Československý samopal vz. 38. Samopal bol iba v šatádiu prototypov atak nikdy nedočakal sériovej výroby.
Ráž: 9 mm (vz. 22)
Celková dĺžka: 810 mm
Dĺžka vlavne: 230 mm
Kapacita zásobníku: 24 nábojov
Rýchlosť strely:370 m/s
Hmotnosť zbrane: 3,20 kg
Hmotnosť prázdneho zásobníku: 0,15 kg
hmotnosť naplneného zásobníku: 0,378 kg
Kadencia (teoretická): 500 rán/min
Režim streľby. jednotlivé rany, dávkami

Vím,že jest zachováno asi 9 kusů. Možná jsou některé z nich zdařilé kopie. Několik jich bylo ze Síň tradic. Nikdy jsem však neviděl jak vypadaly zásobníky. Jen bych doplnil,že byl bubnový a rovný zásobník. Zbraň bylo zkonstruována pro jízdu a opevnění. Dále se pravděpodobně uvažovala jako výzbroj Letecké pěchoty. Do 300 metrů měla údajně stejné parametry jako LK26

Ten samopal, v dobové terminologii "kulometná pistole", byl označen vz.38 a byl určen jako doplňková výzbroj pohraničních opevnění.

zbraň byla konstruována jako náhrada kulometů vz. 26, pro ŘOP proto má bubnový zásobník, šlo především o cenu (byla 560,. Kč) měla být do 200m stejně účinná jako kulomet. Později se uvažovalo i o výzbroji jezdectva a proto byl konstruován i zásobník schránkový.
Pokud zakládáte nové téma snažte se psát názvy správně, jinak je příspěvek celkem bezcený (nedá se najít)

Dle mých informací měl bubnový zásobník kapacitu 92 ran.

Když se zaváděl tato kulometná pistole do výzbroje armády (tedy v pohnutých dnech roku 1938) tak měl málokdo představu o organizaci výsadkového vojska - tedy vzdušné pěchoty. Vše, co se týká této zbraně, bylo pouze ve stadiu úvah. Vím, že byly již navrhnuty i vycházkové uniformy, ale co se výzbroje týče snad žádné kroky provedeny nebyly. Paradesantní jednotka zvláštního určení měla být snad jen jedna četa po 4 družstvech.

Podle časopisu Zbraně a náboje byly kulometné pistole vz. 38 vyvinuty jako zbraň pro železobetonové bunkry v členitém terénu, které byly od sebe vzdáleny 50-100 metrů. Pak by se osazováním výkonnými a patřičně dražšími kulomety jevilo jako neekonomické.
Zásobníky nebyly dvě ale tři verze dva schránkové na 24 a 36 nábojů, a bubnový zásobník na 96 ran. Zbraň střílela pouze dávkou a to ve dvou kadencích 200 a 600 ran/min.
Vyrobeno bylo 15 kusů, podle článku určených ke zkouškám, počet dochovaných jsem nikde nenašel.
Přesné rozměry a další parametry se asi u jednotlivých kusů mírně lišily, ale uvádím ty z časáku.
celková délka 805 mm
délka hlavně 230 mm
hmotnost 3,9 kg

KP vz.38 se nejprve zkoušela u pěchoty a jezdectva. Teprve ŘOP pro něj našlo uplatnění. Zbraň měla být využita v lehkých objektech vzor 37 tam, kde vzdálenost mezi jednotlivými objekty nepřesáhla 70 - 100 metrů.
Do 300 metrů měla stejné vlastnosti jako LK vz.26. Cena 560 Kč. Celkem bylo objednáno 3500-4000 kusů. Krom do lehkých objektů ještě bylo plánováno případné využití do pancéřových zvonů a vchodových střílen..

Zdroj:
Ota Holub "Zrazené pevnosti" 1982

Fotografie: Autor článku

VHU Praha, 8.5.2010 vlastní foto

Nechce se mi to věřit, ale je možné že je v té literatuře chyba, toto je samopal ČZ 247, polohy zásobníku do strany i dolů (omlouvám se, kvalitnější fotky jsem nesehnal, kdyby byly, bylo by vidět i vyražené označení ČZ 247):

Samopal CZ vz.38 lze z konstrukčního hlediska a z hlediska jeho parametrů srovnávat s německým samopal MP 38/40 a italskou Beretou 38/40. Domnívám se, že jakékoli srovnávání s kulometem ČZB vz. 26 a využití samopalu k podobnému účelu, může být i z hlediska tehdejší doby pouze hypotetické, a to pouze v tom smyslu, že obě zbraně střílely dávkami v automatickém režimu. Jiná shoda zde není.
Nelze opominout, že kulomet vz. 26 používal náboj ráže 7,92x57 Mauser a jeho účinný dostřel byl až 2000 m a tedy i účinnost této zbraně na krátkou vzdálenost, nelze s jakýmkoli samopalem té doby vůbec srovnávat.
Domnívám se, že představa o využití tohoto samopalu k podobnému účelu jako u kulometu, vznikla z celkově neujasněných představ o úloze této zbraně a z tehdejšího termínu "kulometná pistole", který byl zaveden pouze proto, že čeština, ani jiné jazyky neměly v té době proto tuto zbraň adekvátní výraz. Byl ještě používán výraz "strojní puška", a "strojní pistole" (tenhle výraz se myslím v německém jazyce používá do současné doby).
Není nezajímavé, že jedním z vážných důvodů, proč nebyl samopal ve větších počtech zaveden do výzbroje čs. předválečné armády, byla bohužel zažitá a obecně uznávaná představa o tom, že použití samopalů u pěchoty, by bylo ničím neodůvodněným plýtváním střelivem a prostředky.

Výraz strojní puška byl a vlastně stále je používán pro kulomety.

Velice teoreticky pro odražení útoku na krátkou vzdálenost ( do 100- 200 m) by samopal s velkým počtem nábojů v zásobníku nemusel být až tak špatný nápad, na tuhle vzdálenost je jakýkoliv silnější náboj asi zbytečně účinný, tedy těžký a vyžadující velký zásobník nebo jeho časté výměny. Samozřejmě nábojový pás tohle do značné míry eliminuje. Ovšem náboj 9 mm vz. 22 prostě není vhodný, je příliš slabý, v kontextu doby a v té době rozšířených ráží (7,65 mm policie a 9 mm armáda) se to asi dá pochopit.

Já souhlasím s názorem, že samopal v boji na kratší vzdálenosti a v jakékoli taktické situaci (obrana, útok) ten kulomet plně nahradí nahradí, zejména pokud se jedná o použití proti živé síle protivníka. Tahle skutečnost se pak zcela potvrdila zejména v průběhu II. svět.války. Moje shora uvedené stanovisko spíše směřuje k poukazu na skutečnost, že úloha samopalu nebyla velením čs. předválečné armády správně chápána a z hlediska jeho taktického použití v budoucím konfliktu neexistovaly žádné, nebo jen mlhavé představy.

Jo, neodůvodněným plýtváním střelivem a prostředky Tak spousta států ospravedlnovala své rozhodnutí, proč nezavést do své výzbroje samopal...Pak to také spousta armád na rychlo doháněla, když ve válce nastala potřeba zbraně střílející dávkou na krátkou vzdálenost Dokonce i Japonsko se snažilo ke konci války zavést svůj samopal

Tak Japonsko se nejen snažilo, ono zavedlo- typ 100. A jsme v roce 1942...

pokud jde o Japonsko, typ 100 byl přijat v roce 1940, číslo 100 je vlastně odvolávka na japonský letopočet, správně by tam měly být jen dvě 00, ale to asi nebylo vhodné tak je tam přidána jednička rok 1940 odpovídá roku 2400 japonského letopočtu. V roce 1942 byly zbraně už ve výrobě a i v prvním nasazení, námořní výsadkáři (pro ně byla zbraň původně určena) ji použili v lednu 1942 a armádní výsadkáři v únoru 1942. První v bojích v Manado na severu ostrova Celebes a druzí v bojích v Palembangu na Sumatře.
Plýtvání střelivem a prostředky je obvykle nesmysl, samopal byl většinou celkem levná záležitost (na úrovni opakovačky, kterou by voják dostal místo něj) a munice pro něj, byla výrazně levnější. Důvodem byla spíš taktická koncepce dané armády, která měla nějak nastavené sestavy družstev a čet a pro použití samopalů v ní nebylo prostě "okénko". I tam kde se samopaly zaváděly, to bylo spíš tak že je dostávali poddůstojníci velící družstvu, než běžní vojáci. Až později se více rozšířily i mezi mužstvo. Stačí se podívat na naši armádu, i tam byl samopal původně řešen právě pro opevnění (kvůli ceně především munice) a pak pro jezdectvo (zde se očekávalo že by se uplatnil při nájezdech do týlu nepřítele) a teprve nakonec se zkoušel i pro pěchotu s tím že se moc nevědělo jak ho využít.

o využití u jezdectva (a právě proto konstruovaném rovném zásobníku) se píše celkem běžně. V reálu to bylo o tom že pro koncepci jakou naši měli, se samopal moc nehodil, proto byl zkoušen jako náhrada kulometů v ŘOP a následně armádou (zřejmě pod heslem "když už se to bude dělat" ) kde se hodil více pro jezdectvo než pro pěchotu v pevných postaveních

Tak pro použití v ŘOP bych viděl jeho hlavní výhodu v tom, že by zcela jistě kulometná pistole vz.38 vyšla levněji, než-li hojně používaný LK vz.26.Dále bych ji viděl v tom, že není zase tak moc rozměrná.Zcela jistě by se s ní manipulovalo lépe v malém prostoru, jaké jsou v objektech vz.37 Hlavně by se dala dobře používat ve vchodové střílně, kam se lehký kulomet pro svou délku zkrátka nemohl vejít...

Důvodem byla cena 560,- korun a hlavně to že munice byla výrazně levnější a bylo ji možno skladovat větší množství. Počítalo se s ní pro palby na krátké vzdálenosti (neměla být standardem) tam kde objekty vz.37 byly hodně blízko a nepočítalo se s tím, že by díky terénu tam mohla vozidla.

Zobrazit podrobnosti