CZE - T-72M4 CZ (modernizace)

T-72M4 CZ

Hlavním podnětem pro modernizaci tanků řady T-72 v Československu, resp. ČR a SR se staly zkušenosti z Války v Perském zálivu z roku 1991, kdy poslední generace západních tanků v řadě parametrů jasně deklasovala nejmodernější tanky zavedené v irácké armádě, jimiž byly právě T-72 (není bez zajímavosti, že minimálně 90 iráckých exemplářů bylo vyrobeno v osmdesátých letech v Československu).

Hlavním cílem modernizačního úsilí, jehož počátky v případě české modernizace sahají zhruba do roku 1994 byly následující položky:
- zvýšení pravděpodobnosti zásahu stacionárních i pohybujících se cílů ve dne, v noci, za snížené viditelnosti a za pohybu
- zvýšení palebné síly tanku účinnější municí
- zvýšení schopnosti tanku přežít v boji
- zvýšení pohyblivosti
- zlepšení provozních vlastností tanku (větší spolehlivost, snadnější údržba a obsluha)

Jako hlavní realizátor modernizace byla roku 1995 Ministerstvem obrany vybrána společnost VOP 025 z Nového Jičína. V únoru téhož roku byla vyhlášena výběrová řízení na dodavatele hlavních modernizovaných skupin tanku. Na začátku roku 1996 byly zahájeny konstrukční práce a do konce roku 1996 byl zhotoven první modernizovaný tank T-72M3 CZ. Hlavním rozdílem této verze oproti finální podobě je do značné míry identické pohybové ústrojí tvořené původními převodovkami a výkonnější verzí originálního motoru značenou V-46TC se dvěma turbodmychadly. Druhý prototyp, tentokrát představující konečnou variantu T-72M4 CZ, byl dokončen v dubnu 1997. Zatímco u verze M3 byla pohyblivost a manévrovatelnost téměř stejná jako u nemoderizovaného tanku, pak u provedení M4 bylo dosaženo výrazného zlepšení.

Největší obtíže, které se během fáze zkoušek objevily, byly způsobeny integrací italského systému řízení palby TURMS-T. Problémy s tímto zařízením trvaly zhruba od léta roku 1997 a úspěšně se je podařilo vyřešit až o tři roky později díky asistenci slovenského podniku EVPÚ z Dubnice nad Váhom. Do konce roku 2000 byly dokončeny všechny podnikové, vojskové a kontrolní zkoušky, takže modernizované tanky měly cestu do výzbroje AČR otevřenou. Poslední nevyřešenou otázku představal počet tanků, které podstoupí modernizaci. Původní požadavek na 350 tanků byl v dubnu 2001 usnesením vlády sice redukován na 140 exemplářů, ale jak se posléze ukázalo, na ekonomickou realitu ČR to bylo stále vysoké číslo. Na základě ekonomické anylýzy ze srpna 2001 byla 30. listopadu téhož roku podepsána smlouva na dodávku 30 kusové série, která byla určena k vyzbrojení jednoho tankového praporu. V roce 2003 byla zahájena úprava prvního tanku z ověřovací série čítající 5 kusů. V témže roce byly provedeny zkoušky této ověřovací série. Na sklonku roku 2003 bylo 73. smíšenému mechanizovanému praporu (na začátku roku 2005 došlo k transformaci jednotky na 73. tankový prapor) dodáno prvních devět kusů. Výroba pokračovala v následujícím roce zhotovením dalších jedenácti exemplářů. Dodávky 27 ks tanků T-72M4 CZ byly ukončeny v roce 2005. V tomto roce došlo k předání osmi kusů (včetně jednoho velitelského), zbylé dva velitelské T-72M4 CZ-W pak byly armádě dodány 28. února 2006. Ze všech vyrobených tanků tedy byly tři ve velitelské verzi T-72M4 CZ-W. V roce 2007 pak následovala dodávka trojice vyprošťovacích strojů VT-72M4 CZ. V rámci modernizace bylo dodáno i 5 souprav modernizačních komponent náhradních dílů pro T-72M4 CZ. V roce 2007 proběhlo plnění dodávek prvků učebně-výcvikové základny: 3 kusy simulátorů osádky SO-72M4 a 27 kusů výukových lekcí pro 2 metodická pracoviště - učebny CBT.

Narozdíl od polské modernizace PT-91M se české T-72M4 žádného exportního úspěchu nedočkaly. Cena 27 tanků T-72M4 CZ v základním provedení činila 4,463 miliardy Kč. Spolu s nimi byly nakoupeny 3 návěsná buldozerová zařízení NBZ-90, 3 minové vyorávače KMT-72M4, 3 výbušné odminovače VO-72M4 a další vybavení, které cenu zvýšilo na 4,953 miliardy Kč.

Základem modernizace tanku T-72M4 CZ se staly podvozky v provedení T-72M1 a věže z T-72M. Při konverzi na standard M4 byl tank nejprve rozebrán, přičemž na věži a korbě došlo k zásadním úpravám (výměna zadního čela korby, výměna dna korby pod řidičem, úprava motorpřevodového prostoru pro montáž powerpacku atd.). Přes 90% dílů, skupin a podskupin je v konstrukci modernizovaného tanku buď nových, nebo upravených. Zástavbou dynamické ochrany a dalších modernizačních prvků došlo k navýšení hmotnosti tanku T-72M4 CZ (oproti nemodernizovaným verzím) zhruba o 6000 kg. Z tohoto důvodu došlo k zesílení podvozku a použití silnějších torzních tyč. Na všechna pojezdová kola byly navíc přidány pružné dorazy.



Modernizační prvky

Výzbroj
Původní kanón 2A46 (D-81) je vybaven novým termopláštěm, ejektorem a úsťovým rektifikačním systémem. Pro zvýšení palebné síly proti obrněným cílům byla v pardubické Synthesii vyvinuta a do výzbroje armády zavedena podkaliberní střela 125/EPpSv-97, která je schopna probít přes 500 mm homogenního pancíře na vzdálenost větší než 2000 m. Tato střela je využitelná ve všech tancích řady T-72.

Kanón má minimální efektivní dosah střelby ve dne:
– pro podkaliberní šípovou střelu: 2 200 m
– pro tříštivotrhavou střelu: 2 000 m
– pro kumulativní střelu: 1 900 m

Efektivní dosah střelby v noci:
– pro všechny druhy munice: 1 800 m


Systémy vlastní ochrany
Původní pancéřování tanku bylo v oblasti korby a věže zesíleno návěsnou dynamickou ochranou DYNA sestávající ze 124 segmentů, které dohromady obsahují 95 kg plastické trhaviny. DYNA má deklarovanou odolnost i proti tandemovým kumulativním střelám.

Vnější povrch tanku je potažen absorbérem mikrovlnného záření, které zmenšuje radiolokační odraz vozidla. Při zastávkách lze použít termorohož, kterou se zakryje motoropřevodový prostor, čímž se sníží tepelného vyzařování vozidla.

Polský systém detekce a indikace ozáření laserem SSC-1 OBRA zajišťuje detekci a indikaci ozáření tanku laserovým dálkoměrem nebo laserovým ozařovačem. Zároveň umožňuje automatické vystřelení dýmových granátů do směru ozáření. Tank má celkem dvanáct vrhačů VZ 902 pro zadýmovací granáty DGO-1.

Protipožární zařízení je od firmy Kidde Deugra a skládá se ze dvou na sobě nezávislých systémů. První je určen na hašení požáru v motor-převodovém prostoru, druhý pak pro hašení požáru v bojovém prostoru.


Přístrojové vybavavení
Systém řízení palby (SŘP) se schopností vyhledávat a ničit cíle v noci a za ztížených povětrnostních podmínek je typu TURMS-T od italské společnosti Officine Galileo. Systém spolupracuje s balistickým počítačem, jenž přijímá a zpracovává informace z čidel ve vozidle. K monitorovaným údajům patří například rychlost vozidla, příčný a podélný náklon tanku, směr a rychlost větru nebo teplota prachové náplně. Počítač dále analyzuje údaje o cíli, jimž jsou především jeho vzdálenost, směr a rychlost pohybu. Doba úplného spuštění SŘP ve dne činí dle teploty vzduchu 30 – 120 sekund, v noci pak až 480 sekund. Doba k prvnímu výstřelu na pevný cíl je 5 sekund, na pohyblivý 10 sekund.

T-72M4 CZ je vybaven diagnostickou jednotkou DITA 72/97B, která shromažďuje a analyzuje údaje z čidel rozmístěných po celém tanku. V případě závady pak informuje osádku. Diagnostická jednotka je zároveň schopna zasáhnout do výkonových parametrů tanku, v případě hrozící havárie některé podskupiny (motor, převodovka) může vozidlo úplně zastavit.

Tank je opatřen systémem BVIS (bojový vozidlový informační systém), který v sobě zahrnuje navigaci GPS s mapovým podkladem a je schopen zobrazovat informace o poloze ostatních vozidel jednotky. Do BVIS lze vkládat i údaje pozici vozidel protivníka.

Nové jsou rovněž pozorovací a optické přístroje. Střelec má k dispozici pozorovací přístroj stabilizovaný ve dvou rovinách, ve kterém je integrován laserový dálkoměr a termovizní kamera. Velitel tanku využívá panoramatický ve dvou rovinách stabilizovaný pozorovací přístroj s termovizní kamerou.

Spojovací prostředky tanku T-72M4 CZ sestávají z radiostanice RF-1350, jejího příslušenství a tankového hovorového zařízení BCC 600A.


Pohyblivost
Modernizovaný tank je vybaven izraelským powerpackem, který tvoří britský motor Perkins CV-12-1000 TCA Condor a americká automatická převodovka XTG 411-6-N. Motor má kapalinové chlazení, vzduch je do něj přiváděn přes dvě turbodmychadla s mezichladičem stlačeného vzduchu. Rozvod je typu OHV. Zabudování powerpacku do vozidla si vynutilo prodloužení a zvýšení původní korby. Vnitřní zásoba paliva činí 1 145 litrů, na záď tanku lze navíc připevnit palivový sud o objemu 195 litrů. Spotřeba na silnici se pohybuje kolem 350 litrů na 100 km, v terénu až 800 l/100 km.

Pro sledování zadní polosféry je tank vybaven kamerou, jejíž obraz se promítá řidiči na barevném displeji a umožňuje mu tak samostatně couvat a pozorovat situaci za vozidlem.



Zdroje
1) Soukup, M: Tanky 4. díl, Praha, 1997
2) Zdobinský, M.: Zbraně a technika z roku 2003, Praha, 2004
3) Kolektiv: Katalog automobilní a pásové techniky používané v AČR, Praha, 2007
4) Foss, Ch.: Jane′s Armour And Artillery 2005-2006
5) Macháček, D.: T-72M3/4 CZ, Moderní tanky, 2002
6) Novák, D.: T-72M4 CZ, KVH 1.rota, 2005
7) Vývoj projektu modernizace tanku T-72M4 CZ
8) Hlavní druhy techniky a zbraní 73. tankového praporu
9) Propagační materiály firem VOP 025 a Nimda



T-72M4 CZ ("bílá 257") z výzbroje 73. smíšeného mechanizovaného praporu z rámce 7. mechanizované brigády zachycený na Bahnech 2004. (fotografie ©Radek Havelka)

T-72M4 CZ ("bílá 254") z výzbroje 73. smíšeného mechanizovaného praporu z rámce 7. mechanizované brigády, červen 2004.

T-72M4 CZ ze sestavy 73. tankového praporu v akci ve VVP.

Zde sedí velitel tanku. Na fotce jest k vidění systém řízení palby (SŘP) TURMS-T od italské firmy Galileo Avionica. Kvůli tomuto zaměřovači se opozdily dodávky tanků k armádě. Toto je přimo podsystém velitele. Tento velitelský přístroj má hlavici optiky nezávisle otočnou o 360°. Zde je denní binokulární periskop se dvěmi rozchodnými poly (12,5°a 4°)a 12či 4násobným zvětšením. Samozřejmostí je i termovizní sekce tohoto zaměřovače. Další část má již střelec.

Tak jeden detail

A ještě jeden
je vidět meteo senzor, hlavice velitelského zaměřovacího přístroje, příklop pro vyhazování nespalitelných den nábojnic a "krabičky" ERA

...

Další fota z Přáslavic

Další fota z Přáslavic

Schránka na přídavný zdroj elektrické energie Č-NSD-S-28,5-2V, "válec" slouží k uložení kabelů. Elektrocentrála má možnost připojení dálkového ovládání.


Č-NSD-S-28,5-2V má následující provozní údaje:
- jmenovitý výkon: 3 kW
- jmenovité napětí: 28,5 V
- jmenovitý proud: 105 A
- startování: elektricky / ručně
- motor: vznětový čtyřdobý
- hmotnost: 125 kg
- spotřeba paliva: 1,1 l/hod

takze sem predelal fotky sem na server, a tady jsou...

tady je ta centrala



tady jsou prototypy novych dymovych granatu



zagarazovane kousky



nakladani na podval

jeste fotecka kanonu



prestavka v proudu



a fotka ze streleb...

Foto zletošních Bahen 2006.Vzácná možnost vidět tolik techniky v akci .Bylo to dost zajímavý a snad žádný fanda si nenechal tohle ujít ...

Tam jak ten sloup do nebe ,byl malý rybníček brčálník ....

Beteer

Jeden z pohledů typu Crawl through
začneme na stropě věže průhledem do "pracovny velitele"

stejný záběr tentokrát více k pravému boku věže

pohled tentokrát ze sedadla střelce - červené "železo" visící ze stropu slouží k zajištění kanonu v pochodové poloze (jak uvidíte dále)

pohled trochu víc k zadní části věže...

Dál už je jen podávací rameno utomatického nabíjecího zařízení...tentokrát opět foceno ze sedadla velitele

Pohled ze sedadla velitele na pracoviště střelce
v popředí je vidět třmen na závěru kanonu, sloužící pro jeho fixaci.