Yokosuka H7Y1

Historie:
Technické specifikace 12-Shi vydané námořním letectvem v roce 1937, vyjádřily technické požadavky také na třímotorový nebo čtyřmotorový létající člun s velmi dlouhým doletem, požadován byl dolet 9 250 km a možnost zavěšení až 1 600 kg pum. Takový dolet měl umožnit provádět hlídkové lety až nad kotviště v Pearl Harboru, bez nutnosti doplnění paliva na moři.
Prací se ujal konstruktér Jun Okamura v Yokosuckém námořním arsenálu. V té době byl z hlediska dlouhého doletu velmi zajímavým letounem německý Dornier Do 26, byl to čtyřmotorový letoun, motory Junkers Jumo-205C byly namontovány tandemově, což byla Dornierova specialita. Dlouhý dolet byl umožněn malou spotřebou paliva vznětových motorů, ty byly v Německu ihned objednány. Vznikající letoun byl označen jako "Speciální létající člun 12-Shi" H7Y1. Velký důraz byl kladen na aerodynamickou čistotu a co možno nejnižší vlastní hmotnost letadla. Odlehčení konstrukce se dostalo až za hranici nutné pevnosti draku, obětována byla také rychlost a obranná výzbroj, vše bylo podřízeno doletu. Celý projekt byl velmi přísně utajován.
První prototyp vzlétl v roce 1939 a již v průběhu prvních letů se potvrdily obavy z příliš odlehčené konstrukce, na křídlech se objevily deformace, letoun trpěl silnými vibracemi trupu a křídel, mnoho problémů působily i nevyzrálé motory, které navíc měly malý výkon pro start létajícího člunu o hmotnosti 18 000 kg. Díky odlehčení konstrukce se muselo námořnictvo smířit také se skutečností, že letoun není schopen torpédového útoku. Konstrukční tým se snažil napravit co se dalo, ale letoun zůstal i nadále příliš křehký a tak se nakonec námořnictvo rozhodlo dne 15.6.1940 celý program ukončit. Pravdou je, že právě nemožnost průzkumu nad Pearlem se později Japonsku těžce nevyplatila, létající čluny H8K2 Emily musely doplnit palivo z ponorek, jinak se nad Pearl nedostaly.

Na serveru http://www.daveswarbirds.com/Nippon/aircraft/Tillie.htm jsem objevil jeden obrázek, který by měl představovat H7Y1. Podle mého názoru se jedná o čistou fantazii autora. Obrázek sem dávám jen jako nepotvrzenou zajímavost.

Japonsko získalo několik šestiválcových motorů Junkers Jumo 205C. Teto letecký motor byl zajímavý z hlediska zapálení paliva - byl to motor vznětový a ještě to byl motor dvoudobý. Vcelku se jednalo o ne zcela vydařenou konstrukci motoru, ale velice zajímavou. Motor byl přeplňovený mechanickým kompresorem a jeho extrémní výška je dána jeho další konstrukční zajímavostí - je to motor s protiběžnými písty! To znamená, že v jednom válci se pohybují dva písty. Z německých letadel je používal výškový Junkers Ju-86. Přikládám dva obrázky tohoto motoru.

Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
http://www.enginehistory.org/Diesels/CH4.pdf
http://www.dundee.ac.uk/museum/mecheng/3001.htm
archiv autora

Zobrazit podrobnosti