Na poměrně úspěšný malosériový typ T-2 navázal konstruktér B. D. Thomas obdobným typem D-2, který byl také dvoumístným celodřevěným dvouplošníkem a který byl zalétnut Frankem Burnsidem na jaře 1915. byl poháněn mnohem výkonnějším motorem Sturtevant, se kterým dosáhl neoficiálního rychlostního rekordu 156,75 km/h a vystoupal do 1371 m za deset minut. V červenci 1915 byly objednány dva D-2, vybavené dvěma plováky a třetím pomocným na ocase, americkým námořnictvem pod označením HS a s BuNo AH-20/21, později A-57/58. Prototyp HS (snad upravený prototyp D-2) poprvé vzlétl na konci léta v Renwick Parku na jezeře Cayuga, ale bylo zjištěno, že zvětšený odpor letadla vytvořený plováky zvyšuje nároky na chladící systém motoru. To a několik tvrdých přistání nakonec vedlo na začátku zimy k nehodě, při které bylo letadlo zničeno.
Oba stroje pro námořnictvo byly potom upraveny zástavbou bočních chladičů a upravením horního křídla, které mělo větší křidélka a o 3,5 m větší rozpětí, a křidélka z dolních ploch byla odstraněna. Ocasní plovák, dosud připojený přímo k trupu, byl nyní umístěn pomocí vzpěr níž. AH-20 bylna konci února 1916 dopraven do Pensacoly s motorem Sturtevant a po testech 30. března převzat. Druhý měl motor Thomas 8 a převzat byl 18. června. Oba sloužily až do listopadu k výcviku, potom byly předány k testům bezdrátové telegrafie a v červnu 1917 vyřazeny.
Pro armádní letectvo vznikly v roce 1915 dva odvozené prototypy, označené jako D-5, které měly zvětšené rozpětí horního křídla a kolový podvozek. Tyto stroje se v roce 1916 dostaly k 1 letecké eskadroně a byly pravděpodobně nasazeny jako průzkumné během trestné výpravy proti Pancho Villovi.

Zobrazit podrobnosti