GBR revolver Enfield Mk II
Ráže : 476 Enfield Mk III (12, 1 mm)
Spoušťové ústrojí: dvojčinné, DA – Double Action
Zásobník : nemá, počet komor ve válci 6
Váha: 1, 13 kg
Délka: 292 mm
Délka hlavně: 146 mm
Úsťová rychlost : 213 m/s
Výrobce : Royal Small Arms Factory - Enfield, GBR
Poznámka:

Od roku 1855 byl základní služební krátkou palnou zbraní v britské armádě perkusní revolver Beaumont – Adams, do výzbroje přijatý pod oficiálním názvem Deane & Adams Revolver Pistol. V šedesátých letech se ovšem pozornost zbrojařů obrátila k novým jednotným nábojům s kovovou nábojnicí. Jako první v Británii konvertoval svoje perkusní revolvery na zadovky William Tranter v roce 1863. O pět let později byly transformovány na zadovky také revolvery Adams. Vzhledem k podobnosti obou zbraní byly úpravy prakticky totožné – komory byly nyní vrtány skrz celou délku válce, na pravou stranu rámu přibyla nabíjecí klapka, objevil se vyhazovač nábojnic. Konvertované revolvery Adams střílely nábojem .450 Boxer a sloužily až do roku 1880 (možná též 1883). Roku 1879 byly tyto revolvery široce prověřeny v zulské válce. Červenokabátníci si však na revolver velmi stěžovali. Spolehlivost zbraně po transformaci poklesla, ale ještě horší bylo, že zastavující účinek náboje byl malý a afričtí domorodci často i navzdory těžkým zraněním pokračovali v útoku. Po těchto zkušenostech získaných koloniálních taženích proti Zulům v Africe dospěli britští odborníci k závěru, že náboje ráže .450 Boxer, které byly v té době služebními náboji pro krátké palné britské armády, nejsou dostatečně účinné.

Požadavky stanovené na novou krátkou palnou zbraň, jež měla nahradit revolvery Adams, byly následující:
použití výkonného náboje spolu s možností hromadného vyhazování nábojnic.

To byl do značné míry problém. Tehdy nejrozšířenější systém hromadného vyhazovaní nábojnic byl tzv. zlamovací (dnes nejrozšířenější řešení s bočně výklopným válcem realizovala forma Colt až v roce 1889). Tento mechanismus umožnil rozpojení rámu a sklopení hlavně i s válcem dolů, což hvězdicovému vyhazovači umožnilo vyhodit všechny nábojnice naráz. Bohužel byl tento systém křehký a velmi špatně se vyrovnával s výkonnými náboji.

Americký vynálezce Owen Jones proto zvolil ojedinělé konstrukční řešení, které si nechal v Británii patentovat roku 1878. Jeho revolver se pak začal vyrábět ve státní zbrojovce v Enfieldu jako Enfield Mark I ráže .476 Eley. Hlaveň se, po rozpojení odpruženého záchytu před kohoutem, u této zbraně sice sklopila dolů na kloubu , avšak válec se pouze posunul vpřed po své ose do prostoru, tvořeného nevzhledným vyboulením v přední spodní části rámu. Vystřelené nábojnice byly přidrženy na místě hvězdicovým vyhazovačem spojeným s opěrnou deskou. Tím byly při dopředném pohybu válce všechny současně vytaženy z komor. Nabíjení revolveru se potom provádělo po opětovném zaklopení hlavně do původní polohy prostřednictvím nabíjecí klapky na pravé straně rámu.

Revolvery Enfield Mk I byly do výzbroje britské armády zavedeny v roce 1880. O dva roky později se objevila vylepšená verze Mk. II, kde hlavním rozdílem bylo zapracování pojistného mechanismu do spoušťového ústrojí, zabraňujícího jeho činnosti při otevřené nabíjecí klapce.

Ani revolvery Enfield si však nezískali valnou oblibu britských důstojníků a roku 1887 byly ve službě vystřídány revolvery Webley.

Zobrazit podrobnosti