27. září 1905 vešlo v Rakousko-Uhersku v platnost nové nařízení o povinném zavedení státních poznávacích značek. Ve sbírce zákonů vyšlo 7. října 1905. V závěrečných ustanoveních se píše, že ustanovení tohoto nařízení vstupují v platnost tři měsíce od zveřejnění, což je tedy 7. ledna 1906. Takže od tohoto data platí §26: Motorová vozidla musí být opatřena úřadem vydanou poznávací značkou a k tomuto datu lze rovněž prohlásit, že se jedná o významný den v dějinách českých zemí, protože došlo k oficiálnímu zavedení poznávacích značek pro motorová vozidla. V letošním roce jsme tak oslavili 100 let poznávacích značek v Českých zemích ...

Nařízením ministerstva vnitra v dorozumění s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910, čís. 81. ř. z.*), pak vyšla obecná ustanovení pro jízdu samohybných vozidel (automobilů, motorových vlaků a motorových kol), která v původním znění (s některými slovními úpravami, kterými byl po roce 1918 vzat zřetel na nové politické poměry) platila prakticky až do roku 1932.
___________________________________________________
*) Nařízení hlavně implementuje do rakouské legislativy tzv. „Pařížskou úmluvu”.

Vzhledem k dualistickému uspořádání monarchie zavedla každá část vlastní systém. Ten předepisoval v obou případech bílé tabulky. Pro Budapešť a Uherské země byla určena červená písmena a černá evidenční čísla, pro Vídeň a všechny Rakouské země potom černá písmena (i číslice), označující zemi. Mezinárodní poznávací značka Rakouska bylo A na oválném štítku a Uherska H.

V rakouské části (do které příslušela samostatnou zemí Praha, dále Čechy, Morava a Slezsko) tedy byly od začátku roku 1906 zavedeny bílé tabulky s černým písmem. Na ní bylo uvedeno písmeno vyjadřující region - většinou zemi a pak jedno- až trojmístné číslo. Pokud byla přidělená číselná řada vyčerpána, byly za dané písmeno přidávány římské číslice (I, II, III atd.). V Čechách, Haliči a také ve Vídni byly římské číslice již od začátku platnosti systému.
Přední tabulky značek byly většinou jednořádkové, zadní dvouřádkové. V horním řádku bylo písmeno a případně římské číslice, v dolním pořadové číslo 1-999. Tato evidence byla upřesněna již zmíněným Nařízením ministerstva vnitra.

Celá práce na téma Historie a vývoj poznávacích značek motorových vozidel v Českých zemích od Rakousko-Uherska do současnosti je nyní zveřejněna na adrese: http://www.feudal.cz/spz/index.htm

101. výročí Zavedení poznávacích značek v Českých zemích připadá na neděli 7. ledna 2007

Dotaz - jak dlouho se používala přední oblouková značka na motocyklech? Byla umístěna na předním blatníku. A jak byla řešena nutnost zohlednit pravou a levou stranu?
Díky předem za odpověď.

Aubis:
Používání oboustranných značek na blatnících motocyklu lze oficiálně nalézt již ve druhém systému značení motorových vozidel (t.j. 1932-1939), kdy to bylo upraveno předpisem. Značky na tabulkách, upevněných na blatníku, lze ale vidět i na motocyklech v prvním období označování (1906-1932), kde bylo §32 stanoveno že: „ ... značky u motorových kol buďtež umístěny napřed na dobře viditelném místě a mají býti vysoké aspoň 8 centimetrů a ve stínové čáře aspoň 1 centimetr tlusté.” Takže byly jednak umísťovány na tabulkách na přední vidlici pod (nad) světlem a nebo na tabulce na blatníku. Výjimečně, při dostatečné hloubce blatníku, byly i malovány na jejich boky. To platí ale ve větší míře spíše až pro poválečné období (1945-1953). V pátém období značení (1953-1964) byly již motocyklům přidělovány nově lisované dvouřádkové tabulky poznávacích značek (200 x 120 mm) s useknutými rohy, které se umisťovaly dozadu a majitel byl přímo povinen namalovat SPZ i ze stran na přední blatník (nebo na oboustrannou tabulku na něj umístěnou). Se začátkem výdeje nového typu SPZ koncem roku 1964 však tato povinnost prakticky definitivně zanikla ...

Doporučuji přečíst si celou studii Historie a vývoj poznávacích značek motorových vozidel v Českých zemích od Rakousko-Uherska do současnosti, která je nyní zveřejněna na adrese: http://www.feudal.cz/spz/index.htm

to DF - díky za vysvětlení - stránky jsem prozkoumal okamžitě po objevení, ale nějak mi nezafungovala inteligence, takže tohle mi stále není jasné. Abych osvětli situaci - před lety jsem podědil stařičký motocykl ČZ z roku 1936 a kochám se myšlenkou, že jednou v důchodu ho dám do původního stavu. Takže pomalu sbírám energii a podklady. Na zadání renovace specializované firmě jaksi nejsou prostředky , takže samoděl. Nechci věc uspěchat - stejně zatím není dost času. Navíc některé díly - zadní blatníková svítilna nebo přední světlomet - nejsou původní. A na předním blatníku jsou očka na uchycení poznávací značky. Matně si to z raného dětství pamatuji - děda měl podobnou na své Jawě kdysi v 50. letech a dlouho se povalovala v jeho dílně. Šlo mi hlavně o to, zda značka při pohledu zleva byla psána ve stejném pořadí jako při pohledu zprava - tedy čitelná vždy od předu do zadu - pořadové číslo, pomlčka, písmeno země. Pomyslně odděleny a položeny vedle sebe, musely by být obě strany napsány v opačném směru. Na fotografiích to ale není poznat.

Aubis:
Motocyklové značky měly předpisy ve svých obdobích (1932-1939 a potom 1945-1953) jasně určeno, že i když nemusí mít svoji tabulku, musí být psány v obráceném formátu (např.: 12.345-M nebo 225 M-BM) tak, jak byly přiděleny. To se netýkalo období 1906-1932, kdy se pro motocykly vydávaly duplicitní řady značek bez odlišení, které se psaly ve standardním formátu jako automobilové (např.: N III-361). V období 1953-1964, kdy už byly vydávány lisované tabulky, byla čísla, která byl majitel povinen napsat na blatník motocyklu, dána přidělenou SPZ (např.: LF-04-72). Ve všech zmiňovaných obdobích se ale značka psala vždy tak, v jakém znění byla přidělena, tzn. v případě oboustranného značení na blatníku motocyklu nebo tříkolky, žádné „zrcadlové” varianty ...

Zobrazit podrobnosti