Colonel Neel Earnest KEARBY

* 5. června 1911 Wichita Falls, Texas
† 5. března 1944 New Guinea

Neel E. Kearby se narodil 5. června 1911 ve městě Wichita Falls v Texasu. Již od mládí byl fascinován letectvím. První let absolvoval sousedovým soukromým letadlem. Nezajímal se však jen o létání, ale i o taktiku vzdušného boje. Jeho hrdiny byli stíhací esa z I. světové války a snil, že jednou bude jako oni. V roce 1937 ukončil studium na Texaské univerzitě v oboru obchodní řízení a kam poté směřovaly jeho kroky není těžké uhádnout. Ano, stal se příslušníkem USAAC.

V únoru 1937 započal jeho letecký výcvik, který zdárně ukončil v únoru následujícího roku a zároveň byl povýšen do hodnosti Second Lieutenant leteckých záloh. Poté již vstoupil do USAAC a prvním jeho působistěm se stala 1. Pursuit Group na letišti Selfridge Field, Michigan, u které sloužil v hodnosti First Lieutenant, do které byl povýšen v září 1940. V prosinci 1940 byl převelen do oblasi Panamského průplavu kde velel 14. Pursuit Squadon 53. Pursuit Group. Zde díky svým schopnostem byl povýšen do hodnosti Captain, v únoru 1942, a již o měsíc později do hodnosti Major. Službu nyní již u 53. Fighter Group ukončil v srpnu 1942 a vrátil se zpět do Států.

Již v říjnu 1942 se ujal velení nově vzniklé 348. FG, která byla aktivována koncem září 1942 na letišti Mitchel Field, New York a byla přidělena k 1. USAAF. Skupinu tvořily 340., 341. a 342. FS. K těmto perutím v srpnu 1944 přibyla ještě jedna peruť a to 460. FS. Ve výzbroji měla stíhačky P-47 Thunderbolt. V průběhu výcviku bylo rozhodnuto o nasazení skupiny v Pacifiku. Objevila se tu však jedna důležitá otázka. Jak uspěje nejtěžší jednomotorová stíhačka Thunderbolt proti lehkým, hbitým a rychlým japonským stíhačkám, které dosud kralovaly na pacifickém nebi. Kearby vypracoval vhodnou bojovou taktiku, ve které využil nedostižitelnost Thunderboltu ve střehlavém letu. Taktika spočívala ve vystoupání do výšky kolem 8000 metrů a napadání nepřátelských cílů letem střemhlav. Po útoku piloti využili rychlosti, kterou získali v piké a tu opět proměnili ve výšku.

Neel byl koncem listopadu 1942 povýšen do hodnosti Lieutenant Colonel.

V květnu 1943 nastoupila skupina cestu do Tichomoří, aby 23. června byla umístěna na letišti u přístavu Port Moresby na Nové Guinei. Timto dnem byla přiřazena mezi ostatní stíhací skupiny 5. USAAF.

O tom, že se tu objevil „nebezpečný predátor“ se Japonci mohli na vlastní kůži presvědčit 16. srpna 1943. Tehdy se Thunderbolty 348. FG poprvé střetli s japonskými ardmadními stíhačkami Ki-43 Oscar. Po souboji si skupina mohla zaevidovat první tři sestřely aniž by ztratila jediný stroj. Japonské stroje si na konto připsali 1st Lt. Thomas J. Barber z 340. FS, pro něhož to byl první ze dvou sestřelů, které si v průběhu války připsal, Capt. Max R. Wiecks 340. FS (4 sestřely) a 2nd Lt. Leonard G. Leighton 341. FS (1 sestřel).

Kearby si první vítězství připsal 4. září 1943. Toho dne při své hlídce spatřil japonský bombardér Betty v doprovodu dvou stíhaček Ki-43 Oscar. V piké na Japonce zaútočil a během této zteče se mu podařilo sestřelit nejen bombardér ale i jednu ze stíhaček. Sestřely obou strojů mu potvdilo jeho číslo 1st Lt.George W. Orr ze 342. FS (4 sestřely). 14. září se mu podařilo získat další sestřel a to když sestřelil průzkumný letoun Ki-46 Dinah, který se objevil v nesprávnou dobu na nesprávném místě. O několik dní později byl Neel povýšen do hodnosti Colonel.

11. října 1943 čtveřice Thunderboltů, jejichž piloty tvořili Col. Kearby, Maj. Raymond K. Gallagher (342. FS, 1 sestřel), Capt. William D. Dunham (342. FS 16 sestřelů) a Capt. John T. Moore (341. FS 7 sestřelů), během sweepu nad Wewakem narazila na 36 japonských stíhaček a 12 japonských bombardérů. I přesto, že Japonci měli převahu 12 : 1 američtí piloti zaútočili. Během utkání, které se odehrálo u letiště Boram, bylo sestřeleno devět japonských stíhaček. Po boji byly sestřely přiznány takto: John T. Moore dvě stíhačky Ki-61 Tony, William D. Dunham jeden sestřel Ki-61 Tony, Ray K. Gallagher bohužel vyšel naprázdno, ale hvězdou akce se stal Neel E. Kearby, jehož konto bylo zatíženo hned šesti sestřely, čtyř stíhaček Zero a dvou stíhacek Tony. Za tuto akci byl Col. Kearby navržen na nejvyšší americké vyznamení a to Congressional Medal of Honor.

I přes tento obrovský úspěch Thunderbolt v očích ostatních pilotů 5. USAAF mnoho sympatií nezískal a favoritem nadále zůstala stíhačka P-38 Lightning. Co si o letových schopnostech Thunderboltu mysleli někteří piloti Lightningů vyjádřil několika slovy pilot Ralph H. Wandrey*, jehož jednotka 9. FS 49. FG byla dočasně přezbrojena z Lightningů na Thunderloty. „Měl všechny letové vlastnosti kachny postižené kýlou a jeho stoupavost byla téměř stejná, jakou měla cihla.“ Ovšem piloti 348. FG na své stroje nedali dopustit a největším obhájcem Thunderboltů byl právě Neel E. Kearby.

Svůj desátý sestřel si Kearby připsal 16. října opět nad Wewakem. Svoji obět identifikoval jako Zero, ale spíše šlo o armádní stíhačku Oscar ze 13. Sentai. Japosnký pilot stačil sestřelený letoun opustit na padáku. O tři dny později dosáhl doubleho, když mu za opět padly dva hydroplány Pete. Těmito dvěma sestřely Neel uzavřel své konto sestřelů u 348. FG

12. listopad 1943 předal velení skupiny do rukou Lt.Col. Roberta R. Rowlanda (8 sestřelů) a sám se stal velitelem V. Fighter Command. Tak jako řadu dalších pilotů ani on ve štábní funkci nenašel zalíbení a vždy když to bylo možné usedal za knipl Thunderboltu.

3. prosince 1943 opět nad Wewakem dosáhl sestřelů. Ten den získal hattrick, když dokázel sestřelit tři stíhačky Zero. Podle všeho se opět zmýlil v identifikaci a jeho kořístí se spíše staly armádní stíhačky Ki-43 Oscar. Další příležitost si „udělat“ zářez na pažbě dostal 22. prosince. Ten den se mu podařilo sestřelit další stíhačku Zero, jejiž pilot spasil svůj život na padáku. Následující den dopoledne sestřelil další japonskou armádní stíhačku Ki-63 Tony, která nejspíše byla z 68. Sentai. Neel tímto sestřelem uzavřel počet svých sestřelů, které získal v roce 1943, na čísle 17.

Šanci k rozšíření svého počtu sestřelů dostal 3. ledna 1944. Dopoledne u Wewaku zaútočil ve střemhlavém letu na bombardér Sally, který právě odstartoval z letiště. Bombardér sestřelil a poté přitáhl řízení Thunderboltu, začal stoupat a unikl aniž by jediná, ze šesti japonských stíhaček, hlídkující v oblasti stačila jakkoliv reagovat. Při odpolední akci v téže oblasti připravil Japonce o další stíhačku Zero.

6. ledna 1944 Col. Kearby obdržel Congressional Medal of Honor za akci ze dne 11. října 1943. Stal se tak prvním nositelem tohoto nejvyššího amerického vyznamenání mezi stíhacími piloty USAAF**.

Svůj dvacátý a jednadvacátý sestřel Neel dosáhl 9. ledna 1944. Toho dne, krátce po poledni, opět nad Wewakem sestřelil dvojici stíhaček Ki-63 Tony.

8. února zaujal Kearby velitelský post 308. Bombardment Wing (Heavy), který byl aktivován na Nové Guinei první den měsíce února a spadal mezi ostatní jednotky 5. USAAF.

Odpoledne 5. března Col. Neel E. Kearby odstartoval v čele tříčlenné formace Thunderboltů k dalšímu stíhacímu sweepu nad Wewakem. Jeho parťáky byli Capt. William D. Dunham a Capt. Samuel V. Blair (7 sestřelů) z 341. FS. V cílové oblasti spatřili nad mořem tři bombardéry, které identifikovali jako Nell. Tak jako již mnohokrát se Američané zmýlili, protože spatřili bombardéry Kawasaki Ki-48 Lilly, které patřily 208. Sentai. V piké je napadli a každý z nich si připsal jeden sestřel. Tehdy však Neel udělal fatální chybu. Po útoku nezačal stoupat, ale provedl 360stupňovou zatáčku, která jej zpomalila. Teprvé poté začal stoupat avšak smrtelně pomalu. Během stoupání se stal Kearby terčem palby jedné japonské stíhačky Oscar ze 77. Sentai. William na stíhačku zaútočil a podle něho ji také sestřelil***. Neel všal svým spolubojovníkům zmizel z očí. Nedostatek paliva Dunhama i Blaira donutil k návratu s nadějí, že spatří Kearbyho jak již na ně čeká na letišti. Po přistání zjistili, že jejich přání nebylo vyslyšeno a u jeho jména se objevila tři zlověstná písmena MIA - Missing In Action (nezvěstný v akci).

Dva roky po skončení války australská skupina objevila trosky Thunderboltu nedaleko malé vesničky Pibu na severním pobřeží Nové Guinee. Od místních domorodců zjistili, že americký letec stačil opustit letoun před jeho zřícením. Někteří z obyvatel prohlašovali, že pilot již vyskočil v malé výšce a zabil se pádem na zem, protože se mu neotevřel padák. Jiní naopak tvrdili, že letec zemřel na střelná poranění, které utrpěl při sestřelení svého stroje. Tělo bylo domorodci pohřbeno nedaleko místa havárie, ale teď nebylo nalezeno.

Po dalších dvou letech byly objeveny kosterní pozůstatky a ty předány do Austrálie, kde byli označeny jako "Neznámý X-1598" a poté poslány Američanům v Manile. Zde byla „Neznáménu X-1598“ vrácena identita. Zjistili, že se jedná o pozůstatky Neela E. Kearbyho, který byl vedený jako nezvěstný od 5. března 1944. Jeho ostatky byly přepraveny 16. června 1949 zpět do USA, konkrétně do Dallasu v Texasu.

Colonel Neel E. Kearby byl se všemi vojenskými poctami pohřben 23. července 1949 v Dallasu. Byl tak uzavřen životní příběh, který čekal na tento okamžik více než pět let.

Neel E. Kearby během služby v řadách USAAF obdržel tato vyznamenání Congressional Medal of Honor, 2x Silver Star, 4 Distinguished Flying Cross, Purple Heart, 5x Air Medal, Presidential Unit Citation, American Defense Service Medal, American Campaign Medal, 7x Asiatic-Pacific Campaign Medal a World War II Victory Medal

* Capt. Ralph H. Wandrey se stal stíhacím esem v řadách 9. FS 49. FG a připsal si šest sestřelů. Pět sestřelů získal na strojích P-38 Lightning a šestý sestřel získal na jeho „oblíbené“ stíhačce P-47 Thunderbolt

** druhým a zároveň posledním nositelem Congressional Medal of Honor mezi piloty Thunderboltů byl 1st Lt. Raymond L. Knight, příšlušník 346. FS 350. FG, která spadala do řad 12. USAAF. 25. dubna 1945 se Knight zúčastnil útoku na bergamské letiště. Při útoku utrpěl jeho stroj značné poškození, ale pilot vědom si nedostatku Thunderboltů u jednotky se snažil dovést svůj stroj zpět na svoji základnu v Pise. Jeho pokus však skončil tragicky. Poškozený stroj se během zpátečního letu při přeletu Apeninského pohoří zřítil a v troskách stroje našel pilot smrt.

*** piloti ze 77. Sentai po této šarvátce narokovali dva sestřelené Thunderbolty za cenu jedné poškozené stíhačky Oscar

Prameny:
osobní archív
časopis Military revue 11/2010
http://www.homeofheroes.com/wings/part2/11_kearby.html
http://www.veterantributes.org/TributeDetail.asp?ID=626
http://en.wikipedia.org/wiki/Neel_E._Kearby
http://www.warwingsart.com/350thFG/P47/346thFS/index.htm
http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=18089

Sestřely Neela E. Kearbyho

datum	jednotka	letadlo	soupeř
4. 9. 1943	348. FG	P-47 Thunderbolt	Mitsubishi G4M Betty Nakajima Ki-43 Oscar
14. 9. 1943	348. FG	P-47 Thunderbolt	Mitsubishi Ki-46 Dinah
11. 10. 1943	348. FG	P-47 Thunderbolt	4x Mitsubishi A6M Zero 2x Kawasaki Ki-61 Tony
16. 10. 1943	348. FG	P-47 Thunderbolt	Mitsubishi A6M Zero
19. 10. 1943	348. FG	P-47 Thunderbolt	2x Mitsubishi F1M Pete
3. 12. 1943	V. FC	P-47 Thunderbolt	3x Mitsubishi A6M Zero
22. 12. 1944	V. FC	P-47 Thunderbolt	Mitsubishi A6M Zero
23. 12. 1943	V. FC	P-47 Thunderbolt	Kawasaki Ki-61 Tony
3. 1. 1944	V. FC	P-47 Thunderbolt	Mitsubishi Ki-21 Sally Mitsubishi A6M Zero
9. 1. 1944	V. FC	P-47 Thunderbolt	2x Kawasaki Ki-61 Tony
5. 3. 1944	V. FC	P-47 Thunderbolt	Mitsubishi G3M Nell

Prameny:
Military revue 11/2010

Osobní letoun Col. Kearbyho, P-47D-4-RE (sériové číslo 42-22668) nazvaný Fiery Ginger IV. Za řízením tohoto stroje také Kearby vzlétl 5. března 1944 ke své poslední akci.

Link z : http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/420106#420106

Zobrazit podrobnosti