Garros, Roland

     
Příjmení:
Surname:
Garros Garros
Jméno:
Given Name:
Eugène Adrien Roland Georges Eugène Adrien Roland Georges
Jméno v originále:
Original Name:
Eugène Adrien Roland Georges Garros
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
poručík Lieutenant
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
06.10.1888 Saint–Denis Reunion /
06.10.1888 Saint–Denis Reunion /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
05.10.1918 Vouziers /
05.10.1918 Vouziers /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- -
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
mnohonásobný vítěz předválečných aviatických závodů
první stíhací eso světa
Ve dvacátých letech byly po Rolandu Garrosovi na jeho počest pojmenované tenisové kurty v Paříži, na nichž se hraje prestižní turnaj French Open. Na rodném Reunionu je to zase letiště, jenž nese jméno prvního stíhacího pilota světa.
-
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
L+K 18/90
HPM 7/95
Václav Němeček: Vojenská letadla 1, nakl. Naše vojsko, Praha 1977, 28-050-77
www.air-racing-history.com
en.wikipedia.org
www.airracinghistory.freeola.com
www.fiddlersgreen.net
warandgamemsw.devhub.com
www.greatwar.co.uk
aces.safarikovi.org
URL : https://www.valka.cz/Garros-Roland-t9107#580389 Verze : 0
     
Příjmení:
Surname:
Garros Garros
Jméno:
Given Name:
Eugène Adrien Roland Georges Eugène Adrien Roland Georges
Jméno v originále:
Original Name:
Eugène Adrien Roland Georges Garros
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
04.06.1918-12.08.1918 škola letecké střelby, Cazaux
04.06.1918-12.08.1918 aerial shooting school, Cazaux
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.1918 poručík
DD.MM.1918 Lieutenant
Průběh vojenské služby:
Military Career:
02.08.1914-03.02.1915 Escadrille MS 23 (pilot)
03.02.1915-18.04.1915 Escadrille MS 26 (pilot)
18.04.1915-14.02.1918 válečný zajatec
23.08.1918-05.10.1918 Escadrille SPA 26 (pilot)
02.08.1914-03.02.1915 Escadrille MS 23 (pilot)
03.02.1915-18.04.1915 Escadrille MS 26 (pilot)
18.04.1915-14.02.1918 prisoner of war
23.08.1918-05.10.1918 Escadrille SPA 26 (pilot)
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
L+K 18/90
HPM 7/95
Václav Němeček: Vojenská letadla 1, nakl. Naše vojsko, Praha 1977, 28-050-77
www.air-racing-history.com
en.wikipedia.org
www.airracinghistory.freeola.com
www.fiddlersgreen.net
warandgamemsw.devhub.com
www.greatwar.co.uk
aces.safarikovi.org
albindenis.free.fr
URL : https://www.valka.cz/Garros-Roland-t9107#580390 Verze : 1
Roland Garros (1882-1918)


Roland Garros se narodil 6. října 1888 v Saint–Denis na Reunionu (ostrov patřící Francii poblíž Madagaskaru). V mládí toužil stát se hudebníkem, studoval hru na klavír. Záhy mu však učarovaly „létající aparáty“ a v roce 1909 zasvětil svůj život létání.


Velmi brzy se stal známým sportovním pilotem. V roce 1911 zvítězil v závodě Paříž–Madrid a obsadil druhé místo v závodech Paříž–Řím a Paříž–Londýn–Paříž. Téhož roku se stal zalétávačem a zkušebním pilotem firmy Morane–Saulnier. Byl také pilotem předváděcím, demonstroval výrobky firmy Morane-Saulnier v USA, v Německu a dalších zemích. V prosinci 1912 na mezinárodním leteckém mítinku Garros ustanovil nový světový rekord, když vystoupal do výšky 6000 m. Nejvíce se proslavil svým přeletem Středozemního moře v roce 1913. Překonal tuto vodní plochu v letadle jako první člověk v historii a jeho 725 km dlouhý let z jižní Francie do Tuniska trval 7 hodin a 53 minut. Těsně před válkou zvítězil na leteckém závodě v Monaku.


3. srpna 1914 byl Roland Garros v Německu na aviatické exhibici. Večer odjel do města, kde zjistil, že mezi Francií a Německem právě vypukla válka. Jakožto francouzský občan měl být okamžitě zatčen a internován, naštěstí však na něj Němci v rozčilení z vyhlášení války zapomněli. Garros se ihned vrátil na letiště a s úlevou zjistil, že není hlídán ani jeho letoun. Za pomoci několika německých přátel na letišti se mu podařilo již za tmy odstartovat a v noci odletěl zpět do Francie. Jednalo se o zcela ojedinělý výkon, neboť v té době nebylo mnoho letců schopných létat v noci. Cestou přelétával nad postupujícími německými vojsky, takže doma neprodleně informoval zpravodajskou službu o jejich síle a rozmístění.


Ihned po návratu se Garros přihlásil do francouzských leteckých sil. Byl zařazen k průzkumné escadrille MS.23 a brzy pochopil, jak je vzdušný průzkum cenný. Proto se všemi silami pokoušel přijít na způsob, jak s nepřátelskými průzkumnými letouny bojovat.


Nebyl ostatně sám, poměrně rychle začali letci na obou stranách fronty řešit stejný problém. Záhy začali pozorovatelé ve dvoumístných průzkumných letounech sebou nosit pušky a později i kulomety.


Zkušenosti získané v prvních vzdušných bojích však jasně ukázaly, že použití vlastních průzkumných strojů k zachycení a zničení průzkumných letounů protivníka je nedostačující. Začínala se rýsovat potřeba letounu určeného výhradně k ničení nepřátelských letadel ve vzduchu.


Bylo zřejmé, že stíhací letoun musí mít zcela osobité vlastnosti. Především musí být rychlejší, musí lépe a rychleji stoupat a musí být schopen operovat ve větších výškách. V neposlední řadě musí být silně ozbrojen a mít velmi dobré manévrovací schopnosti. Z těchto podmínek jasně vyplynula nutnost vysoce výkonného motoru a malé hmotnosti celého stroje. Dosažení požadované malé hmotnosti bylo velmi jednoduché. Řešením se stala jednomístná konstrukce. Velký problém ale představovala výzbroj. Ukázalo se, že pilot nemůže ovládat letoun a zároveň obsluhovat pohyblivý kulomet, jako na průzkumných strojích.


Nejvýhodnějším řešením se jevilo umístění zbraně pevně v ose letounu, takže pilot by mířil na cíl celým letounem. Konstruktéři však stanuli před dalším problémem a tím byla zástavba zbraně do letounu. Jako nejvhodnější možnost se jevilo umístění kulometu na trup před pilota. Přinášelo totiž spoustu výhod. Jednak pilot mohl velmi pohodlně mířit, jednak měl kulomet v dosahu, což mu umožňovalo odstranit na něm závadu v případě, že by se zasekl. Takto umístěný kulomet měl však před sebou drobnou (či spíše obrovskou) překážku. A tou byla rotující vrtule. Pokusy jak ji obejít nebyly úspěšné. Vzhledem k tomu, že tehdejší konstrukce křídel byly velmi křehké a kulomety měly velkou hmotnost, bylo nemožné umístit zbraně na křídla tak, aby střílely mimo okruh vrtule. Nezbývalo než přijít na to jak střílet skrz ni.


Myšlenka střelby okruhem vrtule se zrodila již před válkou. Už v roce 1912 si Švýcar Franz Schneider nechal patentovat zařízení ke střelbě dutou hřídelí vrtule a o rok později zařízení umožňující střelbu přímo okruhem vrtule. Princip spočíval v tom, že na hřídeli motoru byla umístěna vačka, ovládající páku s posunovačem, řídící spouštění kulometu. Když se před ústím hlavně objevil list vrtule, vačka pohnula pákou a posunovač zablokoval závěr zbraně. Tomuto vynálezu však nebyla věnována náležitá pozornost. Od jara 1914 prováděl pokusy s podobným zařízením Francouz Raymond Saulnier, jeho snaha však nebyla korunována úspěchem. Letci na frontě zoufale potřebovali jednoduché a zároveň spolehlivé řešení tohoto problému.


Velitel escadrilly MS.23, Capitaine de Vergnette, Garrose z vlastní iniciativy (bezpochyby kvůli jeho pověsti a také díky známostem předválečných pilotů) uvolnil a odeslal jej k Saulnierovi, aby spolu pracovali na zařízení umožňujícím vyzbrojení letadel pevnými kulomety pro střelbu vpřed.


Řešení se nakonec našlo a jmenovalo se deflektor. Šlo v podstatě o ocelové klíny namontované na vrtuli v místě výstřelné dráhy kulometu. Střely, které zasáhly vrtuli byly odraženy stranou. Aby se zmenšila četnost zásahů byly listy vrtule v tomto místě zúženy a pro větší efektivitu byly klíny opatřeny žlábky, odhazujícími kulky do stran. Toto zařízení mělo samozřejmě celou řadu nevýhod. Takto upravená vrtule měla o 8-10% menší účinnost, což se projevilo poklesem rychlosti letounu až o 15 km/h. Nárazy na vrtuli se přenášely hřídelí na motor, který tak velmi trpěl a snižovala se jeho životnost. Také dobrá desetina vypálených střel byla ztracena. Přesto se však jednalo o převratnou novinku, která zásadně změnila dosavadní průběh letecké války. V čí hlavě konkrétně se tento nápad zrodil, dnes již asi nezjistíme. V odborné literatuře se nejčastěji objevují jména Raymond Saulnier, Eugen Gilbert, Roland Garros a jeho mechanik Jules Hue. Který z nich to skutečně byl, není snad až zas tak důležité, faktem zůstává, že počátkem roku 1915 se na francouzském hornoplošníku Morane-Saulnier type L objevily deflektory v kombinaci s pěchotním kulometem Hotchkiss, umístěným pevně na kapotě motoru před pilotem. Toto umístění se ukázalo jako velmi vhodné pro obsluhu a výměnu páskového zásobníku s 24 náboji. Stíhačka byla na světě.


Morane s deflektory lze považovat za první stíhací letoun světa. Deflektory sice byly velmi primitivní, avšak, jak ukázala praxe, také velmi účinné. Údajně již v lednu 1915 sestřelil na takto upraveném Moranu Eugen Gilbert německý Aviatik B.I. Většina historiků však připisuje první vítězství na stíhacím letounu Rolandu Garrosovi nad pozorovacím Albatrosem. Zde však opět prameny rozcházejí v dataci této události. Někde se uvádí 1. května, častěji však 1. dubna 1915. Garros zakrátko dobyl další dvě vítězství a to 15. a 18. dubna. Měl tedy na kontě už tři sestřely a stal se postrachem německého letectva (v literatuře bývá uváděn jako první stíhací eso světa. Některé publikace mu připisují pět vítězství, avšak ta dvě další nejsou schopna doložit. Je ovšem pravda, že i když nedosáhl potřebných pěti sestřelů, tehdy taková kriteria ještě neplatila a navíc v tehdejší době vůbec objevení a dostižení nepřátelského letadla byl pozoruhodný výkon. Rozhodně mu tedy nelze upírat právo na tento titul. Navíc sám pojem „eso“ pochází z Paříže, kde je to výraz pro cokoliv špičkového a Garros byl takto označován i tehdejšími pařížskými novináři).


Bohužel však sám dne 18. dubna 1915 musel nouzově přistát za německými liniemi poté, co byl motor jeho Moranu zasažen poblíž Ingelmünsteru palbou ze země.


Toho dne letěl Garros bombardovat železniční stanici Kortrijk (francouzsky Courtrai) ve Flandrech. Cestou přelétával nízko nad německým transportním vlakem poblíž Ingelmünsteru. Německá Bahnschutzwache (železniční stráž) začala jeho letoun ostřelovat z pušek a jedna kulka zasáhla palivové čerpadlo. Garros musel nouzově přistát.
Německá zpráva o incidentu byla zveřejněna v bulletinu 4. německé armády a jedná se o výpověď Feldwebelleutnanta Schlendstedta, velitele Bahnschutzwache, která Garrose sestřelila:


„V přibližně 7 hodin večer 18. dubna se dvě nepřátelská letadla, letící velmi vysoko, objevila nad územím mezi Sainte-Katherine a Lendelede. Jeden byl zasažen naším protiletadlovým kanónem a zmizel z dohledu ve směru na Menin. Druhý odletěl nad Lendelede v severovýchodním směru. V té chvíli jsme uviděli na jih směřující vlak, blížící se na železniční trati Ingelmunster- Kortrijk. Náhle odlétající letoun přešel do prudkého střemhlavého letu v úhlu přibližně 60 stupňů a klesl z výšky okolo 2000 metrů na asi 40 metrů. Letěl v zatáčce nad vlakem a když začal s křídly téměř svislými znovu stoupat k nebi, svrhnul na vlak bombu. Naštěstí minula cíl a ten nebyl poškozen. Bomba dopadla kolem 40 metrů východně od trati a výbuchem vytvořila kráter asi jeden metr hluboký a dva metry široký. Strojvedoucí zastavil vlak.


Když letoun zaútočil na vlak, vojáci Bahnschutzwache na můj rozkaz zahájili palbu. Stříleli jsme na něj ze vzdálenosti pouhých 100 metrů, když přelétal. Poté co odhodil bombu na vlak, zkoušel uniknout, s vypínajícím motorem znovu nastoupal do přibližně 700 metrů, celou dobu pod palbou našich vojáků. Ale neočekávaně se letoun začal kolébat sem a tam po nebi, motor ztichl a pilot začal klouzavým letem klesat směrem na Hulste.


Okamžitě jsem sedl na své kolo a hnal jsem se za letadlem spolu s několika vojáky mé jednotky, kteří mě doprovázeli pěšky. Jakmile letoun přistál, pilot jej zapálil a utekl do statku v Hulstu. Byl jsem první na místě u hořícího letadla. Někteří další se zanedlouho přidali ke mně a mým mužům, včetně několika dragounů z Württembergské jezdecké brigády, kteří po letci pátrali v Hulstu.“

Další zprávu o zajetí Rolanda Garrose podal jeden z důstojníků Württembergské kavalérie:


„Když jsem jel se dvěma dalšími dragouny podél příkopu, jeden z nich náhle vykřikl ´Támhle je!´, já otočil koně zpět a razil si cestu k němu a viděl, že již tasil šavli. Když pilot viděl mě a třetího dragouna blížícího se s puškou, rychle vstal. Spatřiv pilota vrazit ruce do kapes, jsem několikrát zvolal 'Levez les bras!' a 'Hands up!', než to udělal. Ale když jsem zkontrolovali jeho kapsy, našli jsme jen nějaké mince a pár kusů papíru.


Z jedné i druhé strany jsme ho popadli za zápěstí a vedli jsme jej pryč. Byl to dobře vypadající tmavovlasý Francouz, s vysokým bílým čelem, lehce zahnutým nosem a malým černým vousem. Se stisknutými rty se na nás ohromeně díval rozšířenýma očima. Nicméně zůstal klidný. Byl z pravé strany pokrytý bahnem; chtěl se schovat v příkopu a ukryl se před námi mezi trsy trávy. Dragoun, který ho spatřil, viděl pohyb trávy v příkopu a kus modré uniformy.


Pilot měl kabát z modré látky s tuhým límcem, na něm dvě mosazná křídla. Na hrudi nesl rudou stužku vyznamenání. Byl prostovlasý a jeho černé vlasy byly přilepeny na čele směsicí potu a krve. Neviděli jsme žádné zřejmé zranění. Zřejmě se poškrábal, když lezl skrz trnitý živý plot, kde jsme ho chytili.


Dragoun, který pilota zajal, byl pochválen v rozkaze velitele divize; dragoun koneckonců zajal francouzského nejlepšího a nejsmělejšího leteckého důstojníka jménem Roland Garros.“



Ihned, jakmile nezraněný Garros opustil svůj letoun, padl tedy do zajetí.
Jeho letoun byl ukořistěn téměř neporušen. To mělo pro spojenecké piloty hrozné důsledky, protože právě Garrosův Morane inspiroval A. Fokkera k vývoji jeho stíhacích letounů řady E, které později sestřelily přes 1000 spojeneckých letadel.


Garrosovy osudy však v zajetí zdaleka nekončí, neboť ony tři roky, které v zajateckém táboře prožívá, vyplňuje takřka pravidelně dramatickými pokusy o útěk. Ten poslední se mu konečně daří dotáhnout do konce 15. dubna 1918. Po návratu do Francie je povýšen na poručíka a stává se důstojníkem Čestné legie. Poté se vrací na frontu k escadrille SPA.26, v jejíchž barvách si 2. října připisuje další vítězství. (Je však třeba poznamenat, že šlo patrně o vítězství pouze pravděpodobné - t.j. vítězství bylo dosvědčeno, nikoliv však předepsaným počtem svědků - neboť v celkovém součtu jsou mu připisována tři jistá vítězství a tři pravděpodobná.)


Pátého října 1918, pouhý den před jeho třicátými narozeninami, hlídkoval Garros nad frontou se svým číslem. Náhle se od něj odpojil a začal se rychle vzdalovat. Jeho wingman nebyl z nějakého důvodu schopen ho následovat a tak jen mohl pozorovat, jak se Garrosův letoun v dálce náhle roztrhl v plamenech a zřítil se k zemi nedaleko Vouziers v severovýchodní Francii, asi 50 km od belgické hranice.


Jeho hrob zakrátko objevili francouzští vojáci proniknuvší do města. Byl v rohu městského hřbitova.


Ve dvacátých letech byly po Rolandu Garrosovi na jeho počest pojmenované tenisové kurty v Paříži, na nichž se hraje prestižní turnaj French Open. Na rodném Reunionu je to zase letiště, jenž nese jméno prvního stíhacího pilota světa.


Mnohonásobný vítěz předválečných aviatických závodů a první stíhací eso světa umírá v boji pět týdnů před podepsáním příměří.


Zdroje:

L+K 18/90
HPM 7/95
Václav Němeček: Vojenská letadla 1, nakl. Naše vojsko, Praha 1977, 28-050-77
http://www.air-racing-history.com/PILOTS/Roland%20Garros.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Roland_Garros_(aviator)
http://www.airracinghistory.freeola.com/PILOTS/Roland%20Garros.htm
https://www.fiddlersgreen.net/models/Aircraft/MoraneSaulnier-Bullet.html
http://warandgamemsw.devhub.com/blog/465992-roland-garros/
http://www.greatwar.co.uk/westfront/ypsalient/secondypres/prelude/garros.htm
http://aces.safarikovi.org/victories/france-ww1.pdf
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Garros-Roland-t9107#25904 Verze : 0
Tvář prvního stíhacího pilota světa - Roland Garros
URL : https://www.valka.cz/Garros-Roland-t9107#62817 Verze : 0
Na prvním obrázku je vidět spojenckého pilota v kokpitu Morane-Saulnier N při manipulaci s kulometem Hotchkiss. V ruce má nábojový pásek na 24 nábojů, na vrtuli je sice špatně, ale přece vidět klín odražeče v úrovni ústí hlavně.


Je zajímavé, že jako první stíhací letoun světa bývá považován právě MS- N. Garros však prokazatelně létal na MS-L. Legenda vznikla asi proto, že Garros na aviatickém sletu v Aspern u Vídně těsně před válkou (konal se 21.-28.6 1914) na prototypu Morane-Saulnier N zvítězil v rychlostní soutěži a také v disciplíně nejlepší stoupavosti.


Ačkoli tedy bývá Garrosovo jméno spojováno právě s tímto letounem, typ N ve skutečnosti firma Morane-Saulnier vůbec nazamýšlela nabídnout armádě. První letoun typu N (zřejmě prototyp) se nad frontou objevil až v dubnu 1915 po Garrrosově sestřelení. Létal s ním Garrosův přítel Eugen Gilbert, stroj měl na boku nápis "Le Vengeur" (Mstitel, míněn Garrosův) a byl opatřen kulometem Hotchkiss a deflektory, přičemž ty údajně Gilbertovi vyrobil Garrosův mechanik Hue, podle těch, jež byly na Garrosově typu L.


Někdy se však také uvádí, že Garros původně instaloval kulometnou výzbroj s deflektory právě na typ N, avšak stroj byl zničen při havárii během přeletu na frontu a Garros pouze přenesl kulomet a deflektory na standardní typ L, kterým byla jeho jednotka vyzbrojena.


Na druhé fotografii je pro porovnání zachcyen právě Morane-Saulnier L. Ze snímku je krásně patrné, jak vznikla přezdívka "Parasol" (Deštník). Pilot u tohoto hornoplošníku seděl přímo pod křídlem, takže deště se věru nemusel bát Very Happy
URL : https://www.valka.cz/Garros-Roland-t9107#62835 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více