Windisch-Graetz, Alfred zu

     
Příjmení:
Surname:
z Windisch-Graetze zu Windisch-Graetz
Jméno:
Given Name:
Alfréd Kandid Ferdinand Alfred Candidus Ferdinand
Jméno v originále:
Original Name:
Alfred Candid Ferdinand zu Windisch-Graetz
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
polní maršál Field Marshal
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
říšský kníže Prince of the Empire
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
11.05.1787 Brusel
11.05.1787 Brussels
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
21.03.1862 Vídeň
21.03.1862 Vienna
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- -
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
de.wikipedia.org
Constantin von Wurzbach: heslo Windisch-Grätz, Alfred Candid Ferdinand Reichsfürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 57. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1889
URL : https://www.valka.cz/Windisch-Graetz-Alfred-zu-t95600#356365 Verze : 1
     
Příjmení:
Surname:
z Windisch-Graetze zu Windisch-Graetz
Jméno:
Given Name:
Alfréd Kandid Ferdinand Alfred Candidus Ferdinand
Jméno v originále:
Original Name:
Alfred Candid Ferdinand zu Windisch-Graetz
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.06.1804 nadporučík
DD.MM.1805 druhý rytmistr
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
de.wikipedia.org
Constantin von Wurzbach: heslo Windisch-Grätz, Alfred Candid Ferdinand Reichsfürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 57. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1889
URL : https://www.valka.cz/Windisch-Graetz-Alfred-zu-t95600#623982 Verze : 0
Polní maršál Alfréd Kandid Ferdinand říšský kníže z Windisch-Graetze
(Alfred Candid Ferdinand Reichsfürst zu Windisch-Graetz)

rytíř řádu Zlatého rouna, držitel velkokříže Řádu Marie Terezie


Dětství
Budoucí polní maršál a zachránce podunajské monarchie z roku 1848 se narodil 11. května 1787 v Bruselu v tehdejším Rakouském Nizozemí Josefu Mikulášovi říšskému hraběti z Windisch-Graetze a jeho druhé ženě Marii Františce Leopoldině princezně z Arenbergu. Dětství trávil mladý hrabě částečně ve Vídni, částečně na rodových državách v Tachově a Štěkni. Jeho vzdělání zajišťovalo několik učitelů a vychovatelů, mezi nimi i jeden francouzský šlechtic v emigraci. V roce 1802 Josef Mikuláš zemřel. Jelikož již předtím zemřeli i oba Alfrédovi starší bratři, zdědil tehdy patnáctiletý mladík majorátní panství i državy v Čechách. Vzhledem k nízkému věku spravovala majetek jeho matka jako poručnice, přičemž spoluporučníkem byl Josef Jan Nepomuk kníže ze Schwarzenbergu. 24. května 1804 povýšil císař rod Windisch-Graetzů do stavu říšských knížat. Jinoch v té době dokončoval studium klasických studií, historie a francouzské literatury. Plynně hovořil německy i francouzsky. Nyní nastal čas rozhodnout se, jak naložit se svým dalším životem. Mladý kníže si zvolil vojenskou službu v císařské armádě, ačkoliv ho od toho rodina, které by se líbila spíše diplomatická či státnická služba, odrazovala.

Vstup do císařské armády
Po krátkém vojenském výcviku nastoupil mladý kníže v červnu 1804 jako nadporučík k Hulánskému pluku č. 2. Nejprve sloužil ve štábní stanici v Uherském Brodu, potom na podzim v Praze, kde se setkal a seznámil s mnoha významnými osobami. Z mnoha jmen lze pro příklad uvést císaře Františka, arcivévodu Karla, pruského prince Ludvíka Ferdinanda či princeznu ze Solmsu, jež se později stala hannoverskou královnou, zkušeného generála jezdectva Franze Serafa knížete Rosenberg-Orsini, jezdecké velitele Ludwiga Georga Thedela von Wallmoden-Gimborn či Karla hraběte Civalart von Happancourt a také ostřílené válečníky jakými byli rytmistr Karl svobodný pán Scheibler či Friedrich Karl svobodný pán Tettenborn. V zimě si vzal dovolenou a navštívil své příbuzné z matčiny strany v Bruselu. Zde se zase poznal s mnoha francouzskými generály a důstojníky. Francouzi se tehdy snažili získat na svou stranu říšské stavy z Porýní a Arenbergové byli považováni napůl za Francouze, mladému Windisch-Graetzovi tedy nabídli prestižní funkci velitele jednoho z francouzských jezdeckých pluků. Windisch-Graetz ale tuto nabídku odmítl, protože zrada císaře se příčila jeho principům. Na jaře 1805 se tak vrátil na Moravu ke svému pluku. Právě včas, neboť za pár měsíců měla vypuknutout další válka.

V zajetí
Na začátku října 1805 prodělal Windisch-Graetz, čerstvě povýšený do hodnosti druhého rytmistra, své první boje v okolí bavorského Ulmu. Jeho oddíl zde byl společně s ostatními jednotky vzat po prohrané bitvě u Ulmu a následné kapitulaci rakouského vojska do zajetí. Zde se setkal s francouzským generálem hrabětem Augustinem Danielem Belliardem, náčelníkem štábu maršála Murata, se kterým se osobně znal z pobytu v Bruselu. Jeho prostřednictvím požádal o své propuštění před očekávanou výměnou. Generál mu zařídil audienci u Napoleona, který znal jeho babičku princeznu z Arenbergu a velmi si jí vážil. Díky těmto známostem kníže získal svolení k předčasnému propuštění pro sebe i svého přítele z pluku rytmistra Karla knížete z Auersbergu. Společně se vrátili domů do Čech, kde byli po prohrané bitvě u Slavkova, které se nezúčastnili, formálně vyměněni za zajaté Francouze.

Hlídkování v Bavorsku
Windisch-Graetz byl během tažení očitým svědkem špatného velení i špatné organizace vojsk, avšak od dalšího služby ho to neodradil. Naopak se z něj stal horlivý žák a podporovatel vojenských reforem arcivévody Karla. V roce 1808 byl u svého pluku jmenován velitelem eskadrony a dál se pilně prohluboval vojenské vzdělání, na což dbal i u svých podřízených. K těm se choval přátelsky a neměl k nim odtažitý vztah, ačkoliv se mu většina z nich nemohla ze sociálního hlediska vůbec rovnat. Když vypukla v roce 1809 další válka, byl pluk zařazen k I. armádnímu sboru, jemuž velel generál jezdectva
Heinrich Joseph Johann hrabě von Bellegarde. Huláni dostali za úkol vyrazit na levém dunajském břehu z Čech do Bavorska a sledovat pomocí hlídkových oddřadů pohyb nepřátelských kolon, které vyrazily ze středního a severního Německa. Jednomu takovému hlídkovému uskupení Windisch-Graetz velel a dojel s ním až do okolí Bayreuthu, odkud se pak musel vrátit k hlavním silám, které ustupovaly do jižních Čech. Před odjezdem z Bayrethu dostal rozkaz, aby zde vyhodil do vzduchu celkem velký sklad zbraní a munice. Tento rozkaz odmítl splnit, neboť by to znamenalo zkázu pro celé okolí a zhoršení vztahu bavorského obyvatelstva k rakouské armádě. Vzhledem k překotnému vývoji na frontě zůstalo toto neuposlechnutí rozkazu bez trestu. Během pochodu jižními Čechami a Dolními Rakousy působila Windisch-Graetzova eskadrona jako ochrana děl záložního dělostřelectva. Poté se zúčastnila průzkumu před bitvou i vlastní bitvy u Aspern. Windisch-Graetz zde utržil 22. května 1809 zásah kulkou do břicha.

Úspěch v Horních Frankách
Naštěstí ho rána jen tečovala a zranění se rychlo zahojilo. Windisch-Graetz tehdy byl povýšen na majora a zařazen k zamýšlenému českému stavovskému zeměbraneckému dragounskému pluku. Na vlastní žádost ale byl přeřazen k řadové jednotce, jíž byl Hulánský pluk č. 1. Zde hned dostal za úkol vyrazit v čele dvou a půl eskadrony na česko-franckou hranici, kde měl posílit XI. armádní sbor polního podmaršála Michaela svobodného pána von Kienmayera. Ten zde měl čelit postupujícím vojskům generála Jean-Andoche Junota a vestfálského krále Jérôma Bonaparta. Sotva Windisch-Graetz dojel do Chebu, dostal rozkaz, aby v čele celé Kienmayerovy jízdy rychle vyrazil do Horních Frank k městu Gefrees, kde 8. července Kienmayer Junota jednoznačně porazil. 12. července byl u Plavna odražen i postup Jérôma Bonaparta. Ke Kienmayerovi dorazily špatné zprávy od Wagramu, a proto se pokusil obsadit co největší kus území, aby zajistil co nejlepší podmínky pro mírová jednání. Vyslal proto Windisch-Graetze, aby pronásledoval ustupující vojska. Knížeti se podařilo obsadit břeh řeky Sály a dojel až do Erfurtu. Zdejší úspěchy ale zmařil výsledek bojů na rakousko-moravském pomezí. Na cestě od Erfurtu se chtěl Windisch-Graetz zastavit na návštěvě u velkovévody, který ho ale raději nechtěl přijmout, aby se u Francouzů nekompromitoval. Kníže mu to nezapomněl a na jeho pozdější pozvání v příznivější době nereagoval s dovětkem, že nevkročí do domu, do něhož nebyl vpuštěn major císařské armády.

Informovaná neaktivita v politice
Po válce se kníže věnoval odbornému vojenskému studiu a začal se rovněž zdokonalovat v jezdeckém umění, v němž ho vzdělával jeden francouzský emigrant, jenž byl v tomto oboru mistrem a mnoho ze svých schopností knížeti předal. Před, během a hlavně po válečném tažení roku 1809 se začalo ve všech kruzích společnosti, státní správy a vyšších vojenských kruzích rozmáhat politikaření, avšak Windisch-Graetz si od politiky udržoval odstup a nepletl se do ní. Když ale musela rakouská armáda postavit pomocný sbor pro Napoleonovo tažení do Ruska, zdráhal se ho zúčastnit a požádal o propuštění. Císař jeho žádost odmítl, ale vážil si jeho loajality a vojenských schopností, pročež mu udělil dovolenou, jejíž délku si měl kníže určit sám. Volný čas strávil v Čechách, kde mu však během krátké doby zemřela matka a sestra. Na jaře 1813 přijel do Vídně. Do politiky se nadále nepletl, avšak díky častým kontaktům s Metternichem, ruským vyslancem hrabětem Stackelbergem a dalšími státníky a diplomaty byl docela dobře informován o aktuálním dění. Když mu bylo jasné, že se poměry obrací a dojde k nové válce proti Napoleonovi, ukončil svou dovolenou.

Vítězné tažení proti Napoleonovi
Po návratu do služby byl povýšen do hodnosti podplukovníka a nastoupil k Švališérskému pluku č. 3. Tento slavný pluk se účastnil ruského tažení, v němž přišel o tři své plukovní prapory. Ruský car je ukončení bojů poslal zpět do Vídně, avšak císař je pluku odmítl vrátit do doby, než si jejich navrácení zaslouží v dalších bojích svými výkony. O to se měl postarat Windisch-Graetz. Ten na konci září a počátku října velel předvoji IV. armádního sboru, s nímž se zúčastnil 6. října bojů u Pennigu, 13. a 14. října u Liebertwolkwitz a poté slavné bitvy u Lipska. Když se nepřítel 16. října zmocnil výšiny u Liebertwolkwitz, na níž se nacházela tři děla, uvědomil si Windisch-Graetz velikost z toho vyplývající hrozby a rychle na tuto pozici zaútočil se svým divizionem, přičemž osobně vedl čelní eskadronu. I přes hustou nepřátelskou palbu se švališérům podařilo francouzskou pěchotu zahnat a půlbaterii osvobodit. Druhou eskadronu potom poslal proti do křídla postupujícímu francouzskému gardovému jezdeckému pluku, který se podařilo odrazit. To umožnilo rakouské pěchotě obsadit s podporou ruských a pruských baterií Seifertsheim. Současně se mohly rakouské a ruské jezdecké v organizované podobě a bez větších ztrát stáhnout za zákopy u Fuchsheinu. Francouzi se ještě večer pokusili Seifertsheim dobýt zpátky, avšak rakouská pěchota jej v bojích na bodáky udržela, k čemuž jí významně pomohly údery Windisch-Graetzových jezdců proti postupujícím jednotkám. Švališérský pluk č. 3 za předvedené nasazení získal zpět své prapory. Po obsazení Lipska velel kníže předvoji lehké armádní divize polního podmaršála Mořice Josefa knížete z Liechtensteinu. 20. prosince 1813 překročil u Lauffenbergu řeku Rýn. Ve Frankfurtu byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem Kyrysnického pluku č. 8, nejstaršího jezdeckého pluku rakouské armády, který kdysi zachránil císaře a byl nadán mnoha privilegii. Císař František si povolal knížete Windisch-Graetze k osobní audienci, aby ho upozornil na to, že majitel pluku ruský velkokníže Konstantin je osoba, se kterou není jednoduché vyjít a velitel pluku se tedy musí chovat chytře a zároveň rozhodně, aby zamezil přílišnému vměšování velkoknížete do činnosti pluku.

V lednu 1814 byl Windisch-Graetz ještě u svého jezdeckého předvoje, s nímž se nacházel u Salins, odkud hlídal pevnost St. Andrée, přičemž svedl 1. února boje u Maisonsblanches a 4. února u Grand-Vacheries. Před prvním střetnutím chtěl zjistit nepřátelské síly, aby zhodnotil, jestli má smysl na ně útočit. Udělal to tak, že jel k nepřátelským pozicím spolu s trumpetistou a dělal, že je parlamentář, který chce zavést k nejvýše postavenému přítomnému francouzskému generálovi. Mezitím si prohlédl francouzské postavení. Generál hned poznal, že Rakušanům o žádné jednání nejde a chtěl ho dát zajmout. Kníže byl ale rychlejší, vrazil svému koni ostruhy do slabin a rychle odjel pryč.

V polovině února 1814 se ujal velení svého pluku. Již 23. února ho u Troyes vedl do boje. S částí pluku a dvěma eskadronami kyrysníků z jiného pluku devětkrát zaútočil proti nepřátelskému jezdectvu, které mělo přesilu. To umožnilo Nostitzově záložní jezdecké divizi provést spořádaný ústup. 25. března u La Fère-Champenoise vpadl mezi čtyři nepřátelské gardové pluky, které kryly ústup maršálů Mortiera a Marmonta, a porazil je, ačkoliv měly velkou přesilu. Pluk zajal mnoho francouzských vojáků a důstojníků, mezi nimiž se nacházel i generál Jamin. Získal též devět těžkých děl.

2. května připnul císař v Paříži plukovníku Windisch-Graetzovi na hruď rytířský kříž Řádu Marie Terezie za výkon u Lipska. Ruský car mu za Troyes propůjčil Řád sv. Jiří čtvrtého stupně a za La Fère-Champenoise čestnou dýku za statečnost. Během slavnostního vjezdu monarchů do Paříže doprovázeli panovníky Windisch-Graetzovi kyrysníci. Kníže měl možnost poznat mimo jiných i velkoknížete Mikuláše. Císař ho poté pověřil tím, aby doprovázel do Turína sardinského krále Karla Alberta, který se měl znovu ujmout trůnu. Při této příležitosti mu král propůjčil velkokříž Řádu svatého Mauricia. V roce 1848 mu ho kníže poslal zpátky. Pluk byl mezitím dislokován ve Vídni, kde probíhal kongres. Kníže se k němu připojil hned po návratu z Itálie. Pluk obdržel nové rekruty a remonty a kníže si dal záležet, aby je v co nejkratším procesem uvedl do patřičného stavu. Pluk byl ozdobou většiny vojenských slavností a dostalo se mu četných uznání od vojenských činitelů z různých zemí i od císaře Františka.

Do tažení v roce 1815 se pluk nezapojil, ale podílel se na okupaci Paříže v přímé podřízenosti vévody z Wellingtonu. Windisch-Graetz využil zde strávený čas k poznání země a jejích obyvatel. Nutno říci, že francouzský charakter a nátura si jeho sympatie vůbec nezískaly. Ke konci podzimu odjel pluk do své mírové posádky v Brandýse nad Labem. V roce 1819 byl pluk odeslán do Vídně, aby zde oslavil dvousté výročí od chvíle, kdy zachránil císaře Ferdinanda II. Při této příležitosti císař znovu potvrdil plukovní privilegia a vyznamenání. Pluk využil svého privilegia a pochodoval císařským Hofburgem. Když císař pochod pluku v čele se svým velitelem Windisch-Graetzem sledoval z okna, prohodil ke svému nejvyššímu komořímu hraběti Wrbnovi, že kníže je brilantní velitel, ale že v něm vidí víc a že by ho vůbec nepřekvapilo, kdyby Windisch-Graetz v budoucnu vykonal další velké činy ve prospěch domu habsburského. Byla to vskutku prorocká slova, jak měla potvrdit daleká budoucnost.

Pluk na základě svého privilegia uskutečnil verbování na Burgplatzu a přijal do svých řad mnoho rekrutů z urozených i bohatých měšťanských rodin. Kníže využil i dalšího práva pluku, kterému otevíralo dveře k císaři. Při audienci dosáhl toho, že jeden statečný rytmistr jeho pluku získal zaslouženou hodnost majora, ačkoliv v této poválečné době bylo mnoho dalších adeptů. Kníže se i nadále hodně věnoval vzdělávání důstojníků pluku, který byl od roku 1820 dislokován v Klatovech. Pluk platil za nejlepší místo pro nadané důstojníky s vyhlídkou na úspěšnou kariéru u vojska. Plukovník Windisch-Graetz dbal na dobré vztahy se svými důstojníky, se kterými běžně stoloval a zval je na lov na své panství.

Na konci podzimu 1826 byl povýšen na generálmajora a v Praze převzal velení granátnické brigády, jejíž hlavní část tvořily tři prapory sestavené z divizionů devíti českých pěších pluků.
URL : https://www.valka.cz/Windisch-Graetz-Alfred-zu-t95600#623983 Verze : 7
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více