve spolupráci s Capt. Frankem A. Hillem podařilo sestřelit německou stíhačku Bf 109, která pravděpodobně patřila k I./JG 77. Dne 6. května 1943 si 31. FG mohla do svých záznamů zaevidovat první stíhací eso, kterým se stal Maj. Frank A. Hill, jemuž se podařilo získat při polední akci skupiny čtvrtý a pátý sestřel***. Při odpolední akci, krátce před půl pátou, sestřelil další stíhačku Bf 109, která pro něj znamenala šestý sestřel. Frank A. Hill sestřelil 10. června 1943 ještě jeden nepřátelský stroj v kabině Spitfiru. Válku ukončil v hodnosti Lieutenant Colonel a se sedmi sestřely jako nejúspěšnější stíhač 31. FG na strojích Spitfire.


    V ten samý den, v pět hodin odpoledne, Carl získal samostatný sestřel. Jeden z jedenácti sestřelů, kterých ten den skupina dosáhla. Sice mu byl přiznán sestřel stíhačky Bf 109, ale s největší pravděpodobností se mu podařilo sestřelit italskou stíhačku MC.202. Jednalo se o jeho poslední sestřel nad severní Afrikou, protože 13. května 1943 jednotky Osy, které se nacházely v Tunisku, kapitulovaly a tím skončily boje na černém kontinentu. O několik dní později byl Payne povýšen do hodnosti Captain.


    Ještě před tím, než se Spojenci vylodili na Sicílii, rozhodli se obsadit ostrov Pantelleria. Svoji strategickou polohou, 90 km od tuniského pobřeží a 110 km od Sicílie, si o to dokonce sám říkal. Navíc se na něm nacházelo moderní letiště Marghana. Kampaň proti ostrovu započala 18. května 1943. 10. června 1943 doprovázeli piloti 31. FG bombardéry B-24 a B-26 k náletu na cíle na tomto ostrovu. Italští letci ze 151°, 153° a 161° Gruppo se Američanům pokusili tento úkol znemožnit, ale piloti doprovodných Spitfirů jim jejich snahu překazili. Po přistání piloti ze 31. FG nahlásili sedm sestřelů při ztrátě jednoho stroje i s pilotem 1st Lt. Georgem V. Gooddingem, který byl sestřelen, jak hlásili jeho spolubojovníci, stíhačkou Curtiss P-40 z černošské 99. FS operující v rámci 33. FG. Jedním z vítězných pilotů byl také Carl W. Payne, který si na své konto připsal sestřel jedné stíhačky MC. 202. Celkově si ten den skupina připsala na své konto 12 sestřelů při ztrátě již zmíněného stroje. Druhý den posádka ostrova kapitulovala a nyní měli Spojenci volnou cestu k Sicílii.


    Operace Husky, krycí název invaze na Sicílii, se „rozjela“ 10. července 1943. O den později se Spitfiry 31. FG zúčastnily vzdušného krytí invazních plavidel a jednotek. Při jedné akci se Paynovi podařilo zvítězit nad jednou německou stíhačkou. Nárokoval sice sestřel Fw 190, ale ve skutečnosti sestřelil Bf 109 z JG 53, jehož pilot Lt. Karl-Heinz Messer tento souboj nepřežil. Skupina ten den získala sedm sestřelů, ale za úspěch zaplatila ztrátou jednoho stroje, pro jehož pilota Augusta L. Goldenberga byl tento den posledním v jeho životě. Ziskem tohoto sestřelu se Carl stal šestým stíhacím esem skupiny. 13. července Payne převzal velení 309. FS a následující den se skupina přesunula na sicilské letiště Ponte Olivo. Boje na Sicílii trvaly až do 17. srpna 1943.


    Po úspěšném tažení na Sicílii přišla na řadu samotná Itálie. Britské jednotky se na apeninském poloostrově vylodily 3. září 1943 a jednotky americké armády je následovaly 9. září. O několik dní později byl Carl povýšen do hodnosti Major. 20. září se skupina přesunula na italské letiště Monte Corvino. Ovšem Payne si své konto již nerozšířil, 14. října 1943 předal velení 309. FS do rukou 1st Lt. Robertu E. McCarthymu, Jr. a vrátil se zpět do Států.


    Jeho zkušeností USAAF využilo ještě jednou, když Payna jmenovali 24. října 1944 do čela 34. FS 413. FG, která byla aktivována o několik dní dříve a to 15. října 1944 na základně Seymour-Johnson Field stát North Carolina. Skupina, v jejímž čele stál Lt.Col. George H. Hollingsworth, byla vyzbrojena stíhačkami P-47 Thunderbolt a spadala k 1. USAAF. Kromě již uvedené 34. FS se skupina dále skládala z 1. a 21. FS. Ovšem již 1. listopadu došlo ke změně na postu velitele, velitelské otěže převzal Carlův starý známý Lt.Col. Harrison R. Thyng**** a další změny měly následovat. Již 2. listopadu byla 413. FG přeřazena z řad 1. USAAF do stavu 20. USAAF a za týden později došlo i ke změně základny a to na letiště Bluethenthal Field taktéž ve státě North Carolina. Zatímco 413. FG procházela výcvikem před jejím bojovým nasazením v Pacifiku byl Payne v březnu 1945 povýšen do hodnosti Lieutenant Colonel.


    19. května 1945 se 1. FS a 21. FS přesunuly na letiště na ostrůvku Ie Shima, který se nacházel necelé 4 míle západně od pobřeží ostrova Okinawa. Z tohoto ostrůvku mohli letci Mustangů a Thunderboltů nejen doprovázet bombardéry k náletům na cíle na japonských ostrovech, ale i rozvracet jejich infrastrukturu a napadat další pozemní cíle. Tyto úkoly vykonávala také 413. FG. 34. FS na tento ostrůvek přiletěla z ostrova Saipan 14. června a zapojila se do akcí.


    U této jednotky také Carl uzavřel své konto a to 8. srpna 1945. Toho dne 413. FG doprovázela bombardéry B-29 k náletu na cíle, které se nacházely na ostrově Kjúšú. Nad městem Yawata se mu podařilo sestřelit jednu stíhačku Zero, ale zřejmě se jeho obětí stala stíhačka Kawanishi N1K2 George z Kókútai 343*****. Za několik dní, přesně 15. srpna, Japonci přijali podmínky bezpodmínečné kapitulace a vzdali další odpor. Kapitulace byla podepsána 2. září 1945 v Tokijském zálivu a tímto dnem skončila II. světová válka, která trvala šest let a jeden den.


    I po skončení války nadále Carl W. Payne zůstal v řadách USAAF a později v řadách USAF. V srpnu 1951 byl povýšen do hodnosti Colonel. Ovšem o několik let později, 9. ledna 1956, zahynul u města St. John na Newfoundlandu při havárii cvičného letadla Lockheed T-33A sériové číslo 53-5143.


    Carl se během své služby u letectva stal nositelem 2 x Distinguished Flying Cross, 29 x Air Medal.



    * v počtu získaných sestřelů se prameny rozcházejí. Některé prameny udávají dva sestřely, jiné se zmiňují pouze o jednom sestřelu.


    ** Paul Engler byl veterán z Bitvy o Francii v roce 1940. Tehdy jako příslušník Armée de l´Air sloužil v řadách GC II/4 a za kniplem stíhačky Curtiss H.75 si na své konto připsal čtyři jisté sestřely a jeden pravděpodobný sestřel strojů německé Luftwaffe. Což bylo i jeho celkové skóre, kterého dosáhl.


    *** prvním stíhacím esem USAAF na Spitfirech se stal Capt. Arnold E. Vinson, příslušník 2. FS 52. FG, který se stal esem 3. dubna 1943, avšak ještě týž den byl sestřelen a k jeho jménu bylo připsáno missing in action (nezvěstný v akci). Celkem dosáhl 5,33 sestřelu, vše na Spitfirech.


    **** Harrison R. Thyng byl Paynův velitel u 309. FS 31. FG. Na Spitfirech u 31. FG dosáhl pěti sestřelů a se stal druhým stíhacím esem 31. FG, avšak prvním esem 309. FS. Své druhoválečné konto si již nerozšířil, ale během války v Koreji zaznamenal dalších pět sestřelů MiGů-15 na stroji F-86 Sabre v řadách 4. FIW.


    ***** u tohoto sestřelu se prameny rozcházejí, zda-li mu byl přiznán. Např. AFHRA tento sestřel vůbec neuvádí a připisuje mu pouze sestřely u 31. FG




    Prameny:
    osobní archív
    časopis HPM č. 9/2008
    J. Rajlich - Na nebi hrdého Albionu 1942
    forum.12oclockhigh.net
    www.geocities.com
    www.spitfiresite.com
    www.star-games.com
    http://jpgleize.club.fr/aces/ww2usaf.htm
    en.wikipedia.org
    http://forum.valka.cz/topic/view/27564/
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/83243#305510Verze : 0