Bishop, William Avery

     
Příjmení:
Surname:
Bishop Bishop
Jméno:
Given Name:
William Avery William Avery
Jméno v originále:
Original Name:
William Avery Bishop
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
letecký maršál Air Marshal
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
08.02.1894 Owen Sound, Ontario /
08.02.1894 Owen Sound, Ontario /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
11.09.1956 Palm Beach, Florida
11.09.1956 Palm Beach, Florida
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
velitel 85. perutě Commander of No. 85 Squadron
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
stíhací eso 1. sv. války (72 vítězství)
nositel Viktoriina kříže
Fighter Ace of WW1 (72 Claims)
Recipient of Victoria Cross
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
http://www.theaerodrome.com/aces/canada/bishop.php
http://en.wikipedia.org/wiki/Billy_Bishop
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#404535 Verze : 0
     
Příjmení:
Surname:
Bishop Bishop
Jméno:
Given Name:
William Avery William Avery
Jméno v originále:
Original Name:
William Avery Bishop
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
http://www.theaerodrome.com/aces/canada/bishop.php
http://en.wikipedia.org/wiki/Billy_Bishop
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#528924 Verze : 1

Úvod




William Avery "Billy" Bishop je považován za nejúspěšnějšího stíhače britského impéria v průběhu 1. světové války. Co do počtu přiznaných vítězství jím také byl. Dnes, s rozvojem historického poznání, jež se snaží rozptýlit mlžný opar legendy, neodbytně vyvstává otázka, zda oprávněně...


Mládí




Narodil se 8. února 1894 v městečku Owen Sound v provincii Ontario v Kanadě jako nejmladší ze tří synů Williama a Margaret Bishopových.


Jako první se narodil Reginald Worth Bishop roku 1884. Svého dalšího staršího bratra Hirama Kilbournea William ani nepoznal, neboť ten zemřel ve věku pěti let v roce 1892, dva roky před Billyho narozením.


Posledním dítětem manželů Bishopových se ještě dva roky po Billym stala dcera Mary Louise.


Billy byl divoký kluk, který ve škole navíc příliš nevynikal, což muselo být pro jeho otce, uznáváného právníka, jisté zklamání.


S bídným prospěchem bylo vyloučeno, aby se dostal na vysokou školu, proto se rozhodl pro vojenskou kariéru a přihlásil se na Královskou vojenskou kolej (obdoba amerického West Pointu).


Přijímací zkoušku složil s "odřenýma ušima" a popravdě spíše díky přímluvě svého staršího bratra Wortha, jenž patřil k nejlépe hodnoceným studentům této koleje v její dosavadní historii. Ředitel školy nicméně o Williamovi prohlásil, že do něj nevkládá přílišné naděje.



Billy Bishop jako kadet Royal Military College
Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org

Měl podle všeho dobrý odhad lidí, neboť Bishop hned v prvním ročníku musel skládat opravné zkoušky v náhradním termínu. V podobném duchu pokračoval i nadále, ke špatnému prospěchu se navíc přidávaly diciplinární prohřešky. Problémy vyvrcholily ve třetím ročníku, kdy byl v květnu 1914 během zkoušek přistižen při opisování. Ihned byl odeslán domů s tím, že během prázdnin bude s největší pravděpodobností ze školy vyloučen.


Jenže v srpnu 1914 vypukla v Evropě válka a Bishop, podobně jako tisíce dalších mladých Kanaďanů, uposlechl volání svého krále daleko za mořem a přihlásil se jako dobrovolník.


V tomto okamžiku se situace změnila. Kadetům, kteří se dobrovolně přihlásili na frontu, ačkoliv ještě neukončili školu, byly propůjčeny důstojnické hodnosti. Bishop, jakožto zručný jezdec na koni a výtečný střelec, byl jmenován poručíkem jezdectva.


Ve válce




Bishop byl původně zařazen k Mississaugaskému jezdeckému pluku, s nímž měl již 1. října 1914 odplout do Evropy. Onemocněl však zápalem plic, a proto odplul až 8. června 1915, jakožto příslušník 7. pluku kanadských jízdních střelců, do Anglie na palubě lodi Caledonia. Loď přirazila k přístavnímu molu v Plymouthu 23. 6. 1915.


Jízdní střelci rozbili svůj tábor v Shorncliffe a zahájili usilovný výcvik. Bishop jím nebyl příliš nadšen, nicméne sotva po měsíci trápení, v červenci 1915 se stala událost, které změnila celý jeho život. Poblíž jejich cvičiště přistálo letadlo a Bishop na tuto chvíli zanechal následující vzpomínku:


"Myslím, že to bylo bláto, které mě přimělo k létání… Podařilo se mi zablátit se až po kolena, když se najednou někde z bouřky vynořil malý letoun.


Přistál váhavě v blízkém poli, jako by se snažil neušpinit svá křídla o tak špinavou krajinu; pak opět vzlétl do čisté šedé mlhy.


Nevím, jak dlouho jsem tam stál a díval se do dálky, ale když jsem se otočil, abych se vrátil přes bláto, byl jsem rozhodnut. Věděl jsem, že pro mě už je ode dneška jen jedno místo - nad mraky na letním slunci."



Bishop si neprodleně podal žádost o přijetí do Královského leteckého sboru - RFC. Bylo mu však řečeno, že na pilotní kurz by musel čekat asi 6 měsíců, kývl proto na nabídku stát se střelcem, neboť tak mohl nastoupit do kurzu dříve.


Palubním střelcem




Bishop byl zařazen do RFC v září 1915 a ihned byl odeslán do kurzu palubních střelců. Po jeho absolvování se stal příslušníkem 21. perutě RFC, která v té době bázovala na letišti Netheravon. V lednu 1916 peruť přelétla do Francie na letiště Boisdinghem.


Bishop létal jako střelec na letounech R.E.7 a B.E.2c. Během své služby však nezažil žádný vzdušný boj. V té době utrpěl zranění kolene, když jeho pilot při přistání havaroval.


Bishop si pak paradoxně zranění sám zhoršil, když v opilosti upadl. Nemá cenu zastírat, že Bishop byl pijan - po celou dobu jeho kariéry byl znám jako "veselý chlapík", schopný zdolat značné množství alkoholu.


Bishop však nikomu nic neřekl, neboť 21. 5. 1916 nastupoval dovolenou a nechtěl si ji nechat zkazit. V Anglii se nicméně bolesti zhoršily natolik, že musel zajít do vojenské nemocnice, kde při celkovém vyšetření lékaři zjistili nejen problémy s kolenem, ale také se srdcem. Bishop byl hospitalizován a jeho návrat do Francie byl prozatím vyloučen.


Pilotem




Po propuštění z nemocnice Bishop dostal rekonvalesčenční dovolenou doma v Kanadě. Do Anglie se vrátil v září 1916 a opět požádal o zařazení do pilotního výcviku. Opět byl odmítnut a zdálo se, že pokud se vrátí do Francie, tak opět jako pozorovatel.


Bishop měl ovšem v rukávu jedno eso, které se nyní rozhodl vynést. Během své rekonvalescence se seznámil s lady St. Helierovou, manželkou londýnského radního, která měla mnoho kontaktů na nejvyšších místech.


Baronka zatahala za ty správné nitky a v říjnu 1916 se Bishop hlásil ve škole vojenského letectva v Oxfordu k zahájení základního výcviku. Zde plně zúročil své zkušenosti ze svého pětiměsíčního nasazení na frontě - vynikal v topografii, navigaci a meteorologii. Snadno složil zkoušky a byl odeslán k pokračovacímu výcviku v Upavonu, kde konečně skutečně začal létat.


Bishop nebyl příliš dobrý pilot. Sám přiznával, že neměl pro létání potřebný cit a nadání. Ačkoli mu tedy pilotáž nešla sama od sebe, vydřel nakonec dobré výsledky a kurz absolvoval. Své křídla získal v listopadu 1916.


Potom byl zařazen do kurzu nočního létání a několik týdnů se účastnil stíhání německých vzducholodí bombardujících v noci Anglii, ale nezaznamenal žádný úspěch. Potom prošel pokročilým kurzem letecké taktiky a vzdušné střelby. Po jeho ukončení byl Bishop odeslán do Francie.


U 60. perutě



Dne 9. března 1917 se hlásil u 60. perutě, vyzbrojené francouzskými Nieuporty 17 s kulomety Lewis na horní nosné ploše. "Šedesátá" měla v té době skvostnou pověst, zejména díky Albertu Ballovi, který byl ale nedávno převelen k 56. peruti.


Bishop byl přidělen k letce "C", jíž velel proslulý "Grid" Caldwell, od něhož začal získávat první zkušenosti.


Nikoho z přítomných důstojníků by však nenapadlo, že o nováčku Bishopovi budou zakrátko říkat, že "zdědil plášť velkého Balla".


Obzvláště, když při návratu ze své první hlídky havaroval při přistání a rozbil letadlo, a to vše navíc před zraky generála Higginse, velitele 3. brigády RFC, jenž právě na letišti 60. perutě vykonával inspekci. Generál okamžitě nařídil odeslat Bishopa zpět do Anglie k pokračovacímu výcviku.


Bishop tedy musel absolvovat dalších 20 hodin sólového létání, než mohl odstartovat na další hlídku.

K té došlo 25.3. 1917 a Bishop při ní zažil svůj první boj. Letěl tehdy jako člen čtyřčlenné hlídky, která se brzy utkala s trojicí německých stíhaček Albatros D.II.
Bishop pronásledoval jednu německou stíhačku až k zemi a sestřelil ji.


Bishop si ale teprve teď uvědomil obtížnost vlastní situace. Při honičce totiž ztratil orientaci a nevěděl, na které straně zákopů se nachází. Navíc se mu zastavil motor, zahlcený olejem z dlouhého klesání. Rychle tedy vybral plochu na nouzové přistání. Po dosednutí spatřil, jak k němu přibíhají nepřátelští vojáci a tak skočil s pistolí v ruce do příkopu, aby se mohl bránit. Naštěstí se ukázalo, že to jsou Britové a tak Bishop nepadl hned při prvním boji do zajetí.


Bishop paradoxně předvedl v obtížném terénu bravurní přistání, jeho Nieuport nebyl takřka poškozen. Bishop strávil noc v zákopech s pěšáky, vyčkal příjezdu technické skupiny, která jeho Nieuport naložila na podvalník a vrátil se na letiště.


Podle Bishopových vzpomínek nikoho nezajímalo, že nezamhouřil v noci oka, a za svůj první sestřel, byl ihned "odměněn" tím, že byl vyslán jako velitel další hlídky nad zákopy. Když skončil maratón hlídek, Bishop padl do postele a spal v kuse 16 hodin.

V následujících dnech absolvoval Bishop ještě několik vzdušných bojů, avšak do konce března získal jen jedno další vítězství.


Bishp sám po jednom neúspěšném souboji poznamenal: "Toho Němce jsem měl zničit, ale špatná střelba mu umožnila uniknout. Po návratu domů jsem toho dne hodinu cvičil na pozemním čtvercovém terči. Od té doby jsem věnoval nácviku střelby co nejvíc času a myslím, že za většinu svých úspěchů vděčím právě té přesnosti, které jsem tím nabyl."
Jako pilot nikdy nepatřil mezi odborníky na akrobacii, avšak zvládl létání z čistě praktického hlediska. Vždycky dokázal manévrovat se svým letadlem tak, aby se dostal do střelecké pozice, což podle něj byl spolu s přesnou střelbou recept na úspěch:


"Chce-li pilot úspěšně bojovat, musí absolutně ovládat své letadlo. Musí si vyvinout cit pro to, kde se letadlo nachází, v jaké poloze a jak letí, takže umí rychle manévrovat, aniž ztratí svého nebo své protivníky z dohledu.


Musí umět provést přemet, položit letadlo na záda a ovládat celou řadu dalších akrobatických prvků - ne že by tyto věci skutečně vážně potřeboval v leteckém boji - ale samotná skutečnost, že to všechno již mnohokrát udělal, mu dává absolutní sebedůvěru a dojde-li k boji nemusí mít obavy, jak bude reagovat jeho stroj.


Může soustředit veškerou svou pozornost na přemožení soupeře, protože leteckou část pak provádí zcela instinktivně. Tato pilotní část je tedy - ačkoliv nejobtížněji zvládnutelná ve výcviku - v boji nejméně důležitá.


Člověk může být perfektním pilotem. Může ovládat letadlo jako nikdo jiný na světě, když se ale pustí do leteckého boje a vždy znovu riskuje svůj život, aby nalétl do správné střelecké pozice a pak nezasáhne, je to všechno k ničemu.


Neschopný sestřelit svého soupeře, musí vždy znovu vsadit do hry svůj život, aby se zbavil protivníka. Proto tedy vidím dobrou střelbu na vzdušný cíl jako nejdůležitější faktor v leteckém boji."


Tento názor s ním sdílelo mnoho velkých es a řada z nich pokládala ostrou zatáčku za nejexotičtější bojový manévr. Richthofen kupříkladu tvrdil, že fungující kulomety jsou v boji důležitější než fungující motor, a že by nikdy neprovedl přemet. Mannock zase prohlásil, že samotným létáním ještě nikdo nikoho nesestřelil.

Na počátku dubna 1917 britská armáda připravovala ofenzívu u Arrasu a součástí těchto příprav bylo i oslepení nepřátelského průzkumu. Dne 7. dubna byl i Bishop vyslán, aby přispěl k tomuto úsilí sestřelením německého pozorovacího balónu, přičemž však musel čelit překvapivému útoku německé stíhačky, kterou dokázal sestřelit rovněž.


Druhého dne, byla to Velikonoční neděle 8. dubna 1917, získal hned tři sestřely a stal se tak esem. Napadl dvousedadlovku chráněnou stíhacím doprovodem a připsal si nejen dvoumístný stroj, ale i dvě stíhačky, jež ho měly chránit.

Úspěchy přinášely i ocenění - do konce dubna měl Bishop na kontě 14 vítězství včetně dvou balónů. 25. dubna, měsíc po svém prvním souboji, byl povýšen do hodnosti kapitána, jmenován velitelem letky "C" 60. perutě a byl vyznamenán Vojenským křížem. Bishopovi stoupla celá ta sláva do hlavy. Dělala mu dobře a rozhodl se zvyšovat své skóre tak rychle, jak jen to půjde. Některé dny si do zápisníku letů zaznamenával i 8 hodin strávených ve vzduchu. Posledního dubnového dne se například zúčastnil rovných deseti vzdušných utkání.


Celkově se ale v dubnu situace pro RFC nevyvíjela nejlépe, i když Britové po těžkých ztrátách pokračovali ve vzdušné ofenzívě.

2. května absolvoval Bishop dvanáct bojových vzletů a celkem se toho dne utkal s 23 letadly nepřítele. Při jednom z těchto letů Bishop napadl tři německá pozorovací letadla, jež létala podél fronty a řídila dělostřeleckou palbu, chráněna stíhacím doprovodem. Dvě sestřelil, ačkoliv vzápětí byl napaden čtyřmi stroji doprovodu. Nicméně se mu podařilo v pořádku se vrátit domů. Za tento souboj byl vyznamenán Řádem za vynikající službu, který byl obvykle udělován vyšším důstojníkům (od majora výše). Pokud jím byl vyznamenán nižší důstojník, považovalo se to obecně za velkou čest.


Viktoriin kříž




Večer 6. května měl podle knihy The Courage of the Early Morning (Bishopova biografie sepsaná jeho synem Williamem Arthurem Bishopem) údajně 60. peruť navštívit Albert Ball, tehdy největší britské eso. Ball přišel s odvážným plánem - chtěl neutralizovat Richthofenův "cirkus" tím, že některého dne za úsvitu napadne německá letiště kolem Douai (Jasta 11 tehdy bázovala v Roucourt, cca 10 km jihovýchodně od Douai) a pokusit se zničit co nejvíc letadel na zemi. Ball měl údajně Bishopa nejen seznámit se svým plánem, ale též ho požádat, aby se k jeho výpravě připojil.


Zde se sluší poznamenat, že historici tomuto příběhu příliš nevěří. Zaprvé, Ball měl u 56. perutě celou plejádu skvělých pilotů a nemusel oblétávat sousední letky a "žebrat" u nich (notabene si vybrat právě Bishopa, který, ač již získal nějaké sestřely, byl pořád ještě zelenáč se sotva 6 týdny frontového nasazení). Zadruhé, Ball byl podle záznamů 56. perutě večer 6. května na hlídce a vrátil se z ní až ve 20:40 hod.


Buď jak buď, Ball však hned následujícího dne po údajné schůzce sám padl a plán již nerealizoval. Bishop si umínil, že to zkusí sám.

Ráno 2. června se nechal vzbudit už ve tři hodiny, aby vzlétl s prvními slunečními paprsky. (Měl s ním prý letět William Fry, budoucí eso, toho času se 4 sestřely, avšak protože byl indisponován po večerní párty, musel si Bishop vystačit sám.)


Brzy skutečně přelétal chladnou tmou nad ztichlými zákopy. Na nepřátelské straně linií však zcela ztratil orientaci. Když konečně po dlouhém bloudění rozeznal na zemi letiště, zjistil, že nejeví známky života a je pravděpodobně opuštěné. Zklamán se chtěl tedy poohlédnout po jiném pozemním cíli a po několika minutách bezcílného poletování se náhle ocitl nad jiným letištěm. A to právě ožívalo.


Bishop na jeho okraji zpozoroval sedm letadel, přičemž u několika z nich se otáčely vrtule. Mezi nimi pobíhali mechanici, aby je co nejdříve dostali do vzduchu.


Bishop zaregistroval, že jedno z letadel je dvoumístné a zaútočil na ně, protože nechtěl, aby se ta dvousedadlovka dostala do vzduchu, neboť ji při startu mohl krýt palbou zadní střelec.


Zahájil palbu a viděl, jak svítící střely dopadají na letadla a kolem nich. Zahlédl jak jeden muž padl a ostatní se k němu seběhli, aby ho odnesli. Bishop nad nimi přeletěl a převedl svůj Nieuport do zatáčky, během které zpozoroval, jak vzlétají čtyři Albatrosy D.III.


Jeden sestřelil při vzletu a ostatní tři napadl ve vzduchu. Dva z nich sestřelil, a protože v tu dobu už na něj pálily všechny protiletadlové kulomety na letišti a on viděl, jak se mu objevují v potahu křídel díry, rozhodl se zmizet. Rychle unikl na britskou stranu zákopů a zamířil domů.


Zde po návratu sepsal hlášení, které velitel 60. perutě major Scott postoupil výše a to následně vzbudilo velký rozruch.


Zde je třeba opět připomenout poněkud nestandardní kanál, kterým hlášení putovalo, neboť Scott vzal Bishopa na velitelství 3. armády, kde sloužil jeho starý přítel kapitán Lord Dalmeny jako sekretář velitele armády, generála Edmunda Allenbyho. Allenby oba důstojníky přijal, vyslechl a nadšen navrhl Bishopa na dekorování nejvyšším britským vyznamenáním, Viktoriiným křížem.


V citaci k tomuto vyznamenání byl ovšem příběh poněkud vylepšen - Bishop podle něj plnil úkol, nebyla to tedy neautorizovaná akce na vlastní pěst, o bloudění také nepadlo ani slovo atd.


Během několika příštích dnů se telegramy a blahopřání doslova sypaly na Bishopovu hlavu, mezi nimi telegram od generála Trencharda, velitele RFC, v němž Bishopův útok označil za "nejlepší sólovou akci války".


Jenže...


Podíváme-li se na celou akci trochu střízlivěji, nezbývá, než přinejmenším poněkud rozpačitě pokrčit rameny. Kupříkladu, v seznamu Bishopových vítězstí sice figurují ony tři sestřelené Albatrosy D.III, ale podle tehdy platných pravidel je RFC vůbec nemělo uznat.


Celá akce se odehrála cca 25 km za frontovou linií, mimo dohled vlastních balónových pozorovatelů, a Bishop letěl sám, tudiž neměl žádného svědka.


Otázkou také zůstává, které letiště vlastně Bishop napadl. On sám ve svém hlášení uvedl, že šlo buď o Esnes nebo o Awoingt. Pozdější badatelé se spíše přikláněli k názoru, že šlo o Estourmel. Francouzští informátoři prý potvrdili zničení jednoho Rumpleru a zabití jednoho mechanika právě v Estourmel, avšak zde v daném čase údajně nesídlila žádná letecká jednotka.


Problém se pokusil vyřešit letecký historik Philip Markham, který prošel dostupné záznamy Luftstreitkräfte z té doby a jeho závěr byl neradostný - žádné německé letiště nehlásilo, že by bylo napadeno a žádná jednotka nehlásila ztráty.


Kontroverze kolem této události vyvrcholila roku 1983, kdy kanadský režisér Paul Cowan natočil dokumentární film The Kid Who Couldn't Miss (Kluk, který nemohl minout). V tomto dokumentu prohlásil celou akci za vymyšlenou a dokonce tvrdil, že průstřely na letadle si způsobil Bishop sám osobní zbraní!


Dokument vyvolal vlnu nevole jak mezi kanadskými veterány, tak částí veřejnosti. Věc se projednávala až před kanadským senátním výborem, autoři však odmítli dokument stáhnout.


Jako protiváha byl z prostředků neziskové organizace War Amps natočen dokument s názvem The Billy Bishop Controversy (Polemika kolem Billyho Bishopa), jenž měl působit vyváženěji a jeho nosnou myšlenkou byla úvaha, že samotný nedostatek potvrzujících dokumentů z německé strany ještě neznamená, že se celá věc neodehrála.


Na druhou stranu však nelze přehlédnout, že z 19 letců Velké války, jež byli vyznamenáni Viktoriiným křížem, je Bishop jediným, jenž ho obdržel na základě své vlastní, nikým nepotvrzené výpovědi...

Válka pokračuje




Dne 7. června 1917 zahájila britská vojska útok na Messinský hřbet. Perutě RFC se vrhly do bitvy odvážně a stíhači velmi úspěšně kryli vlastní pozorovací stroje řídící dělostřeleckou palbu.


V té době převaha stíhačů RFC dosáhla takové úrovně, že německé stíhací jednotky v této oblasti se za každou cenu snažily vyhnout střetům s britským stíhacím doprovodem.


Také Bishop hned 8. 6. sestřelil jeden Albatros D.III, avšak v následujících dnech vyšel naprázdno, stejně jako většina jeho kolegů.


Frustrace pilotů 60. perutě dosáhla takové úrovně, že dne 15. 6. Bishop vedl 15 Nieuportů všech tří letek perutě nad německé letiště v Epinoy, aby vyprovokali německé stíhače k boji, avšak ti se s nimi neutkali.


Bishop tak získal další potvrzené vítězství až 24. 6. To už bitva u Messines skončila pro Brity úspěchem a obsazením Messinského hřbetu, avšak vrcholily přípravy na třetí ofenzívu u Ypres.


Boje se stále stupňovaly. Bishop do konce června zvýšil své skóre na 31 sestřelů.


Bishop před svým Nieuportem 23 sériového čísla B1566 letiště Filescamp Farm, červenec 1917. Známá fotografie, často poznamenaná zásahy cenzorů (srovnej s toutéž fotografií v tomto tématu níže). Jeden z nejúspěšnějších Nieuportů v RFC. Bishop na něm dosáhl 29 sestřelů. Později byl předán 1. peruti, havaroval 17. srpna 1917. Po opravě předán do Egypta v listopadu 1917, 30. 5. 1919 definitivně vyřazen a sešrotován
Zdroj obrázku: cs.wikipedia.org

Začátek července přinesl plán na přezbrojení perutě. 60. peruť se měla stát druhou jednotkou RFC vyzbrojenou vynikajícími S.E.5. Některé stroje dostala od 56. perutě, která jimi byla vyzbrojena jako první, ale nyní se přezbrojovala na nové S.E.5a.


První let na tomto typu vykonal Grid Caldwell 7. července, piloti perutě na novém typu zahájili výcvik, avšak ke hlídkám stále startovali na svých Nieuportech.


O tři dny později piloti perutě večer hráli tenis, když se rozeřvala poplachová siréna. Britské jednotky dislokované u Monchy-le-Preux byly napadeny 12 německými letadly. Sedm pilotů perutě včetně Bishopa a majora Scotta naskákalo do kabin Nieuportů a vzlétlo proti nepříteli. K boji došlo ve výšce pouhých 300 metrů. Major Scott zapálil jeden Albatros, což bylo jeho páté vítězství, další sestřelil Bishop, avšak Scottův Nieuport byl vzápětí vážně poškozen a sám Scott těžce zraněn.


Po přistání ho mechanici vyprostili z kabiny, s těžce poraněnou levou paží. Scott byl odeslán do nemocnice a k jednotce se již nevrátil.


Velení perutě převzal Capt. Kennedy-Cochran-Patrick, toho času velitel letky A u 23. perutě a eso s 21 sestřely.


Přezbrojení bylo ukončeno koncem července a byl to právě Billy Bishop, jenž na otevřel skóre na novém typu, když na své S.E.5 dne 28. července sestřelil další Albatros D.III.


Na tentýž den připravilo britské velení začátek třetí ofenzívy u Ypres, avšak počasí bylo velmi špatné a začátek útoku byl odložen na 31. července.


Navzdory špatnému počasí piloti 60. perutě nadále vykonávali hlídky nad frontou. 29. července se střetli s Němci v tvrdém souboji.


Tříčlenný roj ve složení Bishop, Caldwell a poručík W. H. Gunner, MC (2 sestřely) napadl dvoumístný Aviatik, avšak vzápětí musela trojice Britů sama čelit útoku čtyř Albatrosů D.III od Jasta 12.


Poručíku Gunnerovi začal vynechávat motor, takže otočil za vlastní linie, avšak tím se bohužel příliš vzdálil od svých spolubojovníků. Osamělá S.E.5a navíc neušla pozornosti jednomu z německých pilotů, jímž nebyl nikdo jiný než nadporučík Adolf von Tutschek, velitel Jasty 12. Tutschek se okamžitě pustil za unikající britskou stíhačkou. Bishop s Caldwellem jeho černý Albatros zahlédli a oba na něj vypálili několik dávek z velké vzdálenosti v naději, že se Němec lekne a nechá jejich kamaráda na pokoji. Bohužel však Tutschek byl starý mazák, útok dokončil a Gunner zahynul sestřelen v plamenech. Bylo to Tutschekovo 21. vítězství a jubilejní 100. vítězství Jasty 12...


Boj však pokračoval, zbylé tři Albatrosy zle tísnily oba Angličany, k nimž se navíc vracel jejich černě natřený vůdce. Bishop jeden Albatros zasáhl a byl mu později přiznán jako sestřel "out of control". Caldwellovi se zasekly oba kulomety a s dvojicí Němců za ocasem zběsile klesal k zemi. Němci nakonec pronásledování vzdali a otočili zpět k Bishopovi.


Caldwell střemhlavý let vybral pouhých 25 metrů nad zemí, kde zjistil, že kulomety nejdou opravit, a současně, že Bishop je v pěkné kaši. Caldwell neváhal, otočil stroj a ač bezbranný, začal stoupat zpět k bojujícím letounům.


Jeho návrat přinutil Němce šarvátku ukončit a oba Britové se tak v pořádku dostali domů těsně před tím, než vypukla silná bouře, jež ukončila veškeré letové akce na příští dva dny...


Začátek sprna byl opět poznamenán špatným počasím, stále pršelo a až 5. srpna se podmínky zlepšily natolik, že mohly být obnoveny ofenzivní hlídky 60. perutě. Bishop toho dne sestřelil dva další Albatrosy.


11. srpna se u perutě konala velkolepá oslava Bishopova Viktoriina kříže. J. Warne, kronikář 60. perutě, k tomu poznamenal: "Bylo s podivem, že to tam nelehlo popelem. Brigádní generál Higgins, velící III. brigády, byl vyhozen oknem z jídelny, avšak ihned se vrátil, aby stejně posloužil někomu jinému. Uniformy byly roztrhány; klavír dostal jako obvykle svůj spravedlivý podíl šampaňského, a dokonce i krysy byly rozrušeny hlukem a hřmotem, prchajíce do úkrytu v neobsazených chatkách bezstarostných prostopášníků."


Do 16. srpna dosáhlo Bishopovo skóre 47 potvrzených vítězství a následujícího dne peruť opustil a odejel na dovolenou do Anglie a Kanady. Nejdříve byl povolán do Buckinghamského paláce, kde mu Jeho Veličenstvo král Jiří V. na hruď připnul Vojenský kříž, Řád za vynikající službu a Viktoriin kříž. Král mu také řekl, že měl poprvé možnost předat všechna tři vyznamenání najednou témuž muži.


Odpočinek



V září se Bishop vrátil do Kanady, a to jako velmi známá osobnost. Oslavovali jej kdekoli se ukázal. Vezli jej triumfálně ulicemi Toronta, oslovil davy lidí na mnoha shromážděních. Stal se objektem stejné davové hysterie, jako jsou dnes populární filmové a hudební hvězdy. Když pak přijel do Spojených států, byl téměř umačkán svými obdivovateli, protože USA vstoupily teprve nedávno do války a váleční hrdinové tam byli velmi v módě.

Během své dovolené se Bishop oženil s Margaretou Burdenovou, pocházející z Toronta, jejíž bratr, kapitán Henry Burden, byl rovněž stíhacím esem.


Než se Bishop i s manželkou vrátil do Anglie, byl pověřen nebojovými úkoly, mimo jiné i náborem dobrovolníků. Také napsal své paměti Winged Warfare (Okřídlené válčení).


V Anglii byl nejprve jmenován velitelem školy pokročilé letecké střelby. Byl také znovu přijat králem, který ho povýšil na majora a dekoroval ho sponou k Řádu za vynikající službu za Bishopův 45. sestřel. Byl tehdy zavalen slávou. Piloti v jeho škole ho uctívali téměř jako boha. Královské princezny docházely na čaj k jeho manželce a on sám byl denně zván na večeři do domů londýnské smetánky. Ale Bishop ještě neměl definitivně odpočívat.



Bishop již v době, kdy měl na blůze stužku VC, DSO a MC. Protože tato fotografie pochází z jeho knihy Winged Warfare, lze předpokládat, že fotografie byla pořízena někdy mezi jeho prvním a druhým operačním nasazením
Zdroj obrázku:upload.wikimedia.org


U 85. perutě



Jaro roku 1918 přineslo náhlou válečnou krizi. Němci v březnu zahájili svoji mohutnou jarní ofenzívu a začali ošklivě tísnit britská vojska. Britské letectvo zahájilo nepřetržitou sérii hloubkových útoků s cílem ofenzívu zpomalit až zastavit.


V této těžké situaci britské velení vrhalo na frontu všechny nové dostupné jednotky. Také Bishop byl v březnu 1918 jmenován velitelem 85. perutě, vyzbrojené letouny S.E.5a.


Bishop měl v průběhu výstavby jednotky rozsáhlé pravomoci, které mu umožňovaly vybírat si vlastní personál (Mimo jiné si například přivedl bývalého spolubojovníka "Niggera" Horna, jemuž u své perutě nabídl funkci velitele letky C).


Na jeho škole se v té době mezi posluchači nacházela také skupinka Američanů, kteří byli proslulí jako "veselí chlapíci", tedy muži podle Bishopova gusta.


Bishop se zasadil, aby mohli sloužit v jeho peruti, avšak nešlo o samoúčelný protekcionismus; Bishop měl na lidi čich - Callahan a Springs se později stali esy. Bishop dokonce Springse v průběhu výcviku neváhal odeslat do pokračovacího kurzu, když se mu nezdály jeho schopnosti dostatečné pro frontové nasazení.


V dubnu bylo formování jednotky ukončeno a 22. května 1918 Bishop připravoval svoji jednotku ke slavnostnímu odletu, o čemž nechal ve svém deníku humornou vzpomínku John Grider:
"Paní Bishopová nás požádala, abychom majora dobře hlídali a nedopustili, aby se za ocas jeho letadla dostal nějaký Hun. (...) Všech 19 letadel se seřadilo ke startu ve formaci a začali jsme zahřívat motory. (...) Bishop nás seřadil před diváky a nějaký generál k nám pronesl krátkou řeč. Pak nám dal Bishop poslední příkazy. Řekl, že letiště Lympne bude naší první zastávkou, abychom pro jistotu dávali pozor na větrný pytel a přistávali přímo proti větru. Ale neřekl ‚pytel‘, nazval jej slovem, které se používá jenom tam, kde nejsou dámy a gentlemani. Hned si to uvědomil, zrudnul, dámy stáhly své slunečníky, Bishop se rozběhl, vskočil do svého stroje a všichni najednou jsme vzlétli..."


Peruť se přesunula do Marquis u Boulogne, což byla její první základna ve Francii. Nicméně hned o tři dny později se peruť přesunula do Petite Synthe.


Byl to také Bishop, kdo otevřel dne 27. 5. 1918 skóre perutě, když sestřelil dvousedadlovku východně od Passchendaele.


Hned následujícího dne sestřelil dva Němce a 30. května přidal další tři sestřely.


Bishop v té době často létal sám a k pilotům své perutě se připojoval na hlídkách pouze občas.


Jeden z takových případů zachytil ve svém deníku John Grider:


"Springs se snažil najít šest Hunů, kteří ho předtím pronásledovali až domů. Nigger a MacGregor si chtěli udělat malý »výlet«, a tak vzlétli všichni najednou. Nemohl jsem letět s nimi, protože »zlobil« motor mého letadla. Právě když přelétli zákopy, připojil se k nim Bishop a vedl je na stejných šest Hunů na témže místě, kde na ně »narazil« předtím Springs, a to ve stejnou dobu. (...) Hunové jsou tak metodičtí! Letěli ve dvou rojích po třech nad sebou. Bish a Mac napadli spodní »vrstvu« a Springs a Nigger vrchní. Bish a Mac dostali po jednom z nich, zatímco Springs sestřelil jednoho bez řízení, ale nikdo neviděl německý aeroplán havarovat na zemi, takže Springsovi nebude úředně přiznán. Musel to být pěkný souboj. Všechno to byly stíhací Pfalzy D.IIIa, které nejsou pro naše S.E.5a rovnocennými soupeři."


Událost je v deníku datovaná 5. června, avšak podle typu nepřátelských letadel šlo zřejmě o boj 1. nebo 2. června, kdy byly Bishopovi přiznány sestřely Pfalzů D.III.


V té době Bishop údajně dostal zprávu, že bude brzy převelen zpátky do Anglie, aby vykonával čistě "papírovou válku" na velitelství RAF. Jakmile se to Bishop dozvěděl, nechal všeho "papírování" u perutě a nyní již nedělal nic jiného, než že neustále brázdil oblohou a pátral po německých letadlech.


Často se uvádí jeho fenomenální rekord z konce jeho bojového nasazení, kdy během posledních čtyř dní svého bojového nasazení, mezi 16. a 19. červnem, dosáhl Bishop zcela ojedinělého úspěchu. Během těchto čtyř dní mu totiž bylo přiznáno celkem 12 sestřelů, z toho 5 posledního dne! Celkem tak během svého působení u 85. perutě dosáhl 25 potvrzených vítězství, a to v průběhu 24 dnů operačního nasazení.


Jakkoliv to vypadá skvěle, bohužel opět narážíme na jedno malé ale...


V roce 1987 historik Ed Ferko podrobil tento výkon zevrubnému zkoumání, kdy se pokoušel porovnat Bishopovy nároky s doloženými německými ztrátami uvedenými ve Verlustliste der Deutschen Luftstreitkrafte im Weltkriege
(oficiální německý seznam padlých letců v 1. sv. válce); dále v záznamech Kofl 2, Kofl 4 a Kofl 6; a bojových denících německých Jast. Bohužel se mu nepodařilo potvrdit ani jediné vítězství...


Jako příklad můžeme uvést vůbec poslední Bishopův boj z 19. 6. Bishop k tomuto boji uvedl v hlášení: "1 100 stop. 1 míli od Ploeggsteert. 9:58 dopoledne.
Po přeletu linií v mracích jsem z nich vylétl nad Ploegsteeertským lesem, kde jsem spatřil tři stíhačky Pfalz, které jsem napadl. Dva další Pfalzy se blížily z východu. Vypálil jsem krátkou dávku na jeden z původních tří nepřátelských letounů. Šel střemhlav k zemi. Druhý a třetí N. L. se při kroužení kolem mě srazily a havarovaly. První N. L. dopadl a shořel jeden a půl míle východně od Ploegsteert. Zbývající dva N. L. se otočily a letěly na východ. Stíhal jsem je a spustil palbu na jednoho z nich ze vzdálenosti 200 yardů. N. L. vrazil do země. Poslední N. L. unikl do mraků.
900 stop. Mezi Neuve Eglise a Ploegsteert, 10:10 dopoledne.
Narazil jsem na dvoumístný stroj a zaútočil jsem zezadu a zespodu. N. L. začal hořet. Potom jsem ostřeloval malou skupinu vojáků na zemi a rozehnal jsem je. Vystoupal jsem do mraků a odletel směrem na západ."



K tomuto souboji se sluší uvést, že podle německých i britských záznamů byla letecká aktivita toho dne velmi nízká a německé Jasty hlásily ztrátu všeho všudy jednoho pilota.
Nezbývá než dodat, že v blízkosti souboje se pohybovala též osádka Bristolu F.2B od 22. perutě, která však viděla pouze srážku zmíněných dvou Pfalzů, nic víc...


Tímto soubojem Bishop završil svoji veleúspěšnou kariéru. S celkem 72 přiznanými sestřely se stal nejúspěšnějším britským esem 1. světové války.


Vzápětí byl odvolán do Anglie a k operačnímu létání se již nevrátil.

Navzdory nesporným osobním kvalitám nebyl ale Bishop dobrým velitelem. Byl to výrazný individualista, který stále odmítal nést odpovědnost za životy svých podřízených a proto vždy trval na tom, že poletí sám. Na jeho piloty to mělo samozřejmě demoralizující vliv i když je pravda, že když už se s Bishopem boje zúčastnil některý z jeho spolubojovníků, udělal Bishop všechno pro to, aby nikdo z kamarádů nebyl sestřelen.


Jedno z hesel, které svým pilotům vtloukal do hlavy, znělo: "Je věcí cti pomoci kamarádovi, který má potíže a vůbec přitom nezáleží, jaké to pro tebe může mít následky. Je jen jedna věc, kterou musíš udělat - jít tomu vstříc a poskytnout kamarádovi morální podporu."


Přesto, když o něm převzal velení perutě Mick Mannock, byl létající personál v žalostném morálním stavu...

Během devíti měsíců svého frontového nasazení absolvoval Bishop více než 200 soubojů a bylo mu přiznáno sestřelení 72 německých letadel. Některé jeho taktické poučky se dostaly do výcvikových osnov RAF.

Za svoje výkony během posledních dnů svého bojového nasazení byl 3. srpna 1918 vyznamenán Záslužným leteckým křížem. Když mu král připevňoval toto vyznamenání, pronesl s typickým suchým anglických humorem: "Vy nyní vlastníte Viktoriin kříž, Řád za vynikající službu, Vojenský kříž, Záslužný letecký kříž a jejich zkratky za svým jménem. Pokud se opět vyznamenáte, budeme vám muset dát něco, co by se dalo přidat před vaše jméno. Ale snad bychom vás potom mohli jmenovat arcibiskupem!" (Bishop je anglicky biskup, pozn. aut.).


Byl také povýšen do hodnosti podplukovníka a jmenován velitelem kanadského křídla (Canadian Wing) v RAF.


V říjnu 1918 se vrátil do Kanady, kde byl pověřen úkolem podílet se na vybudování samostatného kanadského vojenského letectva.


Po válce



Roku 1919 založil Bishop spolu s dalším slavným esem a nositelem Viktoriina kříže Barkerem civilní leteckou společnost, ale krátce poté, v roce 1921, se Bishop zranil při havárii a společnost zkrachovala.


Koncem roku 1921 se Bishop vrátil do Anglie jako obchodní zástupce společnosti svého přítele Gordona Perryho, která obchodovala s litinovými trubkami.


Roku 1929 Bishop přišel o všechny peníze při krachu akciového trhu. Jeho starý přítel Gordon Perry jej však opět zachránil, když mu nabídl pozici viceprezidenta prodeje u jeho společnosti McColl-Frontenac Oil v Montréalu. Rodina se proto v roce 1930 přesunula zpět do Kanady.


Poslední služba


Za II. světové války byl Bishop jmenován do čestné hodnosti leteckého maršála Royal Canadian Air Force (Královských kanadských vzdušných sil) a staral se především o nábor dobrovolníků k letectvu.


Dne 1. 6. 1944 byl za svoji celoživotní službu impériu jmenován členem Řádu lázně.


Zemřel pokojně ve spánku na Floridě v USA v září 1956.

Bishopovy kontroverze




Bishop byl vždy vnímán jako velmi kontroverzní osobnost. Řada historiků jej buď přímo či nepřímo obvinila z toho, že si své sestřely prakticky vymýšlel.


K tomu si dovolím připojit svůj vlastní pohled na věc. Německé letectvo za celou 1. světovou válku na všech frontách ztratilo v boji kolem 3000 létajících aparátů včetně balónů a vzducholodí.


Přesto bylo POUZE britským esům, tedy letcům s 5 a více sestřely, (bez započítání úspěchů letců, kteří nárokovali 4 a méně vítězství, bez nároků protiletadlových jednotek, a hlavně bez nároků ostatních národů) přiznáno oficiálně necelých 10 000 sestřelů.


Bylo to způsobeno několika okolnostmi, zaprvé Britové jako sestřel klasifikovali také tzv. vítězství "out of control", což byl případ, kdy nepřátelský stoj padal v neřízeném pádu, avšak nebyl pozorován jeho dopad. Ostatní národy tento typ vítězství neuznávaly. (Za 2. světové války RAF tento typ vítězství klasifikovalo jako pravděpodobný sestřel.)


Další navýšení způsobovaly situace, kdy byl sestřel sdílen více piloty, protože za určitých okolností bylo vítězství započteno všem vítězům. (Za 2. sv. války se mezi piloty RAF dělil zlomkovým systémem podle počtu vítězů.)


Obecně se má za to, že počet britských oficiálně uznaných vítězství v 1. sv. válce, převýšil počet skutečně jimi sestřelených letounů přibližně šestkrát až osmkrát.


Je nepochybné, že britský systém uznávání sestřelů byl velmi benevolentní. Motivem patrně byly důvody morální a propagandistické, neboť britské letectvo neslo hlavní tíhu spojenecké letecké ofenzívy a za svůj agresivní přístup k vedení vzdušných operací také zaplatilo, ze všech národů, jež se spolu utkaly ve vzdušných bojích 1. světové války, nejvyšší cenu v počtu ztrát.


Je také nasnadě, že letci se značnou silou osobnosti a přesvědčovacími schopnostmi mohli tento, už tak dost mírný systém přiznávání vítězství "ohnout" ve svůj prospěch. Pak záleželo na poctivosti a svědomí každého z nich.


Bishop určitě patřil mezi ta esa, kterým skutečně dělala sláva dobře a za každou cenu se starali především o navyšování svého osobního skóre.


Přesto Bishopa nelze prohlásit za prolhaného zbabělce, protože řada svědectví pilotů jak 60., tak 85. perutě stvrzovala, že Bishop ochotně přijímal boj a vodil je do střetů i se silnějším protivníkem, přičemž jej však nepovažovali za hazardéra.


Ruku v ruce se slávou pak kráčela i ocenění. Bishop si na ně určitě potrpěl, nicméně tím se otevírá zase další nesrovnalost. Bishop totiž kupříkladu nosil, mezi jinými svými vyznamenáními Hvězdu 1914-15. Toto vyznamenání bylo udělováno těm příslušníkům ozbrojených sil, kteří se v letech 1914-15 účastnili bojového nasazení. Bishop však zahájil své operační nasazení až počátkem roku 1916. Navíc je potvrzeno dokumenty v Národním kanadském archivu, že Bishop touto medailí vyznamenán nebyl.


Bishopova vyznamenání vyfotografovaná v Canadian War Museum. Zleva doprava: Victoria Cross, Distinguished Service Order plus Bar, Military Cross, Distinguished Flying Cross, 1914-1915 Star, British War Medal 1914-1920
Zdroj obrázku: upload.wikimedia.org

Kontroverze kolem jeho osoby stále přetrvávají a je nepravděpodobné, že by tato debata byla někdy vyřešena. Podle všeho jediný, kdo doopravdy věděl, jak to tehdy celé bylo, je více než 60 let po smrti...

Na závěr nezbývá než poslední pohled na Billyho Bishopa zase z trochu jiného úhlu - kanadské eso 2. světové války Russ Bannock přiznal, že to bylo právě Bishopovo charisma v době, kdy řídil nábor dobrovolníků, které jej přimělo, aby narukoval. Lze předpokládat, že takových bylo více, takže Bishop, byť nepřímo, pomáhal své zemi zvítězit i v další válce.


Málo platné, přes všechny kontroverze Bishop pro Kanaďany stále zůstává národním hrdinou...





Zdroje:
Mgr. Ondrej Repka: Kanadský strelec, REVI č. 63/2006
Norman Franks: SE 5/5a Aces of World War 1,
2007 Osprey Publishing, ISBN 978 1 84603 180 9
Alex Revell: Victoria Cross, WWI Airmen and Their Aircraft, 1997, Flying Machines Press
ISBN 1-891268-00-7
Norman Franks, Russell Guest, Christopher Shores: Above the Trenches, Grub Street Publishing, 1996, ISBN 0-948817-19-4
Alex Revell: No 60 Sqn RFC/RAF, 2011 Osprey Publishing Ltd., ISBN: 978 1 84908 333 1
Christopher Shores: British and Empire Aces of World War I, Osprey Publishing; ISBN-10: 1841763772, ISBN-13: 978-1841763774
Elliott White Springs: Draví ptáci nad frontou
John Norman Harris: Rytíři vzdušných bojů, 1998, Toužimský a Moravec, ISBN: 80-85773-90-2
www.thecanadianencyclopedia.ca
en.wikipedia.org
www.theglobeandmail.com
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#25891 Verze : 31
Tabulka sestřelů W. A. Bishopa podle Above the Trenches:
Poř. č.DatumČasTyp zničeného letounu
Vlastní stroj
JednotkaMístoKlasifikace sestřeluPoznámka
1.25.3.1917 9:35Albatros D.IINieuport 17 s. č. A306
60. peruťseverně St. Legerzničen
2.31.3.19177:30Albatros D.IINieuport 23 s. č. A6769
60. peruťseverně Gavrellezničen
3.7.4.191717:00Albatros D.IIINieuport 23 s. č. A6769
60. peruťArrassražen do neřízeného pádu
4.7.4.191717:01balónNieuport 23 s. č. A676960.
peruť
Vis en Artoiszničen
5.8.4.19179:30Albatros CNieuport 23 s. č. A6769
60. peruť
Douai-FlesquierreszničenVe spolupráci - Maj. A. J. L.
Scott na Nieuportu A6647
6.8.4.19179:30Albatros D.IIINieuport 23 s. č. A6769
60. peruťseverovýchodně Arrasusražen do neřízeného pádu
7.8.4.191710:10Albatros D.IIINieuport 23 s. č. A6769
60. peruťVitry en Artoissražen do neřízeného pádu
8.20.4.191714:58dvousedlovkaNieuport 23 s. č. B1566
60. peruťBiache St. Vaastzničen v plamenech
9.22.4.191711:20Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťvýchodně Vimysražen do neřízeného pádu
10.23.4.191715:30Albatros CNieuport 23 s. č. B1566
60. peruťVitry en Artoiszničen
11.23.4.191715:59Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťvýchodně Vitryzničen
12.27.4.19178:55balónNieuport 23 s. č. B156660.
peruť
Vitry en Artoiszničen
13.29.4.191711:55Halberstadt D.IINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťvýchodně Epinoyzničen v plamenech
14.30.4.191711:15dvousedlovkaNieuport 23 s. č. B1566
60. peruťjihovýchodně Lenszničen
15.2.5.191710:10Albatros C.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťvýchodně Epinoyzničen
16.2.5.191710:12Albatros C.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťvýchodně Epinoysražen do neřízeného pádu
17.4.5.191713:36AEG C.IVNieuport 23 s. č. B1566
60. peruť
Brebieres-VitryzničenVe spolupráci - Lt. W. M. Fry na
Nieuportu B1597
18.7.5.19179:50Albatros D.IIINieuport 23 s. č. B1566
60. peruťseverně Vitrysražen do neřízeného pádu
19.7.5.191715:00Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťBrebieressražen do neřízeného pádu
20.26.5.191710:16Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťIzel les Esquerchinsražen do neřízeného pádu
21.27.5.19179:40dvousedlovkaNieuport 23 s. č. B1566
60. peruťDourgies-Monchyzničen
22.31.5.191711:30Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťEpinoyzničen
23.2.6.19174:30Albatros D.IIINieuport 23 s. č. B1566
60. peruťprostor Estourmelzničen
24.2.6.19174:35Albatros D.IIINieuport 23 s. č. B1566
60. peruťprostor Estourmelzničen
25.2.6.19174:40Albatros D.IIINieuport 23 s. č. B1566
60. peruťprostor Estourmelzničen
26.8.6.191712:10Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťseverně Lillezničen
27.24.6.191711:23Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťBeaumontzničen v plamenech
28.25.6.191712:05Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťDurysražen do neřízeného pádu
29.26.6.191710:55Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťAnnay-severně Etaingzničen v plamenech
30.26.6.191710:56Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťAnnay-severně Etaingsražen do neřízeného pádu

31.28.6.191711:30Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťDrocourt-La Basseezničen
32.10.7.191720:10Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťVitry-Quierysražen do neřízeného pádu
33.12.7.191713:40Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťVitry-Douaizničen
34.17.7.191719:45Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťHavrincourtzničen v plamenech
35.17.7.191719:55Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruťMarquion-Queantzničen
36.20.7.191712:05Albatros D.IIINieuport 23 s. č.
B1566
60. peruť6 mil jihovýchodně Havrincourtsražen do
neřízeného pádu

37.28.7.191718:10Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruťPhalempinzničen v plamenech
38.29.7.19177:10Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruťBeaumontsražen do neřízeného pádu
39.5.8.191720:00Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruťHendecourt-Monchyzničen v plamenech
40.5.8.191720:00Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruťHendecourt-Monchysražen do neřízeného pádu
41.6.8.191715:45Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruťBrebiereszničen
42.9.8.19179:00Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruť
Escourt St. Quentinzničen
43.13.8.191719:02Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruť5 mil jižně Douaizničen v plamenech
44.13.8.191719:02Albatros D.IIIS.E.5a s. č. A8936
60. peruť5 mil jižně Douaizničen v plamenech
45.15.8.191720:20Albatros D.VS.E.5a s. č. A8936
60. peruť
Henin Lietardsražen do neřízeného pádu
46.16.8.191719:03dvousedadlovkaS.E.5a s. č. A8936
60. peruťHarneszničen
47.16.8.191719:05Albatros D.VS.E.5a s. č. A8936
60. peruť
Carvinzničen
48.27.5.191816:32dvousedadlovkaS.E.5a s. č. C6490
85. peruťvýchodně Passchendaelezničen
49.28.5.191815:55Albatros D.VS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
jihozápadně Cortemarckzničen
50.28.5.191815:55Albatros D.VS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
jihozápadně Cortemarckzničen
51.30.5.191815:42dvousedadlovkaS.E.5a s. č. C6490
85. peruťRoulerszničen
52.30.5.191815:45Albatros D.VS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
Roulerszničen
53.30.5.191819:53Albatros D.VS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
5 mil severně Armentiereszničen
54.31.5.191815:05Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
Quesnoyzničen
55.31.5.191820:15Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
2 míle severně Estaireszničen
56.1.6.191820:10Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C649085.
peruť
La Gorguezničen
57.2.6.191820:15Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C649085.
peruť
jižně Armentiereszničen
58.4.6.191811:28Albatros D.VS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
3 míle od Nieuportzničen v plamenech
59.4.6.191811:37Albatros D.VS.E.5a s. č. C6490
85. peruť
Leffinghesražen do neřízeného pádu
60.15.6.191818:55Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
východně Estaireszničen
61.16.6.191820:20dvousedadlovkaS.E.5a s. č. C1904
85. peruťvýchodně Armentiereszničen
62.16.6.191820:25Albatros D.VS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
Armentiereszničen
63.17.6.191810:25dvousedadlovkaS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
Staden-Hoogledezničen v plamenech
64.17.6.191810:50dvousedadlovkaS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
Sailly sur la Lyszničen
65.17.6.191810:55Albatros D.VS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
Laventiezničen
66.18.6.191810:45Albatros D.VS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
severovýchodně Ypreszničen
67.18.6.191810:45Albatros D.VS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
severovýchodně Ypreszničen
68.19.6.19189:58Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
1,5 míle východně Ploegsteertzničen
69.19.6.19189:58Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
východně Ploegsteertzničen
70.19.6.19189:58Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
východně Ploegsteertzničen
71.19.6.191810:00Pfalz D.IIIS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
východně Ploegsteertzničen
72.19.6.191810:10dvousedadlovkaS.E.5a s. č. C1904
85. peruť
Ploegsteert-Neuve-Eglisezničen
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#624377 Verze : 0
Bishop v kokpitu svého Nieuportu 17 připravuje k palbě kulomet Lewis na jednoduchém nosiči Foster.
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#52504 Verze : 0
Oceňujem pomerne vyčerpávajúci životopis, pokúsim sa stručne doplniť:
Bishop sa narodil 1894 v Ontáriu, v roku 1911 vstúpil do Military College. Po jeho absolvovaní pridelený k 14. bataliónu kanadských horských strelcov, s ktorým odchádza po vypuknutí vojny do Anglicka. V júni 1915 je po niekoľkých neúspešných žiadostiach napokon prijatý k Royal Falying Corps. 10.5.1917 sa dostáva do súboja s 19 nemeckými lietadlami, dve zostreľuje a sám so svojim úplne roztrieľaným Nieuportom šťastne pristáva na materskom letisku.


čo sa týka jeho útoku na nemecké letisko, bolo to podľa prameňa: Václav Kubec - Hvězda první velikosti - L+K 7/70 následovne:
2.6.1917 letí na novom Nieuporte Scout č. B 1566 nad frontovú líniu a mieri priamo na nemecké letisko. Paľbou z guľometou zapaluje dva nepriateľské stroje a hneď na to prijal súboj s tromi nemeckými stíhačmi. V krátkom okamihu zostreľuje všetky tri nepriateľské lietadlá a za necelých päťdesiat minút po štarte pristáva na základni. Za tento hrdinský a v prvej svetovej vojne nikým neprekonaný čin dostáva 11.8.1917 najvyššie britské vyznamenanie Victoria Cross.


a ešte niekoľko informácií:
Keď dosiahol 45 víťazstiev je v auguste 1917 povýšený na majora, no zároveň je odvolaný z frontu do Kanady, kde pôsobí ako šéf leteckých inštruktorov do mája 1918. 22.5.1918 preberá velenie 85. stíhacej sqadrony a vracia sa do Francúzska. Počas 12 dní zostrelil 25 nemeckých stíhačiek, z toho 12 v troch dňoch. V júli 1918 je definitívne stiahnutý z fronty. Za necelých 9 mesiacov služby stíhača na fronte dosiahol 72 oficiálnych víťazstiev. Je odvolaný do Anglicka, potom odchádza do Kanady, aby zorganizoval kanadské vzdušné sily. Počas druhej svetovej vojny velil letecký maršál W.A.Bishop v kanadsko-britskom letectve. Zomrel 11.9.1956 v spánku.
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#121284 Verze : 0
Po součtu Bishopova skóre z tabulky, je jeho výsledek:
45 zničených, z toho 2 ve spolupráci
16 sražených do neřízeného pádu
11 zničených v plamenech

dle názvu strojů:
31x Albatros D.III (stíhací)
12x Albatros D.V (stíhací)
10x blíže nespecifikovaná dvousedadlovka
9x Pfalz D.III (stíhací)
2x Albatros D.II (stíhací)
2x pozorovací balón
2x Albatros C (průzkumný)
2x Albatros C.III (průzkumný)
1x Halberstadt D.II (stíhací)
1x AEG C.IV (průzkumný)

dle typů strojů:
55 stíhacích strojů
15 průzkumných strojů
2 pozorovací balóny
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#631769 Verze : 7
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více