První tělesná garda harcířů
Erste Arcieren-Leibgarde
Tělesné gardy harcířů a trabantů existovaly již v 16. století. Avšak v roce 1763 došlo k tak výrazné reorganizaci těchto formací, že toto datum je považováno za datum zřízení tohoto harcířského útvaru, který existoval až do roku 1918.
V roce 1763 založila císařovna Marie Terezie dva útvary s podobným názvem: Římskou královskou tělesnou jízdní gardu harcířů (Römisch-königliche Arcièrenleibgarde zu Pferd) a Císařsko-královskou šlechtickou tělesnou jízdní gardu harcířů (Kaiserlich-königliche adelige Arcièrenleibgarde zu Pferd). První formace sestávala z třiceti mužů, druhá pak z padesáti. V roce 1765 byly obě formace sloučeny v Královskou českou a arcivévodskou rakouskou šlechtickou tělesnou gardu harcířů (Königlich böhmischen und erzherzoglich österreichischen adeligen Arcièrenleibgarde). Zpočátku se příslušníky mohli stát jen zpola invalidní důstojníci šlehtického původu a katolického vyznání. Požadován byl hezký vzhled, minimální výška 174 centimetrů, bojové zásluhy, výborné služební hodnocení a schopnost jízdy na koni. Žadatel musel rovněž být ženatý. Šanci na přijetí zvyšovalo i zranění utržené v boji, avšak samozřejmě ne takové, které by bránilo v plnění služebních povinností. Některé tyto požadavky byly postupem doby zmírněny či opuštěny.
Od roku 1806 byl tento útvar označován jako Císařsko-královská první tělesná garda harcířů (Kaiserlich-königliche Erste Arcieren-Leibgarde). Rakousko-uherské vyrovnání přineslo drobnou úpravu názvu formace, která nově nesla název Císařská a královská první tělesná garda harcířů (Kaiserliche und königliche Erste Arcierenleibgarde).
První tělesná garda harcířů byla, stejně jako ostatní gardové útvary, podřízena plukovníkovi gard (Oberster, Oberst, Oberster der sämmtlichen k. k. Leibgarden), který zároveň zastával vysokou funkci u dvora - byl prvním nejvyšším hofmistrem (Erster Obersthofmeister). V čele první tělesné gardy harcířů stál kapitán gardy (Garde-Capitän), kterým byl jmenován někdo s vyšší generálskou hodností. Od roku 1917 zastával kapitán první tělesné gardy harcířů zároveň funkci plukovníka gard, kterou doposud zastával první nejvyšší hofmistr.
Harcířský útvar byl čestnou jednotkou, která neprováděla skutečnou ostrahu panovníka a jeho rezidencí, nýbrž byla jednou s formací, které dodávaly lesk vídeňskému císařskému dvoru, především při významných ceremoniálech.
Výstroj harcířů sestávala ze stříbrné helmy s bílými bůvolími žíněmi, ohnivě červeného kabátu s límcem a výložkami z černého sametu a žlutými knoflíky, úzkých bílých kalhot z jelení kůže a vysokých jezdeckých bot.
Zdroje:
- www.archivinformationssystem.at
- vojenské schematismy
- dvorní a státní schematismy
- www.buergergarde-salzburg.at
- de.wikipedia.org
- http://www.khm.at
Erste Arcieren-Leibgarde
Tělesné gardy harcířů a trabantů existovaly již v 16. století. Avšak v roce 1763 došlo k tak výrazné reorganizaci těchto formací, že toto datum je považováno za datum zřízení tohoto harcířského útvaru, který existoval až do roku 1918.
V roce 1763 založila císařovna Marie Terezie dva útvary s podobným názvem: Římskou královskou tělesnou jízdní gardu harcířů (Römisch-königliche Arcièrenleibgarde zu Pferd) a Císařsko-královskou šlechtickou tělesnou jízdní gardu harcířů (Kaiserlich-königliche adelige Arcièrenleibgarde zu Pferd). První formace sestávala z třiceti mužů, druhá pak z padesáti. V roce 1765 byly obě formace sloučeny v Královskou českou a arcivévodskou rakouskou šlechtickou tělesnou gardu harcířů (Königlich böhmischen und erzherzoglich österreichischen adeligen Arcièrenleibgarde). Zpočátku se příslušníky mohli stát jen zpola invalidní důstojníci šlehtického původu a katolického vyznání. Požadován byl hezký vzhled, minimální výška 174 centimetrů, bojové zásluhy, výborné služební hodnocení a schopnost jízdy na koni. Žadatel musel rovněž být ženatý. Šanci na přijetí zvyšovalo i zranění utržené v boji, avšak samozřejmě ne takové, které by bránilo v plnění služebních povinností. Některé tyto požadavky byly postupem doby zmírněny či opuštěny.
Od roku 1806 byl tento útvar označován jako Císařsko-královská první tělesná garda harcířů (Kaiserlich-königliche Erste Arcieren-Leibgarde). Rakousko-uherské vyrovnání přineslo drobnou úpravu názvu formace, která nově nesla název Císařská a královská první tělesná garda harcířů (Kaiserliche und königliche Erste Arcierenleibgarde).
První tělesná garda harcířů byla, stejně jako ostatní gardové útvary, podřízena plukovníkovi gard (Oberster, Oberst, Oberster der sämmtlichen k. k. Leibgarden), který zároveň zastával vysokou funkci u dvora - byl prvním nejvyšším hofmistrem (Erster Obersthofmeister). V čele první tělesné gardy harcířů stál kapitán gardy (Garde-Capitän), kterým byl jmenován někdo s vyšší generálskou hodností. Od roku 1917 zastával kapitán první tělesné gardy harcířů zároveň funkci plukovníka gard, kterou doposud zastával první nejvyšší hofmistr.
Harcířský útvar byl čestnou jednotkou, která neprováděla skutečnou ostrahu panovníka a jeho rezidencí, nýbrž byla jednou s formací, které dodávaly lesk vídeňskému císařskému dvoru, především při významných ceremoniálech.
Výstroj harcířů sestávala ze stříbrné helmy s bílými bůvolími žíněmi, ohnivě červeného kabátu s límcem a výložkami z černého sametu a žlutými knoflíky, úzkých bílých kalhot z jelení kůže a vysokých jezdeckých bot.
Zdroje:
- www.archivinformationssystem.at
- vojenské schematismy
- dvorní a státní schematismy
- www.buergergarde-salzburg.at
- de.wikipedia.org
- http://www.khm.at