Medaile oslavy 60.výročí královské gardy

Srbská pamětní medaile oslavy 60. výročí královské gardy.
Spomenica proslave 60. obljetnice Kraljeve garde
Erinnerungsmedaille für des 60.Jahre Jubiläum der Königliche Garde
Commemorative Medal for the Celebration of the 60th Anniversary of the Royal Guard
Ing. Alexander V. Petříček
Počátkem 19.století v Srbsku došlo k dvěma významným povstáním proti Osmanské nadvládě. První vypuklo v roce 1804 jako následek dlouhodobých nepokojů, které vyvolávalo kruté prosazování slábnoucí turecké moci na svých balkánských teritoriích. Vůdcem povstání se stal legendární bojovník Dorďe Petrovič (1762-1817, který byl Turky nazýván Kara Dorde (Černý Jiří) a stal se zakladatelem potomní vládnoucí dynastie Karaďordevičů. Jeho povstalecké oddíly se z několika set mužů rozrostly na tisíce a porážely turecké řadové jednotky, které se stále více omezovaly pouze na udržení městských pevností. Úspěchy povstání však zmařily výsledky bukurešťského míru a Karaďorde v roce 1813 uprchl do Rakouska, odkud se roku 1817 vrátil do Srbska, aby se svým bývalým vojvodou z prvního srbského povstání Milošem Obrenovičem připravil další povstání. Ten však byl mezitím Turky za svoji účast v protitureckém hnutí omilostněn a také měl jiný plán na osvobození Srbska. ,který spočíval ve smírnějším postupu proti Turecku. Charismatický a v národě oblíbený vojevůdce Karaďorde Petrovič však do těchto novodobých záměrů nezapadal a proto jej Obrenovič nechal zavraždit. Stalo se tak 13. července 1817 zákeřnou rukou pandura Nikoly Novakoviče, který Karaďorde Petroviče sťal a jeho hlavu Obrenovič na znamení loajality s Otomanskou říši poslal do Istanbulu.
Turci se však dále krutě mstili za své nedávné ostudné porážky a více než dříve terorizovali křesťanské obyvatelstvo. V rozporu se všemi mezinárodními dohodami Porta pokračovala v předešlém krvavém útisku křesťanů a drancování země bestiálními metodami středověkých asiatů.
V roce 1815 vypuklo druhé srbské povstání,které svým rozsahem a úspěšnosti nezaostávalo za povstání prvním. Vůdcem se stal Miloš Obrenovič a jeho vítězné akce vedly až k mírovému jednání s Turky. Nemalý vliv na příznivý vývoj srbské situace měly i úspěchy Ruska ve válce s Napoleonem,které zhatily turecké naděje na oslabení odvěkého nepřítele. Obrenovič dosáhl svého uznání srbským knížetem ze strany Porty roku 1830 a přesto, že byl negramotný, započal úspěšně s budováním základu srbského knížectví. Proces osamostatňování bývalého tureckého vazala probíhal pomalu a podléhal mnoha omezením mezi něž patřil i zákaz zřízení srbské armády.
Srbská knížecí vojenská garda vznikla v květnu 1838 jako základ budoucích armádních jednotek. Její počet byl z počátku tvořen pouze 12 nejlepšími srbskými bojovníky,který postupně přerůstal do početního stavu regulérní vojenské formace. Za knížete Mihajla Obrenoviče v r. 1864 byla knížecí garda organizovaná jako četa, za krále Milana I. Obrenoviče v roce 1885 byla královská garda již v síle dvou eskadron. V době vlády krále Alexandra Obrenoviče dosáhla garda velikosti pluku.
U příležitosti oslav 60. výročí založení Královské gardy,které se konaly v gardových kasárnách v Beogradu 12.května 1898, byla udělována pamětní medaile zvaná :
Spomenica na proslavu 60-godišnjice Kraljeve garde. ( viz obrázek )
Medaili byli dekorováni všichni stávající důstojníci, poddůstojníci a mužstvo gardy, všichni vojáci, kteří svoji vojenskou službu odsloužili v gardě a účastníci oslavy podle osobního výběru krále.
Medaile byla jednou z prvních dekorací ražených v Srbsku, její výroba byla zadaná továrně na výrobu zbraní v Kragujevaci. Použitým kovem byla mosaz,existují i zkušební ražby z niklu a železa, vše v jedné variantě s podvariantou, která má pod letopočtem v reversu dvě malé zkřížené vavřínové snítky. Průměr medaile je 35 mm, počet ražených a udělených kusů byl 1000. Stuha byla trojúhelníková v srbských národních barvách červené, modré a bílé.
Literatura:
Petr Damjanov,Miroslav Mladenovič-Letopis Garde 1830-2000.Beograd 2002
Pavel Car-Tomislav Muhič: Katalog odlikovanja i znakovlja Srbije i Jugoslávie 1858-1941
Poznámka:
Tato práce Ing. Petříčka byla publikovaná ve faleristickém časopise SIGNUM číslo 19, IV.řada v září 2007.Pro potřebu www.valka upraveno se souhlasem autora.