7. výsadkový pluk - Holešov (1961 - 1969)
VÚ 7374

Ke zřízení 7. výsadkového pluku ZU v Holešově došlo oficiálně dnem 1. 9. 1961, v jeho velení se vystřídali pplk. Miroslav Šedina a pplk. Vladimír Košan. Jeho příslušníci měli za úkol vdobě války provádět v osmi- až desetičlenných skupinách průzkumné a diverzní akce v pásmu 300 až 400 kilometrů od československých hranic. K hlavním úkolům jednotky patřilo ochromení systému velení a ztížení komunikačních podmínek protivníka, jeho hlavní poslání však spočívalo ve vyhledávání a likvidaci prostředků jaderného napadení.

Jednalo se o útvar nacházející se v přímé podřízenosti Zpravodajské správy GŠ ČSLA. Základem pro jeho vytvoření se stal 22. výsadkový průzkumný prapor, tvořící do té doby součást 22. výsadkové brigády. Zmíněný prapor byl zřízen 1. 10. 1959 na základě dosavadní brigádní průzkumné roty. V době svého vzniku se prapor nacházel v posádce Sabinov, ale při redislokaci brigády provedené na sklonku léta 1960 se jeho novým působištěm stal Holešov.

Do složení 22. výsadkového průzkumného praporu kromě zabezpečovacích jednotek náležely tři výsadkové průzkumné roty a jedna rádiová rota. Celkově útvar čítal necelých 300 osob. Jádro 7. výsadkového pluku ZU tvořily dva průzkumné prapory. Každý z nich se skládal ze tří průzkumných rot a jedné rádiové roty. Do složení útvaru dále náležely automobilní rota, hospodářská četa, balonová četa (od roku 1962 družstvo) a ošetřovna. Souhrnné počty osob útvaru činily při jeho zřízení téměř 600 osob. Později, v důsledku navýšení počtu čet v průzkumných rotách ze dvou na tři, přesáhly 700 plánovaných funkčních míst. Příslušníci pluku disponovali pouze lehkou výzbrojí zastoupenou pistolemi, samopaly (mj. samopal vz. 61 Škorpión byl vyvinut pro tento pluk) a pancéřovkami. Vybavení doplňovalo značné množství radiostanic a několik desítek automobilů. Ke zrušení útvaru došlo dnem 30. 8. 1969. Na základě zrušeného pluku vznikl 4. výsadkový prapor zvláštního určení, který byl dislokován v posádce Prostějov a podléhal 22. výsadkovému pluku.

Reflex - http://www.reflex.cz/Clanek13848.html
SME - http://www.sme.sk/clanok-2347794.html

grupíku, je vhodné používat celé názvy útvarů - 7. výsadkový pluk, vzhledem k tomu, že byl přímo podřízeným útvarem ZS GŠ byl označován jako 7. vp ZU tedy 7. výsadkový pluk zvláštního určení.
Podobně tomu bylo (myslím označení ZU) u několika dalších útvarů - třeba u radiotechnického uzlu apod, tyto útvary byly nejen ZU, navíc měly všechny "šťastnou sedmičku" - mám dojem, že to vycházelo z tehdejšího OOB ČSLA.

Palíku,

bohužel tě zklamu - oficiální název útvaru byl pouze "7. výsadkový pluk" a od svého vzniku až do zániku byl bezprostředně podřízen Zpravodajské správě GŠ ČSLA. Archivní fond útvaru se můžeš prostudovat ve Vojenském ústředním archivu v Praze.

To g.d.:
Omlouvám se za oslovení, které Vás očividně popudilo , nicméně nebylo myšleno nijak pejorativně.
Pokusme se tedy diskutovaný problém formulovat jako otázku:
Byl 7. výsadkový pluk, vzhledem k předurčení a „metodám a formám“ předpokládané či plánované činnosti minimálně po určitou dobu a v některých (oficiálních tehdejších i pozdějších) dokumentech označován jako 7.vp ZU – zvláštního určení (či SU – speciálního určení, jak jsem vcelku nedávno v jednom z dokumnetů nalezl)?
Odpověď zní ANO, takto byl označován a to přímo zkratkou v oficiálních služebních dokumentech a nejen v dokumentech veřejně přístupných…
Tomu také (myslím tím logice věci, bez ohledu na to, že „tam kde končí lidská blbost, začíná vojenská logika“) odpovídá pozdější „reformování zdravého jádra“ respektive zbytku útvaru ve 4.vpr SU v sestavě 22.vb (Prostějov).
Mimochodem, pozdější osudy tohoto 4.vpr ZU v sestavě 22.vb jsou také neméně zajímavé…, mám tím na mysli např. „pověstné“ (rozumějme v úrovni pověstí šířené) informace o uložení uniforem a zbraní západního původu v mobilizačních (NZ) skladech útvaru… K tomu uvedu jen to, že jsem se s částí tohoto materiálu setkal a osobně měl možnost jej „více než osahat“ a vyzkoušet (i na střelnici), přitom přiznávám, že k tomu došlo o mnoho let později.
Ještě jednou jsem pročítal články v Koktejlu, Reflexu a Sme.sk, na které odkazujete … a narazil jsem na věc, která mne minimálně poněkud zaráží.

V jednom z článků (tuším, že v Reflexu) je konstatováno „odborníkem“, že útvar (7.vp) byl vybaven nejen samopaly Sa vz.61, ale také pancéřovkami RPG-7 československé výroby, které byly vyvinuty speciálně pro tento pluk.
Pokud se nemýlím, tak RPG-7 je zbraň sovětské výroby a pochybuji, že by byla její výroba na území tehdejší ČSSR zavedena (byť jen v rámci licence) – za dobu mé vojenské služby jsem totiž nenarazil na tuto zbraň, v naší zemi vyrobenou.
Další konstatování, které je z mého pohledu více než „poněkud zavádějící“, je výrok o možnosti vedení palby z této zbraně ze stanoviště v místnosti. Na rozdíl od obsahu zmiňovaného článku (který cituje vzpomínky pamětníka) nespočívá ohrožení střelce z RPG-7 v takovém případě „spálením poloviny kyslíku“, ale jeho velmi pravděpodobným poraněním „odraženými“ horkými až žhavými výtokovými plyny a drobnými zbytky výmetné náplně.
Pokud se nemýlím, tak v té době jedinou protitankovou zbraní této kategorie, kterou bylo možno z místnosti odpálit, byla úpancéřovka Panzerfaust 4 německé výroby, u které byl jako „protiváha“ vystřeleného projektilu využit svazek vláken (nevzpomenu si již, z jakého materiálu), která se ihned po opuštění výtokové trysky rozptýlila (a eliminovala nejen tok horkých plynů/spalin z výstřelu, ale také do jisté míry demaskující světelný efekt).
Další ze „vzpomínek pamětníků“, která konstatuje, že (příslušníci pluku) …“zadání se dozvídali až před nástupem do letadla“ , svědčí o totální nekompetentnosti „pamětníka“, protože to už hraničí s výplody autora scénářů série filmů Rambo 1 až 99 – takhle se zachovat k vojákovi totiž považuji za něco hraničící s trestným činem a to na základě vlastních zkušeností z výcviku a přípravy průzkumných orgánů před zasazením k plnění úkolu v hloubce sestavy…

Tak, jak je to popisováno v článku, se to prostě nedělalo a doufám, že ani nedělá a dělat nebude…

Pokud se týče hořkého konce 7.vp jako samostatného útvaru, skutečně jsem přesvědčen o tom, že v poslední fázi své existence byl z podřízenosti tehdejší ZS GŠ (článek hovoří o Zpravodajské správě MO, což je další „nonsense“) převeden do podřízenosti Velitelství ZVO, o čemž kromě vzpomínek účastníků hovoří i některé dokumenty o kontrolní činnosti příslušníků ZS ZVO u předmětného útvaru.

Mimochodem, pokud se týče válečného určení 7.vp, ten měl být v případě branné pohotovosti státu (rozumějme mobilizace) převeden z podřízenosti ZS GŠ do podřízenosti ZS ZVO stejně tak, jak tomu mělo být u agenturní složky ZS GŠ včetně jejích sil a prostředků (a tedy i agenturních sítí na území ČR i v zahraničí.)… velitelství ZVO se ve válečné organizaci ČSLA a Varšavské smlouvy stával velitelstvím "Československého frontu"...
Tím samozřejmě nezpochybňuji skutečnost a konstatování gruppe.drei, že "mírově" byl 7.vp přímo podřízeným útvarem ZS GŠ.

Zobrazit podrobnosti