Pamětní odznaky příslušníků slovenských jednotek v Itálii

Pamětní odznaky příslušníků slovenských jednotek v Itálii


Po zdrcující porážce u Stalingradu a zničení nejlepších německých jednotek u Kurska, si německé velení zároveň uvědomilo, že síla spojeneckých národních jednotek je nulová a v některých případech i nebezpečná neb velitelé Rudé armády rádi útočili právě v obranných úsecích těchto jednotek. Nebylo to ideologické hodnocení jak se před rokem 1989 pokoušeli historici prokazovat, ale hlavní problém byl ve výcviku, výzbroji i špatném vedení a velení ze strany velitelů. Některé jednotky tedy jsou přesunuty na bezvýznamné frontové úseky, některé jsou z východní fronty staženy kompletně. Mezi tyto armádní jednotky patří i zbytky Slovenské Zajišťovací divize.


Slovenské jednotky však nejsou přesunuty na Slovensko k přezbrojení, doplnění a stmelení, což by bylo nejrozumnější. Je pravděpodobné, že německé velení došlo k závěru, že to byli právě slovenské jednotky, které v letech 1916-18 na Italské frontě stáli pevně v obraně proti Italům a jejich synové to tedy dokáži také. Přesto však a zdá se, že na žádost velitele slovenské jednotky nebyl přesun uskutečněn přes Slovensko, neb obavy z dezerce vojáků byly silné i oprávněné.


Slovenské jednotky jsou tedy v přifrontovém pásmu pod vedením německých instruktorů a vlastních velitelů přetransformování do tak zvané:


TECHNICKÉ BRIGÁDY


Tato vyšší ve své podstatě stavebně-ženijní jednotka je (říjen 1943) přesunuta přes Polsko a Německo do prostoru Ravena – Rimini, ale již v lednu roku 1944 se brigáda přesunuje na jih Itálie s úkolem výstavby Gustavovi linie a později na pomoc pří výstavě Gótské linie. Početní stav brigády je zhruba 1600 mužů.


Brigáda po doplnění záložníky ze Slovenska je přejmenovaná na 2. technickou divizi. Slováci však měli války na straně Německa již dosti, podařilo se jim navázat kontakt s Italskými vlastenci a partyzány a z jednotky odcházejí první vojáci, mezi nimi například i nově jmenovaný velitel divize plukovník Ján Imro (potomní divizní generál, velitel III. čs. sboru 1947-48), ale také velitel pěšího pluku č. 101 s pobočníkem a dalšími příslušníky svého štábu.


Po porážce Slovenského národního povstání je divize doplněna zajatci, vojáky, kteří se zbraní v ruce statečně bojovali proti nepříteli. Tito lidé jsou nedostatečně vystrojeni, hladoví a po zážitcích z německých internační táborů nevhodní k nasazení na frontu i v rámci týlové stavební jednotky. V této době listopad-prosinec 1944 vykazuje divize stav 7000 mužů.


Slovenští vojáci postupně nacházejí společný jazyk s Italy, především v prostoru Milána a Lombardských Alp. V dubnu část jednotky organizovaně přechází na stranu partyzánů a společně bojují s ustupujícími německými jednotkami, zapojuji se jako organizovaná jednotka do povstání Italů a po osvobození Itálie se tato jednotka hlásí k odkazu Československé republiky a společně s vojáky protektorátního Vládního vojska je vytvořena:


l. ČESKOSLOVENSKÁ DIVIZE V ITALII.


Na pokyn bývalého velitele l. slovenské divize, plk. Kmicikiwiče se v Miláně razí tři druhy divizních odznaků, určených k vyznamenání vojákům jednotky :


l. PARTIZÁNSKÝ ODZNAK


2. ODZNAK PŘÍSLUŠNÍKA ODBOJE


3. ODZNAK PŘÍSLUŠNÍKA 1. ČSL. DIVIZE V ITALII



Literatura :
Ludovít Trenčín : Slovenský odboj v Taliánsku
Hejhal – Plintovič : Naši v Taliánsku (Svaz čsl. Odboje v Taliánsku)
Václav Měřička : Československá vyznamenání, IV. část II. národní odboj
Archiv : Alt


Poznámka: Článek je volně zpracován podle vzpomínek a práce pana Trenčana, skvělého slovenského faleristy.

ODZNAK ÚČASTNÍKA ODBOJE


Tento odznak byl určen vojákům, kteří se zapojili do povstání v Lombardii. Zapojením bylo myšleno přímé vojenské vystoupení se zbrani v ruce a účast v boji po boku Italů. Tato činnost musela být prokazatelná a potvrzena svědectvím italských velitelů a spolubojovníků.


Popis odznaku:


Vlastní odznak je vysoký 69 mm a široký 50 mm. Dekorace není ražena z jednoho kusu, ale jde celkem o tři části, které jsou spojeny, složeny a tvoří tento pamětní odznak.


Základní část, tělo odznaku, tvoří vavřínový věnec. V dolní části tohoto věnce, na zkřížených ratolestích je mezi letopočtem 19 – 45 vložen symbol svobodné vlasti, malý státní znak. Ve středu věnce je římský meč s rukojetí těsně nad malým státním znakem. Čepel meče v horní části odznak protíná a vystupuje nad tento věnec.


Kovová smaltovaná stuha má barvu bílo-modro-červenou a je propletená pod věncem a nad mečem. Ve střední části stuhy je nápis: „ODBOJ„.


Další části odznaku je profilovaná slovenská přilba (vz. 35), která je umístěna pod nápisem „ODBOJ„. Dále je zde černě smaltovaný a opět profilovaný rozdělený nápis:


ITA – LIA


Rub odznaku, a to u všech třech typů tvoří negativní obraz přední strany. Na rubu se nachází jednoduchá kolmá zapínací jehla k upevnění odznaku na uniformu.


Literatura je uvedena v úvodní části článku.

Odznak příslušníka 1. československé divize v Itálii


Tato zajímavá dekorace příslušníka 1. čsl. divize je ražená opět z pozinkovaného plechu. Odznak je tvořený vavřínovým věncem, který je v horní části spojený a uzavřený vojenskou přilbou vojáka slovenské armády (přilba vz. 35). Na dolním okraji přilby se nachází malý letopočet „1945„.


Dolní část věnce je uzavřený malým státním znakem ČSR. Znak je položen na meči, který prochází celým středem odznaku a v horní části přečnívá nad přilbu.


Ve střední části odznaku je ve třech řádcích černě smaltovaný nápis:


1. ČSL - DIVIZIA - ITALIA


Rub stejně tak jako ostatní odznaky tvoří negativní obraz lícové strany. Na rubu je přiletovaná jednoduchá kolmá jehlice, která slouží k upevnění odznaku na stejnokroj.


Poznámka:


Mnozí historici připisují tyto odznaky příslušníkům, tak zvaného, „Vládního vojska„.


Odznaky, které se v originále zachovali jsou většinou poškozené rzí, případně bez jehlice na zadní straně.

Zásluhou slovenského kolegy ing. Klabníka jsou zde další obrázky těchto zajímavých odznaků. Je vidět i to, že tyto jednotné odznaky vykazuji jistá vylepšení, jako je např. podložení odznaku zeleným sametem, nebo dodatečné, kvalitnější smaltování, tedy celkové vylepšení. Odznaky se po roce 1945, sice krátce, ale přece jen nosili na stejnokrojích vojáků a důstojníků, ale i na civilním oděvu demobilizovaných vojáků.

Slovenský odboj v Taliansku 1944-1945


V mesiaci október 1943 došlo k presunu Zaisťovacej divízie z priestoru Minsk do Talianska. "Technická brigáda" je najskôr umiestnená v priestore Ravena-Rimini a má stav 1 600 osôb.


Po celú dobu pobytu v Taliansku dochádza k spolupráci s partizánmi a k priamim odchodom z jednotiek k partizánom. Koncom októbra 1944 sa jednotky presunuli do priestoru Mantova a Piacenza-Pavia kde prichádzajú aj doplnky zo Slovenska. Väčšinou ide o internovaných účastníkov SNP, stav je doplnený na 7 000 mužov a je premenovaná na 2. technickú divíziu. V januári 1945 sa premiestnila na juh k Monte Cassino. Po páde Ríma sa jednotky presúvajú až o 400 km ďalej. V apríli 1945 odchádza časť k partizánským jednotkám v Lombardských Alpách COMO a aktívne sa zúčastňuje na bojoch proti ustupujúcím nemeckým jednotkám. Neskôr v širokej miere sú zapojení do Talianského povstania a po oslobodení sa vytvára 1. československá divízia v Taliansku.


Na rozkaz veliteľa 1. slovenskej divízie pplk. KMICIKIEWIČA v Miláne vyrobili tri druhy divízných odznakov:


- Partizánky odznak, ktorý dostali evidovaní príslušníci partizánského praporu v rámci talianskej jednotky "Division Valle versa ex Mateotti".


- Odznak príslušníka odboja, ktorý dostali príslušníci povstania v Lombardii a


- Odznak príslušníka 1. čsl. divízie v Taliansku, ktorý dostali príslušníci predchádzajúcích dvoch skupín a príslušníci bývalej 2. Technickej divízie, vytvárajúcí novú 1. československú divíziu.


- Autorom všetkých troch odznakov je Tibor B á r t f a y, boli razené v Miláne ako jednostranné profilované z pozinkovaného plechu. Každý príslušník, ktorému bol odznak udelený si ho zaplatil.


Odznaky PARTIZÁN a ODBOJ smeli nosiť len tí príslušníci divízie, ktorí prešli preverovacími komisiami a tie im priznali príslušný charakter, na základe ktorého im bol udelený zvláštný číslovaný preukaz.


Dňa 5. júla sa konala v Povegliane dekoračná slávnosť partizánov. Začala sa bohoslužbami v miestnom kostole za účasti:


• veliteľa čs. vojsk v Taliansku pplk. gšt. Podhoru


• veliteľa 1. čs. divízie plk. Kmickiewiča


• veliteľa 1. čs. samostatnej brigády pplk. Moskorza


• veliteľa slov. partiz. práporu kpt. Bačku


• veliteľa českej partizánskej roty kpt. Petříka


a príslušníkov oboch partizánských útvarov a zástupcov dôstojníkov útvarov 1. čs. divízie a českej samostatnej brigády.


Dňa 7. júla sa konalo dekorovanie príslušníkov odboja v Sommacampagna – kombinovaného práporu odboja.


Část č. 1-a

Partizánský odznak, ktorý dostali evidovaní príslušníci partizánského praporu v rámci talianskej jednotky "Division Valle versa ex Mateotti" má výšku 64 mm, šírku 57 mm a skladá sa zo štyroch častí:


a) vlastné telo tvorí vavrínový veniec,


b) malý československý znak,


c) 34 mm vysoké písmeno " P " ktoré je čereveno smaltované,


d) v časti pod prilbou je stuha smaltovaná v slovenských farbách s čierným nápisom ITÁLIA.


Odznaky boli vydané 05.07.1945 v Povegliane


Odznak PARTIZÁNA priznávala komisia v zložení:


Kpt. Leopold Durana
Npor. Michal Bučko
Npor. Ladislav Čulman
Npor. Anton Lesyk
Rtn. Ján Královanský
Rtn. Michal Šagát
Rtn. Milan Gajdoš
Rtn. Ján Fišer


Část č. 2-a

Odznak príslušníka odboja je vysoký 69 mm a široký 50 mm a je vytvorený z troch častí:


a) hlavnú časť tvorí vavrínový veniec,
b) stuha smaltovaná v slovenských farbách,
c) podkladový plech s lisovanou prilbou.


Odznaky boli vydané 07.07.1945 v Sommacampagna.


Odznak priznávala skupina v zložení:


kpt. František POKORNÝ
npor. Alojz KOLÁR
npor. Viliam RUTTKAY npor. Alojz MAN
npor. Ján DUBOVSKÝ
por. Eduard KOLÁR
npor. Ondrej DUPLINSKÝ por. Štefan BABIAK
npor. Ján POTOCKÝ
čat. Viktor GAŠPÁREK


Poznámka:
Poděkování patří slovenským kolegům zběratelům a přátelům jmenovitě Ing. KLABNÍKOVÍ, ale hlavně Júliusovi LOVECKÉMU za textové zpracování.


Legitimace partyzána je ze sbírky pana Karola Jelenaka a pochází z rodiny bratra matky jmenovaného (strýc).


Odznak PARTYZÁNA je ze sbírky pana Ivana HALUŠA.


Ing. A. KLABÍK patří mezi naše přední faleristy a badatele. Jeho otec byl vojákem Slovenské armády a osobně od roku 1943 až do konce srpna roku 1945 byl příslušníkem této jednotky. Za spolupráci s partyzány byl odsouzen vojenským soudem. Byl to právě plk. Kmicikiwič, který mu zachránil život. Vzpomínky na plk. Kmicikiwiče jsou i podkladem ke zpracováné tohoto našeho povídání.


V roce 2000 byla na Slovensku vydaná velmi pěkná a obsahově mimořádná kniha, která pojednává o odboji slovenských vojáků v Italii:
PhDr. Václav Štefanský DrSc.:
Slovenský vojáci v Taliansku 1943-1945.

Pamětní odznak udělovaný československým občanům, kteří se zúčastnili odbojového a partyzánského hnutí v Itálii.


Je celkem paradoxní, že ve složité době tuhé normalizace byl vydán tento odznak pro statečné vojáky slovenské armády.


Založení a vydání odznaku si však vynutila i složitá politická situace na Slovensku. Příslušníci jednotek slovenské armády zapojeni do Slovenského národního povstání, ale především partyzáni, patřili mezi často dekorované „odbojáře„. Horší situace však byla v tomto případě s vojáky, kteří působili v jednotkách Slovenské armády v letech 1943-45 v Itálii. Jejich odbojovou činnost si sice nikdo nedovolil zpochybnit, ale chybělo viditelné a hlavně nositelné vyznamenání, které by připomínalo jejich odpor k válce i boj proti fašismu.


Odznaky udělené ihned po roce 1945 většina vojáků odložila, případně došlo k jejich poničení nebo nebylo trpěno jejich nošení.


V roce 1970 byl založen a udělován hlavně těmto bývalým vojákům pamětní odznak, který by jejich boj připomenul a ocenil. Sice pozdě, ale přece jen se vojáci dočkali jisté satisfakce.


Dekorace vzhledově připomíná odznak Čs. partyzána (viz obrázek). Je ražen z bílé kompozice kovu, ale známe odznaky, které jsou raženy z obecného kovu a patinované do barvy stříbra.


Odznak je tvořen pěticípou hvězdou (viz obrázek) na okraji od pravé strany nahoře je nápis:


ČS. ODBOJ / SLOVÁKOV / V TALIANSKU


Heraldicky při pravé straně dole jsou umístěny sluneční paprsky a pod nimi letopočet: „1945„.


Na zadní straně odznaku, která je hladká, je vodorovná spona k upevnění dekorace na oděv.


Odznak se uděloval bývalým vojákům 2. technické divize Slovenské armády v Itálii. Dále odznak mohl být udělen i bývalým vojákům, tak zvaného Vládního vojska, ale jen v tom případě, že tito bývalí vojáci měli přiznaný statut bojovníka za Italskou svobodu, potvrzený velitelstvím Italských partyzánských jednotek. Dále mohl být odznak udělen i českým dělníkům, nasazených na práci v Itálii a kteří se opět prokazatelně se zbraní v ruce se zapojili do ozbrojeného boje s fašistickými jednotkami. Udělení českým občanům je velmi vzácné (prakticky neznámé).


Prameny a literatura:
Ing. Klabnik: vlastní archiv
Václav Měřička: Československá vyznamenání, II. národní odboj .
Archiv: Alt.


Obrázky k zveřejnění poskytl Ing. Klabnik.

Můj děda byl přislušníkm partyzánské skupiny "Pudlo".
K partizánům přeběhnul od vládního vojska.
Až k němu pojedu, vyfotím dekorace které dodnes nosí.
Zatím jen foto