V říjnu 1931 bylo objednáno šest sériových F9C-2. První z nich, 9056, vzlétl v dubnu 1932 a z počátku se od prototypu XF9C-2 příliš nelišil. Během testů námořnictvem ale bylo nejprve doporučeno nahradit původní podvozek novým, odvozeným z XF9C-1, a poté, co dostal i záchytný hák nad horní křídlo, se projevila značná směrová nestabilita. Ta byla provizorně vyřešena nastavením směrovky kusem plechu na odtokové hraně, později byla směrovka posunuta nejprve o šest, později o devět palců dozadu a zvětšením kýlové plochy o tento prostor. Zbývající stroje byly dodány v srpnu a září 1932 již s těmito úpravami.

Sparrowhawky měly být rozdělěny mezi vzducholodě USS Akron a USS Macon. V roce 1931 vznikla Akron Unit, která měla původně zahrnovat jeden průzkumný a čtyři stíhací stroje, vzhledem k tomu, že Macon ještě nebyl dokončen, ale na konci roku 1932 používala všech šest F9C-2, upravený prototyp XF9C-1, jeden Hawk F6C-3 a tři cvičné Consolidated N2Y-1. Počítalo se, že po převzetí Maconu námořnictvem bude Akron se základnou v Lakehurstu hlídkovat nad Atlantikem a Macon, se základnou v kalifornském Sunnyvale, nad Pacifikem. 4. dubna 1933 Akron poblíž Barnegat Light v New Jersey havaroval ve špatném počasí, kvůli kterému na palubě nebyla žádná letadla, ztraceny ale byly životy 73 členů osádky, včetně náčelníka Úřadu pro aeronautiku kontradmirála Moffetta. NAS Sunnyvale bylo poté přejmenováno na jeho počest. Akron Unit byla poté převedena jako celek pod USS Macon, který poprvé vzlétl o 17 dní později. V té tobě zahrnovala šest F9C-2, prototyp XF9C-2 (XF9C-1, používající stále původní směrovku, byl pro svou nestabilitu velice brzy přesunut jinam), obojživelný Loening OL-8, Vought O2U-1 a ony tři cvičné N2Y-1. Ty měly stejně jako Sparrowhawky háky pro zachycení na hrazdě vzducholodi.

Původní idea pro nasazení Sparrowhawků na palubě průzkumné vzducholodi předpokládala jejich využití jako stíhací ochrany, velice brzy se ale při různých cvičeních ukázalo, že to nefunguje a rozhodčí vzducholoď často prohlašovali za sestřelenou. Místo toho byla proto vyvinuta nová taktika, podle které se vzducholoď pouze přiblížila do bezpečné vzdálenosti od předpokládané pozice "nepřítele", a průzkum samotný provedly vypuštěné letouny. Takto potom vypadala standardní mise Sparrowhawku, s jednotlivými stroji startujícími ve směru 60° od kursu vzducholodi. V roce 1934 velitel jednotky, Lt. H. B. Miller, umožnil větší dolet podvěšením 30galonové přídavné nádrže pod trup a zároveň odlehčením stroje odstraněním podvozku. Toto bylo předvedeno i na leteckém dni v San Franciscu, kde Macon přeletěl přes letiště a přímo nad ním vypustil bezkolý Sparrowhawk, který pak pokračoval v nízkém letu. Stroje bez podvozku se samozřejmě musely vracet zpět a přistávat jako náklad na vzducholodi, pro kterou ostatně každá další zátěž na palubě při ukotvování znamenala úsporu helia.

Sparrowhawky netvořily klasickou námořní letku, a každý nesl znaky jinak patřící veliteli tříčlenného roje. Pouze oba prototypy, sloužící jako záložní, nenesly žádné označení. během služby s USS Akron nesly F9C-2 na směrovkách modrobíločervené vertikální pruhy, brzy po přesunu na Macon ale byly jejich ocasní plochy přetřeny na černo.

Od počátku měly F9C pro případ nouze i háky pro přistání na letadlové lodi, F9C-2 ale pro to nebyly až do prosince 1933 schváleny. Problém byl v menších kolech podvozku, než jaká používal první prototyp - hrozilo, že v případě prázdné pneumatiky nebo podobné závady se může záchytné lano dostat až nad kapotu kola. Námořnictvo doporučovalo vrátit se k větším kolům, piloti problém ale vyřešili po svém, plechovými "nosy", které odrážely lano zpět pod kola.

12. února 1935 dostihl osud i USS Macon. Poblíž Point Sur v Kalifornii vítr způsobil zhroucení honí kýlové plochy, a následně i únik plynu z poškozených vaků. Macon nakonec klesl na hladinu oceánu, a celé osádce, až na dva muže, se podařilo dostat do bezpečí, čtyři Sparrowhawky se ale v prudkém větru nepodařilo vypustit a byly tak ztraceny. Všechny tři zbývající stroje (XF9C-2 a F9C-2 čísel 9056 a 9057) byly poté zbaveny háků a pod označením XF9C-2 přesunuty na NAS North Island u San Diega jako pomocné. Poslední z nich, 9056, byl vyřazen 20. října 1939 s celkem 676 nalétanými hodinami. Byl poté upraven s využitím dílů z druhého prototypu (starší zdroje tvrdí, že naopak byl zprovozněn druhý prototyp s využitím dílů z tohoto) a s novým hákem dodaným Naval Aircraft Factory vystaven ve Smithsoniově institutu. V roce 1959 byl uskladněn a opravený, s přesnější kamufláží odpovídající době služby na USS Macon, v roce 1976 vystaven v Národním leteckém a kosmickém muzeu ve Washingtonu. Dnes se nachází v jeho pobočce na Dullesově mezinárodním letišti.

Curtiss F9C-2 Sparrowhawk
www.history.navy.mil

Zobrazit podrobnosti