Williame, Robert

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Williame, Robert

    Avatar
    Capitaine Robert Williame


    * 24.02.1911, St Martin les Boulogne
    + 26.10.1940, pobřeží u Salon-de-Provance



    Po složení maturity vstoupil Williame v roce 1930 do vojenské akademie Saint Cyr. Ke vstupu do armády, respektive k letectvu, ho vedla četba leteckých románů, zejména vzpomínek velkých es „Velké války“ jako byli Fonck či Guynemer. V roce 1933 složil úspěšně pilotní zkoušky, následně prošel pokračovacím stíhacím výcvikem a v roce 1934 byl poslán ke staré „Guynemerově letce“ SPA 3, která tvořila součást stíhací skupiny GC I/2. Následující rok Williame prodělal kurs a stal se parašutistickým instruktorem.


    V září 1938 byl Williame povýšen na kapitána a stal se velitelem letky, nad Evropu se ale začaly stahovat černá mračna, agresivní německá politika byla předzvěstí nové války. Ta vypukla rok od jeho povýšení přepadením Polska, Francie do ní vstoupila 3. září 1939. Jeho GC I/2 právě v té době vyměnila svou zastaralou výzbroj za relativně moderní a výkonné stíhačky Morane MS.406 a byla umístěna na letišti Beauvais-Tillé asi 85 km severně od Paříže. Nepropukly však žádné prudké boje a stav dospěl do „Podivné vláky“, charakterizované ve vzduchu zejména průzkumnými lety a občasnými střety stíhačů. Pilotům GC I/2 se během ní moc nevedlo, sám Williame se účastnil několika zásahů proti německým průzkumníkům, připsal si však jen jedno společné pravděpodobné vítězství. Stalo se tak 2. dubna 1940 a jeho první obětí byl Dornier Do 17.


    Změna nastala až 10. května 1940 s německým útokem, během dne si GC I/2 připsala tři jisté vítězství.


    Williame ale na sebe upozornil až o deset dní později. Tehdy pozdě odpoledne, přesněji mezi 17.30 – 18.00, se Morany GC I/2 utkaly se skupinou nebezpečných Bf 109. Bitva nakonec skončila „nerozhodně“, obě strany si nárokovaly po jednom vítězství. GC I/2 skutečně utrpěla jednu ztrátu, postiženým byl právě Williame. Jeho MS.406 (No.686) pojmenovaný „Julliette“ schytal mnoho zásahů do křídel, poškozen byl též olejový systém a pilotovi nezbylo nic jiného, než nouzově přistát u Damblainu.


    Kdo přesně byl protivníkem Francouzů není zřejmé, pravděpodobně se jednalo o stíhače od I./JG 27 a I./JG 51. Velitel první jmenované jednotky Hptm. Riegel nárokoval v tomto čase jedno vítězství mezi Soissons a Laonem, což je ovšem více jak 300 km na sever od místa Williamova přistání. Naopak JG 51 přišla o dva letouny v boji kolem Remeše, což by odpovídalo nároku Sgt. De Puybusque, který si připsal jediné francouzské vítězství.


    Mnohem lépe se mu začalo dařit v červnu, Williame si dokonce vedl tak dobře, že se během několika dní stal druhým nejúspěšnějším francouzským stíhačem na, v té době již zastarávajícím, MS.406.


    Své první jisté vítězství získal Robert 5. června 1940, tedy v den zahájení hlavního útoku proti Francii. Formace GC I/2 před druhou hodinou odpolední napadla skupinku bombardérů Ju 88, které útočily na letiště Tours. Francouzi zaútočili tvrdě a bez vlastních ztrát ohlásili tři vítězství, Williame si připsal podíl na dvou sestřelech. Obětí i jeho palby se tak staly Ju 88 A 9K+HM (W.Nr.0029) a 9K+KM (5018) od 4./KG 51. První letoun nouzově přistál mezi Triex a Andelotem, celá osádka padla do zajetí, druhý jižně od Arbotu. Z jeho osádky Oblt. F. Hohenstein a Fw. Hepp padli, Fw. Kroll byl zraněn a jako jediný vyvázl Fw. Ludwig, oba však putovali do zajetí. Poslední Junkers patřil 5./KG 51, z jeho osádky tři letci padli a poslední byl zraněn.


    Opravdu úspěšný den měl ale Willliame 8. června. Kolem třetí hodiny odpolední vedl Robert osm Moranů své jednotky na volné stíhaní do prostoru fronty, kde se k nim přidaly letouny od GC II/3 a GC II/6. U Chaumontu se piloti dostali do situace, která se v průběhu Bitvy o Francii často nestávala. Přímo pod sebou spatřili formaci německých bombardérů, nad kterými hlídkovala skupinka stodevítek. Piloti Moranů tak mohli zaútočit z převýšení a se sluncem v zádech, to také učinili. Přepad byl rychlý a smrtící. Sám Williame ohlásil dvě vítězství samostatně a na třetím se podílel se S/Lt Audebertem a Polákem S/Lt Chalupou. Vše během 15 vteřin!


    Jejich protivníci patřili k II./JG 3, která však přišla jen o jeden letoun 7. Staffel. Jeho pilot Fw. F. Albert při dopadu svého letounu u Nivillers přišel o život.


    Den však nebyl u konce. Před osmou večer byli piloti GC I/2 zpět nad bojištěm, společnost jim opět dělaly jednotky GC II/3 a II/6. Jižně od Soissons narazili Francouzi na formaci střemhlavých Stuk od I./StG 2, kterým doprovod dělaly Bf 109 od I./JG 2. Vypukla prudká bitva, ve které se výkonnější D.520 a MB.152 se věnovaly doprovodu, čímž umožnily pomalejším Moranům útok na bombardéry. A jejich piloti si vedli dobře, sám Williame během desetiminutového boje sestřelil tři Stuky (pozn.1), poslední z nich ve spolupráci s S/Lt Chalupou (pozn.2) a Sgt. De Puybusquem. Zbylí piloti přidali další tři jistá vítězství. Francouzi sice své nároky poněkud nadhodnotili, ale fatální ztráta tří strojů a poškození čtvrtého také nebyla pro Němce nezanedbatelná.


    Ovšem tentokrát GC I/2 nevyvázla ze souboje bez trestu. Obranná palba sestřelila Morane No.225, jehož pilot Lt. André Monty padl, a S/Cf A. Goile musel svůj poškozený stroj No.1044 nouzově posadit 15 kilometrů jižně od Soissons. Také spolupracující GC II/6 nedopadla dobře, protože přišla o tři stroje, jejich piloti naštěstí přežili.
    Jednalo se o poslední úspěšný souboj Captaine Williameho, jehož skóre se tak zastavilo na 8 (4+4) sestřelech jistých a jednom pravděpodobném.


    Jeho jednotka pak již více ustupovala před ustupujícími Němci, než bojovala. Zpráva o francouzské kapitulaci piloty zastihla na letišti Montpellier-Fréjorgues u pobřeží Středozemního moře. Piloti se poté rozhodovali, zda budou dále pokračovat v boji po boku Britů či zůstanou doma a budou čekat, jak se situace vyvine. Vzhledem k horšícím se britsko-francouzským vztahům se většina letců rozhodla zůstat.


    Williame se tak 2. září 1940 stal velitelem 2. letky stíhací skupiny GC III/9. Jednotka byla umístěna na letišti Salon-de-Provence a ve výzbroji měla letouny Bloch MB.152.


    Dne 26. října 1940 vedl Williame své muže nad moře, kde měli trénovat souboje. Během letu se však Williame odpoutal od formace a následně havaroval v moři. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.



    Poznámky:
    1 - Některé prameny udáváají, že Williame v tomto boji nárokoval další dvě Stuky sestřelené pravděpodobně.
    2 - Stanislaw Chalupa si ten den vedl také velmi dobře, podílel se na čtyřech sestřelech.



    Prameny:
    Cornwell, Peter: Battle of France then and now, After the Battle, Old Harlow 2008
    Ketley, Barry: French Aces of World War 2, Ospery Publishing, Oxford 1999
    Rajlich, Jiří: Na nebi sladké Francie (2. vydání), Svět křídel, Cheb 2008
    Šnajdr, Miroslav: Pád Paříže, Votobia, Olomouc 2000
    http://www.cieldegloire.com/unites.php
    www.wikipedia.org
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/85329#315419Verze : 0
    MOD