Císařský řád Leopoldův

Založen rakouským císařem Františkem I. dne 8. ledna 1808 k poctě jeho otce, císaře Leopolda II. Tímto řádem měly být odměňovány civilní i vojenské zásluhy ve prospěch státu, věrnost vlasti, zásluhy na poli vědy, umění a literatury a to bez ohledu na původ a stav odměňovaného. Statut řádu byl zveřejněn 14. července 1808 a první řádová promoce (přijímání nových členů) proběhla 7. ledna 1809.

Řád měl tři třídy: velkokříže, komandéry a rytíře. Velmistrem řádu byl vždy rakouský panovník, který jako jediný měl právo řád udělovat.

Řádový odznak - zlatý tlapatý řecký kříž oboustranně červeně smaltovaný s bílým lemováním a zlatým okrajem s kruhovým medailonem ležícím v jeho středu. Na líci medailonu ozdobné iniciály F.I.A. a nápis INTEGRITATI ET MERITO (poctivosti a zásluze), na rubu nápis OPES / REGUM / CORDA / SUBDITO / RUM (na lásce poddaných spočívá moc panovníkova) obkroužený zlatým dubovým věncem. Kříže byly převýšeny zlatou císařskou korunou.
Velkokříž se nosil na červené šerpě s bílými okraji přes pravé rameno, kříž byl doplněn stříbrnou osmicípou hvězdou. Při slavnostních příležitostech se kříž nosil na krku na zlatém řetěze, jehož články tvořily střídající se iniciály FL, císařská koruna a dubový věnec. Komandéři nosili kříž na náhrdelní stuze, rytíři na stuze náprsní na pravé straně hrudi.

Zřízením válečné dekorace v roce 1860 došlo k odlišení řádových dekorací udělených za vojenské zásluhy. Válečnou dekoraci tvořily dvě zelené vavřínové ratolesti umístěné po obou stranách císařské koruny nad křížem. U hvězdy byla válečná dekorace ve tvaru zlatého vavřínového věnce. Další válečnou dekorací zřízenou v roce 1916 se staly meče, které byly udělovány za statečnost v boji.

Vzhledem k "nekompatibilitě" s jinými řády byl roku 1901 řád rozšířen o mezistupeň - I. třídu patřící mezi velkokříž a komandérský kříž. Tento stupeň byl udělován v převážné většině cizím státním příslušníkům.

V roce 1908 byly zavedeny malé dekorace řádu, které nahradily stávající dekorace při běžném denním nošení.

Císař mohl udělit jako nejvyšší poctu řád s brilianty. Učinil tak u 58 velkokřížů. Tato dekorace jako jediná zůstávala i po smrti nositele v majetku pozůstalých; ostatní dekorace musely být vráceny do řádové kanceláře.

Původně byly dekorace vyráběny ze zlata, později z pozlaceného stříbra a v průběhu 1. světové války ze zlaceného bronzu.

Řádový stejnokroj pro slavnostní příležitosti se skládal z kabátu ke kolenům a kalhot pod kolena ušitých z červeného sametu, punčoch z červeného hedvábí, bílé nákrční vázačky, baretu z červeného sametu, bot pošitých červeným sametem a kordu v pochvě rovněž pošité červeným sametem. Rozdíl mezi jednotlivými třídami řádu vyjadřovala délka pláště z bílého sametu. Nositelé velkokříže měli plášť dlouhý s vlečkou, komandéři oblékali plášť a vlečku poloviční délky a rytíři nosili pouze pelerínu přes levé rameno bez vlečky. V polovině 19. století bylo od používání těchto nákladných slavnostních stejnokrojů upuštěno.

Při přijetí do řádu byl udělován i diplom. Pro rytíře velkého kříže ve formě knihy se zavěšenou pečetí, pro komandéry jako patent se zavěšenou pečetí a pro rytíře malého kříže formou patentu s přitištěnou pečetí. Do 18. července roku 1884 mohl nový člen řádu požádat o udělení dědičného šlechtického titulu. Rytíř malého kříže mohl získat titul rytíře, komandér titul barona nebo svobodného pána, rytíř velkého kříže titul tajného rady.

Řádoví úředníci:
Prelát - pečoval o duchovní život rytířů a sloužil slavnostní mši.
Kancléř - připravoval ceremoniály, vystavoval dekrety a zastupoval řád ve věcech veřejných.
Grefiér - staral se o záležitosti protokolu, vedl kroniku a spravoval archív.
Pokladník - obhospodařoval finance a dále zajišťoval řádové dekorace.
Herold - odpovídal za průběh ceremoniálu.
Kancelista - pomocník všech výše uvedených.

Řádovým svátkem byla 1. neděle po svátku Tří králů. V tento den byla sloužena slavnostní mše.

V době války bylo udělení řádu poměrně častou odměnou pro vysoké důstojníky, v míru však byl řád velmi vysokou odměnou. Posledním odměněným byl Ernst Graf von Silva-Tarouca, kterému řád udělil 11. listopadu 1918 císař Karel I. jen několik hodin před podepsáním abdikačních listin a "zánikem" Rakouska - Uherska.

Použité prameny:
[1] KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Praha 2006, Elka Press, ISBN 80-902745-9-5
[2] http://www.austro-hungarian-army.co.uk/leopold.htm

Řád Leopoldův-rytíř

řád Leopoldův-komandér

Řád Leopoldův-velkokříž

Ukázka vyobrazení ze stanov řádu.

Prvním rakouským všeobecně záslužným řádem, který měl liberální statut a který byl od samého počátku určen pro širší okruh občanů císařství, který byl do jisté míry i demokratický je bezesporu:

Rakouský císařský Leopoldův řád. (österreichisch-kaiserlich Leopolds-Orden)

Tento řád byl vlastně jen důsledkem revolučního kvasu v Evropě a nutnosti ocenit skupinu zasloužilých občanů, kteří nebyli vojáci, tedy nemohli získat Vojenský řád Marie Terezie, ale ani jako občané nesplňovali podmínky pro udělení řádu Sv. Štěpána.

Existuje sice legenda, že tento řád byl založen císařem Františkem I. pro šlechtu v Haliči s cílem, že pokud získají řád Leopolda, odloží své staré polské a ruské řády, které nezískali za službu rakouskému císařskému domu. Tato legenda je však nepravděpodobná a ničím nepotvrzená. Přesto se však stále a dosti často opakují tvrzení o této legendě a objevuje se v různých drobných pracích jak historiků tak i faleristů.

Zcela jisté a prokazatelné je to, že počátky založení vlastního řádu sahají k 29. lednu 1806. Tehdy totiž císař František I. vyznamenal purkmistra i členy městské gardy ve Štýrském Hradci stávajícími dekoracemi, tedy medailemi. Po návratu požádal dvorskou kancelář o zpracování návrhu na nový řád, jehož myšlenkou se již delší dobu zabýval a mezi jeho nositeli by byl široký okruh zasloužilých občanů, tedy nikoli jen vojáci, či státní zaměstnanci, ale všichni ti vlastenci a zasloužilí občané mocnářství, které nebylo možno ocenit stávajícími řády. Tedy sám stanovil poměrně liberální podmínky k udělování tak vysokého záslužného řádu.

Prvotní idea byla ta,že řád ponese jméno císaře Františka I. a tak bylo vydáno císařské nařízení ke zpracování statutu řádu. I když se pracovalo intenzivně, propozice řádu se měnily a vše se tedy protáhlo až do prosince roku 1807. Konečné rozhodnutí císaře stanovilo, že řád neponese jeho jméno, ale bude se nazývat řádem LEOPOLDA. Byl zamítnut návrh, aby řád nesl jméno zakladatele habsburské moci, římského krále Rudolfa II.(Je nutno si uvědomit, že v této době bylo Rakousko poníženo a utrpělo řadu katastrofálních vojenských porážek, ztratilo svá území). Císař se rozhodl, že řád bude zasvěcen památce jeho otce, císaře Leopolda II. a osobní heslo císaře Leopolda také umístil na řádovou dekorací.

Vznik nového řádu byl ohlášen dne 8. ledna 1808. Termín byl vybraný promyšleně při příležitosti sňatku Františka I. s modenskou princeznou Marii Ludvikou (1787-1816). Rakouská říše tímto tedy získala vyznamenání, kterým bylo možno ocenit všechny oblasti společenského života. Trvalo to však ještě téměř rok než dochází k udělení prvních řádových dekorací. Dne 14. července 1808 bylo s konečnou platností potvrzeno konečné znění řádového statutu. K prvnímu udělení řádu Leopolda, při slavnostní promoci dne 7. ledna 1809. Mezi dekorovanými rytířským křížem řádu Leopolda nacházíme již i nešlechtice.

Řád měl původně tři stupně, ale dne 28. ledna 1901 je velkokříž řádu rozdělen a dochází k vytvoření I.třídy řádu ( je postavena na roveň rytíři I. třídy řádu Železné koruny). Je pravda, že k rozdělení velkokříže dochází z důvodu diplomacie. K tomu uvádí Jan Županič následovně:

„ Roku 1868 italské království založilo řád Italské koruny, jehož symbol-lombardská Železná koruny-byla narážkou na sjednocení poloostrova pod vládou savojské dynastie. Stejný řád-Železnou korunu-ale již od roku 1816 udílela i podunajská monarchie a obě dekorace tedy od konce 60. let 19. století existovaly paralelně. Ze zdvořilostních důvodů nebylo myslitelné dekorovat zasloužilé občany rakouským řádem Železné koruny, proto byli odměňováni řádem Leopoldovým. To se týkalo jak nižších stupňů, tak i velkokříže, kterým byli obvykle odměňováni velvyslanci a významní politikové. Tento postup vyvolal jistou nespokojenost, protože Leopoldův řád stál na hodnostní stupnici výše než Železná koruna. Na návrh ministra zahraničí Agenora hraběte Goluchowského (1849-1921) proto došlo ke zřízení I. třídy Leopoldova řádu, která stála na stejné úrovni jako Železná koruna I. třídy.“

Po úpravě z roku 1901 se řád Leopolda dělil na čtyři třídy:

1. Velkokříž
2. I. třída ( od roku 1901)
3. Komandérský kříž
4. Rytířský kříž

Slavnostní šat-řádový kroj, pro původní tři stupně byl červeno-bílý (tedy zde jde o barvy původní, babenberské, které řád zcela respektoval. Tento šat (viz obrázek) se přestal používat v polovině 19. století.
Do roku 1818 byly mezi rameny kříže, ale i na řádové hvězdě zlaté dubové listy (viz obrázek).

Popis je v úvodní části pojednání (kolega Radus)
Podrobné pojednání o řádu se v nejucelenější formě nachází v knize Ivana Koláčného: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie.

Literatura:
Ivan Koláčný:Řády a vyznamenání Habsburské monarchie
Jan Županič:Rakousko-Uherské záslužné řády v Podunajské monarchii
František Lobkowicz: Encyklopedie Řádů a vyznamenání
Václav Měřička: Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Hungarischen Monarchie
Günter Erik Schmidt: Der österreichisch-kaiserliche Leopolds-Orden
Roman Freiherr von Procházka:Österreisches Ordenshandubuch
Faleristický časopis S I G N U M Brno (Miniatury řádu Leopolda (Tusek)

Prodejní katalogy:
Alexander A.Marko: Auszeichnungen der Österreichisch –Ungarischen Monarchie
Jörg C.Steiner. Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie
Aurea (řády a vyznamenání) 23.aukce ze dne 7.12. 2008

V roce 2008 na výstavě věnované 200 let výročí řádu Leopolda, byla vydaná v Rakousku skvostná brožura s názvem:
200 Jahre österreichisch-kaiserlicher LEOPOLD –Orden. Pro vážné zájemce o studium tohoto řádu neznáme nic lepšího. V této brožurce, spíše knize jsou zastoupeny všechny staré varianty řádu, řádové spony, miniatury a malé dekorace. Na zpracování a vydání spolupracovalo Burgmuseum Deutschlandsberg a dále
Österreichische Gesellschaft für Ordenskunde.

Velkokříž řádu Leopolda byl při slavnostních případech nošen na zlatém řetězu (kolana), jehož články tvořily vzájemně propletené písmena „F“ a „L“ (tedy Franz a Leopold) dále rakouská císařská koruna a dubový věnec.(viz obrázek)
Řádovým svátkem byla první neděle po Třech králích (tj. po 6. lednu). Datum bylo připomínkou svatby císaře Františka I. a Marie Ludvíky, princezny Modenské.

Koncem války mohl být rytířský kříž řádu,o bdobně jako řád Železné koruny II. a III.třídy udělen podruhé. Toto nám potvrzuji dobové fotografie nositelů řádu. Rytířský kříž řádu byl vzácně udělován nižším (subalterním) důstojníkům armády. Zde je však výjimka u pilotů a dále u námořníků, ale jen u velitelů ponorek (Lerch, Banfield, důstojnici jako Franz Schöbl či major Egon rytíř von Waldstäten či typický „pražák“ pozdější generál plukovník Václav Wurm a další). V mnoha případech byl rytířský kříž udělen jako předstupeň Vojenského řádu Marie Terezie.

Šlechtictví s řádem spojené:

Šlechtictví bylo spojeno s řádem Marie Terezie, řádem Sv. Štěpána, řádem Leopoldovým i řádem Železné koruny. Většina šlechtických titulů se však váže k řádu Železné koruny, který byl v rakouské společnosti více dostupný. Do roku 1884, tedy do doby než toto pravidlo zaniklo byl každý z výše uvedených řádů členěn do tří skupin (tříd). Tyto skupiny tedy odstupňovaly nároky příjemců řádů.

Nositel velkokříže řádu Leopolda, ale i rytíř I. třídy řádu Železné koruny hodnost tajného rady obdrželi zcela automaticky. Velkokříž řádu Leopolda byl však určen jen hrstce vyvolených, nejvyšších úředníků země. Například i Alexandr Bach získal svůj velkokříž řádu až po svém odchodu z funkce ministra vnitra v roce 1859. Ostatní dvě třídy Leopolda (komander a rytíř) dovolovali požádat o titul „svobodného pána“, případně o rytíře. Vyznamenaný musel požádat o udělení šlechtického titulu. Není možné tedy považovat den udělení řádu za datum nobilitace, ale až vydání listiny, což mohlo být i více jak po roku od data udělení, které potvrdilo udělení šlechtického titulu.

Udělení vyšších stupňů řádu Leopolda v době války bylo sice častější, ale nikoliv plošné. Vždy šlo o vysoké ocenění velícího generála. Udělení rytířského kříže v rámci armády bylo vzácnější. Dokonce i udělení rytířského kříže důstojníkovi ve vyšší hodnosti (pplk-plk) nebylo automatické. Řád byl vždy udělován za prokazatelné zásluhy na válečném poli.

Na přiložených obrázcích vidíme takový rytířský kříž řádu Leopolda ve zlatě s meči v darovací etuji, který obdržel vyšší důstojník pozemní armády. Jde o krásný komplet s listinnými dokumenty, který je nabízen u jedné zámořské aukční společnosti za 8500 dolarů.


Poznámka:
O vzácnosti udělování řádu Leopolda, o jeho zcela výjimečném udělování a to i ve stupni rytíř nás nejlépe přesvědčí informace listu Wiener Zeitung ze dne 18. 06. 1881 a to v souvislosti se ukončení stavby Českého zemského divadla (Národní divadlo v Praze). Nejvyšším rozhodnutím císaře obdržel řád:

2. třídy Železné koruny prezident stavebního výboru F. L. Rieger
Komturský kříž řádu Františka Josefa pražský starosta E. Skramlík

3. třídu řádu Železné koruny:
architekt profesor J. Zítek
člen stavebního výboru Dr. J. Škarda
člen stavebního výboru E. Theumer

Rytířský kříž řádu Františka Josefa
Zástupce starosty Dr. T. Černý
Člen městské rady Dr. L. Bediener
Člen městské rady K. Neureutter
Člen městské rady a viceprezident výboru Dr. R. Nittinger

Tedy velká sláva při dokončení velkého díla, zvučná jména, které známe z historie a udělení řádu Leopolda realizované nebylo!



Literatura:
Je uvedena v úvodní části článku.

Řádu Leopolda byla věnována výstava,kterou jsme v roce 2008, při příležitosti výročí založení řádu v Rakousku měli možnost navštívit. Řád má své místo i v historii české společnosti a i proto je mu na těchto stránkách věnována dostatečná pozornost. K výstavě samé byl zpracován výpravný katalog.
Úvodní slovo a pozdrav, Dr. Walter Chiba dává záruku o serióznost i jak této práce tak i katalogu samotného.

Günter Erik Schmidt zpracoval kapitolu s názvem Der österreichisch-kaiserliche Leopold–Orden, která dostatečně vyčerpávajícím způsobem seznamuje zájemce s historii vlastního řádu.

Zajímavá kapitola z počátku řádu je prací a dílem Karla Gattinger: Über das Eichenlaub beim Leopold-Orden

Vlastní katalog s vybranými dekoracemi řádu sestavil přední rakouský falerista Mjr. Hartmunt Rochovanski. Výběr byl proveden pečlivě a zahrnuje vše nejkrásnější a nejzajímavější co se nachází jednak ve sbírkách faleristů, jednak v ústavech a muzeích Rakouska.

Na straně 68 nacházíme soubor miniatur řádu Leopolda a je možno říci, že to bylo poprvé v našem moravsko-českém časopise S I G N U M kdy jsme o problematice miniaturek psali. Byl to pan Tusek a pan Kilián, kteří se touto problematikou na stránkách Signa zabývali.

Na závěr, bez dalších poznámek, ukážeme jen několik obrázků z tohoto skvostného katalogu,který poslouží každému, tedy i ne přiliž zdatnému znalci jazyka německého. Cena katalogu je 25 euro a je k dostání ještě dnes.

Zobrazit podrobnosti