Kam rukovali četníci (Feldgendarmerie)?

Tady dávám dohromady stručnou historii rakouského(-uherského) četnictva a je tam i něco o účasti na první světové válce. Je to stále teprve rozpracované, ale třeba by se to mohlo hodit:


forum.valka.cz

To už se těším, marně hledám na netu nějaké informace o rakouských četnících. Prokousala jsem se celým Dixon-Nuttalem (já!civil!a k tomu ženská!), ale 110 batalion Landsturmu tam vůbe neexistuje ... podle výložek byl děda určitě u Feldgendarmerie. Myslíte že mohli být nasazeni jako vojená policie, event. hlídat nějaký zajatecký či podobný lágr? Na fotkách co mám by to tak skoro vypadalo.

Četníci - žandári boli prideľovaný podľa potreby k rôznym úlohám. Od poriadkovej služby v zázemí, operáciám proti dezertérom a povstalcom v zázemí, vyčisťovanie tylu bojujúcich armád, poriadkovej službe v prifrontovom pásme a poriadkovej službe v poli. Ak to zjednoduším, vykonávali poriadkovú policajnú prácu , od 1. línie zákopov až po hlboký týl. Vyšetrovali aj kriminálne činy v poli, asistovali proti vzbúrencom ale aj „ pacifikovali“ dobyté oblasti. Nechcem písať, že to boli vojenský policajti, pretože v tej dobe to bolo trochu zložitejšie ako dnes a niektoré úlohy feldpolizei boli síce podobné, ale aj odlišné. Dosť by pomohlo, ak by sa lokalizovalo miesto fotiek. Ale v podstate je to možné.

K samotným etapám (a etapním jednotkám), viz http://www.zeno.org/Brockhaus-1911/A/Etappe



Pokud vím, tak etapní jednotky tedy měly na starost zajišťování přesunujících se útvarů a obsluhu zázemí, především pak zásobovacích tras.

Nemám zrovna poruce kvalitní scany, tak tam toho není moc vidět co by se dalo poznat - snad podle mundúru. Zkusím vytáhnout víc z toho nápisu nad bránou na lepším scaneru, ale nevím nevím, k handicapu civil-ženská musím ještě připočítat věk dosti pokročilý přímo úměrný stupni mojí PC dovednosti.

No 110 batalion jste najít nemohla, nikdy pokud vím neexistoval. To co zřejmě hledáte je některý z praporů 110 pěšího pluku, ty ale měly zcela jiná čísla, koncem války byly ve 110 pěším pluku prapory II./40, IV./40 a I./10. Je tedy třeba zjistit které prapory byly v dané době v sestavě pluku a podle toho hledat.

Rozhodne zaujímavé fotky. Vyzerá to, ako by ti zajatci mali turecké alebo britské koloniálne uniformy. Hlavne podľa korkovej helmy. Takisto dôstojník vedľa rakušáka, nie je rakúsky, ale skôr nemecký, bulharský alebo turecký ? Pretože by asi RU nebralo Turkov do zajatia, vyzerá to na zajatecký tábor Angličanov, resp. ich koloniálnych jednotiek buď v Turecku alebo Macedónsku resp. Albánsku. Môžem sa mýliť. Viac svetla by vniesol akýkoľvek zdroj. Napr. aj neurčité spomienky.
Len pre zaujímavosť Turek v tropickej uniforme u Gallipoli
en.wikipedia.org

Ale existoval


Jednalo se o Landsturm-Etappenbataillon Nr. 110.

V novinách Wiener Zeitung, číslo 269, ze soboty 14. listopadu 1914, v úřední části je uvedeno, že jeho příslušníkovi, účetnímu poručíkovi Franzi Türetschkovi, byla arcivévodou Františkem Salvátorem, toliko protektorem-zástupcem Červeného kříže v monarchii, propůjčena bronzová čestná medaile Červeného kříže.

No asi opravdu existoval, podle poštovního razítka...
A taky se mi podařilo přečíst tu ceduli - nic moc to nepomůže, je tam napsáno K.K. Verköstigunsstation, tedy stravovací stanice...

A o činnosti Vašeho dědečka za monarchie a za republiky víte? Kde sloužil a tak.

kozulena Landsturm-Etappenbataillon Nr. 110.by mal byť v roku 1917 niekde v Poľsku ( dnes asi Ukrajina) v priestore Volynie, čo by potvrdzovalo razítko cezora v Sanoku. Len teraz neviem, či sa, to čo je na obrázku nie je propagandistická pohľadnica a nemá nič spoločné s dedkom. Neviem. Ďalej je tam razítko 915jun11 - ak je to dátum, 11. jún 1915, vylučuje to Bulharov, tí vstupili do vojny až v októbry 1915. Mohla by to byť propagandistická pohľadnica zajatcov z Dardanelskej operácie v Turecku. Razítka maďarské aj rakúske však svedčia o tom, že sa nachádzal za Karpatami. Teda ak patria k sebe. Je na fotografii niekde identifikovaný dedko ?

lupesku - možná budete mít pravdu s tou propagndistickou pohlednicí. Mám pohlednic celkem 10, z toho 6 čistých, nepopsaných. Z těch šesti je děda prokazateně na čtyřech, zbylé dva nepopsané jsou ty "zajatecké" a kde k nim děda přišel už nezjistím. Ty 4 co prošly poštou jsou datovány mezi 1.6.1915 a 18.5.1917, poslední z nich má razítko Lemberg. Kromě toho mám ze září 1916 salónní fotku dědy taky z ateliéru ve Lvově.
Ale aby toho nebylo dost tak mám ještě k řešení nějakou (asi dřívější) etapu dědova pobytu v Tyrolích. Pohlednice kterou mu posílal jeho kamarád z Cavalese má datum 19.6., bohužel bez roku a známka s půlkou razítka chybí, a je mu adresovaná do Trientu, 4. kumpanie 28.regimentu infanterie. Podle mapy umístění jednotek by to odpovídalo mírovému stavu z doby cca 1900. Taky text je spíš předválečný (...máme tu velký horka a deště, dva dni jsme byli na íbuňku v horách tak budu na hnáty hin, ale v Praze na orlábě si dáme a povíme všechno, viď?). Dědovy salónní fotky z Trientu taky vypadají na mladšího frajera než ty z Haliče. Příslušnost k odvodnímu okrsku (Praha) by taky souhlasila. Suma sumárum, vychází mi z toho že před válkou byl na vojně u 28IR v Tyrolsku (podle data narození by to muselo být v letech asi 1907-1909) a pak v r.1914 narukoval jako Feldgendarm ke 110 Baonu Lansturmu? Je to možný?

Robote, háček je že kozulena psala pouze o "110 batalion Landsturmu" nikoli o etepním praporu. A ten 110 landšturmácký prapor opravdu neexistoval. Všimni si že jde o jiného pistele než původně, mimo to, pokud hledala "batalion" je to špatně, správně je to psáno "bataillon", což je pro vyhledávač docela podstatný rozdíl.
Lupesku, než se pustíš do složitých úvah ty razítka jsou na dvou různých pohlednicích, tedy na jednom to maďarské, na druhém to červené od armády v poli. Obě zřejmě nahrazují známku, aby ji voják nemusel kupovat, ale jeho úpohlednice došla bez toho že by eráru doplatil příjemce. Pokud se podíváš pozorně vidíš že razítko červené je tam dřív, než to že je to od 2 roty etapního praporu 110. Důležitější asi bude jméno pod vojenskou cenzurou, jednou je to Sanok, to druhé neumím přečíst, ale mohl by to být rovněž Sanok. Myslím že obojí je jen pohlednice bez nějakého vztahu k dědovi kozuleny, stačí si všimnout natištěných čar oddělujících místo pro adresu a zprávu. Sotva lze předpokládat že děd je zrovna na pohlednici kterou někde pořídil. Nápis nad branou nám taky asi nepomůře, je tam pokud jse, to vyluštil správně K.u.K Verköstigungstation, tedy něco jako C.a K zásobovací stanice.

Jinak maďarské razítko je razítko "táborové hlavní poštovní kanceláře". To vůbec nemusí vypovídat o tom kde to je. Jen to znamená že úřad byl v táboře maďarské části armády. Nikoli tedy nutně na maďarském území monarchie.
Kozuleno, nepleťte prosím dvě věci, "110 Baonu Lansturmu" to je nesmysl, byl u 110 Etappenbataillonu, to etappen je důležité, bez toho jdeo zcela něco jiného a neexistujícího. Děd sloužil u etapního praporu, tedy jednotky zajišťující "na etapách" tedy průchozích stanicích, pohyb vojsk. Nikoli u praporu pěšího pluku.

No jo chlapci, co chcete od starý babky, plete si batalion s bataillonem, a etapový prapor jí taky nic neříká. Ale na těch orazítkovaných pohlednicích je opravdu na aversu děda: Jo a ten první anonym to jsem byla taky já, jen jsem se blbě přihlásila

To je v pohodě, jde jen o to že pokud se to špatně napíše vyhledávače na internetu to nemohou najít. A pokud jde o normálné prapor (pěší), je to součást nějakého pěšího pluku a samostatně obvykle nevystupuje, naopak etepní prapory jsou samostatnou jednotkou. To červené razítko neznamená že by dotyčný byl na frontě, je to jen označení že se nevybírá poštovné, protože jde o vojenskou poštu, takže "armádou v poli" může být i třeba základna třeba v Pule, která tam samozřejmě byla i v míru.

Ale psala - hned v prvním příspěvku. Cituji:"Dobrý den,
nevíte někdo kam rukovali četníci? Děda byl četník před WW1 i po ní za republiky (ročník 1888, sloužil v Říčanech u Prahy) a nevím kde najít něco víc o jeho osudech za WW1. Z jeho korespondence by se dalo soudit že byl u 2.roty 110. praporu domobrany (110.Landsturm Etappenbattailon). Myslim že Etappenbataliony byly něco jako týlové zabezpečení - nebo se mýlím? Mám jeho fotky a pohledy z Tyrol (Trento), pak jiné kde je razítko KuK Militärzensur Lemberg (Lvov?)- Sanok, zpáteční poštu děda uváděl Feldpost 99 ale na razítkách je vždy jiné číslo. A je tam taky červené razítko "Von der Armee im Felde"- tak to asi tak úplně v zázemí nebylo?"


Tučně zvýrazněnou mou osobou.




Ten první příspěvek vložil "anonymous", předpokládám, že to tedy byla kozulena před registrací na foru.



Verköstigunsstation = stravovací stanice, čili místo, kde se hromadně v zázemí (v etapách) stravovali projíždějící/procházející vojáci, zajatci apod. Provoz a ostraha takovéhoto zařízení by odpovídala náplni etapní jednotky.

Můžete uvést jeho jméno a příjmení? Možná by se podle toho dalo něco najít ve schematismech nebo seznamech udělených vyznamenání...

Ale nepsala, první příspěvek je pod jiným jménem, na rozdíl od tebe nemám křišťálovou kouli a věštecké schopnosti takže pro mne kozulena a starší námořník Anonymous nejsou jednou osobou A vzhledem k tomu že na rozdíl od tebe nepředpokládám je to celkem jasné, odpovídal jsem na druhý dotaz, nikoli na první.
Mimochodem 110 Etappenbataillon zřejmě nemá nic společného s 110 plukem. tyto jednotky nebyly pokud vím součástí pěších pluků, ale šlo o samostatné jednotky zajišťující v rámci daného území pohyb a zásobování vojsk přesouvaných na bojiště.

Panové , osobně si myslím, že název Kam rukovali je zavádějící , ale služba četnická naopak velmi zajímavá .Již jen to , že většina byla vojáky z povolání např. Tak kam by rukovali? Pracovali dle potřeby velení , pod které "spadali" Jinak ten obrázek je dokladem , že RU vojáci byli na Středním východě a společně tam bojovali , např. s RU dělostřelci . Fotka je z období klidu a ta Stravovací stanice, dnes bychom řekli Logistická základna ) je kouzelná . Nejde o zajaté Turky , ale o vojáky . Jinak nějaké Turecké jednotky bojovali i na "východní " frontě . V Pardubicích se léčili v tak zvané Karanténě a je jich tam pochovíno více jak 500 . Není to tak dlouho , co tam byl i vyslanec či vojenský přidělenec a kladlo se velké množství věnců . Bohužel orig. hrob tam již není, neb stzával na pozemku kde dnes stojí Kremnatorium , ale je tam pamětní deska . Ale nebojím se říci , že opravdu plnili úkoly tak jak známe klasické polní četnictvo .

Kozulena fotky ak nemajú razítko, tak to je horšie. Je celkom možné, že dedko bol po zrútení východnej fronty odoslaný na juh a potom je možné, že strážil Britov. Ďalšie 2 fotky sú jasne, je v Karpatoch. K bližšej identifikácii je ho anabázy je potreba navštíviť buď archív VHU a policajného múzea, tam by dedka mali mať v evidencii. Po roku 1918, keď sa hlásil do služby 1.ČSR určite písal svoj životopis, kde uvádzal dôležité okolnosti svojej predchádzajúcej služby.

Nikde netvrdím, že domobranecký etapní prapor č. 110 má něco společného s pěším plukem č. 110.


Naopak kozulena sama uvedla, že psala první příspěvek (cituji:"Jo a ten první anonym to jsem byla taky já, jen jsem se blbě přihlásila ") Takže nechápu tu stálou potřebu nepodložených narážek...

2 altmann: Ono to s tím rukováním není až tak zavádějící. Četnictvo totiž postupně prošlo vývojem. Na počátku šlo o bezpečnostní sbor, ale jinak braný v rámci armády a s mnoha funkcemi vůči ní. Postupně se ale svazek s armádou uvolňoval a docházelo stále k většímu "zcivilňování" - tak jak nabírali na síle emancipační tlaky liberálního měšťanstva vůči konzervativním kruhům u dvora (zjednodušeně řečeno). Tento proces byl urychlen po vyrovnání, kdy četnictvo bylo vyňato z působnosti říšského ministerstva války a nadále byla v podřízenosti jednotlivých ministerstev pro zemskou obranu (tj. předlitavského a zalitavského) a současně v další linii v podřízenosti politických úřadů (rozuměj v dnešní terminologii úřadů územní veřejné správy - typciky okresní hejtmanství). Též jejich úkoly vůči vojsku (á la vojenská policie) silně zeslábly. S touto jejich úlohou se počítalo spíše v případě války, což je právě případ Feldgenadermerie Ale rukovali i do normálních jednotek, často dobrovolně.

Altman Neviete, kde boli ubytovaný Turci v Pardubiciach ? Budová v pozadí vyzerá ako fabrika ( cukrovar?), takže fotka nemusí byť z juhu, ale z Pardubic. Priznám sa, že o Turkoch v Čechách čítam prvý krát.

Jenže robote, to napsala až POTOM co jsem psal já, takže opět, nemám křišťálovou kouli a netuším co kdo napíše po mně. Pokud to dokážeš ty zareaguj schválně teď na něco co napíšu o 5 příspěvků dál takže jaké nepodložené narážky? Ty máš myslím spíš ty, pokud si neuvědomuješ posloupnost (časovou) celé věci.
To že bys to napsal ty jsem nikde netvrdil, právě proto že to považuji za důležité, jsem to tím že jsem učinil další odstavec oddělil od naší soukromé debaty o ničem. A to že kozulena i další stále uvádí 110 landsturm je právě ikázkou že na rozdíl od tebe mnozí netuší že zde žádná souvislost není.

Pardubická Karanténa byla jedna z největších nemocničních zařízení v Čechách . Ale dnes je na tom prostoru sídliště DUKLA a poslední zbytky zmizely zcela nedávno. Jistě by to chtělo někoho , kdó dělá např. pohledy a jistě také nějaké má. Já jen vím , že ranění Turečtí vojáci se tam léčili , ale i umírali a mezi válkami , ani za "sociku " to nikoho nezajímalo . Určitě však něco bude v muzeu , které je na Zámku , kdys tam výtečně pracoval a šéfoval Dr. Šebek . Není možno vyloučit, že to jsou ranění vojáci , v Pardubicích .
JInak pokud jsem nesměle psal o četnicích , tak histortii znám , ale ja psal o jejich práci po roce 1914 . V beletrii psal o RU četnictvu u nás pán spisovatel ... , kterého jako spisiovatele nemusím a tak si nemohu vybavit jméno. Nebyl to autor scénaře filmu Údolí včel? Pokud si vzpomenu dopíši, jinak to někdo určitě upřesní .


Vladimír Körner , velký " spisovatel " , kterého moc rád nemám . Děkuji za upřesnění, pravda on tu válečnou kulisu používal jen pro své románky , já to četl vše , je tam pár věcí o četnictvu , v jedné knížce , kdy nenápadně popisuje činnost četnického velitele a milostný románek jeho ženy . Mohu se mýlit , opravte mně .

Pokud myslíte autora mnoha knih a také "Údolí včel", pak se autor jmenuje Vladimír Körner ale to je jen drobné upřesnění. Nejsem si jist, ale myslím že o četnictvu nepsal, hodně psal o válce, jak obou světových, tak prusko-rakouské a dobách středověkých, ale četnictvo myslím nepopisoval.

Jmenoval se Jindřich Kindl, narozen 1888 v Liboci (dnes je to Praha 6). V srpnu 1916 uváděl svoji adresu "K.K.Feldgendarm. Vachtmeister, 3AE Kmdo, Feldpost 99". Na jedné z pohlednic co byly v únoru (1916? nevím) doručeny na tuto adresu z Prahy je k adrese dopsáno někým jiným "E 093633D", ale nevím jestli to má nějakou souvislost. Přiložená fotka ze Lvova je datovaná 15.9.1916, na ostatních má jen jeden metál. Poslední lístek od něj ze Lvova má datum 18.5.1917

Wiener Zeitung, č. 152, 6. červenec 1916:


Seine k. und k. Apostolische Majestät geruhten allergnädigst zu verliehen


...
...


Silberne Verdienstkreuz mit der Krone am Bande der Tapferkeitsmedaille in Annerkenung besodners pflichttreuer Dienstleistung vor dem Feinde


...
...
den Vizewachmeistern
..., Heinrich Kindl, ... - ... des Landesgendarmeriekommandos Nr. 2



onb-ccs.dlconsulting.com


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Landesgendarmeriekommando Nr. 2 = Zemské četnické velitelství č. 2 pro Čechy, více viz zde: forum.valka.cz


Co se týče toho vyznamenání, v tom se nevyznám, ale kolega altmann bude jistě vědět

Stříbrný záslužný kříž s korunou na válečné stuze byl určen pro vojáky, kteří byli sice ve válce , ale nesplňovali podmínky pro udělení medaile Za statečnost , ale ani zde nebyla možnot udělit např. Vojenský záslužný kříž III . třídy s válečnou dekorací . Tento kříž vyjadřoval zásluhu vojáka , který plnil vzorně své úkoly .
Ten druhý kříž by mohl být Mobilizační kříž 1912-13 .


RU armáda měla přesně stanovená kriteria , komu a za co lze vyznamenání udělit.

Pokud se jedná o stejnou osobu, tak byl na začátku července vicestrážmstrem a v srpnu již strážmistrem. Povýšení by mohlo mít souvislost právě s tím udělením vyznamenání.

No, s tím povýšením to je možný, a hned se ješita jeden musel nechat vyfotit s novýma vachmajstrovskýma výložkama... ještě se chci zeptat: má 3AE Kmdo něco společného se 3. armádou = patřilo ke 3. armádě? Nebo se ty etapní struktury číslovaly a pohybovaly nezávisle ?

Etappen-Kommando mělo zkratku EK, takže 3AE Kmdo by mohlo znamenat 3. Armee-Etappen-Kommando, ale ruku do ohně bych za to zatím nedal

Pardubická karanténa byla tvořena několika desítkami dřevěných baráků. Léčili se tam turečtí vojáci zranění v Haliči. Odtud mohou být i fotky (tedy z ruské fronty).
Vloni náš KVH položil u pomátníku zemřelých tureckých vojáků věnec, na den veteránů. Bylo jich tam skutečně pochováno přes 500.
V březnu bychom se měli zůčastnit i pietního aktu, za účasti zástupců turecké ambasády.


Jinak podrobnosti o pardubické karanténě, včetně obrázků, bude určitě mít kolega IR98. A určitě bude vědět i něco o nasazení Turků na ruské frontě.

C. a k. stanice pro raněné a nemocné v Pardubicích (K. u. K. VERWUNDETEN und KRANKENSTATION in PARDUBITZ)


Na jihozápadním konci města vznikla na místě vojenského cvičiště v letech 1914 - 1915 velká vojenská nemocnice (tzv. karanténa) pro 10 tisíc raněných a nemocných. Dlouhé přízemní baráky sloužily po válce k nouzovému bydlení sociálně nejslabších vrstev. Pardubická válečná nemocnice byla svého času jedním z největších zařízení tohoto druhu v celé Rakousko-uherské monarchii.


Areál se rozkládal na 80.000 m2 jižně od nádraží k Jesničánkám, na východě od ulice V Ráji a na západě až k železniční trati z Rosic n. L. do Chrudimi. Pardubická ,,karanténa“ patřila ke 3 největším válečným nemocnicím v Rakousko-Uherské monarchii.


Nacházelo se zde 365 budov (většinou s dřevenými omítanými stěnami), z toho 198 nemocničních baráků po 50 lůžkách v každém z nich. Karanténa měla řadu specializovaných pracovišť. Dalších 150 baráků sloužilo pro správu nemocnice, operační sály, ubytovny pro lékaře a další personál, bakteriologické laboratoře, pitevny, marnice a kaple, byty pro vojáky strážní služby. Byla zde skladiště, lázně, vodárna, přečerpávací stanice, výrobna protéz, drůbežárna, jatky, chladírna, spalovna, prádelna, žehlírna atd.


Toto barákové město mělo i další rozsáhlé technické zázemí. Do karantény vedl železniční přípoj a stálo tam i 5 nádraží. Kuchyně a vlastní pekárna měla kapacitu denní přípravy jídla a pečiva pro 13 tisíc osob. Vlastní drůbežárna dodávala denně na 500 vajec.


Osmnáct set raněných z nemocnice neodjelo - byli pochování na již zrušeném vojenském hřbitově v okolí současného pardubického krematoria. Na 37 národností spočinulo na hřbitově – cca 508 Turků, 433 z Českých zemí, 324 z Uher atd.


Po ukončení Velké války, v následujícím roce 1919 se sem nastěhovali vojáci železničního a telegrafního pluku. Zůstali zde do doby, než byla postavena nová kasárna pluku na dnešním Zborovském náměstí. Likvidace trvala až do roku 1924. Zbývající, původně vápnem nabílené dřevené baráky, využilo město jako provizorní byty pro městskou chudinu, která zde našla na více jak dvacet let ubytování.

Pomník věnovaný zemřelým Turkům v Pardubicích
U příležitosti dne válečných veteánů 11. listopadu jsme měli možnost opět položit věnec a zapálit svíci u pomníku, který je věnován zemřelým Turkům z pardubické Karantény. Pomník se nachází na centrálním hřbitově v Pardubicích.

Moc o nich nevím ani já, jen to co kde objevíme při mapování vojenských pietních míst.


Foto a texty z pomníku v Pardubicích:


www.vets.estranky.cz


Taky v hodonínské nemocnici se léčili turečtí vojáci, ti co zemřeli jsou pohřbeni ve vojenské části městského hřbitova Hodonín:


www.vets.estranky.cz (první příspěvek na první straně)


Turecký poručík má hrob i ve vojenské části městského hřbitova v Brně, oddělení 49 (zemřel před válkou):


www.vets.estranky.cz (devátá fotografie)


Podle jmen jsou další Turci pohřbeni i v sekci 66.


Také na vojenském hřbitově v Olomouci Černovíře mají muslimští zemřelí svou část (díky tomu, že stély jsou kamené bez kovových prvků jedná se o nejzachovalejší část hřbitova):


www.vojenskyhrbitov-cernovir.estranky.cz



A takových míst bude víc

Dobové pohlednice a fotografie pardubické Karantény během Velké války