Guynemer, Georges

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
Sraz říjen 2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Guynemer, Georges

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Guynemer Guynemer
    Jméno:
    Given Name:
    Georges Marie Ludovic Jules Georges Marie Ludovic Jules
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Georges Marie Ludovic Jules Guynemer
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    Kapitán Captain
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    24.12.1894 Paříž /
    24.12.1894 Paris /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    11.09.1917 Jižně od Poelkapelle
    11.09.1917 South of Poelkapelle
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    - -
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    Druhé nejúspěšnější francouzské stíhací eso 1. sv. války s 53 sestřely


    Padl v boji
    Second-highest scoring France flying ace of World War I with 53 victories


    Killed in action
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    www.theaerodrome.com
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#323957Verze : 1
    MOD
    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Guynemer Guynemer
    Jméno:
    Given Name:
    Georges Marie Ludovic Jules Georges Marie Ludovic Jules
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Georges Marie Ludovic Jules Guynemer
    Všeobecné vzdělání:
    General Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Vojenské vzdělání:
    Military Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Důstojnické hodnosti:
    Officer Ranks:
    DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR
    Průběh vojenské služby:
    Military Career:
    Vyznamenání:
    Awards:
    Datum udělení
    Date of Issue
    Stužka
    Ribbon
    Název
    Name
    Poznámka
    Note


    21.07.1915
    Vojenská medaile
    Military Medal
    Médaille militaire
    -


    24.12.1915
    Řád Čestné legie 5. třída
    Order of Legion of Honour 5th Class
    Ordre de la Légion d'Honneur Chevalier
    -


    11.06.1917
    Řád Čestné legie 4. třída
    Order of Legion of Honour 4th Class
    Ordre de la Légion d'Honneur Officier
    -


    DD.MM.RRRR
    Řád Sv. Jiří 4. třída
    Order of St. George 4th Class
    Орден Святого Георгия 4-й степени
    -


    DD.MM.RRRR
    Válečný kříž
    Croix de Guerre
    Croix de Guerre
    s 26 palmami / with 26 palms


    DD.MM.RRRR
    Řád Michala Chrabrého - 3. třída
    Order of Michael the Brave 3rd class
    Ordinul Mihai Viteazul Clasa III
    -


    DD.MM.RRRR
    Řád Danila I. 5. třída
    Order of Danilo I 5th Class
    Орден Књаза Данiла I 5. степена
    -


    DD.MM.RRRR
    Řád Za vynikající službu
    Distinguished Service Order
    Distinguished Service Order
    -


    DD.MM.RRRR
    Řád Leopolda 4. třída
    Order of Leopold 4th Class
    Ordre de Leopold Officier
    -


    DD.MM.RRRR
    Válečný kříž 1915
    Cross of War 1915
    Croix de Guerre 1915
    -
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    www.theaerodrome.com
    https://fr.wikipedia.org/wiki/Georges_Guynemer
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#537441Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Georges Marie Ludovic Jules Guynemer

    Koncem léta 1916 budila německé válečné piloty ze spaní noční můra v podobě francouzského dvouplošníku Spad S.VII, se slovy "Vieux Charles" *) napsanými na trupu, řítícího se střemhlav k zádi jejich letounu. Málokomu z nich se však opravdu poštěstilo jej spatřit. Jeho pilot sázel na rychlý, překvapivý útok a jedinou smrtelnou dávku. Ti, kdo setkání s ním ve vzduchu přece jen přežili, vyprávěli, že existuje jediný způsob jak si zachránit život - včas se svým hořícím letounem nouzově přistát. Při vyslovení jeho jména se nezkušení mladí letci chvěli hrůzou a ostříleným mazákům vysychalo v hrdle. Jeho jméno skutečně vyvolávalo na německé straně fronty děs. Znělo - Guynemer.

    Zdá se téměř neuvěřitelné, že tento legendární stíhač, jenž se stal francouzským národním hrdinou a z podnětu ministra školství vzorem všech francouzských školáků, nebyl, pro špatný zdravotní stav, dvakrát (!) odveden. Georges Marie Ludovic Jules Guynemer se tedy musel na frontu vydat oklikou. Přihlásil se jako dobrovolník u velitele letiště v Pau. Byl zařazen zprvu jako pomocný mechanik, ale díky svým technickým znalostem jej v lednu 1915 přijat do pilotního výcviku. Zde nic nesvědčí o skutečnosti, že v jeho osobě získá později francouzské válečné letectvo svého největšího stíhače. Zatím pouze rozbíjí při špatných přistáních několik cvičných letadel. V červnu je v hodnosti caporal (desátník) zařazen k průzkumné escadrille M.S.3 ve Vausciennes (později podle používaných letounů přejmenované na N.3, respektive SPA.3) operující s letouny Morane - Saulnier L Parasol.

    Guynemer létal na pozorovací lety s Parasolem, jenž za pomoci svého mechanika Charlese Guerdera vyzbrojil kulometem Lewis. Kulomet byl umístěn na důmyslné otočné lafetě v prostoru pozorovatele. Guynemer s Guerderem, který létal s Guynemerem jako pozorovatel, sestřelili 19. července 1915 německého Aviatika. Za tento čin byli 4. srpna Guynemer i Guerder vyznamenáni Vojenskou medailí (Médaille Militaire). Předal jim ji ve Vausciennes, před zraky nastoupených příslušníků escadrilly M.S.3, sám velitel VI. armády generál Dubois. Vyznamenání byl přítomen i Georgesův otec.

    V září se Guynemer přeškoluje na nový Nieuport 10 a na přelomu září a října dvakrát přistává v týlu fronty s tajným posláním. To mu vyneslo povýšení na seržanta (sergent - četař). Escadrilla M.S.3 byla první jednotkou zformovanou jako Escadrille de Chasse - stíhací eskadra, určená k útokům na letadla protivníka. Velel jí Capitane (kapitán) Brocard, jenž také 3. července 1915 otevřel její skóre, když sestřelil dvojmístný Albatros C.I, vybavený kulometem na oběžném kruhu, ozbrojen pouze opakovačkou Winchester a automatickou pistolí Mauser! Jednotka sice prováděla také průzkum, ale rozkazem velitele VI. armády č. 4893 ze dne 17. listopadu byli někteří letci (mezi nimi Guynemer) staženi z průzkumných letů a specializovali se na lov nepřátelských letadel uvnitř vlastních linií. To byl počátek francouzského stíhacího letectva.

    Guynemer se nenechá pobízet a při každém letu vyhledává boj. 29. září narazil u Saint-Quentinu na Fokker Eindecker. Ten se za ním bez zaváhání pustil. Guynemer nemohl bojovat, protože jeho kulomet se zasekl. Stalo se mu to poprvé, ale zdaleka ne naposledy. Potíže s kulometem ho budou pronásledovat až do konce jeho bojové kariéry. Zatímco se Guynemer pokoušel uvolnit zaseknutý závěr kulometu, ozvala se příšerná palba, která provrtala celý Nieuport a rozstřílela jedno kolo podvozku. Guynemer začal zběsile kličkovat a nakonec, stále ostřelován svým pronásledovatelem, se mu podařilo uniknout v mracích.

    V neděli 5. prosince spatřil Guynemer při patrole nedaleko Compiegne dvojici nepřátelských letadel. Byly to Aviatiky a Guynemer velmi obratně vmanévroval svůj stroj mezi ně a slunce. Pak se na ně z výšky vrhl a jednoho z nich sestřelil. Při pronásledování druhého ztratil jeho trosky z dohledu, a tak přistál na poli nedaleko domu svých rodičů. Počkal si na otce, když v poledne vycházel z kostela, a požádal ho, aby mu sestřelené letadlo vyhledal. Později se našlo, ale protože Guynemer neměl přímé svědky, nechtěla mu kontrolní komise sestřel uznat. Guynemer si to ovšem nenechal líbit, začal nevybíravě hulákat, zkrátka ztropil scénu a komise mu raději vítězství ponechala, i když se jí to moc nelíbilo. Guynemer se cítil uražen a teď už skoro neopouštěl kabinu svého letounu. Neustále brázdil oblohou a slídil po svých obětech.

    Osmého prosince, už při návratu z hlídky, Guynemer uviděl průzkumný LVG. Zaútočil opět se sluncem v zádech a ze vzdálenosti 20 metrů německé letadlo sestřelil. Potom ihned přistál vedle jeho trosek na poli, aby tentokrát jeho nárok nemohl nikdo zpochybnit. To byl jeho třetí ověřený sestřel.

    O šest dnů později, v úterý 14. prosince, zaútočil společně s nováčkem Bucquetem na průzkumnou dvousedadlovku doprovázenou Eindeckerem. Průzkumný letoun je sestřelen při prvním útoku, ale stíhací Fokker se s Guynemerem střetává v ostrém souboji. Během patnácti sekund je po všem. Oba soupeři po sobě pálí na vzdálenost snad jen deseti metrů. Bojuje se v závratném tempu, v jednom okamžiku se oba letouny téměř srážejí. Guynemerovo kolo podvozku míjí hlavu německého pilota o necelého půl metru. To oba stíhače znechutilo, jakoby vystřízlivěli, a zamířili každý ke své linii. Jako dva dravci, kteří se uchylují do bezpečí lízat si své rány. Oba byli v boji zasaženi, Guynemerův Nieuport má proražené sací čerpadlo, vyrvané vahadlo ventilu, prostřílený kryt motoru, dvakrát naštípnutou vrtuli a třikrát prostřelené pravé kolo.

    Teď už má Georges na kontě čtyři potvrzené sestřely a 24. prosince, v den svých jednadvacátých narozenin, je pasován na rytíře Čestné legie.

    Na další sestřel si musel měsíc počkat. Třetího února dosáhl svého prvního dvojitého vítězství, když během 40 minut zaútočil na tři LVG. První dva sestřelil, třetímu se podařilo zachránit v mracích. Druhého sestřelu údajně dosáhl pistolí Parabellum, když se mu zasekl kulomet. Toho dne se stal prvním francouzským stíhacím esem.

    A když dva dny nato sestřelil svého sedmého nepřítele, dostal se 6. 2. 1916 do hlášení generálnímu štábu. Tak se o něm dozvěděla Francie a pak celý svět. 4. března je povýšen do hodnosti Sous-lieutenant (podporučík).

    V únoru 1916 propukla u Verdunu nejkrvavější bitva I. světové války známá jako "Verdunský mlýnek na maso".

    Jestliže na zemi se u Verdunu jednalo o "materiálovou bitvu", pak ve vzduchu to nebylo jiné. Poprvé se zde začaly utkávat větší formace letadel. Počty vzdušných soubojů narůstaly závratným tempem. Ostré staccato kulometů je stále neúprosnější. Francouzi sem proto přesouvají mimo jiné i Guynemerovu elitní escadrillu N.3, které se začalo, podle symbolů na trupech jejích letounů, přezdívat "Les Cigognes" - Čápi. Později se toto označení přeneslo na celou stíhací skupinu GC 12 - Groupe de Chasse 12, ve které se ve čtyřech escadrillách (3., 26., 73. a 103.) soustřeďovala francouzská stíhací esa. Byli to muži jako Dorme (23 sestřelů), Heurtaux (21 s.), Bozon-Verduraz (11 s.), Marinovitch (22 s.), de Romanet (18 s.), Tarascon (12 s.), Guérin (23 s.), Pinsard (27 s.), Sardier (14 s.), Savage (8 s.), de la Tour (9 s.), de Sevin (12 s.), Deullin (20 s.), Nogues (13 s.), Matton (9 s.), Haegelen (23 s.) a samozřejmě Guynemer (53 s.) a Fonck (75 s.). Nesloužila tu samozřejmě výhradně esa, ale i celá řada průměrných pilotů, kteří ovšem vedeni a morálně podporováni zkušenými letci podávali skvělé výkony. Tento elitní útvar potom Francouzi nasazovali na nejexponovanějších úsecích fronty.

    Guynemer sám, jen tak jaksi mimochodem za přesunu k Verdunu, sestřeluje svoje v pořadí již osmé letadlo. Stalo se tak 12. března. O den později je však v dalším souboji sám těžce zraněn. Vrhl se tehdy samotný na letku pěti nepřátelských průzkumných letadel. Jedno sice poškodil, ale pak se na něj sesypala ze všech stran palba. Střely zasahují kabinu, skleněný větrný štítek před obličejem se rozletí na kousky, všude kolem se tříští dřevo a trhá plátno. Dvě kulky ho zasáhly do paže a obličej byl poznamenán střepinami z roztříštěné kulky. Jedna z těchto střepinek uvízla v čelisti, odkud už nemohla být nikdy odstraněna. Naštěstí se Guynemerovi podařilo nouzově přistát. Guynemer byl odvezen do lazaretu v pařížském hotelu Astoria. K escadrille se vrací až v květnu.

    1. července 1916 se francouzsko - britská vojska pokusila odlehčit jednotkám u Verdunu rozsáhlou ofenzívou na řece Sommě. U běsnění na Sommě samozřejmě nemohou chybět ani Čápi, kteří se sem okamžitě přemístili. Britové do bitvy vyslali 300 letadel a za cenu velkých ztrát se jim podařilo vybojovat a udržet vzdušnou nadvládu. Francouzům se na jejich úseku sommského vzdušného prostoru nakonec podařilo totéž, zejména díky skupině Čápů a také novým letounům, které se poprvé objevily na nebi právě nad sommskou frontou. Byly to Nieuport 17 a zejména Spad S.VII.

    Tento robustní dvojplošník sice nevynikal takovou obratností jako německé Albatrosy, ale převyšoval je rychlostí a stoupavostí. V kombinaci s velmi pevnou konstrukcí, která mu umožňovala provádět rychlé lety střemhlav, tak získával nad Albatrosem převahu ve vertikální rovině. Tuhost konstrukce Spadu francouzským pilotům také dovolovala velmi snadno "zdrhnout". Prostě postavili letoun na nos a zmizeli dolů střemhlavým letem. Němci je na svých strojích nemohli sledovat, protože Albatrosům se při rychlých střemhlavých letech snadno ulomila křídla. Albatrosy byly stavěny podle stejné koncepce jako Nieuporty, kdy lehkost celé konstrukce, i na úkor pevnosti draku, byla určující.

    Tuto solidnost konstrukce Spadů francouzští letci obzvláště oceňovali. Nieuporty 11 a pozdější verze 17, na nichž létali dosud, byly sice velmi obratné, avšak také velmi křehké, na což řada stíhačů doplatila a ostatní byli nuceni brzdit svůj elán v soubojích.

    Spady díky své robustnosti snesly až neuvěřitelné poškození v boji. Důkazem je S.VII Gabriela Guérina, který se s ním v říjnu 1917 dokázal vrátit na letiště se spodním křídlem ustřeleným až ke vzpěrám protiletadlovým dělostřelectvem.

    Spad (Société pour l’Aviation et ses Dérivés - Společnost pro letectví a navazující oblasti) byl navíc vysoce stabilní kolem všech os, pevně seděl ve vzduchu a umožňoval tak dokonalé zamíření. Díky všem těmto vlastnostem se v rukou zkušených pilotů stával smrtelně nebezpečným protivníkem.

    Vyzbrojen byl jedním synchronizovaným kulometem Vickers ráže 7, 7 mm britské výroby. Spojeneckým konstruktérům se konečně podařilo dovést do vítězného konce bitvu o synchronizátor.

    V dubnu 1916 byly poprvé vyzbrojeny pokusné letouny synchronizátory různých konstrukcí jako například britské Vickers-Challenger, Sopwith-Kauper, Ross, Arsiad nebo francouzský Alcan. Všechno to byly mechanické přerušovače, které trpěly mnoha poruchami, přesto však byly urychleně instalovány do nových spojeneckých stíhaček.

    Spojenečtí letci tak konečně dostali do rukou letouny, se kterými se mohli postavit obávaným Albatrosům. Němci si však přesto udržovali převahu ve výzbroji stíhaček, protože v době kdy Spojenci horko těžko zaváděli synchronizátory do služby, byly už německé letouny běžně vyzbrojeny dvěma kulomety a měly tak, vzhledem ke kadenci zbraní a kvalitě synchronizátorů, více než dvojnásobnou palebnou sílu než spojenecké letouny.

    První Spad, který přišel na frontu, byl S.VII č. S 122 a dostal jej Lt. Armand Pinsard z escadrilly N.26, který na něm dosáhl 23. srpna 1916 prvního vítězství patřící tomuto typu letounu.

    Další dva Spady, čísel S 112 a S 113, byly 2. září dodány escadrille N.3 a přiděleny sgt. Paulu Savageovi a Sous-Lt. Georgesovi Guynemerovi, který byl v té době už čtrnáctinásobný vítěz ve vzdušném boji. Guynemer si nový letoun vyloženě oblíbil a již při druhém letu na S.VII sestřelil nepřítele. Tři další sestřely pak přidal 23. září. Během pěti minut sestřelil dva stíhací Fokkery a jeden pozorovací letoun. Hned nato je sám sestřelen vlastním protiletadlovým dělostřelectvem. Padá do vývrtky a až v poslední chvíli se mu ji daří zvládnout. Nakonec havaruje na poli, o chvilku dříve než na zem dopadne jeho třetí oběť, a je ihned z vraku vyproštěn nadšenými francouzskými vojáky, kteří ho odnesou do zákopů, kde všichni tihle špinaví, unavení, ale nezlomení muži začnou zpívat Marseillaisu. Guynemerův letoun pak vzali pěšáci útokem a každý si utrhl na památku kousek potahového plátna, takže z nového Spadu zbyla jen kostra konstrukce.

    To je jeden z odkazů Guynemerovy popularity. Stal se modlou, Francie jej zbožňovala. Jeden důstojník pěchoty například přivedl svou jednotku na letiště Čápů s tím, že by jeho muži chtěli vidět Guynemera. Jindy jedna Američanka neváhala vyslat svou komornou, aby se za každou cenu zmocnila alespoň Guynemerovy opotřebované rukavice.

    Guynemer si však tuto slávu právem zasloužil. Vypracoval se skutečně na famózního stíhače. Vzhledem ke své poměrně malé tělesné hmotnosti dokázal vystoupat do obrovských výšek, často více než 5000 metrů (uvažme, že se jedná o rok 1916! Jen pro zajímavost: za II. svět. války byly dýchací přístroje povinné od 4 000 metrů výše. V době I. svět války samozřejmě žádné takové zařízení neexistovalo), odkud, sám neviditelný, vyhlížel svoji kořist. Guynemer skutečně vybrousil k dokonalosti taktiku překvapivého útoku zezadu z převýšení a pokud možno se sluncem v zádech. V tom se lišil od většiny svých kolegů (např. Alfred Heurtaux a René Dorme), kteří byli především vynikající akrobaté. Navíc věnoval velkou pozornost technickému stavu svého letadla. Byl v neustálém kontaktu s leteckými konstruktéry a výrobci a pořád jim zasílal nejrůznější připomínky a náměty na zlepšení. Byl výtečným technikem a zbrojířem a stal se i svým způsobem zkušebním pilotem. Už víme, že mu byl svěřen jeden ze dvou prvních Spadů u jednotky. S.VII se silnějším motorem dostává jako první letec vůbec a později bude na jeho popud zkonstruován Spad S.XII.

    Zatím však pokračují boje na Sommě. Situace se stále nelepší. Je to strašné ničení všeho. Francouzský útok ztroskotal ve vražedné palbě kulometů. Angličané dosáhli dílčích úspěchů historicky prvním použitím tanků. Avšak spíše než jejich bojová hodnota rozhodl psychologický efekt. Na podzim 1916 se poprvé nad frontou objevují nové Albatrosy D.II Jasty Boelcke. Nové letouny překonávají o třídu starší Nieuporty 17 a vyrovnávají se Spadům. Naštěstí pro Francouze je Boelckeho letka nasazena na anglickém úseku fronty. V listopadu Němci opět získávají ztracenou převahu ve vzduchu. V prosinci je veškeré dění na frontě paralyzováno krutou zimou.

    Poté co byla letka N.3 přezbrojena novými Spady, byla také přejmenována. Stává se z ní Escadrille SPA.3. Guynemer oslavil Nový rok s 25 sestřely na kontě. Do konce ledna zaokrouhlil počet svých vítězství na 30. V únoru jsou Čápi přeloženi do Lotrinska k obraně města Nancy, které trpí pod nájezdy německých bombardérů.

    3. 2. 1917 se Guynemer při letu v mracích málem srazil s neznámým dvoumotorovým letadlem obrovských rozměrů. Byl to německý těžký bombardér typu Gotha G.II s rozpětím křídel téměř 24 metrů, motory o výkonu 220 koní a tříčlennou osádkou obsluhující tři pohyblivé kulomety. Guynemer nezaváhal a zaútočil zezadu zespoda. Právě když se chystal zahájit palbu, zahlédl, jak se ve spodní části trupu otevřel poklop, ze kterého začal pálit kulomet. Guynemer provedl bleskový obrat a vyhnul se tak palbě. Zatáčkou se vrátil a vypálil na Gothu dvě krátké dávky, ale pak se mu zasekl kulomet. Levý motor bombardéru začal vynechávat a nakonec se zastavil úplně. Vtom se objevil druhý Spad pilotovaný četařem Chainatem a pokropil Gothu ze svého kulometu. Bombardér začal prudce klesat a nouzově přistál u města Bouconville. Letoun byl později vystaven na náměstí, všichni tři němečtí letci padli do zajetí. Sestřel byl přiznán Guynemerovi. Bylo to jeho jediné vítězství v únoru. Vše si však vynahradil v březnu, když 16. 3. sestřelil tři dvoumístné pozorovací letouny - dva Albatrosy a jednoho Rumplera. V únoru byl Guynemer povýšen na poručíka a o měsíc později už nosil na svém stejnokroji výložky kapitána. Koncem března je Escadrille "Les Cigognes" opět přeložena.

    Devátého dubna 1917 zahájila britská vojska mohutnou ofenzívu u Arrasu s cílem prolomit německou obranu. Následoval ji masivní francouzský útok v oblasti Champagne na řece Aisne. Šiky pěchoty se opět hroutily ve pekelné palbě kulometů. Ve vzduchu řádily stíhačky. Piloti obou znepřátelených stran znovu a znovu startovali, aby se navzájem zabíjeli. A Čápi samozřejmě nemohou stát mimo. Bojuje se v nebývalém tempu, jak na zemi, tak ve vzduchu. Každou minutu je v bitvě u Chemin des Dames zabito či zraněno 500 mužů.
    Spojenečtí piloti byli nepříjemně překvapeni novou německou taktikou. Nepřítel soustředil celou svou leteckou sílu na jednom úseku fronty a získal tak v daném místě potřebnou převahu. I v těchto ztížených podmínkách pokračuje Capt. Guynemer v hromadění svých vítězství. Fenomenálního úspěchu dosáhl 25. května, když sestřelil čtyři německé letouny během tří bojových letů. První dva byly dvoumístné pozorovací letouny. Zlikvidoval je během jediné minuty. Prvnímu ustřelil křídlo a druhému zapálil nádrž. Při druhém letu poslal k zemi další dvousedadlovku. Při třetím se Guynemer a jeho dvojka Capt. Auger utkali se šesti stíhacími Albatrosy. Rozehnali je a Guynemer dosáhl svého čtvrtého sestřelu. Zavěsil se pár metrů za ocas jedné nepřátelské stíhačce. Shodou okolností jeho kulomet vypálil poslední kulku, která ještě zbývala v zásobníku. Německý pilot byl touto jedinou střelou zasažen a zabit. Střelecké štěstí nebo střelecké umění? Kdo ví. Ale faktem zůstává, že Guynemer jednou sestřelil dvě letadla pěti ranami.

    Guynemerova radost z úspěchu byla však zkalena tragickou událostí. Jeho velký přítel René Dorme, klidný a skromný muž, třiadvacetinásobný vítěz, jenž nikdy neinkasoval zásah do svého letadla, téhož dne při souboji zachytil křídlem o vrcholek stromu a zahynul.

    Příštího dne napadl Guynemer trojici pozorovacích Albatrosů řady C. Vypálil na jednoho z nich a první dávkou zasáhl pilota. Viděl jak jeho hlava bezvládně klesla na čelní sklo. Letoun se naklonil a začal padat, když tu se na Guynemerův S.VII sneslo krupobití střel a Georges jen zázrakem nebyl zraněn. Prudce strhl stroj stranou a hledal původce té palby. Ke svému úžasu spatřil, jak v trupu letadla řítícího se do propasti s mrtvým pilotem, letadla jež právě sestřelil, stojí pozorovatel na svém místě a pálí z kulometu dávku posledního vzdoru. Svému příteli o tom napsal: "Musím uznat, že to bylo velmi působivé gesto od toho muže, který věděl, že za několik okamžiků z něj bude jen roztříštěná hromada masa a škubajících se kostí, snažil se, aby do náruče smrti stáhl i toho, jenž ho do ní poslal."

    K 5.6. 1917 má už Georges Guynemer 45 sestřelů. Jedenáctého června je jmenován důstojníkem Čestné legie s tím, že slavnostní ceremonie vyznamenání se bude konat 5. července. Guynemer se ve svých třiadvaceti letech stal nejmladším vojákem francouzské armády oceněným tímto vyznamenáním.

    Počátkem července, po dlouhém bombardování žádostmi, konečně dostává Guynemer k vyzkoušení první Spad S.XII. Bylo to na svou dobu revolučně řešené letadlo. Jeho motor byl zkonstruován tak, aby se mezi bloky jeho válců dal vestavět námořní kanón Puteaux ráže 37 mm, jehož hlaveň procházela dutou hřídelí vrtule. Kanón byl jednoranný a pilot jej nabíjel ze své kabiny. Aby mohl jeho palbu zaměřovat s jistotou, měl k dispozici ještě synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm, nabíjený svítícím střelivem, jehož trasy mohl sledovat. Myšlenka rozhodně nebyla špatná. Za II. svět. války bylo toto konstrukční řešení běžné, ale u Spadu konstruktéři zvolili pro začátek příliš velkou ráži. Drak letounu velmi trpěl silným zpětným nárazem, do kabiny po výstřelu vnikal dým a celková obsluha kanónu byla velmi obtížná.

    Guynemer byl však novým letadlem nadšen a chtěl ho vyzkoušet v boji. Na první bojový let vzal nový Spad 5. července, jen několik hodin před chystanou slavnostní parádou u příležitosti jeho vyznamenání. Guynemer narazil na tři průzkumné DFW (Deutsche Flugzeug Werke - Německé letecké závody). Pustil se za nimi, ale odvážil se moc blízko a právě když se chystal odpálit kanón, se na něj sesypala obranná palba pozorovatelů. Guynemer, jen zázrakem nezraněný, musel všeho nechat a s prostříleným letadlem nouzově přistát. Hodinu nato, za přítomnosti velkých es, vysokých důstojníků, tisku a Guynemerovy rodiny, se generál d’Esperey dotkl šavlí Guynemerových ramen. Guynemer byl právě povýšen na důstojníka Čestné legie.

    Příštího dne se Georges Guynemer znovu vrhá do boje a hned sestřeluje nepřítele. O další den později posílá k zemi stíhací Albatros a pozorovací DFW. Na tato dvě vítězství spotřeboval 11 ran z kulometu. Tou dobou je už ale Guynemerovi velmi špatně. Jeho slabá tělesná konstituce už nemůže dál snášet obrovskou zátěž neustálých bojových letů. I jeho psychika je těžce poznamenána fyzickým vyčerpáním, smrtí přítele Dormeho a nepřetržitým ohrožením života. Osmého července jej lékař jednotky odesílá do nemocnice.

    Ve stejné době se zastavila i ofenzíva u Chemin des Dames. Ztráty na obou stranách dosáhly desítek tisíc mrtvých. Morálka ve spojeneckém vojsku je pod bodem mrazu. Začínají se hromadit dezerce a propukat vzpoury. Spojenecké velení situaci zvládá jen za pomoci nejbrutálnějších prostředků.

    20. července se Guynemer vrátil k jednotce. Počátkem července zahájili Britové další ofenzívu. Tentokrát ve Flandrech a jejím cílem bylo probít se k německým ponorkovým základnám na flanderském pobřeží. Ofenzíva skončila tak jako ty předchozí. Utopená v krvi. Letecké boje ve Flandrech se vyznačovaly především do té doby nevídanými počty nasazených letadel. Psí souboje desítek letounů z obou stran nebyly vzácností, ale spíše pravidlem. Doba osamělých individualistů byla pryč, nastoupilo období bojů velkých a početných leteckých formací. Georges těmito změnami velmi trpěl. Nelíbilo se mu, že by se měl podřídit potřebám jednotky a nové taktice skupinového boje. On byl přece vlk samotář! Chtěl i nadále bojovat jako jednotlivec, byť proti přesile.

    Proto odstartoval 27. července opět sám na svém S.XII. Narazil na tři zbrusu nové Albatrosy D.V s velmi silným motorem o výkonu 220 koňských sil, které se nad frontou začaly objevovat od května 1917. Nepřátelský roj vedl Theo Osterkamp, nositel Pour le Mérite, na konci války dvaatřicetinásobný vítěz ve vzdušném boji a nejúspěšnější německý námořní letec. Osterkamp nepřítele okamžitě poznává podle označení jeho letounu. Boj vypukne ve výšce přibližně 5800 metrů nad Roulersem. Guynemer se bleskově dostává za ocas jednoho Albatrosu. Ze vzdálenosti dvaceti metrů do něj vpálil osm střel z kulometu a jeden granát z kanónu. Albatros jde okamžitě v plamenech k zemi. Osterkamp to registruje a otáčí se za Spadem. Bojuje se ve velmi rychlém sestupu. V jednom okamžiku vidí Osterkamp přelétávat "Staříka Karla" nad sebou. Chce střílet, ale už je pozdě. Guynemer se prudce jako šíp stočí vzhůru, přetočí se a už je za ním. Zasype ho kulometnou palbou, která Osterkampově Albatrosu zpřetrhá táhla řídící páky a roztříští přední ochranné sklo. Osterkamp cítí, že se Albatros kymácí a nebezpečně ztrácí stabilitu a ovladatelnost. Jedno křídlo začíná nebezpečně vibrovat, letoun rychle ztrácí výšku. Stíhačky se ženou už jen pouhých padesát metrů nad zemí. Osterkamp zavírá oči a čeká ránu z milosti. Ta však nepřichází, Guynemer odlétá. Osterkamp havaruje při zoufalém pokusu o nouzové přistání. Za několik okamžiků už Osterkamp stojí uprostřed pole vedle svého převráceného letadla, salutuje odlétajícímu Spadu a volá: "Danke, Hauptmann Guynemer!"

    Je zajímavé, že Guynemer se o tomto rytířském činu, a stejně tak o souboji z 6. června 1917, kdy ušetřil život Ernsta Udeta (62 sestřelů, Pour le Mérite), nikomu nezmínil. Buď nechtěl být považován za změkčilce, nebo se mu možná v Udetově případě zasekl kulomet a Osterkampa ztratil v kouři ze země. Ať už je pravda jakákoli, faktem zůstává, že toto jednání mu v táboře protivníků vyneslo velké uznání a úctu.

    O den později, ve středu 28. července 1917, dosáhl Guynemer svého jubilejního padesátého vítězství. Radost však byla zkalena ztrátami. Nedávno byl zraněn velký Guynemerův přítel Alfred Heurtaux, téhož dne, kdy Georges dosáhl svého padesátého sestřelu, byl těžce zraněn vynikající taktik Albert Deullin a zabit kapitán Auger, který často létal jako Guynemerova dvojka. To vše se podepsalo na Georgesově, už tak dost nalomené psychice. Deprese se začala velmi prohlubovat. Guynemer svému příteli v důvěrném rozhovoru řekl: "Zatím jsem měl pořád štěstí. Jednoho dne mě ale dostanou."

    Později, když šel navštívit Heurtauxe do nemocnice, se k němu naklonil a zašeptal: "Víš, kamaráde, příště to budu já."

    Guynemerovi je mizerně, ani dvoutýdenní přestávka vynucená poškozením jeho Spadu mu nepomohla. Guynemerův zdravotní stav se nezlepšil, ale přesto pokračuje v bojových letech. 17. srpna sestřeluje další dva pozorovací letouny, přičemž na ten druhý ani nepoužil kulomet, ale sestřelil jej jediným granátem z kanónu. Jeho S.XII byl znovu poškozen, na další bojové lety tedy startuje s novým S.XIII. Letoun měl silnější motor a díky tomu vynikal velkou rychlostí a stoupavostí. Vyzbrojen byl dvěma synchronizovanými kulomety.

    Nový stroj Guynemer pokřtil 20. srpna, když s ním sestřelil jedno DFW. To byl jeho 53 sestřel. Jeho zdravotní stav se však stále zhoršoval. Krize vyvrcholila 10. září, kdy Guynemer startoval na třech různých strojích a třikrát musel nouzově přistát pro různé technické závady nebo poškození v boji.

    Den nato startoval Guynemer na hlídku s podporučíkem Bozon - Verdurazem. Zhruba v půl desáté dopoledne narazili na německé dvoumístné letadlo, pravděpodobně Rumpler. Guynemer okamžitě zaútočil, ale při prvním útoku minul. Vracel se, aby útok zopakoval. Bozon - Verduraz mezitím zpozoroval osm blížících se německých stíhaček. Odlákal je od svého velitele, ale když se asi za dvacet minut vrátil, nenašel po něm ani stopy. Co se skutečně stalo, dnes už nikdo nezjistí. Všechno jsou jen spekulace.

    Podle německé verze Guynemer napadl Rumpler, kterému velel pozorovatel Hptm. Wissemann (v německém letectvu byli veliteli pozorovacích letadel pozorovatelé. Ve spojeneckém letectvu naopak piloti). Ten měl při střelbě ze svého pohyblivého kulometu dobrou mušku a Guynemerův Spad se zřítil nedaleko polního hřbitova u Poelcapelle. Podle německé zprávy zaslané Francouzům, byl na místo havárie vyslán poddůstojník a dva zdravotníci. Vyprostili tělo nepřátelského pilota z vraku, přičemž zjistili, že letec má prostřelené čelo a utržený ukazovák na levé ruce. U letce nalezli pilotní průkaz se jménem Georges Guynemer. Podoba mrtvého pilota odpovídala fotografii v průkazu, jehož fotokopie byla uveřejněna v německém časopise. Guynemer se však zřítil právě do míst, která drtilo palbou britské dělostřelectvo, nemohl být proto pohřben. Po několika dnech nepřetržitého ostřelování už nebylo objeveno ani pilotovo tělo, ani jeho letadlo. Oni tři němečtí vojáci nebyli už nikdy nalezeni. Pravděpodobně padli v boji.

    Legenda praví, že Wissemanna zasáhla ruleta osudu o dva týdny později, když jeho Rumpler byl sestřelen Guynemerovým nástupcem - Fonckem. Ale tady narážíme na problém. Dnes už víme, že Lt. (nikoliv Hptm.) Kurt Wissemann byl příslušníkem Jasta 3, létal na stíhacím Albatrosu a nikdy nesloužil u průzkumné jednotky. Wissemann si však skutečně nárokoval sestřel Spadu u Poelcapelle, avšak o den dříve. Kdo tedy skutečně sestřelil největšího francouzského hrdinu zůstane navždy zahaleno tajemstvím. Nic to však nemění na skutečnosti, že Francie právě ztratila svého nejúspěšnějšího stíhače.

    Smuteční slavnost k poctě kapitána G. Guynemera se konala na letišti, ze kterého vzlétl ke svému poslednímu letu, v Saint-Pol-sur-Mer. Pamětní projev pronesl generál Anthoine:

    "Shromáždil jsem vás, abychom vzdali posmrtnou poctu Guynemerovi. Nestojíme zde ani před jeho katafalkem, ani nad jeho hrobem. U Poelcapelle nebylo z jeho pozůstatků pranic nalezeno, tak jako by nebe, žárlící na svého hrdinu, nechtělo připustiti, aby na zemi zůstalo po něm to, nač ono samo si činí nároky. Guynemer zmizel nám navždy a úplně, tak jako by zázračnými silami byl unesen do nebes, do říše slávy...
    Lidé hynou, Francie zůstává.
    Každý, kdo za ni padl, přidal jeden paprsek k záři její slávy. Šťasten každý, kdo rozmnožuje toto národní bohatství, bohatství záležející v hrdinných vlastnostech národních..."


    Poslanecká sněmovna se na svém slavnostním zasedání dne 19. října 1917 jednomyslně usnesla, aby jméno kapitána Georgese Guynemera bylo vyryto na mramorovou desku v Pantheonu.

    V kryptě Pantheonu, určené k pohřbívání velkých mužů Francie, byla tedy zasazena mramorová deska s Guynemerovým jménem vedle jmen nejslavnějších francouzských vojevůdců. Na desce je vyryta poslední armádní citace:

    "Zemřel na poli cti 11. září 1917. Legendární hrdina, který padl po tříletém urputném boji v plném lesku své slávy. Zůstane navždy nejčistším symbolem národních ctností: nezdolné neústupnosti, výbušné energie a vznešené odvahy. Prodchnut vírou ve vítězství, zanechal francouzskému vojáku nehynoucí vzor, který v něm vždy probudí ducha obětavosti a ušlechtilého soutěžení o palmu vítězství."

    Když si tento nápis přečetl jeden mladý aspirant, obdivně poznamenal:

    "Kdybych si zasloužil takovou poctu, pak bych rád zemřel!"

    Kapitán Georges Guynemer nastoupil vojenskou službu jako dobrovolník dne 21. listopadu 1914. Během své služby u letectva absolvoval celkem 607 bojových letů, při nichž nalétal 665 hodin 55 sekund (údaje z posledního letu v zápisníku chybí). Sestřelil 53 nepřátelských letadel. Sám byl údajně sestřelen osmkrát (já sám jsem našel jen pět případů: 13. března 1916 u Verdunu, 23. září 1916 vlastním dělostřelectvem, 6. června 1917 pod palbou pozorovatele, jehož pilot byl již mrtev, 5. července 1917, v den kdy byl povýšen na důstojníka Čestné legie a 11. září, když byl zabit. Je ovšem možné, že do oněch osmi případů byla zahrnuta některá nouzová přistání, jako např. ona tři přistání 10. září, nebo když si Guynemer 28. července 1916 ustřelil vrtuli poté, co selhal synchronizátor). Byl vyznamenán Řádem Čestné legie s hodností důstojníka (Officier de Légion d’Honneur), Válečným křížem (Croix de Guerre) s více než dvaceti palmami, Vojenskou medailí (Médaille Militaire), britským Distinguished Service Order, ruským Křížem Svatého Jiří, belgickým Řádem Leopolda I., rumunským Řádem Michala Chrabrého, srbským Řádem Karadžordževiče a černohorským Řádem Danila I. Svůj poslední let podnikl 11. září 1917.

    Tečku za jeho bojovou kariérou udělala poznámka v polní účetní knize Escadrille SPA.3, u data 12. září 1917, v posledním pravém sloupci, drobným písmem:
    "1 kapitán ztracen."


    *) - Vieux Charles znamená francouzsky Stařík Karel. Takto pojmenovaný Nieuport X používal Charles Bonnard. Poté co Bonnard odešel od letky N.3, převzal jeho letoun Guynemer, jenž byl přesvědčen, že přezdívka mu nosí štěstí. Proto ji nejen na letadle ponechal, ale dokonce potom takto označil všechny své pozdější letouny. Pro pověrčivé budiž zdůrazněno, že letoun, na němž byl Guynemer zabit, tuto přezdívku nenesl.

    Prameny:

    Jules Roy: Guynemer: Anděl smrti, nakl. Mustang, Plzeň 1997, ISBN 80-7191-221-2
    J. Vraný, Z. Hurt: Ilustrovaná historie letectví, nakl. Naše vojsko, Praha 1989, ISBN 80-206-0125-2
    časopis ABC (neznám konkrétní číslo)
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#25906Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Jeho letoun (vlastní foto) :

    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#27333Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Několik dobových fotografií i s komentářem:

    Guynmer nebyl jen famózní pilot, ale i vynikající mechanik. Právě pracuje na motoru svého Spadu.

    Gotha – největší Guynemerův úlovek a 31. vítězství. Popisek na fotografii hovoří o 8.únoru 1917, ale zřejmě jde o datum pořízení snímku. Guynemer dosáhl tohoto sestřelu o 5 dní dříve.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#52039Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Je málo známou skutečností, že Guynemer nosil na svých letounech připevněnou speciální kameru, s jejíž pomocí si dokumentoval své vzdušné boje. Zde je pravděpodobně jeho 47 vítězství ze 7. 7. 1917. Sestřelil tehdy nad Villers-Franqueux Albatros D.III pilotovaný poručíkem R. Oerteltem. Tento snímek byl pořízen ze vzdálenosti pouhých asi 15 m!
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#52134Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Guynemer pózuje před svým Spadem S.VII v. č. S.113. Povšimněte si čápa na trupu (označení eskadrilly SPA.3), šikmé trikolory (směla ji nosit jen esa), osobního označení Vieux Charles pod výfukem a malého kulatého zpětného zrcátka uprostřed výřezu baldachýnu horního křídla. Zpětná zrcátka tehdy rozhodně nebyla běžnou výbavou stíhacích letadel.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#52136Verze : 1
    MOD
    Avatar


    Morane-Saulnier type L, na němž 19. 7. 1915 dosáhl u escadrilly MS 3 svého prvního sestřelu budoucí nejslavnější francouzský stíhač Georges Guynemer. Spolu se svým mechanikem Charlesem Guerderem, jenž ovládal kulomet Lewis upevněný na důmyslné otočné lafetě v prostoru pozorovatele. Letoun v továrním zbarvení, poháněný 9válcem Le Rhône. Kryt motoru novějšího typu s rozšířenou spodní částí.


    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/403625
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#403626Verze : 0
    MOD
    Avatar


    Nieuport 17, letka N 3, letiště Cachy. Osobní stroj legendárního G. Guynemera. Sériové číslo bývá udáváno 1530 nebo 1550 (je velmi těžké ho odečíst z fotografií). Stroj bývá někdy označován jako pátý "Vieux Charles", avšak letoun tuto přezdívku nikdy nenesl. Důvodem mohla být krátká doba používání, Guynemer údajně na stroji létal pouze 7.-21.8.1916. 21.8.1916 byl letoun poškozen po nouzovém přistání přímo v liniích. V noci byl "rozebrán" sekerami a dopraven zpět k letce, kde jeho stopa mizí. Letoun nesl nátěr hliníkovou barvou na všech plochách, kromě horní plochy křídel. Zde nesl nátěr tmavou zelenou, doplněný pásem tmavě hnědé. Na horních křídlech shora nebyly kokardy. Na spodním křídle zůstal po celém obvodu shora kolem kamufláže úzký hliníkový pás. Střední část horního křídla byla potažena průhledným potahem. Na pravé části horního křídla byla bílá číslice 2. Čáp a číslice 2 na trupu mohly být také černé. Letoun měl na křídlech a výškovce četné záplaty po průstřelech.


    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/545606
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#545607Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Vyznamenania Georgesa Guynemera, exponáty Technického múzea v Berlíne



    (©Radek Havelka)
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/9109#537440Verze : 0
    MOD