Voska, Emanuel

     
Příjmení:
Surname:
Voska Voska
Jméno:
Given Name:
Emanuel Emanuel
Jméno v originále:
Original Name:
Emanuel Voska
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
kapitán Captain
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
04.11.1875 Kutná Hora /
04.11.1875 Kutna Hora /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
01.04.1960 Praha /
01.04.1960 Prague /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
místopředseda svazu Česko-Amerických žurnalistů
styčný důstojník USA u Československých legií v Rusku
agent americké OVI a spolupracovník OSS
Vice-Czech Association of American journalists
the U.S. liaison officer in the Czechoslovak legions in Russia
the U.S. agent and associate of OVI
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
vězeň Gestapa - 1939,
vězeň v komunistické ČSR - 1950-1960
Prisoner Gestapo - 1939,
prisoner in communist Czechoslovakia - 1950-1960
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
http://www.radio.cz/es/articulo/118581,
www.panzernet.net,
http://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Viktor_Voska
URL : https://www.valka.cz/Voska-Emanuel-t94783#354184 Verze : 1
     
Příjmení:
Surname:
Voska Voska
Jméno:
Given Name:
Emanuel Emanuel
Jméno v originále:
Original Name:
Emanuel Voska
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
http://www.radio.cz/es/articulo/118581,
www.panzernet.net,
http://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Viktor_Voska
URL : https://www.valka.cz/Voska-Emanuel-t94783#563661 Verze : 0
Čechoameričan Emanuel Voska se dostal do obecného povědomí jako první český špion, přední činitel protirakouského odboje a blízký spolupracovník T. G. Masaryka. Masaryk si velmi cenil Voskových zásluh o vznik samostatného Československa a ve svém díle Světová revoluce se o Voskovi nejen zmínil, ale použil i Voskou dodané podklady. Voska svou zpravodajskou činností významně přispěl i protinacistickému odboji. Osudovým se mu stalo „vítězství pracujícího lidu“ v únoru 1948 – byl jedním z mnoha komunisty perzekvovaných odbojářů a poslední léta svého života strávil ve vězení.


Mládí a první léta emigrace


Emanuel Voska se narodil 4. 11. 1875 v Kutné Hoře v rodině kameníka. Jeho otec v roce 1881 zahynul při nehodě v lomu. Ve čtrnácti letech utekl Emanuel nakrátko z domova, protože jeho poručník, strýc kanovník Frýdek, chtěl, aby se dal na kněžskou dráhu. Chlapec se ale po vzoru otce chtěl stát kameníkem. V říjnu 1889 získala jeho matka vysvědčení o chudobě, jež synovi zajistilo stipendium na průmyslové škole. Během studia se stihl ještě vyučit v kamenické a sochařské dílně, kam chodil vždy dvě hodiny před a dvě hodiny po vyučování. Ctižádostivý mladík se už v šestnácti letech stal členem vzdělávacího spolku Komenský, záhy začal číst socialistickou literaturu a v roce 1894 se připojil k sociálnědemokratickému hnutí. Hned 24. června téhož roku na kutnohorské schůzi sociální demokracie ve velmi emotivním projevu kritizoval poměry v místní továrně na tabák a mluvil o vykořisťování, přičemž používal i smyšlené argumenty. Získal pozornost nejen publika, ale i policejního komisaře, který shromáždění okamžitě ukončil. Komisař informoval o incidentu okresního hejtmana, ten si Vosku předvolal a oznámil mu, že nehodlá nadále trpět jeho radikalismus a že jeho cesta směřuje do kriminálu.


Hejtmanovo varování, nejistá sociální situace a touha po dobrodružství přivedly Emanuela Vosku na počátku zimy 1894 na parník Weimar, který plul z Brém do New Yorku. Život v Americe začal se čtyřmi dolary v kapse, v New Yorku nikoho neznal a neuměl anglicky. Zpočátku se protloukal, jak se dalo, a sháněl práci jako kameník. Následujícího roku za nim z Kutné Hory přijela Anna Ročníková, se kterou se 25. prosince 1895 oženil. Příští rok přijela za Voskou jeho matka a Emanuelovi s Annou se postupně narodilo šest dětí.


Voska byl nesporně schopný muž – z pouličního prodavače těžítek a umývače nádobí se stal majitel dekorativní mramorářské dílny. Přitom ještě navštěvoval večerní anglickou školu a absolvoval dva roky obchodní akademie Eastman Business College. Během času se stal úspěšným stavebním podnikatelem a majitelem dolu na těžbu mramoru. Aktivně se zapojoval do činnosti krajanských spolků, stal se také zakládajícím členem československé sociálně demokratické sekce v USA, čelním představitelem sdružení Volné myšlenky a Dělnického amerického Sokola. Založil noviny Pravda a finančně se podílel na českých novinách Hlas lidu.


České krajanské spolky v USA udržovaly kontakt se starou vlastí a Voska se o dění v českých zemích také zajímal. Je např. zdokladováno, že na jaře roku 1900 organizoval finanční sbírku na podporu stávkujících horníků v Čechách. Krajanské sdružení Volná myšlenka v prvních letech 20. století pořádalo turné českých politických a kulturních činitelů po Americe a sám Voska organizoval přednášky a kulturní akce. Získal tak příležitost seznámit se s předními politiky a měl z první ruky zprávy o situaci v Rakousku. Styk s nimi mu rozšířil politický obzor. Češi žijící v Americe vedli hlavní voj odboje proti Rakousku. Z valné části to byli socialisté a všichni nesli již ze staré vlasti zárodek odboje. Opouštěli Rakousko buď proto, že zde nemohli nalézt obživu, nebo byli pro politické přesvědčení vyštváni. V tomto období se také seznámil s profesorem T. G. Masarykem, který USA navštívil v letech 1902 a 1907.


První světová válka a protirakouský odboj


V květnu 1914 se Voska spolu s dcerou Voillou a dvěma desítkami Čechoameričanů vydal do Evropy. Účelem cesty bylo navázání kontaktů s ostatními krajanskými obcemi, především v Anglii a Francii, v neposlední řadě chtěl začít obchodovat s českými firmami. Se členy Česko-amerického svazu novinářů dohodl, že založí evropskou zpravodajskou síť. První zastávkou byl Londýn, kde se Voska domluvil společnosti Commercial Cable Company, že bude pro Svaz Česko-amerických žurnalistů přijímat nevyplacené telegramy z Prahy, Plzně a Vidně, které budou po přijetí v New Yorku uhrazeny. Tato dohoda mohla mít velký význam zvláště v počáteční fázi války, kdy se stalo předávání zpráv prioritou. V Belgii navštívil sekretáře Volné myšlenky L. Furnemonta, se kterým projednával otázky organizace světového kongresu. V Paříži se sešel s představiteli české krajanské kolonie. Tři dny po příjezdu do Prahy přišel s dcerou Villou na večeři k Masarykovým. Probíraly se možnosti společného postupu českých stran v případě rozdělení Rakousko-Uherska a vztah Masaryka k sociálním demokratům. Voska se setkával i s dalšími politickými představiteli. Během návštěvy rodného města Kutné Hory se dozvěděl překvapivou zprávu o smrti Františka Ferdinanda d’Este. V tom okamžiku si začal uvědomovat výjimečnost situace a rozhodl se uspořádat politickou schůzku, kde by domácí politici a návštěvnici z Ameriky mohli náležitě zhodnotit politickou situaci. 4. července se schůzky zúčastnili kromě Vosky a jeho přátel ještě Jaroslav Klofáč, Gustav Habrman a T. G. Masaryk. Kvůli nedostatku informací o dění na Balkáně Masaryk požádal Vosku, aby se na Balkán osobně vydal. Podle svých memoárů měl pro Masaryka vyhodnotit možnost vstupu Itálie, Řecka a Turecka do války na straně Rakouska a Německa. Není ale pravděpodobné, že by Voska jako soukromá osoba mohl takovouto analýzu provést. Po návratu z Balkánu údajně Masaryka informoval, že „Němci se chtějí dostat k Bagdádu.“ Oba muži se nadále pravidelně setkávali, Voska mu předával informace z amerického konzulátu v Praze.


V srpnu 1914 Masaryk požádal Vosku, aby při své zpáteční cestě do Ameriky jel přes Anglii a zde předal tajné zprávy jeho nejbližším anglickým přátelům – Henry Wickamu Steedovi, vedoucímu zahraniční rubriky prestižních novin Times, a jeho prostřednictvím i historikovi Robertu Williamu Seton-Watsonovi, který se před válkou zajímal o národnostní problematiku habsburské monarchie. Předmětem zprávy byly především informace o ekonomickém stavu Rakouska-Uherska, vojenské analýzy a údaje o perzekuci jihoslovanských politiků. Jestliže Masaryk sděloval v době války tajné informace, vědomě se tak vydával na cestu odporu a zrady. Vosku, hluboce nenávidícího habsburskou monarchii, jistě nemusel k tomuto úkolu přemlouvat. Prakticky dopad, jež by nějak pomohl dohodovým státům, zřejmě jeho poselství nemělo. Bylo důležité především pro samotného Masaryka – z psychologického hlediska to byl první krok k jeho otevřenému protirakouskému postoji.


Emanuel Voska si nechal rozříznout podrážky svých bot, aby do nich mohl vložit Masarykův dopis. Další materiály ovinul kolem kostic šněrovačky dcery Villy (ta se po celou dobu cesty obávala převléknout) a zbytek informaci se naučil nazpaměť. Ze čtyřdenního pobytu v Anglii si Voska odnesl Steedův doporučující dopis na Maxwella, reprezentanta Times v Americe, vědomí výlučného spojeni s Masarykem i dobré kontakty na vlivné novinářské kruhy, spojení s českými krajany. Odnášel si i představu o nutnosti propojeni českých krajanských komunit a jejich koordinace a uvažoval o zřízení sítě důvěrníků – informátorů. Věděl, že dobra informovanost bude v době války prioritní. Poselství utvrdilo Voskův názor, že Masaryk stoji proti Rakousko-Uhersku. Po návratu do Ameriky se stal neochvějným stoupencem a propagátorem Masarykových myšlenek. Ověřil si, jak je důležitá komunikace, předáváni informací a dokázal vytvořit celkem fungující spojeni mezi Amerikou, dohodovými zeměmi a Rakousko-Uherskem a při tom využít i své rané konspirativní zkušenosti z přelomu srpna a záři 1914.


Voska se navrátil do Ameriky s úmyslem založit hnutí, jehož cílem bude vytvoření samostatného českého státu. Zahájil kampaň za sjednocení amerických Čechů do Českého národního sdružení. Upevnil organizaci zahraničního odboje a sháněl potřebné finanční prostředky. Dokonce musel prodat i své lomy, aby získal potřebné finance. Mezi lety 1914 - 1915 vytvořil Voska ze své iniciativy organizaci, kterou pověřoval různými úkoly, které měly odhalovat nezákonnou činnost Centrálních mocností a tím zvyšovat význam Čechů pro boj Spojenců. V roce 1915 vydal prohlášení Českého zahraničního komitétu, formulující národní program. Dále se snažil přesvědčit americké občany o nepřátelských úmyslech Němců a Rakušanů a naopak o nezbytnosti americké pomoci státům Dohody. Američtí Češi byli ve stálém kontaktu s T.G.M. v Londýně. Voska byl pověřen úkolem, aby zajistil rakousko-uherské pasy pro Masarykovi kurýry v Londýně.


Nelze spolehlivě určit, kdy začala Voskova přímá spolupráce s britskou tajnou službou v USA. Zda se, že se rozvíjela postupně a upevnila se až počátkem leta 1915. Hlavni představitel britských tajných služeb v USA kapitán Guy Gaunt byl přidělen jako námořní atašé na velvyslanectví do Washingtonu krátce před vypuknutím války. Pod oficiálním diplomatickým krytím Gaunt, odpovědny Námořní zpravodajské službě, obratně rozehrával špionážní hry, postavené především na spolupráci s protiněmecky a protirakousky naladěnými skupinami imigrantů. Jeho protihráči na německé straně byli německy vojensky atašé kapitán Franz von Papen a námořní atašé kapitán Karl Boy-Ed. Papen byl jediným vojenským představitelem Centrálních mocnosti v USA; Rakousko-Uhersko, Bulharsko ani Turecko neměly ve Spojených státech v té době vojenské přidělence. Údajně měl Voska navázat styk s Gauntem nedlouho po svém návratu do Ameriky, a to prostřednictvím britského velvyslance Cecila Spring Rice. Při první schůzce měl Gauntovi slíbit pomoc při zajištěni dodávek americké munice a surovin do Velké Británie. Gaunt považoval toto setkáni za šťastnou náhodu a informace „patriotického exilu“ považoval za neocenitelné. Klíčovým zdrojem Voskových informaci byl pracovník rakousko-uherského konzulátu v New Yorku František Kopecký, jenž přijel do Ameriky v roce 1913. Na počátku války jednal Kopecký s Francouzi o vstupu do cizinecké legie, ale ti spoléhali na brzké vítězství a o zahraniční vojáky neměli zájem. Nakonec se rozhodl pro spolupráci s českým krajanským hnutím a nabídl Česko-americkému vyboru pro osvobození své služby. Stykem s Kopeckým byl pověřen nakonec Voska. Jako finanční inspektor na konzulátu měl Kopecký detailní přehled o platbách informátorům a agentům působícím v USA ve prospěch centrálních mocností. Voska a jeho prostřednictvím Britové tak získali přehled o lidech působících v propagandě a placených rakousko-uherskými úřady, o organizátorech sabotáží, o přesunech záložních důstojníků a vojáků uprchlých z ruského zajetí do Německa a Rakousko-Uherska, kurýrech s tajnou úřední korespondencí.


V roce 1915 si Voska mohl připsat první velký špionážní úspěch – podíl na aféře rakousko-uherského velvyslance Konstantina Dumby. Po válce si přisvojil i zásluhy na případu ukradené aktovky německého finančního atašé Heinricha Alberta, který se odehrál ve stejné době, ale na němž prokazatelně neměl podíl. Obě aféry byly spojeny s nalezením dokumentů potvrzujících německé a rakousko-uherské snahy za jakoukoli cenu zamezit dodávkám z amerických zbrojních továren do zemí Dohody. Na odhalení kompromitujících materiálů upozornil Vosku, a tím pádem Brity, František Kopecký. Obsah nalezených dokumentů nakonec vedl k diplomatické roztržce, mohutné mediální kampani a k odvolání rakousko-uherského velvyslance a posléze i k odchodu německých diplomatických zástupců Karla Boy-Eda a Franze von Papena. Odhalení bylo skutečným zlomem. Voska se prezentoval jako zdatný vyzvědač a britská tajná služba zaznamenala úspěch, který se mohl vhodně využít k protiněmecké propagandě v USA.


V roce 1916 byl Voska již poměrně dobře etablovaný v systému britské špionáže v USA. Jeho sít měla kontakty na šest amerických novin, americké odborářské předáky, pracovníky imigračních úřadů, člena americké tajné služby, námořníky německých a rakouských lodí internovaných v newyorském přístavu a pracovníky různých německých a rakouských úřadů. Voskova organizace pravidelně dodávala Spojencům informace o zasílání rakousko-uherské pošty do Evropy, lodích vezoucích naklad pro Německo, o rakouských a německých důstojnících a špionech, kterým se podařilo utéci z ruského zajeti a tajně se snažili pomoci falešných pasů odjet z USA. Pozornost jeho spolupracovníků byla věnována německým aktivitám v Kanadě, proněmeckým náladám v polském hnuti a především německé snaze zničit náklady na spojeneckých lodích.


Od jara 1917 byli Britové i Američané znepokojeni situací v Rusku. Objevovaly se zprávy, že ruská armáda je pod silným vlivem masivní německé propagandy a bolševické agitace, jejímž cílem je okamžité ukončeni války. Britové byli poměrně dobře informováni o situaci v Rusku svými diplomaty a zpravodajci; po příjezdu do Ruska v květnu 1917 jim dodával zprávy i Masaryk. Jeho rozbor politické situace v Rusku z června musel být pro ně zlověstný. Hovořil o zvyšujícím se počtu dezertérů z armády, pacifistech a leninistech placených německými penězi i tom, že se v průběhu následujících týdnů očekává krvavé povstání. Zástupce britské zpravodajské služby v USA William Wiseman proto navrhl svým nadřízeným v Londýně, aby byla do Ruska vyslána slovanská mise, která by podpořila britské a americké zájmy, a především zastavila šíření mírové propagandy. Vosku požádal, aby pomohl misi zorganizovat. Češi se pro toto poslání jevili jako nejvhodnější - měli zázemí československých legií. Instrukce byly jasné: podporovat Kerenského vládu proti bolševické a pacifistické propagandě a udržet Rusko ve válce. Pečlivě naplánovaná mise byla předem odsouzena k nezdaru. Do Ruska přijeli koncem srpna 1917, Voska založil Slav Press Bureau a okamžitě předkládal návrhy, jak propagandisticky působit proti německé mírové propagandě; chtěl využít především mluvené slovo a film. Nedlouho před vypuknutím bolševické revoluce odjel Voska zpět do USA. Ve svých pamětech zmínil podíl na odhalení dokumentů potvrzujících existenci německo-bolševického spiknutí. Prozatímní vláda se začala zajímat o propojení mezi Němci a bolševiky už v květnu 1917. Voska však do Ruska přijel až v době, kdy už byly Kerenského vládě vazby mezi Němci a bolševiky známy. Voska také navštívil skoro všechny pluky československých legií, legionářům vysvětloval situaci v USA i na frontách, upevňoval jejich víru v samostatné Československo a pomohl tak posílit jejich morálku.


Po návratu z Ruska (prakticky v předvečer bolševické revoluce) Voska sepsal memorandum o svých zkušenostech z dvouměsíční mise. Premiéra Kerenského považoval za nekompetentního a neviděl v něm záruku stabilizace rozkládajícího se Ruska. Za největší nebezpečí považoval výbory (sověty), které jsou dostatečně silné, aby mohly přivodit pád Kerenského vlády a tím umožnit Němcům uzavřít separátní mír – „současná vláda nemá vliv a moc a dříve nebo později padne“.


6. prosince přednesl Voska v New Yorku projev nazvaný „V jednotě jest naše síla“. Vylíčil svou cestu po Asii a Evropě a setkáni s politickými představiteli našeho odboje. Vyjádřil svůj krajní optimismus a vnitřní přesvědčeni, že dojde k vzepětí a rozmachu československé národní vůle, protože již neexistuje mezi Čechy zlomyslná propaganda usilující o zmaření československé akce. Ocenil českou žurnalistiku, která dokázala sjednotit Čechy v Americe. „Bude mou snahou prosadit v našich institucích demokratický systém, jenž se prokázal velmi úspěšným ve všech demokratických zemích, ktere již přestaly dětské nemoci svých demokracií.“


V memorandu sepsaném pro americké a britské autority po vstupu USA do války nabídl své služby: „Jsem občanem USA osmnáct let a rodem Čech; nabízím své služby své adoptivní zemi se slavnostním závazkem, že všechny mé předcházející zkušenosti, mé kontakty s revolučními organizacemi budou výlučně použity k pádu militaristického imperialismu Centrálních mocnosti.“ Voska žádal hodnost důstojníka americké armády, protože jeho práce bude vyžadovat jednáni s vojenskými autoritami. Chtěl, aby si sám mohl zvolit šest členů svého štábu, kteří by dostali hodnost a plat poručíka. K nebezpečné práci dále potřeboval dvanáct civilistů, které si chtěl také sám vybrat, právo užiti oficiálního kanálu pro kabelogramy a pokud to bude nezbytné, chtěl mít k dispozici letadla. Dále požadoval možnost použit agenty pro práci v Rakousko-Uhersku, zařídit a vybavit dvě úřadovny v New Yorku a jednu poblíž francouzsko-švýcarských hranic. Nabízel tajné hospodářské a vojenské informace z nepřátelských zemi. Pro sebe si stanovil roční plat 10 000 dolarů a celkový rozpočet odhadoval na 659 000 dolarů.


V květnu 1918 byl Voska jmenován kapitánem americké armády a přidělen hlavnímu vojenskému zpravodajskému odděleni ve Washingtonu. Masaryka už tedy mohl v Pittsburghu uvítat v uniformě. 8. června byla Voskova skupina odvelena do Paříže k americkým expedičním silám, kde měla plnit zpravodajské povinnosti v rámci generálního štábu. Voskovi bylo svěřeno středoevropské odděleni vojenské špionáže a dostal výhody vojenského cenzora. K dispozici měl peníze i lidi, aby mohl zařídit kanceláře Paříži, Ženevě, Bernu, Modeně a Padově. Voska působil ve Francii, Italii a opatrně i v neutrálním Švýcarsku. Nejdůležitějším zdrojem informaci byli pro něj zajatci. Obratně navazoval styky s politiky, žurnalisty, krajany i pracovníky zahraničního odboje.


Mezi světovými válkami


Na konci války bylo Emanuelu Voskovi čtyřicet tři let. Do Čech se vrátil jako kapitán americké armády a blízký spolupracovník T. G. Masaryka. Přesto nezískal významné funkce ani v politice, diplomacii či armádě a ani se nepodílel se na organizování československých zpravodajských služeb. Nakonec se opět začal věnovat podnikání a spolkovému životu a charitativní práci. Stal u založení Československého červeného kříže, organizoval potravinovou pomoc a angažoval se ve sbírce na zlaty poklad republiky. V podnikání neměl Voska štěstí. Lodě se zbožím, které chtěla jeho firma dovézt, měly velké celní potíže. Voska, dobře se pohybující v americkém hospodářském systému, nedokázal jednat s českou byrokracii. Nakonec se stal zástupcem firmy na psací stroje Underwood.


Energii věnoval práci ve Volné myšlence, v Dělnické akademii, v Československem sdruženi pro Společnost národů, v Americkém ústavu v Československu a psal paměti. Po nástupu Hitlera se staral o uprchlé německé antifašisty a poskytl jim ubytováni ve své vile ve Zbraslavi. Celkem zachránil okolo padesáti německých sociálních demokratů. V roce 1936 začal organizovat pomoc španělským republikánům a stanul v čele Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Rovněž se podílel na náboru dobrovolníků do levicových interbrigád.


Druhá světová válka


Hned po patnáctém březnu 1939 byl zatčen Gestapem, jako americký občan byl po několika dnech podmínečně propuštěn. Podařilo se mu odejít i s rodinou do Velké Británie a poté do Spojených států. Ve Spojených státech pomáhal získávat lidi do nově se tvořící americké výzvědné služby OSS (Office of Strategic Services – Úřad strategických služeb). Z pověření Úřadu pro válečné informace (OWI, Office of War Information) odjel do Turecka, kde působil až do konce války. Od obchodníků zastupujících v na Balkáně staré československé firmy a odbojářů, kteří přes Turecko utíkali na Západ, získával zprávy o situaci v protektorátu. Navázal kontakty se zástupci exilové vlády a expoziturou československé výzvědné služby v Ankaře.
Kapitán Voska předával Američanům neocenitelné informace o protektorátním průmyslu, dokonce i o politické, hospodářské a vojenské situaci v Maďarsku a Bulharsku – včetně rozmístění divizí a jmen jejich velitelů. Pomohl rozkrýt kontakty chilského velvyslance v Turecku s nacistickou rozvědkou.


Poválečné období


V roce 1945 se Voska vrátil do Československa. Po návratu se zapojil se do veřejného života, pořádal přednášky, psal místní kroniku a žil ze štědře vyměřeného důchodu, jenž zohledňoval i jeho podíl na odbojovém hnuti. Stal při obnově mnoha organizaci a do dalších se aktivně zapojil (Společnost přátel demokratického Španělska, Svaz osvobozených politických vězňů,
Syndikát českých spisovatelů, Americký ústav v Československu, Svaz přátel SSSR v Československu, Svaz národního osvobozeni, sociální demokracie.
Zřejmě pokročilý věk a levicové přesvědčení zapříčinily, že zkušený zpravodajec Voska podcenil nástup komunistů k moci a zůstal v Československu po roce 1948. V červnu roku 1950 byl zatčen a po čtyřech letech ve vyšetřovací vazbě odsouzen v politickém procesu jako agent amerického imperialismu (trestný čin vojenské zrady podle § 6 č. 2. zák. č. 50/23 Sb.) k deseti letům vězení. Těžce nemocny Voska strávil celou dobu ve věznicích v Praze, Valdicích i Leopoldově. Mnoha žádostem rodiny o udělení milosti nebylo nikdy vyhověno. V roce 1957 bylo odmítnutí žádosti o podmínečné propuštění odůvodněno tím, že „vězeň nebyl dostatečně převychován“. Trest mu byl nakonec přerušen ze zdravotních důvodů až koncem roku 1959. 1. dubna 1960 u své rodiny na Zbraslavi zemřel.


Pro komunistický režim byl Voska zločincem, ale jeho zásluhy o stát byly oceňovány v meziválečném i v polistopadovém období. V roce 1935 u příležitosti svých šedesátých narozenin byl jmenován čestným občanem rodného města Kutné Hory. Naposledy mu byl 28. října 1998 udělen za zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigue Masaryka III. třídy in memoriam.


Zdroje:
Hájková, Dagmar: Emanuel Voska v československém zahraničním odboji za první světové války: zpravodajství a propaganda; disertační práce, Univerzita Karlova, Praha, 2007
Pacner, Karel: Československo ve zvláštních službách, díl I., Praha, 2002
zpravy.idnes.cz
dejinyasoucasnost.cz
zbraslav.info-
http://www.cms-kh.cz/clanek-emanuel-viktor-voska
URL : https://www.valka.cz/Voska-Emanuel-t94783#563662 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více