Vultee XP-54 - historie letounu:

Vultee XP-54 vznikl podobně jako Curtiss XP-55 a Northrop XP-56 na základě technických specifikací R40C ministerstva obrany vydaných 27. listopadu 1939. Těmito specifikacemi bylo několik leteckých továren vyzváno, aby předložily své projekty stíhacích letadel, které by využily nově vyvíjený čtyřiadvacetiválcový motor Pratt & Whitney X-1800. Nový motor sliboval výkon až 2 000 koní a podle svých tvůrců měr další výkonový potenciál. V prosinci (18.12.1939) byly zveřejněny změny, na základě kterých byli návrháři a konstruktéři vyzváni k použití neobvyklých řešení, nových technologií nebo k navržení letadel s neobvyklým uspořádáním (v praxi to znamenalo, že konstruktéry nikdo nebude omezovat v jejich tvůrčí fantazii). Brzy na to přihlásilo celkem třináct továren dvacet pět studií a v devíti z těchto studí bylo počítáno s motorem v tlačné konfiguraci.

15. května 1940 se konalo vyhlášení vítězů této soutěže. Továrna Vultee získala nejvíce bodů ze všech projektů a studií a její projekt označený pracovně V-84 byl prohlášen za vítěze soutěže. Projekt se kterým šla společnost Vultee do soutěže představoval stíhací letoun pro nízké a střední výšky. Celý projekt ale musel být přepracován, aby vyhověl novým požadavkům armádního letectva, v září 1940 letectvo zásadně změnilo určení na stíhací letoun pro velké výšky a tak recipročně bylo nutno do letadla umístnit dva turbokompresory, přetlakovou kabinu s pancéřovou ochranou pilota a účinné ochranné obaly palivových nádrží, tím se ovšem značně změnila i vypočtená hmotnost z původních 5 300 kg na 8 170 kg. Taková změna nutně znamenala zdržení ve vývoji, další zdržení přinesl motor Pratt & Whitney X-1800. Tento motor nebyl a ani nemohl být do XP-54 nikdy namontován, továrna Pratt & Whitney v druhé polovině roku 1940 zastavila jeho vývoj a své úsilí zaměřila na dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800. Všichni tři výrobci, kteří stavěli prototypy stíhaček na základě této soutěže, se touto skutečností vyrovnali zcela odlišně.

Konstrukční tým společnosti Vultee nahradil původně uvažovaný motor za jiný, také právě vyvinutý motor Lycoming XH-2470-1, od kterého se očekával výkon až 2 300 koní. Motorářská továrna Lycoming však přecenila své síly, když se od výroby malých motorů pustila do výroby té nejvýkonnější třídy, prostě motor XH-2470 nedokázala doladit a dotáhnout jeho vývoj až do použitelného stavu. Výkon se pohyboval v nejlepším případě okolo 1 850 koní a to bylo na tak velký a těžký letoun, jakým XP-54 byl, žalostně málo.

Podle podmínek soutěže musela být nejdříve postavena zmenšená maketa letounu, která byly následně ofukována v aerodynamickém tunelu. Tyto zkoušky dopadly dobře a továrna byla 8. ledna 1941 vyzvána aby přikročila ke stavbě prototypu, zároveň bylo přiděleno označení XP-54. Druhý prototyp byl doobjednán 17. března 1942.

Stavba samotná potom pokračovala poměrně rychle, první prototyp byl dokončen počátkem ledna 1943 a 15. ledna poprvé vzlétl k letu dlouhému 31 minut. Letoun se choval dobře a tak dalším zkouškám nic nebránilo.

Nyní se seznámíme s konstrukcí tohoto jistě zajímavého letounu. Jednalo se o celokovový dolnoplošník s příďovým podvozkem, křídlo bylo lomené do tvaru písmene W, z křídel vycházely dva trupové nosníky, které nesly ocasní plochy, mezi oběma nosníky byla poměrně velká tlačná vrtule. Podvozek byl vysoký, protože jeho výška musela zajistit, že se při vzletu velká vrtule (průměr 4 100 mm) nedostane do kontaktu se zemí. Samotné letadlo bylo zajímavé některými konstrukčními celky. Jednak to byla velmi dlouhá příď, ve které byly uloženy dva kanóny Oldsmobile T-9, později nahrazené typem T-12 a nakonec ještě typem T-13 (všechny ráže 37 mm) a dva kulomety Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm včetně zásoby munice. Příď byla zajímavá tím, že se mohla vychylovat nahoru a dolu v intervalu 9°, to mělo spolu se speciálním zaměřovačem pilotovi usnadnit zaměření zbraní.
Další technickou lahůdkou byl způsob, jakým se do tohoto vysokého letounu nastupovalo. Celé sedadlo sjelo po kolejničkách dolu, zde pilot mohl pohodlně nasednout a po upoutání pohodlně vyjel se sedadlem až do kabiny. Kabina byla přetlaková, jak se na výškovou stíhačku slušelo. Tento systém měl také zajistit pilotovi bezpečné nouzové opuštění kabiny, kolejnice jej měly spolehlivě dostat z dosahu vrtule. Řešení to bylo zajímavé, pohodlné, ale také dosti těžké.
Ještě se zmíním o chladičích kapaliny a oleje, ty byly umístněny v centroplánu křídel a vztlakové klapky sloužily zároveň jako klapky regulační.

Zkušební lety probíhaly dobře, snad jediná závada se projevila na vrtuli Curtiss, tato vrtule byla později nahrazena vrtulí Hamilton-Standard. Velkým zklamáním byla rychlost letounu, konstruktéři propočítali, že maximální rychlost bude až 800 km/h, tento předpoklad potvrdily i testy v aerodynamickém tunelu. Skutečnost byla o více než 180 km/h horší, na vině byl výkon motoru Lycoming a také nižší účinnost vrtule v tlačné konfiguraci. Celkem první prototyp nalétal 63 hodin. Mezitím, od 24. května 1944, se do zkoušek v omezené míře zapojil i druhý prototyp. Od prvního prototypu jej poznáme podle nenatřeného trupu. Dalším rozdílem byla instalace jediného turbodmychadla General Electric, první prototyp měl turbodmychadla dvě. Druhý prototyp provedl pouze dva zkušební lety, potom byl celý projekt zrušen, největší zásluhu na tom měl dlouhý vývoj letounu samotného a především nedotažený vývoj motoru, v době zrušení nebyl ještě vývoj ukončen a letectvo již ztratilo zájem. Letouny tak skončily koncem roku 1943 odstavené bez motorů. Daňové poplatníky přišel tento projekt na 1,5 milionu dolarů.
Nějakou dobu bylo uvažováno o náhradě motorů Lycoming za mohutné a vysokovýkonné motory Allison V-3420, ale armádní letectvo již nemělo zájem. V roce 1944 se ještě nějaký čas uvažovalo o obnovení. Z letounů by se měly stát dvoumotorové stroje, do gondol měly být instalovány dvouhvězdicové motory Wright R-2160, jednalo se však pouze o nerealizované úvahy, ale armádní letectvo pro tyto letouny vyhradilo označení P-68.

XP-54 byl posledním projektem a letounem továrny Vultee, v červnu 1943 došlo ke sloučení s továrnou Consolidated a název obou továren byl Consolidated Vultee Aircraft Corporation.

Použité prameny:
Gerald H. Balzer, American Secret Pusher Fighters of WWII: XP-54, XP-55, and XP-56,, Specialty Pr Pub & Wholesalers, 2008, ISBN: 1580071252
L+K 17/1984, Letadla 39-45, Václav Němeček
http://www.warbirdsresourcegroup.org/URG/xp54.html
http://www.joebaugher.com/usaf_fighters/p54.html
http://www.airwar.ru/enc/fww2/p54.html
archiv autora

Trojpohledový náčrtek XP-54 a barevné schéma - pohled z boku

Fotografie prvního prototypu.
Zdroj: http://www.airwar.ru/enc/fww2/p54.html

Fotografie druhého prototypu
Zdroj: http://www.airwar.ru/enc/fww2/p54.html

Zobrazit podrobnosti