Malá válka - Březen 1939 na Východním Slovensku

Malá válka - březen 1939 na Východním Slovensku


Prvního března 1939 se na jednání rady ministrů československé vlády projednávalo odtržení Slovenska od ČSR. Slovenská vláda následně vyhlásila 6. 3. věrnost ČSR s přáním zůstat ve společném svazku. Zároveň jednal i Göring a Tukou a Ďurčanským , který je tlačil k vyhlášení úplné nezávislosti. 9. března po jejich návratu na Slovensko byla vyhlášena mobilizace Hlinkovy Gardy.


Češi reagovali vyhlášením stanného práva na Slovensku a pověřením armády odzbrojením Hlinkovy gardy. Současně byl dr. Tiso na místě premiéra slovenské vlády vyměněn za Karola Sidora . Následovalo zrušení stanného práva a útěk Tisa do Vídně. 13. března se Tiso sešel s Hitlerem a poté o jeho návrhu druhý den jednal se slovenskou vládou a sněmem Slovenskej Krajiny. Na základě tohoto jednání byla 14. března 1939 vyhlášena samostatnost Slovenského štátu.


Obdobný proces osamostatnění proběhl v Podkarpatské Rusi, jejímž představitelem se po vyhlášení samostatnosti stal Augustin Vološin .


Ráno 15. března 1939 proběhla okupace Čech a Moravy, zatímco na východě bývalé republiky nastoupily jednotky VI. a VII. sboru Honvédségu , posílené elitními jednotkami Gyorshadtestu (mobilní oddíly jízdy, motorizované pěchoty a cyklistů) do útoku proti Karpatské Rusi. Následovaly tak nepravidelné jednotky Szabadscapatok, které již na území ČSR působily. 24. 3. dosáhl předvoj řeky Uh, kde se setkal s polskými jednotkami postupujícími ze severu. Během postupu došlo k bojům s jednotkami Karpatské Siče , které ale nemohly maďarské přesile vzdorovat. Do občasných přestřelek se dostaly také jednotky bývalé čs. 3. rychlé divize a 12. pěší divize, které se stahovaly za hranice Slovenska. Maďarské jednotky ukořistily při protiútoku u Fanšíkova jeden z českých tanků LT. Vz.35 a druhý blízko Michalovců.


Maďarsko, povzbuzené laciným úspěchem, vyslalo jednotky Honvédségu v noci na 23. března 1939 na severozápad od Užhorodu – tedy k překročení slovenské hranice. Maďarsko se pokoušelo zabrat násilím co nejvíce území před konečným podepsáním německo-slovenské dohody o hranicích nového státu. Krycí záminkou bylo prohlášení, že akce je jen pro lepší ochranu železnice mezi Užhorodem a Užokem. Maďaři se pokoušeli využít slabosti nové armády Slovenského štátu, z jejíchž jednotek odcházeli příslušníci české národnosti.


Na Slovensku byla 15. 3. vyhlášena mobilizace pro pět ročníků záloh do Slovenské armády , zároveň se velení 6. sboru v Prešově ujal podplukovník Malár , který disponoval zbytky 17. pěší divize, jíž velel major Širica a části dělostřeleckých jednotek, jimž velel kapitán Jamriška. Mobilní síly sboru tvořilo devět tanků LT vz.35 a osm obrněných aut OA vz.30, která se stáhla z Podkarpatské Rusi a na území Slovenska byla internována. Velení obrněné vozby převzal poručík dělostřelectva Daxner a posádky doplnilo po odchodu Čechů mužstvo spojovacího praporu. Poručík Potočný, který měl výcvik na tancích LT vz.35, začal organizovat opravy v Prešově. Do 24. března byla zprovozněna četa pěti obrněných aut.


Krátce po půlnoci 23. března maďarské jednotky obsadily Ublu, kde zajaly rotu 16. pěšího pluku, poté pokračovaly v postupu na čáru Velký Berežnyj–Ulič a Vyšné Nemecké - Sobrance. Ráno 23. března obsadily Sobrance a na severu postoupily až ke Stakčínu. Z Velkého Bereznyje na Ulič postupoval pěší pluk bez podpory dělostřelectva a obrněných jednotek. Druhý proud z Malého Bereznyje směřoval na Ublu též v síle pěšího pluku, tentokrát s podporou tanků a obrněných aut. Ke střetu se slovenskými jednotkami došlo 4 km za Sobranicemi. Slovenské síly byly rozděleny na dvě skupiny, severní Stakčínskou a jižní Michaloveckou. Severní skupinu o síle pěšího praporu podporovala jedna dělostřelecká baterie. Jižní skupina se skládala ze zesíleného pěšího praporu, části ženijního praporu a jedné dělostřelecké baterie. Tato skupina byla 25. 3. posílena jednotkami 41. pěšího pluku a baterií 202. dělostřeleckého pluku. 26. března dorazily části 7. a 17. pěšího pluku a další baterie 202. dělostřeleckého pluku. Skupině Michalovce velel kapitán Hašík, ale 23. 3. velení převzal major Kubíček.
Maďarským jednotkám se 23. Podařilo dosáhnout linie Remetské Hamre–Ruskovce-Jesenov_Bunkovce-Blatné Remety, večer pak dobyly Zavadky a otevřely tak cestu k severní skupině.


24. března z Přešova vyrazila slovenská četa obrněných automobilů, po příjezdu na frontu dostala rozkaz podpořit protiútok pěchoty v prostoru Zavadky. Četa projela Zavadkou a postupovala na Gajdoš. Maďaři začali ustupovat a útočícím Slovákům se podařilo dobýt Fekisoviec. Rozvíjení útoku ve směru na Ubrež a Jovšu bylo zmařeno silnou kulometnou a dělostřeleckou palbou a jednotky byly obráceny na ústup, jenž se proměnil v útěk. Situaci se ale podařilo stabilizovat.


Večer 24. dorazila do Michalovců posila v podobě čtveřice obrněných aut a trojice tanků LT vz.35. Obrněná auta byla odeslána k první četě, aby zpevnila otřesené jednotky.
Mezitím síly přisunuté ze slovenského zázemí dosáhly počtu 15 tisíc vojáků a ráno 25. března nastoupily k protiútoku, jenž dobyl Zavadku, Fetisoviec, Hnojné, Vyšnou i Nižnou Revistiu. Další postup byl zastaven příměřím. Tento útok byl podporován jediným slovenským obrněným vlakem na tratích Michalovce-Sobrance a Michalovce-Trebišov.
Na severu se v oblasti Stakčína tvrdě bojovalo. Slovenský protiútok 24. března byl zastaven a následný maďarský nápor dosáhl kótu 287 nad Stakčínem. Slovenské rotě horské pěchoty se podařilo kótu ještě téhož dne dobýt zpět. Do podepsání příměří se nepodařilo na severu dosáhnout rozhodující převahy žádné z bojujících stran.


Německo proti akci, jenž proběhla bez jeho posvěcení, zasáhlo a přinutilo obě strany vyhlásit příměří a 31. 3. 1939 podepsat mírovou smlouvu. Ta legalizovala maďarský zábor a 110 km čtverečních se 79 vesnicemi s převážně slovenskými obyvateli se stalo jeho součástí. Celkové Maďarské ztráty na Podkarpatské Rusi a Východním Slovensku činily 72 padlých, 144 raněných a 3 nezvěstní. Oficiálně oznámené ztráty Slovenska činily 22 padlých.


O vzdušné části střetnutí jsou napsány tyto další články:
Maďarsko-Slovenské vzdušné boje na jaře 1939
„Malá vojna“ a účasť slovenského letectva v nej 1. časť
„Malá vojna“ a účasť slovenského letectva v nej 2. časť
„Malá vojna“ a účasť slovenského letectva v nej 3. časť



Zdroje:
Charles K. Kliment a Dénes Bernád – Maďarská armáda 1919-1945
Charles K. Kliment a Břetislav Nakládal – Slovenská armáda 1939-1945
www.valka.cz
www.druhasvetova.sk
sk.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Mala-valka-Brezen-1939-na-Vychodnim-Slovensku-t70213#247352 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více