Vorožejkin, Arsenij Vasilievič

general-major Arsenij Vasiljevič Vorožejkin

(1912 - 2001)

Narodil se 28. října 1912 ve vesnici Prokofjevovo (ruské národnosti). Do armády byl povolán v roce 1931. V roce 1937 absolvoval Charkovskou vojenskou leteckou školu. V roce 1939 byl jmenován komisařem letky. Svůj první bojový křest absolvoval ještě před zahájením války s Německem, kdy ve stavu 22. stíhacího leteckého pluku - v bojích s Japonci u Chalchyn-golu na stíhacích letounech I-153 a I-16 sestřelil 6 soupeřů.

Byl rovněž účastníkem rusko-finské války na přelomu roku 1939/1940. V roce 1942 absolvoval Vojenskou leteckou akademii N. E. Žukovského. Po zahájení válečného konfliktu s Německem zastával funkci staršij politruk u stíhacího leteckého pluku, ale do bojových akcí byl nasazen až v srpnu 1942. Létal na stíhacím Jakovlevu Jak-7B a byl ustanoven do funkce velitele letky, později zástupce velitele 728. stíhacího leteckého pluku. Bojoval na úsecích Kalininského frontu. Zvláště se vyznamenal v průběhu vzdušných bojů v Kurské bitvě. Na přístupech ke Kyjevu 7. listopadu 1943 velel sedmičlenné skupině stíhačů se kterými vstoupil do leteckého boje se třemi skupinami německých Ju 87, z nichž se 11 Vorožejkinově skupině podařilo sestřelit. Sám v tomto boji zaznamenal 3 vítězství. Jeho letoun byl v tomto leteckém boji také poškozen, ale podařilo se mu s ním doletět na vlastní letiště, na kterém nouzově přistál.

Poprvé byl vyznamenán titulem Hrdiny Sovětského svazu k 4. únoru 1944 za vykonání 78 bojových letů, ve kterých se zúčastnil 32 vzdušných bojů, ve kterých dosáhl 19 vítězství. K 19. srpnu 1944 byl na totéž vyznamenání navržen podruhé. Byl jmenován do funkce staršího leteckého instruktora řízení bojové připravenosti frontového letectva. V hodnosti majora se stal velitelem 32. gardového stíhacího leteckého pluku.

Konec války ho zastihl u Berlína, kde si se svým Jakem ještě nárokoval sestřelení proudového Arada Ar 234. Podílel se na vyškolení řady úspěšných stíhacích pilotů.

V průběhu Velké vlastenecké války vykonal 254 bojových letů. Účastnil se 90 leteckých bojů, ve kterých si na své skóre připsal celkem 52 sestřelů a na sestřelení dalších 13 se podílel ve skupinových vzdušných bojích.

Kromě uvedených vyznamenání byl dekorován Řádem Lenina, čtyřikrát Řádem rudého praporu, Řádem Suvorova III. stupně, Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války I. stupně, dvakrát Řádem rudé hvězdy a Medailí „za dobytí Königsbergu“ a Medailí „Za dobytí Berlína“.

Po válce zastával funkci velitele pluku, divize a prvního zástupce velitele protivzušné obrany Černomořského loďstva. Absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu OS SSSR K. J. Vorošilova (1952). V roce 1954 byl povýšen do hodnosti geněral-major aviaciji.

V průběhu roku 1957 odešel do zálohy.

ru.wikipedia.org

Něco málo obrázků...

pramen - https://aces.boom.ru/mongol/vorojeyk.htm