Čapek, Jan

Citace - A report 1/2004 :

Vojín Jan ČAPEK (poručík in memoriam)


příslušník střeleckého pluku v Itálii - vyznamenal se v bojích na řece Piavě


* 17. 6. 1876 †17. 6. 1918



Po zmobilizování do rakousko-uherské armády bojoval na ruské a italské frontě. V říjnu 1915 přeběhl ke spojencům. Vzhledem k autoritě, kterou měl ze sokolské organizace, se jako čelný představitel čs. zajateckého hnutí v Itálii stal v lednu 1917 zakladatelem čs. dobrovolnického sboru. Významně přispěl ke vzniku československých vojenských jednotek a k jejich zapojení do zahraničního odboje.


V květnu 1918 se vojín Jan Čapek dobrovolně přihlásil na frontu. Byl zařazen k I. praporu 33. čs. střeleckého pluku, který jako první z našich jednotek zasáhl do bojů na italsko-rakouské frontě. Přestože mu v té době bylo již 42 let a u ostatních vojáků měl obrovskou autoritu, byl zařazen na místo prostého vojína.


Osud I. praporu 33. pluku byl tragický. Jeho řadoví příslušníci neměli dostatečný výcvik, italští velitelé navíc selhali. Prapor se dostal na frontu naprosto nevhodně v době, kdy Rakušané zahájili ofenzivu na dolním toku řeky Piavy. 15. června ráno překvapil naše vojáky dělostřelecký a plynový útok protivníka. Italské jednotky přitom byly na základě očekávané ofenzivy staženy zpět, nikdo však neupozornil československé skupiny vyslané daleko dopředu. Pouze část se jich dostala bez pohromy z ostřelovaných zákopů. Většina našich vojáků se musela těžce probíjet zpět z hrozícího obklíčení. Prapor při této akci ztratil 25 mužů.


Po soustředění v Mestre byl I. prapor nasazen jako celek do bojů v prostoru San Dona. Naši vojáci byli přiděleni k brigádě Catania a později Bisagno. Velitel této brigády zasadil prapor do první linie. Čechoslováci postupovali společně s elitními "ardity" (úderné jednotky), zatímco brigáda Bisagno čekala v týlu na výsledek boje. Většina našich vojáků byla zařazena do československého vojska až 25. května 1918 z posledního transportu ze zajateckého tábora. Taktika boje se přitom od dob, kdy padli do zajetí, značně změnila. A tak se v bojových přestávkách učili zacházet s italskými granáty a puškami. Prapor šel 17. června do útoku ve tvaru trojúhelníků. Na hrotu útočila ve dvou vlnách druhá rota. Čechoslováci po těžkých bojích postoupili společně s "ardity" o pět kilometrů. Italští velitelé třetí a čtvrté roty však nedorazili se svými jednotkami vůbec na bojiště, brigáda Bisagno dorazila na pozice dobyté našimi vojáky až po více než třech hodinách již krytá soumrakem.


O dva dny později, 19. června, byl prapor nasazen ve stejném směru do útoku znovu. Opět se celá situace neobešla bez značných zmatků, část italské pěchoty byla zmasakrována vlastním dělostřelectvem. Přesto se nakonec podařilo obsadit rakouské zákopy. Protivníkovi se totiž nedostávalo záloh.


Ztráty byly obrovské. Kromě 29 mrtvých vojáků bylo 117 mužů raněno a 14 jich padlo do zajetí. Ty později Rakušané identifikovali a popravili. Během těchto bojů padl v čele své jednotky při marném útoku na kulometné postavení i Jan Čapek. O zklamání našich vojáků z doslova diletantského způsobu jejich nasazení nejlépe svědčí slova, která krátce před svou smrtí pronesl: „Jsme prodáni a zrazeni.“


Trpkost zůstala i přes záplavu oslavných článků v italských novinách věnovaných hrdinství Čechoslováků v těchto bojích. Janu Čapkovi byla posmrtně udělena italská stříbrná medaile Za statečnost.


Připravil -ma-
Foto: archiv