Originální název : Fusil-Mitrailleur mle 1915, Chauchat
Německý název : 8 mm leMG 156(f)
Ráže : 8 mm
Zásobník : 20-25 nábojů v segmentovém zásobníku na spodku zbraně
Váha: 9,2 kg
Úsťová rychlost : 700 m/s
Dostřel : -
Rychlost střelby : 250 - 300 ran/min.
Výrobce : různé francozské státní podniky (arsenály)
Zkonstruován plukovníkem Chauchatem. Jde o jeden z prvních lehkých kulometů užitých na bojišti. Vyráběn v letech 1915 – 1918 (tovární označení Gladiator), zůstal ve službě i po WWI, a byl hojně exportován. Zbraň byla i ve výzbroji našich legií ve Francii. Určité množství užívala i ČS armáda, především u jezdectva. Pouze malé množství této zbraně bylo užito německými oddíly v okupovaných zemích.
Fotka této zbraně je z muzea v Koblenzi

Lehký kulomet Chauchat
K automatickému cyklu je používaný impuls výstřelu s dlouhým zákluzem hlavně. K zacílení zpětného rázu se využívá navíc tlak plynů před ústím hlavně, který působí na čelní plochu ústí, čímž urychlí pohyb vzad. Plášť hlavně je děrovaný pouze v přední části hlavně. Pro zlepšení chlazení je navíc na hlavni nasunut hliníkový žebrovaný chladící plášť.

TTD:
Ráže: 8,00 mm
Hmotnost kulometu bez podstavce: 8,75 kg
Hmotnost plného zásobníku: 0,75 kg
Hmotnost pohyblivé automatiky: 3,265 kg
Délka kulometu: 1150 mm
Délka hledí: 2 000 m
Počet nábojů v zásobníku: 20 ks
Úsťová rychlost střely: 700 m/s
Rychlost střelby teoretická: 250 ran/min
Praktická rychlost střelby: 150 ran/min

Dlouho jsem uvažoval jak byly přenášeny poměrně velké a citlivé zásobníky k tomuto kulometu, problém se rozřešil když jsem na návštěvě v muzeu v pařížské invalidovně narazil v nové expozici na figuru s tímto kulometem a zásobníky nesenými ve speciálních pouzdrech. Samozřejmě jsem si to vyfotil a fotku přikládám.

Lehký kulomet FM-15 se skládá z:

1. Částí pevných
   
   
   
   1. Plášť
      
   2. Tělo se spoušťadlem
      
   
   
2. Částí pohyblivých
   
   
   
   1. Hlaveň s pouzdrem závěru a zpruha hlavně
      
   2. Závěr a zpruha závěru
      
   
   

prameny:
Sbírka vojenských příruček, Řada I., Kulomety, Svazek III., sestavil kpt. Josef Friml, Praha 1923 - Reprint

Podařilo se mi v počítači vyštrachat tento obrázek, bohužel už nevím, odkud pochází.

Zdroj : vlastni foto

VHU Praha, 8.5.2010, vlastní foto

Fusil-Mitrailleur mle 1915, Chauchat
Muzeum polské armády, Varšava

Vlastní foto VHÚ 30.9.12

O tomhle kulometu se říká, že byl snad nejhorší zbraní...Také ho nikdo nechtěl používat.Z důvodu jeho obrovské poruchovosti.Veliký počet v 1. světové válce také obdrželi vojáci USA

Tento názor je zcela nepodložený, je zřejmě odvozen od nesmyslných tlachů v některých ČS knihách. Kulomet se používal ve velké míře i po WWI a byl podobně poruchový jako ostatní kulomety dané doby a třídy. Američané si tento kulomet vybrali a rozhodně ne pro jeho poruchovost. určitým problémem (zřejmě ale ne tak velkým) byl poměrně citlivý zásobník, který se mohl díky velkým kontrolním otvorům zanášet blátem, ale ani to nevedlo třeba ke změně, která by byla celkem snadná. Zbraň se používala až do 40tých let, tedy v době kdy byla už řada jiných a modernějších konstrukcí. Jedním z posledních uživatelů byl WH který ji využíval u různých pomocných jednotek (šlo o kořist) a nakonec i u Volkssturmu

Zbraň se používat až do 40tých let sice mohla, ale jednalo se spíše o skladové zásoby.Jako kořist WH používala opravdu širokou škálu ukořistěných zbraní.Jak uvádíte.Vyzbrojila touto zbraní pomocné složky a také Volkssturm Jak je známo, tak Volkssturm na konci války používal veškerou dostupnou výzbroj a také výstroj.Po vstupu USA do 1. světové války Američané najednou zjistili, že jim ve výzbroji chybí značné množství kulometů. Nakonec se tento problém vyřešil díky kulometům Browning všech typů, ale dočasně musela pomoct Francie. Došlo proto k úpravě kulometu Chauchat na Americké náboje .30-06, díky bezokrajovému náboji zbraň dostala mírně zakřivený stránkový zásobník na 16 nábojů, tím byl vřešen další z problémů kulometu. Vypadalo to, že Američané budo mít nakonec spolehlivější kulomet, než byl originál, první zkoušky totiž ukázaly, výkonější náboj dokáže překonat " kousnutí " kulometu způsobené rozdílnou tepelnou roztažností.Katastrofa nastala až na frontě, kulomet přestával fungovat při sebemenším znečištění, ať už bylo způsobené vnějšími vlivy nebo povýstřelovými zplodinami.
Z velkovýroby nakonec nic nebylo a až několik let po válce se přišlo nato, že tento problém způsobila chyba při přepočtu z palců na milimetry. Chyba údajně činila 0,05 mm, ale v nábojové= komoře i tento kousek způsoboval nefunkčnost kulometu

Z velkovýroby pro USA sešlo proto, že se nikdy neplánovala. V době zavedení FM15 už probíhaly zkoušky s kulomety browning (pozdější BAR) a rozhodně nebyl důvod tuto "velkovýrobu" plánovat. Pokud jde o znečištění, pak je to spíš na vině značné nezkušenosti američanů, jejichž vojáci prostě nebyli připraveni na reálné problémy zákopové války. Ostatně američané používali i kulomety Lewis (jejich vlastní konstrukce) a pro výzbroj i přes to že Lewis byl velmi spolehlivý (a byl používán brity) využili právě FM-15. FM-15 se používal běžně i v meziválečné době a byla jím vyzbrojena část jednotek, to co WH převzal nebyly rozhodně jen skladované zbraně, ale I kdyby ano, to že byly použity mimo první linii bylo dáno jinou municí a snahou v WH mít typově malou skupinu zbraní (to byl i důvod proč třeba rozhodně nikoli špatné ČS kulomety, navíc stejné ráže jako německé, byly rovněž u druholiniových útvarů a zpočátku i u SS, které nesměly nakupovat zbraně na které si WH činil nárok).
Mimochodem američané rozhodně nikoli "najednou zjistili", to je opět naprostý nesmysl. USA mělo velmi malou profesionální armádu, která byla využívána v podstatě jako policejní síla k pacifikaci indiánů a banditů (v době WWI třeba Pancho Villy). Logicky tedy nepotřebovala plné sklady zbraní, odvodní povinnost neexistovala a armáda samozřejmě vývoj sledovala (třeba zavedení kulometů Colt bylo dříve než v řadě evropských zemí) Kulomety samozřejmě používali, ale pro malou armádu jich potřebovali jen omezené množství. Teprve po zavedení odvodní povinnosti v roce 1917, se začala řešit potřeba nákupu. V té době ale už J.M.Browning nabídl svou zbraň a ta byla přijata, její první objednávky jsou z února 1918 a výroba se rozběhla v několika továrnách současně (krom Winchester i Colt a Marlin), lze tedy míti za nesmysl že by se uvažovala výroba francouzské zbraně, když už byly ve výrobě vlastní a rozhodně lepší BAR která byla pochopitelně praktičtější. US Army zavedla od počátku FM jako zbraň na dobu přechodnou. Zavedení bylo dáno tím že pro danou doktrínu kdy družstvo mělo mít automatickou zbraň, bylo nutno najít zbraň vhodnou pro postupující pěchotu a tou nic co bylo k dispozici krom Lewisu asi nebylo. To že byl zvolen FM15 jednak ho bylo možno dostat celkem rychle a také nebyl drahý. Ostatně i britové jich nakoupili docela dost a to i přesto že běžně používali své Lewisy vyráběné v licenci. Po válce se tento kulomet prodal do řady zemí a třeba v Belgii kde byl vyráběn pro náboj 7,56 (belgický mauser) se žádné problémy neobjevily. Problémy byly především na počátku výroby, kdy firma Gladiator, která nikdy zbraně nedělala nedokázala dodržovat přesnou výroby (mimochodem zásobníky dělala firma na plechové hračky) a zřejmě ani kvalita subdodávek nebyla nejlepší, to se ale od počátku roku 1917 výrazně zlepšilo a k zádržce docházelo po vystřílení 900 ran v dlouhých dávkách. Vzhledem k tomu že zbraň měla podporovat postup družstva a nikoli z pevného postavení bránit zákopy je to docela solidní a odpovídající (pozdější kulomety to řešily výměnou hlavně, takže to nebyl problém jen FM 15). Prostě vyprávění o "snad nejhorší zbrani" je nesmysl, ve své době a kategorii to byla zbraň zcela normální a rozhodně nikoli špatná. To že se prodávala i dlouho po WWI o tom ostatně svědčí, v té době nebyl problém nakoupit zbraně o několik generací modernější, přes to se FM 15 prodával a francouzi ho udrželi ve výzbroji. Co bylo ve skutečnosti opravdovým problémem, byl náboj který už před WWI neodpovídal, ten si ale vynutilo ministerstvo, konstruktér se snažil prosadit modernější. I s tímto nábojem ale zbraň fungovala solidně.

Koukám, že bitaxe se opravdu vyzná a historií lehkého kulometu Chauchat Mle. 1915 se dost zabýval...Dočetl jsem se, že americká armáda bojující ve Francii převzala 34 tisíc kusů v letech 1917/1918. Kulomet vykazoval při boji mnoho neodstranitelných závad a proto byl brzy vyřazen, u U.S. Army hned po válce, ve Francii oficiálně v roce 1926...Jinak co se týče tehdejší armády USA, tak musím samozřejmě souhlasit :-)Sloužila spíše jen k pacifikaci indiánů a banditů Potíže se zásobníkem, který měl veliké otvory a zanášel se blátem by zcela jistě šli vyřešit také.Možná by stačilo jen zbytečně veliké (podle mého názoru kontrolní) otvory zmenšit

Jinak jsem ještě narazil na pár zajímavých fotografií, vztahujících se k tomuto kulometu:-)

pokud jde o ty 4, pak za pozornost stojí že pistole v ruce toho klečícího má závěr v zadní poloze, tedy zřejmě po vystřelení posledního náboje (nebo natažení prázdné zbraně) což je na památeční snímek dost netypické. Jde zřejmě o pistoli Ruby španělské výroby, ale to je jen odhad. Pistole Ruby je i na barevné fotce, ale tam má pro změnu závěr asi o půl centimetru posunutý vpřed jako pro rozebírání. Pistole Ruby (ve francii Mle.1915) byla pro obsluhy kulometů Chauchat standardní zbraní (pro střelce i pomocníka) proto měli atypické pouzdro které krom pistole obsahovalo i záložní díly ke kulometu (to na fotce) jinak měla pistole samozřejmě běžné pouzdro, nikoli to obdélníkové. Protože jde o klon Brovningu 1903 nelze říci s jistotou jestli zbraň na horním snímku je právě Ruby, ale je to velmi pravděpodobné. Ostatně i o téhle pistoli se lze dočíst že byla noční můrou a že byla nebezpečnější pro střelce než cíl. Realita byla jinde, zbraně vyrábělo několik desítek firem a část z nich byla v perfektní kvalitě, ale při produkci až 50 000 kusů měsíčně se prostě hodně zbraní dostalo s kvalitou dost nízko a některé (asi díky tolerancím) byly opravdu nebezpečné při střelbě. Francouzská armáda to vyšetřovala už v roce 1918 a část zbraní byla vyřazena, ale i tak jich ještě ve dvacátých letech měla asi půl milionu. Prostě je vždy třeba si ověřit "obecně známé" věci, a nepřebírat je.
Rozebírání pistole i s poměrně srozumitelným výkladem je zde http://www.youtube.com/watch?v=SQSPKYu1-vw

Ano.Na té fotce, kdo jsou ty 4 vojáci jsem si toho také všiml a přišlo mě to opravdu divné...Je docela dost možné, že se jedná o záměr.Jakousi frajeřinku Já osobně jsem měl možnost se s pistolí-možná se také jednalo o RUBY seznámit a dokonce jsem z ní i střílel.a musím říct, že se jednalo o naprosto spolehlivou a také přesnou zbran.Tu, co jsem zkoušel byla v ráži 7,65 a měla jednu zajímavost.Na horní straně závěru byl ukazatel, který ukazoval, byl-li zasunut náboj v nábojové komoře Jak zde uvádíte.Zbraně vyrábělo několik desítek firem a to v různé kvalitě.Co se týče španělské produkce během 1. světové války, tak zde vznikalo dost různých variant pistolí.Proto s určitostí nemohu říci, že se jednalo přesně o pistoli RUBY.Každopádně jí byla dosti podobná.Když jsem se pátral v knize PISTOLE A REVOLVERY od A.B.Žuka, tak jsem tam narazil na spoustu pistolí, které vzhledem připomínali právě pistoli RUBY...

Ruby je jen běžné označení, které použila původní firma Bonifacio Echeveria, ale zbraň byla produkována spoustou firem pod řadou názvů (třeba Titanik ) jen já jich znám asi 30. Navíc jde o mírně upravenou kopii pistole firmy FN browning 1903, která se kopírovala i v jiných zemích. Výroba běžela minimálně do čtyřicátých let a to jak pro armádu (francouzi převzali přes 700 000 kusů) tak pro civilní trhy. Ráže 7,65 je pro zbraň typická i původní Browningova zbraň byla pro tento náboj. Zbraň se dělala i za občanské války ve Španělsku a byla používána dlouho po ní. Do USA třeba přišlo větší množství ze zrušených zásob v roce 1968. To jestli jde o právě "Ruby" lze poznat celkem snadno, na hřbetě pažby (a na zásobníku) by mělo být označení GU (Gabilondo y Urresti) v oválu. To byl původní výrobce a označení GU je označení při přejímce. Jinak pokud šlo o civilní výrobu bylo to obvykle na střenkách. Ruby je prostě komerční označení prvního výrobce, které bylo převzato pro celou skupinu více než 30 výrobců kteří zbraň vyráběli

Musím říct, že střílela velice dobře a spolehlivě...Její konstrukce byla opravdu dost robustní a hlavně jednoduchá.Byla škoda, že po posledním výstřelu nezůstal závěr otevřený.Možná proto byla vybavena kontrolním okénkem na vrchní straně závěru.Také jsem se kdysi setkal s označením PISTOLE EYBARSKÉHO TYPU.(Snad jsem napsal dobře) Bylo také dost zajímavé, že neměla na sobě žádné výrobní číslo...Jen na hlavni, jak je výhozné okénko byl nápis HOPE jakási korunka a PG.Výrobců bylo ve Španělsku obrovské množství a dnes se asi jen sotva dá dohledat, kdo danou zbran vyrobil...

Zobrazit podrobnosti