Curtiss F6C Hawk

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Curtiss F6C Hawk

Přehled verzí

    Avatar
    Curtiss F6C Hawk - přehled verzí:


    námořní verze P-1 Hawk


    F6C-1 (Model 34C) - v podstatě námořní P-1
    F6C-2 (Model 34D) - vyztužený trup, záchytný hák
    F6C-3 (Model 34E) - sériová varianta F6C-2
    F6C-4 (Model 34H) - hlavní sériová varianta, motor Wasp
    XF6C-4 - stroj upravený pro testy motorů
    XF6C-5 - stroj s motorem Hornet
    XF6C-6 - závodní letoun, hornoplošník
    F6C-6 - druhý závodní letoun, dvojplošník
    XF6C-7 - stroj upravený pro testy motoru Ranger


    Zdroj:
    http://www.aerofiles.com/_curt.html
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/83877#307576Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Stíhací letouny Curtiss F6C Hawk




    Když společnost Curtiss pro americké armádní letectvo vytvořila stíhač P-1 Hawk, věčný soupeř armády, americké námořnictvo, po nadějném typu také sáhlo. Výsledkem byl F6C-1, první z řady letadel sloužících u námořnictva ještě v roce 1937, dlouho po vyřazení posledních jejich armádních protějšků.


    Curtiss F6C-1 Hawk


    V březnu 1925 objednalo americké námořnictvo devět stíhacích letounů, odpovídajících P-1 Hawk stavěným pro armádní letectvo. Kvůli podobnosti s armádními stroji námořnictvo ani neobjednalo prototyp, a od P-1 se v podstatě lišily jen uspořádáním kokpitu a nátěrem stříbrnou, šedou a žlutou barvou. Strojům bylo přiděleno označení F6C-1 - F5C-1 bylo vědomě vypuštěno, protože ve službě bylo stále velké množství létajících člunů F-5L. Firemní označení znělo Model 34C (bylo ale přiděleno až zpětně, v roce 1934). Prvních pět námořních Hawků bylo dokončeno mezi srpnem a zářím 1925, a na konci září byly tři z nich přiděleny k stíhací letce VF-2 na základně NAS North Island v San Diegu. Při porovnávacích testech s FB-1 se projevily obvyklé rozdíly a Boeing z nich vyšel jako mírně obratnější a ovladatelnější, F6C-1 měl také horší výhled z kabiny vpřed a vzhůru. Zbylé čtyři stroje z objednávky byly dokončeny jako F6C-2, lišící se přepracovaným podvozkem a úpravami pro službu na letadlové lodi.


    Na to, že bylo postaveno pouze pět strojů, prožily F-6C-1 celkem rušnou kariéru. U VF-2 používaly taktické značení 2-F-1 (A6969), 2-F-2 (?) a 2-F-3 (A6972). V roce 1926 se stroje VF-2 účastnily pokusů námořnictva se střemhlavým bombardováním, s velkým úspěchem. Další stroj, A6970, se ve stejném roce zúčastnil Curtiss Marine Trophy Race a vyhrál s rychlostí 210,7 km/h. Tento stroj byl také testován s dřevěnými plováky. V této podobě se jeho vzletová hmotnost zvýšila na 1477 a dostup klesl na 5791 m. První Hawk, A6968, byl následujícího roku po dokončení testů přestavěn na prototyp verze F6C-4, a stroje A6970 a A6972 byly přestavěny na F6C-3. Zbylé dva stroje, A6969 a A6971, pak byly přeřazeny k stíhací letce námořní pěchoty VF-10M, sídlící také v San Diegu. A6969 byl zrušen po nehodě 20. července 1929, A6971 snad prošel ještě letkou VF-9M v Quanticu a byl vyřazen v únoru 1931.


    A6969 je dnes vystaven v Národním muzeu námořního letectví v Pensacole.




    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/426746


    Curtiss F6C-2 Hawk


    Podle požadavku námořnictva byly poslední čtyři stroje z devíti objednaných F6C-1 pozdrženy v továrně a dokončeny v podobě F6C-2 (továrním označením Model 34D). Tyto stroje byly dodatečně vyztuženy, aby snesly přistávání na palubě lodi, dostaly masivnější podvozek i ostruhu. Na společnou osu podvozkových kol přibyla rozpěra s háky, určenými k zachycení podélných lan na palubě letadlové lodi (sloužily k udržení letadla ve směru, ne k jeho zastavení), a za kabinu byl umístěn hasící přístroj. Byly také vybaveny závěsníky pro lehké bomby.


    Tři F6C-2, dokončené v listopadu 1925, byly předány k stíhací letce VF-2 v San Diegu, kde sloužily společně s F6C-1 a čtyřmi FB-1. Zbývající stroj byl přidělen letadlové lodi USS Langley (CV-1) - přímo lodi, proto nesl na bocích nápis USS LANGLEY - 6. A6974 se později stal strojem velitele VF-2 Lt.Cdr. F. D. Wagnera. V říjnu 1936 se VF-2 účastnila manévrů Pacifické floty, a flota byla varována, že na ni může VF-2 podniknout cvičný útok. Flota, ačkoli znala i čas, kdy k náletu dojde, byla naprosto překvapena střemhlavým útokem, a její admirál musel uznat neměl jedinou šanci na obranu. F6C-2 létaly u VF-2 do roku 1928, kdy byly také přesunuty k námořní pěchotě. Poslední z nich byl vyřazen v červenci 1931 po 345 nalétaných hodinách.

    Druhý F6C-2, ve zbarvení VF-2. Trup byl stříbrný, se žlutým horním křídlem. Ocas a pruh na trupu byly červené, před kabinou je původní znak letky, štít nad skříženými kanóny. V roce 1927 byl nahrazen insignií Chief Petty Officera poté, co letka přijala jméno Flying Chiefs.


    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/426786


    Curtiss F6C-3 Hawk


    F6C-3 byla sériová varianta F6C-2, s úpravami doporučenými piloty VF-2. Úpravy zhruba odpovídaly armádním P-1A, přesněji P-1A používaly úpravy navržené pro F6C-3 a použité na dvou F6C-1 (A6970, A6972), přestavěných v roce 1926. Šlo o upravený chladič a palivové potrubí, prodloužený trup a další menší úpravy. Nově mohl být také pravý 7,62mm kulomet zaměněn za 12,7mm, jako tomu již dříve bylo u armádních strojů, a místo přídavné nádrže (používaly se 114 a 189litrové nádrže) mohl nést lehké pumy. Původně F6C-3 používaly stejný podvozek jako předchozí verze, poté co bylo v roce 1927 opuštěno používání podélných záchytných provazů, ale byl na strojích určených pro provoz na letadlových lodích nahrazen podvozkem používaným na F6C-4 a na strojích námořní pěchoty, sloužícími na pozemních základnách, podvozkem z F6C-1. Kromě toho bylo také možno podvozek nahradit plováky, a v roce 1928 krátkou dobu letka VB-1B používala plovákové stroje.


    Prvním uživatelem se stala nově vytvořená letka VF-5 ("Red Rippers"), vytvořená v únoru 1927 v Norfolku a používající je až do roku 1929 (v té době se již jmenovala právě VB-1B). Kromě těchto 18 strojů dostaly F6C-3 také mariňácké letky VF-8M a VF-9M v Quanticu. Na konci 20. let se námořnictvo rozhodlo přejít pouze na typy poháněné vzduchem chlazenými motory a předalo své stroje také námořní pěchotě. Odtud byl poslední stroj, A7146, vyřazen v červenci 1932, s 1037 nalétanými hodinami.


    F6C-3 prodělaly také závodnickou kariéru. Již první z nich, A7128, byl nasazen jako záložní stroj do Schneiderova poháru, který se konal 13. listopadu 1926 v Norfolku. Kvůli tomu dostal (kromě plováků) upravený motor D-12A, schopný vyvinout 378 kW, a zvětšenou pomocnou nádrž. Protože ostatní letouny námořnictva byly vyřazeny, byl A7128 i použit, a umístil se na čtvrtém místě s rychlostí 220,4 km/h. Další, A7144, byl natolik modifikován, že dostal i nové označení, F6C-6, pod kterým byl nasazen do Národních leteckých závodů 1929, kde dosáhl čtvrtého místa (ponižujícího, vzhledem k tomu, že 1. a 3. místo obsadily civilní stroje).


    V roce 1928 plovákový F6C-3 A7147 námořní pěchoty, pilotovaný sedmačtyřicetiletým majorem Charlesem A. Lutzem, vyhrál Curtissův námořní pohár s rychlostí 253,6 km/h (soupeři mu byly dva F6C-4 námořnictva, a od této chvíle se každý ročník závodu proměnil v tvrdé soupeření mezi těmito dvěma složkami). Lutz několik týdnů po závodě zahynul při letecké nehodě. Pro ročník 1930 dostal A7147 upravené plováky, všechny hlavičky šroubů a spoje měl pečlivě přelepeny páskou a pomocnou nádrž pod břichem zakapotovanou do trupu. V této podobě na něm kapitán Arthur Page opět vyhrál, s rychlostí 264 km/h. Poté byl i tento stroj důkladně přestavěn a do závodu o Thompsonův pohár v září 1930 již nastoupil jako hornoplošný XF6C-6.

    F6C-3 4. stíhací letky námořní pěchoty. Tento stroj předtím sloužil u VF-8M. Vrtulový kužel, disky kol a opěrka hlavy jsou červené. podvozek je "pozemní" převzatý z F6C-1.


    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/426804


    Curtiss F6C-4 Hawk


    Když americké námořnictvo začalo zvažovat použití nových výkonných vzduchem chlazených motorů, poslalo zpět do Buffala první F6C-1 (A3938), aby do něj byl zabudován námořnictvem také dodaný motor Pratt & Whitney Wasp. Letové zkoušky, stroje, přejmenovaného na F6C-4, začaly v srpnu 1926, a po jejich úspěšném dokončení byla zadána objednávka na třicet jedna sériových strojů (s později přiděleným továrním označením Model 34H), z nichž první byl dodán v březnu následujícího roku. Tento stroj dostal nový podvozek s důkladnějším odpružením, a na rozdíl od následujících strojů měl stejně jako prototyp velký vrtulový kužel. Později byl jako XF6C-4 použit k testům a nakonec krátce sloužil u letky námořní pěchoty VF-4M.


    Většina F6C-4 byla přidělena k námořní pěchotě, letkám VF-1M, VF-9M a VF-10M. Osm strojů sloužilo po boku osmi F2B-1 také u VF-2B na USS Langley, včetně několika strojů dočasně na plovácích. V roce 1930 byly tyto stroje přesunuty k VF-10M do San Diega, kde vydržely ještě dva roky. Od roku 1930 dostaly také některé stroje námořní pěchoty prstencové kryty motoru typu Townend, které napomohly mírnénu zvýšení rychlosti, omezovaly ale pilotův výhled. Poslední F6C-4 (A7398)byl uzemněn v dubnu 1933 s 855 nalétanými hodinami.


    Řada strojů byla použita k testům dalších motorů. Prototyp A3938 byl ještě v roce 1927 vybaven motorem Pratt & Whitney Hornet o 391 kW, a později s podvozkem sériových F6C-4. Vzhledem k zvýšení vzletové hmotnosti na 1549 kg stoupla maximální rychlost pouze na 256,7 km/h, dostup stoupl na 6675 m. V této podobě, jako XF6C-5, na konci roku 1927 krátce sloužil u VF-9M. Stroj A7403 byl v roce 1929 zapůjčen firmě Wright Aeronautical Corp. a použit k testům motoru R-975 Whirlwind. Tento stroj si ponechal původní označení. Ještě v roce 1929 A7403 dostal také plováky Macchi a v květnu byl nasazen do závodu o Curtissův námořní pohár. V Anacostii pak také zůstal a byl již s kolovým podvozkem dál provozován.


    Stejný stroj o tři roky později v Naval Aircraft Factory dostal nový motor, invertní vzduchem chlazený Ranger SGV-770 o výkonu 261 km/h. Firma Ranger se snažila z motoru získat co nejvyšší výkon použitím vyšších otáček, a kvůli efektivitě vrtule byl zpřevodován v poměru 1,32:1. Tentokrát nové označení dostal, byl přejmenován na XF6C-7, ale vzhledem k tomu, že byl určen primárně k testům motoru, nebyly ani zaznamenány jeho výkony (pouze rychlost - 252,7 km/h) a nebylo mu ani přemalováno označení na ocase. Motor byl do použitelné podoby přepracován až o pět let později, a i pak byl používán jen krátce. XF6C-7 byl po dokončení motorových testů vrácen zpět na standard F6C-4 a krátce ještě navrácen do normální služby.

    Tento stroj původně sloužil u námořnictva, zde je v barvách letky VF-10M námořní pěchoty. Na ocase je její znak, "okřídlený ďábel". Stejně jako jiné mariňácké stroje má doplněn prstencový kryt motoru, který je stejně jako ocas červený. Nestandardně má znaky na spodní straně horního křídla.




    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/427079


    Ke kořenům - závodní F6C-6


    Pro účast v otevřené soutěži v rámci Národních leteckých závodů v roce 1930, nyní pojmenované Thompsonova cena, se námořní letectvo důkladně připravilo. Curtiss F6C-3 A7147, který krátce předtím vyhrál v barvách námořní pěchoty závod o Curtissův námořní pohár, byl v červnu 1930 poslán do Buffala, kde podstoupil největší přestavbu kdy provedenou na stroji řady Hawk. Bylo odstraněno spodní křídlo, horní křídlo bylo kvůli zachování těžiště posunuto vzad a z velké části pokryto mosaznými plechy povrchového chlazení po vzoru předchozích závodních Curtissů. Motor byl nahrazen novým Curtissem Conqueror, upraveným pro vyšší výkon, celý trup byl zaoblen, a také dostal nový kapotovaný samonosný podvozek.


    Se strojem, který dostal nové označení XF6C-6, nebyly provedeny letové testy nad rámec základních, takže nejsou zaznamenány výkony. Vypočtená maximální rychlost ale byla přes 400 km/h. Vzhledem k pilotu, opět Capt. Pageovi, který na původním stroji vyhrál Curtissův pohár, si rychle vysloužil přezdívku Page Navy Racer. 1. září byl odstartován Thompsonův pohár, závod okolo pylonů na uzavřeném okruhu, XF6C-6 byl jediným vojenským strojem ze sedmi účastníků. XF6C-6 s číslem 27 bez problémů zvládl 17 kol z 20 a vedl, pak ale Page pravděpodobně omdlel následkem otravy oxidem uhelnatým a stroj havaroval. Page zemřel, vítězem závodu se stal Charles W. Holman na speciálu Laird Solution. Pageova nejvyšší rychlost na okruhu byla 353,4 km/h, Holman vyhrál s průměrnou rychlostí 324,9 km/h.


    Po Pageově tragické smrti skončila účast námořnictva v závodech na uzavřených okruzích, armádní letectvo skončilo rok předtím. Změny provedené na XFC-6 se nicméně později uplatnily na dalších strojích, hlavně jeho samonosný podvozek, použitý poté na armádních P-6E, námořních F11C-2 a exportních Hawk II.


    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/427261
    XF6C-6 ale nebyl prvním strojem s tímto označením. Již v roce 1929 vznikl F6C-6, bez předpony pro experimentální stroj, který byl také původně Curtissem F6C-3. Šlo o letoun A7144, který byl poslán do Naval Aircraft Factory ve Filadelfii, aby byl upraven pro Národní letecké závody. Ty byly toho roku poprvé rozděleny na několik částí, a nejprestižnější z nich, závod kolem pylonů na uzavřeném okruhu (jak bylo zmíněno, o rok později pojmenovaný Thompsona cena), byl otevřen i civilním strojům. Hlavní změny na A7144 představovalo odstranění chladiče, který byl nahrazen dvěma menšími, umístěnými v trupu za motorem, vzduch k nim byl přiváděn pomocí lapačů na bocích. V technických záznamech letounu mimochodem nebyla o závodění ani zmínka, místo toho byl oficiálně určen k ověřování vhodnosti chlazení kapalinou Prestone - rok poté, co námořnictvo ukončilo provoz strojů s kapalinou chlazenými motory... Dalšími úpravami bylo zaoblení spodní části trupu a nahrazení podvozku lehčím, později vybaveným také rozměrnými "bačkorami". Původně byl testován ještě se starým označením, to ale bylo změněno právě před závodem.


    Národní letecké závody probíhaly na přelomu srpna a září v Clevelandu, a F6C-6 pilotovaný Cdr J. J. Clarkem zde stál proti šesti soupeřům, včetně armádního XP-3A. Pro oba vojenské stroje skončil závod kolem pylonů ponížením, protože vítězem se stal Travel Air R "The Mystery Ship" Douga Davise, civilisty. XP-3A získal alespoň druhé místo, a F6C-6 skončil s průměrnou rychlostí 246,8 km/h čtvrtý, za Lockheedem Vega Roscoe Turnera. Po závodě byl vrácen do původní podoby, pouze zaoblení spodku trupu mu zůstalo, a byl vrácen do služby mezi ostatní F6C-3.

    A7144 ještě bez aerodynamické kapotáže kol. Na ocase je ještě označen jako F6C-3.


    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/427268


    F4C-4 byla poslední sériová varianta, nebyla ale posledním námořním Hawkem. Ve výrobě sice byly nahrazeny novými konstrukcemi, jako byl F7C-1 Seahawk, brzy ale byly stíhací Curtissy vytlačeny stroji hlavního soupeře - Boeingu. V roce 1932 se Curtiss-Wright ale pokusil vytvořit na základě druhé generace armádních Hawků exportní stíhačku, Hawk II, která se obratem stala prototypem druhé generace Hawků pro námořnictvo - Curtissů F11C.


    Zdroj:
    Bowers, P. M. Curtiss Aircraft 1907-1947, Putnam Aeronautical Books, London 1979. ISBN 0-370-10029-8.
    Swanborough, F. G., Bowers, P. M. US Navy Aircraft Since 1912. Putnam Aeronautical Books, London 1990. ISBN 0-85177-838-0.
    Bowers, P. M. Curtiss Navy Hawks, Aircraft in Profile No.116. Profile Publications, Leatherhead 1965.
    Bowers, Peter. Curtiss Nawy Hawks in Action, In Action No.1156. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1995. ISBN 0-89747-342-6.
    Matt, Paul R. United States Navy and Marine Corps Fighters 1918-1962. Harleyford Publications, Los Angeles 1962.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/83877#467588Verze : 0
    MOD