Heinkel He 280

He 280 vznikl jako soukromý projekt firmy Heinkel. Důvodů pro to bylo několik. Jednak se Říšské ministerstvo letectví (RLM) stavělo dosti skepticky k novému pohonu, dále byla firma Heinkel vybrána jako výrobce bombardérů a byla snaha ze strany RLM netříštit síly vývojem stíhačky.

Drak prvního prototypu He 280 V1 byl dokončen v září 1940. Stroj byl zkoušen v první fázi jako kluzák (bez motorů, které nebyly ještě k dispozici) jen se zátěží, aby odpovídal váze skutečného stroje. Jeho imatrikulace byla DL+AS. Prototyp měl několik novinek - vystřelovací sedačku nebo příďový podvozek. Zároveň se zkouškami začala stavba dalších prototypů (V2 a V3). Bezmotorových letů se uskutečnilo 41 (vždy za He 111) než byly dodány a namontovány motory HeS 8 A o tahu 580 kp. První motorový let se uskutečnil v dubnu 1941, pilotem byl Fritz Schafer, šlo o okruh nad letištěm a let proběhl bez problémů. Při dalších letech se prokázaly dobré vlastnosti letounu a nejvyšší dosažená rychlost s motory HeS 8 činila 780 km/h.

Na jaře a v létě 1941 byly dokončeny prototypy V2 a V3 (GJ+CA a GJ+CB), zároveň se na jaře začalo se stavbou dalších 6 prototypů. Motory byly přejmenovány na Heinkel-Hirt 001 a měly nyní vyšší výkon. Zkoušelo se použití motorů As 014 (pulzační motor pro střely V1), ale motory měly malý výkon a vzlet s nimi nebyl možný z konstrukčních důvodů, startovalo se tedy ve vleku za bombardérem He 111. Při letu 13. ledna 1941 se letoun vlivem námrazy stal neovladatelný a pilot se poprvé v historii katapultoval pomocí vystřelovacího sedadla. První prototyp (V1) byl zničen.

Po skáze He 280 V1 měl v jeho úkolech pokračovat V4, údajně na něj byly namontovány motory As 014 v počtu dokonce 6 kusů (na V1 byly 4) bohužel není známa jediná fotka ani náčrt jak montáž vypadala. Některé zdroje dokonce pochybují zda k montáži došlo.

Aby bylo možno přesvědčit RLM o vhodnosti letounu, byl proveden cvičný souboj s letounem Fw 190 A. He 280 přesvědčivě zvítězil a na základě toho byla objednána předsérie 13 kusů He 280 A-0. V létě 1942 bylo rozhodnuto, že má být zabudován motor Jumo 004. Stalo se tak do draku V2 a letoun s těmito pohonnými jednotkami dosáhl rychlosti 790 km/h, v červenci byl tento prototyp vyzbrojen třemi kanony MG 151/20. Ve stejné době byly dokončeny prototypy V4, V5 a V6. He 280 V4 měl mít dokonce 6 kanonů ale ty nebyly montovány.

V6 měl být předlohou pro stíhací bombardér He 280 B-1 (jeho vypočtená rychlost měla být 880 km/h). Bylo dokonce objednáno 300 kusů této verze, ale objednávka byla brzy zrušena. Přestože se už připravovala sériová výroba, RLM ji zastavilo ve prospěch nadějnějšího Me 262. V2, V6 a později i V4 sloužily k testům motorů ve vzduchu. Prototyp V6 byl v roce 1944 modifikován montáží nových ocasních ploch s pouze jednoduchou svislou plochou, v této konfiguraci už ale nelétal.

Dokončeny byly dále už jen prototypy V7, V8 a V9. Stroje V7 a V8 (NU+EB a NU+EC) sloužily k výzkumu motýlkových ocasních ploch, byly proto předány do ústavu DFS v Ainringu kde byl V8 přestavěn na nové ocasní plochy (V7 zůstal jako srovnávací v původní konfiguraci), letouny byly bez motorů a zkoušely se ve vleku za bombardérem. Ke zkouškám s motory nedošlo pro nedostatek motorů Hirt 001. Vystřelovací sedačka použitá v He 280, ale i v He 219 a He 162, byla poháněna ,narozdíl od dnešních, stlačeným vzduchem.

Třetí prototyp He 280 V3 (GJ+CB), který byl poškozen při nouzovém přistání 26.6.1943 po poruše motoru.

Prototyp He 280 V1 nosil imatrikulaci DL+AS.

Přistávající druhý prototyp He 280 V2, z bezpečnostních důvodů je z proudových motorů sejmuta jejich kapotáž.

Poškozený třetí prototyp He 280 V3 po nouzovém přistání.

Zobrazit podrobnosti