Otaslavice

okr. Prostějov
Název:
Name:
Otaslavice
Další názvy:
Other Names:
-
Kraj:
District:
Olomoucký
Okres:
Region:
Prostějov
GPS souřadnice:
GPS Coordinates:
N 49°23′17.98"
E 17°4′15.887"
Ukaž na mapě:
Show on the map:
klik
Status: obec
Místní části:
Local Municipalities:
-
První písemná zmínka:
First Written Reference:
1279
Počet obyvatel:
Number of Inhabitants:
r. 2008: 1 297 obyvatel
Vojenské objekty:
Military Objects:
-
Památky :
Historical Sights, Places of Interest:
Horní hrad - dnes zaniklý
Dolní hrad - dnes zbytky zdí
Kostel sv. Michala
Pravěké hradiště Kopaninky
Muzea:
Museums:
-
Osobnosti:
Personalities:
Rodáci / Native :
Josef František - letec
Obyvatelé / Settled Incomers:
-
Literatura:
Bibliography:
-
Poznámky:
Notes:
-
Vlajka:
Banner:

Znak:
Coat of Arms:

Průmysl:
Industry:
-
Zdroje:
Sources:
http://www.otaslavice.cz/
portal.gov.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otaslavice
URL : https://www.valka.cz/Otaslavice-t84766#312362 Verze : 0
Oficiální stránky obce OTASLAVICE : www.otaslavice.cz
a www.otaslavice.cz/osobnosti.php


* Poloha
Obec jediná toho jména v ČR leží v jižní části prostějovského okresu, na rozmezí Hané a Drahanské vrchoviny. Nejvyšším bodem katastru je kóta “U chaloupky″ 413 m n.m. Obec se nachází v nadmořské výšce 250 m n.m.

* Rozloha
Katastr obce představuje 769 ha, z toho zemědělská půda 672 ha, nezemědělská půda 97 ha.


* Znak, prapor
V červeném štítě dvě zkřížené otky, provázené nahoře stříbrnou růží a po stranách dvěma zlatými hvězdami.


* Příroda
Ráz krajiny je určován především souvislým pásem lesa Drahanské vrchoviny (masiv smíšeného charakteru) s bohatým krajinným reliéfem, s členitými údolími, protékajícím Drahanským potokem, soustavou rybníků a koupalištěm. Doplňují je roztroušené hájky, především z náletových dřevin. Poměrně nenarušená krajina vzdálená od významnějších průmyslových center poskytuje zdravé ovzduší. Zdejší krajina je zvlněná pahorkatina vroubená ze západní strany jehličnatým lesem počínající Drahanské vrchoviny.


Zdroj: www.ambros.cz/zadobycves.html#foto
URL : https://www.valka.cz/Otaslavice-t84766#312340 Verze : 0
HISTORIE OBCE OTASLAVICE


Nejstarší osídlení dokládá řada nalezišť paleolitických a neolitických nástrojů, ozdob či keramiky kultury volutové, lužické, unětické, keltské a pozdější slovanské. Trvalé osídlení a jméno obce je vysvětlováno pověstí o založení hradu olomouckým knížetem Otou Černým po jeho vítězství nad polským vojskem r. 1107 (″Otova sláva ″). První listinná zpráva je však až z r. 1278. V průběhu staletí zde vyrostly 2 hrady, ty však byly středověkými válečnými nájezdy a obléháním zcela zničeny. Držitelé panství a obce se střídali až do r. 1918 (mj. rod Žalkovských, Pernštejnové, Schrattenbachové, Kálnokyové).
Před 2. sv. válkou byla obživa v obou vesnicích závislá především na práci domácích krejčích, kteří pracovali pro prostějovské konfekcionáře (asi 70%) . Druhá část obyvatel se věnovala zemědělství. Malá část obyvatel sbírala léčivé rostliny, pletla koše a vyráběla ″metly″. Tloukl se štěrk a opravovaly cesty. V r. 1936 se stavěla silnice mezi Otaslavicemi a Myslejovicemi .
Horní a Dolní Otaslavice žily spolu jako dvě obce a byly na sobě závislé. V Dolních Otaslavicích byl poštovní úřad, dva mlýny, pila, cihelna, 11 smíšených obchodů, záložna, 4 hostince a v Horních Otaslavicích fara, kostel a škola, 3 smíšené obchody, dvoje kramářství, 2 hostince, kovářství, záložna a mlýn. Pošta byla dopravována autobusem do Nezamyslic - zprostředkovatel Adolf Oulehla. V Horních Otaslavicích pak autodopravce Hruban. Sloučení obou obcí se uskutečnilo až v r. 1950. V té době se také začal budovat vodovod v části zvané ″Sýpky″ a byla provedena přístavba k základní devítileté škole.


* Památky, pozoruhodnosti, stavby
První písemná zmínka o Otaslavicích je z roku 1278, kdy na kupní listině olomouckého biskupa Dětřicha jsou jmenováni Mikuláš a Vilém z Otaslavic jako svědci. A tito jistě měli svůj hrad nad vesnicí na vyvýšeném skalním úzkém ostrohu obtékaném Drahanským potokem - Otaslávkou, na dnešní části bývalých Horních Otaslavic zvaných Sýpky (pod domem č. 138 je dosud zachovaná část velkého klenutého hradního sklepa se sloupem uprostřed).


* Horní hrad
R. 1309 je tu uváděn Vojtěch jako majitel, po něm Jimram z Otaslavic a Brníčka, následuje Mikuláš a jeho syn Boček. Rod byl přísně katolický, odtud byl první známý farář v Otaslavicích Jan a Vojtěch, kanovník olomoucký. V r. 1423 byl hrad zbořen husitskými vojsky vedenými Divišem Bořkem z Miletína. Boček hrad již neobnovoval, ale postavil si v lužním lese u Brodku na dnešní Bažantnici vodní tvrz, kterou za vlastnictví jeho syna Hynka (stál věrně při Jiřím z Poděbrad) zbořil v r. 1468 Dobeš z Boskovic (byl při Matyáši Korvínovi) za válek uhersko-českých. Dobyvatel získal tedy podle tehdejších zvyků celý Hynkův majetek: Otaslavice Horní, Brodek, Sněhotice, část Ondratic a další obce. Dále pak rybníky, z nichž zůstal rybník Holandr, dnes zvaný Vrbský, obnovený v r. 1960 v původní velikosti. Bočkem a Hynkem byla přenesena správa Otaslavic na Brodek. Boskovští tu sídlili celá staletí a po nich ještě dcera Brikcia, provdaná za Bartoloměje z Vrbna, po jeho dědicích do r. 1579 následuje Jan Hrobčický z Čechtína a r. 1587 Matyáš Žalkovský.
Dolní hrad


* Druhý, dolní hrad stál níže na témže ostrohu jako horní hrad, ale v jeho dolejší části nad prostředním mlýnem. Vznikl rozdělením rodinného otaslavského majetku. Dolní část Otaslavic patřila r. 1337 bratrům Ondřeji a Soběhrdovi z Otaslavic. Potom připadl Ješku Puškovi z Kunštátu, který jej získal sňatkem s dcerou Ondřeje z Otaslavic, Annou. Puškové z Kunštátu hrad na přelomu 14. a 15. století patrně znovu opevnili a vybudovali mohutnou obrannou věž, dodnes zčásti dochovanou. Po smrti Ješka Pušky zdědil hrad jeho syn Jan Puška z Kunštátu, který v r. 1406 přijal jako spoluvlastníka statku svého bratra Heralta.
Oba bratři byli dobrodružné povahy a jako loupežníci okrádali obchodníky na zemské cestě, vykrádali a vypalovali cizí vesnice a odváděli do Otaslavic uloupené věci. Heralt sídlil na dolnootaslavském hradě až do své smrti v r. 1420, zatímco Jan odešel do Čech, kde získal v r. 1415 panství častolovické a později, v r. 1420, panství Kostomlaty. Oba bratři byli Husovými stoupenci a patřili mezi signatáře stížecího listu proti jeho upálení. Jan Puška se po r. 1420 stal jedním z předních husitských hejtmanů pražské strany a jako příslušník panského stavu patřil k pravici husitského hnutí. Po Heraltově smrti postoupil Jan Puška celé dolnootaslavské panství vdově po Heraltovi a svému synovi Janu mladšímu Puškovi z Kunštátu, který však na dolním hradě dlouho neseděl. V létě 1424 hrad dobyl a rozbořil Albrecht Rakouský za svého tažení proti moravským husitům. Hrad již nikdy nebyl obnoven. Zachovalo se z něj pouze torzo válcové věže s částí gotického okenního ostění s erbem pánů z Kunštátu – ″Hladomorna″.
V r. 1437 zemřel Jan mladší Puška z Kunštátu, který byl posledním mužským potomkem této větve. Dolnootaslavské „zboží“ získala po četných sporech jeho nevlastní sestra Machna z Valdštejna . Dalším majitelem byl Ctibor Tovačovský z Cimburka, který v r. 1492 prodal panství Jakubovi Šarovcovi ze Šarova. V první polovině 16. století se zde střídala řada dalších vlastníků, nikdo však trvale v Otaslavicích nesídlil. V Otaslavicích byl tehdy pouze dvůr. Teprve Hynek Pasadovský z Pasadova, jemuž Otaslavice patřily od r. 1560, vybudoval uprostřed vesnice tvrz. V r. 1593 prodal dolnootaslavské panství s pustým dolním hradem, dolní tvrzí a dalším příslušenstvím Janu Žalkovskému ze Žalkovic, který je připojil k sousednímu brodeckému panství, k němuž již tehdy patřila horní polovina Otaslavic. Dolnootaslavská tvrz tím ztratila svůj význam a v průběhu 17. století zanikla mezi hospodářskými budovami přilehlého dvora, který tu existoval až do 20. století (v r. 1924 byla jeho jedna polovina přestavěna na sokolovnu a zbytek byl v r. 1968 zbořen, neboť byl již značně zchátralý, na jeho místě bylo postaveno nákupní středisko). O dalších majitelích jen ve zkratce: v roce 1617 Bedřich Sedlnický, 1623 Jeroným Bonaccina, 1639 Petr a Pavel Otti. R. 1662 nastalo znovu rozdělení brodeckého statku. Na Otaslavicích byl Jiří Valerian Podštalský, po něm Melichar Ledenický a r. 1672 Jiří Hanšperský. R. 1684 Sidonie Kateřina ze Scherffenberku koupila Dolní Otaslavice, znovu je spojila trvale s Brodkem a dala hornootaslavským usedlíkům zničené vinohrady do užívání „na věčné časy za menší pachtovné“. R. 1698 Jan Sedlický z Choltic, za něhož byly nejtužší roboty, pro odpor poddaných nechal zavřít purkmistry. R. 1707 Pavel Karel z Kleinburgu obnovil vyhořelý nový dvůr (dnešní Vincencov), postavil v Brodku kostel a okradl obec Otaslavice Horní o role, luka a lužní les. Na dnešní Bažantnici, zařídil chov bažantů. R. 1733 Corfix Uhlfeld, první ministr Marie Terezie, přestavěl v Brodku zámek a dal obci za odcizený lužní les svoje špatné pozemky. Tehdy jsou zakládány pozemkové knihy. V roce 1766 je majitelem Antonín hrabě Schrattenbach, za něho v r. 1770 si museli poddaní podle zákona kupovat svoje vlastní usedlosti.
Za císaře Josefa II. nastává omezení panských výsad, je zrušeno nevolnictví, vydán toleranční patent. V roce 1795 biskup Vincenc Schrattenbach parceluje dvorce v Ondraticích, Sněhoticích (Famelie) a Nový dvorec u Dolních Otaslavic mezi dvacet zájemců a po něm je posledně jmenovaná osada nazývána Vincencov. R. 1827 Alžběta Schrattenbachová, osmnáctiletá dcera biskupova bratra, si bere Gustava Kalnokyho z Körespataku, majitele Letovic. Poslední z tohoto rodu bývalých držitelů, dr.Gustav Kalnoky, se v r. 1967 odstěhoval do Rakouska.
To byl jen stručný výčet feudálů, kteří po celá staletí byli tzv. pány nad otaslavskými poddanými. Původně Horní a Dolní Otaslavice, byly administrativně spojeny v r. 1950.


* Hladomorna
Hladomorna z r. 1424 – dominanta obce (chráněná památkovou péčí) - je jednou z nejstarších staveb, zbytkem hradní věže dolního hradu, lidově zvané lidomorna (monument pozdní gotiky).


* Kostel sv. Michala
Kostel má svůj původ v době založení horního hradu a je znám farářem Janem r. 1330. Kolem r. 1600 kostel přestavěl Jan Žalkovský, o čemž svědčí trojúhelníkový kamenný klenák z nadvchodu s vytesanými počátečními písmeny jeho jména – JZZZ (J.Ž.z Žalkovic) a s jeho znakem. Byl luterán, stejně jako otec Matyáš a měli utrakvistického kněze.
V kostele v gotických skružích byly zazděny erby -sovinecký ze 14. století - Elišky z Kumburku a Machny z Valdštejna z 15. století. Když Žalkovský stavěl kostel, postavil věž 9 sáhů od dnešní sakristie jihovýchodním směrem, aby jej zabezpečil proti blesku a možnému požáru. Na věži byly zvony, pod ní kostnice, a na zdech se zvěčnil čtyřmi reliéfy (dva jsou s jeho jménem a další patří jeho dvěma manželkám). Po výstavbě nových věží r. 1847 (v rámci dnešního kostela) byla stará věž zbořena a reliéfy byly zazděny do hřbitovní zdi podélné s kostelem. Erby – reliéfy byly později vsazeny do venkovní zdi kostela a nyní (po dobu opravy fasády) jsou uloženy v chodbě sakristie kostela.
Dnešní kostel byl stavěn ve slohu tudorovské pseudogotiky – loď chrámová r. 1847 a kněžiště s oltářem až v r. 1890. Při každé stavbě byla zrušena v kostele jedna hrobka. Původní starý hřbitov býval okolo kostela. Ke kostelu patřívalo sedm obcí: Otaslavice Horní a Dolní , Brodek, Sněhotice, Kobylničky, Myslejovice a Dobrochov, což dokládají zápisy ve staré farní matrice, vedené od r. 1684.


* Fara, hřbitov
Původ fary spadá také do doby prvního faráře Jana, kolem r. 1330. Na její starobylost poukazuje klenutá kuchyně a v přízemí od kostela nízké klenuté místnosti s malými okénky. Ostatní místnosti v přízemí i v poschodí mají trámový strop. Na dvoře je vchod do velkého sklepa, který je pod pětimetrovou vrstvou hlíny. Odtud musel vést tajný východ do hlubokého úvozu, čemuž nasvědčuje propadlý strom v zahradě, který se zachytil za korunu a později o kus dále se propadla hluboko půda.
Z fary do kostela se jde přes most nad úvozem a vchází se ze strany do dlouhé kryté chodby zvané “Pavláčka″. Se čtyřiceti schody byla součástí areálu starého kostela. Podle kostelního účetnictví byla opravována v letech 1749, nově pak v r. 1914.
R. 1958, při obnažení fary pro novou omítku, přišlo se v čelné straně v prvním poschodí mezi okny na šetrně zazděnou barevnou fresku Žalkovských. Fara vyhořela dne 4.5.1754, freska z let okolo r. 1600 vyvrací, že fara byla původně dřevěná. Naopak dokládá, že ji zvýšil Žalkovský z přízemí o jedno poschodí. Budova fary je chráněna památkovým úřadem.


Faráři: z nejstarších je znám zmíněný Jan z roku 1330, Vavřinec, Václav – 1350, Mikuláš z Otaslavic - 1370, který dostal od papeže Řehoře Velikého manuscript - ručně psanou a zdobenou knihu “Moralia″. Dnes se nachází v olomoucké univerzitní knihovně. Katoličtí faráři zde byli ještě r. 1580. O prvním luteránském knězi jsou zmínky z r. 1560, další sem docházeli a r. 1580 – 1630 bydleli s rodinami na faře. Proto asi Žalkovský faru zvětšil. Od r. 1653 jsou tu znovu katoličtí duchovní.
Roku 1808 – 1812 byl farářem František Štěpán Hanke, který pro členství v tajném spolku musel utéci z Vídně. Byl původně doktorem medicíny, v Paříži nabyl doktorát teologie a byl členem více francouzských akademií. V době francouzské revoluce byl v Paříži členem Jakobínského klubu.
František Uličný (1872-1900) založil farní kroniku, Ignác Sitta (1900-1926) sloužil po 28. říjnu 1918 slavnou českou mši se zpěvy na oslavu národního osvobození a od té doby sloužil jen české mše. Dále zde působil konzistorní rada Karel Hnízdil. František Klos byl zde farářem od 1.12.1938. Za něj byl pořízen lidový, umělecký betlém od řezbáře Charváta z Kutné Hory. Na rozšířeném hřbitově je postaven umělecký kříž od olomouckého sochaře Pelikána. Vzácné je pochopení a péče kněze o historické památky, m.j. přenesení pískovcových reliéfů z vlhké hřbitovní zdi do suché venkovní zdi kostela. Stejně tak dříve jmenovaných erbů dovnitř kostela a opravu farské fresky restaurátorem p.Syslem. Většinu akcí provedl vlastním nákladem. Další faráři, působící v Otaslavicích: P. Antonín Rychlý, p. Adamec, p. František Dobeš, p. Ptáček, p. Jan Jiřiček, p. Strbák, p. Miroslav Suchomel.
Škola
První matriční zmínky o “rechtořích″ pochází z r.1684, vrchnostenské záznamy uvádí školní budovu v r. 1750. Kolem r. 1800 a dříve byla jednotřídní, tzn. triviální (učilo se psát, číst, počítat), vyučovalo se dvakrát po půldnech. R. 1855 bylo školou povinných 218 žáků. Škola stála na levé straně dnešní budovy. Vcházelo se po oboustranných schodech do síně, vlevo byla učebna. Zde bylo 14 lavic po 9 žácích, místnost měla 3 okna. Na stupni u prvního byl stůl a tabule. Ve velkých kachlových kamnech se topilo ze dvora z kopky. Na pravé straně síně byla světnice a kuchyň pana rektora.
R. 1869 měla škola dvě třídy, 1879 tři a 1895 čtyři třídy. Na dvě patra byla zvýšena v r. 1924-25 a měla pět tříd, 1927 sedm tříd. R. 1960 byla od základů provedena nová přestavba na dvě poschodí, přístavba tělocvičny a vznikla devítiletka. Zahrada je na svahu pod hradní zdí bývalého horního hradu.
Ředitel školy býval též varhaníkem. Odměnu za učení dostával v pšenici a ječmeni, ve snopech a 2 3/4 míry pšenice v zrnu – místo koledních vdolků. Plat byl bídný, proto si přivydělával hraním na varhany, na pohřbech, při muzikách a býval obecním písařem. Z nejstarších rektorů je známý Jakub Životský v r. 1684.
Stará farní matrika zná mnoho rektorů: r. 1800-1835 je tu Antonín Vláčil a do r. 1865 jeho syn Šimon, do r. 1892 Karel Chlup (založil školní knihovnu a kroniku) a všichni byli i dobří muzikanti. V r.1920-1926 František Bartošek, popsal místní archeologické nálezy a vlastivědné práce. Z dlouhé řady učitelů mnozí zanechali po sobě mnoho dobré práce v životě vesnice.
Vzpomeňme alespoň na hustopečského rodáka Julia Volka-Choráze, který zde učil r. 1911-1921. Věnoval se politice a později byl redaktorem Rovnosti. Byl členem tělocvičné jednoty Sokol, hudebníkem a dirigentem místních pěveckých sborů. Modernizace školní budovy a úprava plochy na přístavbu začala r. 1957.


*Kultura
Ještě za Bachova absolutismu bylo bráněno úplné svobodě, ale prohraná válka Rakouska s Itálií byla příčinou Bachova pádu a potom nastal rozmach hospodářského, kulturního a politického života i na venkově. V Horních Otaslavicích byly v hostinci vyvěšeny k přečtení Havlíčkovy Národní noviny a Moravské noviny, placené z obecní pokladny . Dva selští synové Antonín Peška a Vincenc Štefek studují v Praze na Karlově univerzitě a posílají do Otaslavic pokrokové knihy a časopisy. Zakládají se čtenářsko-pěvecké spolky: v Horních Otaslavicích spolek Palacký, v Dolních Otaslavicích Svatopluk. Lidé čtou nové knihy, noviny, pěstují sborový zpěv, hrají ochotnické divadlo. Jezdí se na tábory lidu a slavnosti k posílení češství do Prostějova. Národní a sociální myšlenky se již nedají zastavit.
Se vznikem první ČSR rozkvetla obec i společenský život: spolky Palacký a Svatopluk provozovaly sborový zpěv a ochotnické divadlo. Je postavena Sokolovna, jejíž součástí byl biograf, jeden z prvních v okolí.
V obci se dnes již lidové zvyky a obyčeje příliš neudržují, snad na velikonoce zvyk “klepání″, kdy místní kluci po „odlétnutí“ zvonů od Velkého pátku do Vzkřížení nahrazují zvonění z kostela klapačkami či řehtačkami a procházejí po vsi, za což pak vybírají po vsi drobné příspěvky.
Hody se konají bezprostředně před nebo po svátku sv. Michaela – archanděla (29.září), obvykle první říjnovou neděli. Příchod vánoc v Otaslavicích oznamuje ozdobený vánoční strom a kulturní akce.


Zdroj: www.ambros.cz/zadobycves.html#foto
URL : https://www.valka.cz/Otaslavice-t84766#312342 Verze : 0
SOUČASNOST OTASLAVIC


Starostka obce – Jiřina Kalábová, místostarosta – Ing. Roman Palát, radní: František Kopa, Ing. Marie Šimšová, matrikářka –Jaroslava Gernešová
* Doprava
Autobusovou dopravu ve směru na Prostějov, Brno a Nezamyslice (na ČD) zajišťují a.s. FTL Prostějov a soukromí dopravci.
Služby
autodoprava, česká pošta, hostince, kadeřnictví, krejčovství, pálenice, nákupní středisko, obecní úřad, pila, privátní lékařská praxe, stolařské a tesařské práce, stavební a obchodní firma, výkupna surovin, zahradnictví, zdravotní středisko,


* Výchovně vzdělávací instituce
mateřská škola, základní škola nadporučíka letectva Josefa Františka .


* Vybavenost
kanalizace, po r. 1989 dobudovány inženýrské sítě, obecní vodovod, plynofikace a instalace telefonní sítě.


Zdroj: www.ambros.cz/zadobycves.html#foto
URL : https://www.valka.cz/Otaslavice-t84766#312343 Verze : 0
JOSEF FRANTIŠEK ESO LETECKÉ BITVY O BRITÁNII - RODÁK Z OTASLAVIC



Pamětní deska na škole a její čestný název - ZŠ npor. letectva Josefa Františka připomíná, že v Otaslavicích se 7.10.1914 narodil v „kótě“ jeden z nejlepších stíhačů 2. svět. války.
Josefův otec byl truhlář a opravoval karoserie nákladních automobilů. Jeho synovi však učarovaly motory těchto automobilů více než dřevo.
Mladý František se vyučil zámečníkem a začal pracovat v prostějovské Wikovce. V letech 1934 - 1936 absolvoval leteckou školu v Prostějově a vystřídal několik leteckých útvarů. O synově nezkrotné povaze vyprávěla jeho matka v rozhovoru v roce 1975.
Začátek války zastihl Františka v Praze a zanedlouho se mladý pilot se svými druhy vydal do Polska, kde vstoupil do polského letectva. Postupující německá armáda však přinutila zbylé polské a zahraniční letce opustit střední Evropu a přes Rumunsko a Bejrůt se dostali až do francouzské Marseille. František poté působil na francouzských základnách Lyon - Bron a Clermont - Ferrand, kde je jeho činnost nepřesně zdokumentovaná, mimo jiné také z důvodu vystupování pod pseudonymem, kvůli ochraně rodiny. Některé zdroje mu zde přisuzují až jedenáct sestřelů.
Francie ovšem také podlehla a piloti byli nuceni uniknout do Anglie. To byla poslední bašta, která odolala za významného přispění zahraničních pilotů.
František zůstal od svého polského působení věrný polskému letectvu a proto byl začleněn k 303 polské squadroně, u které dosáhl fascinujícího bojového úspěchu. V neuvěřitelně krátké době - 28 dní - se mu podařilo sestřelit 17 nepřátelských letounů jistě a jeden pravděpodobně.
Jeho smrt přišla nečekaně a nevysvětlitelně: 8.10.1940, den po svých narozeninách, havaroval se svým Hurricanem Mk.I R 4175 (RF - R) v Cuddington Way v Ewellu, v hrabství Surrey. Příčiny nehody nejsou uspokojivě vysvětleny, některé prameny uvádějí nezvládnutou exhibici před domem jeho dívky, jiné naprostou únavu a vyčerpanost.


Zdroj: www.ambros.cz/zadobycves.html#foto
URL : https://www.valka.cz/Otaslavice-t84766#312344 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více