Zakladam toto tema pro sepsani prehledoveho clanku o druhe svetove valce formou spoluprace nekolika autoru. Prosim ostatni, pokud budou mit nejake upresnujici ci rozsirujici komentare, pripisujte je sem, clanek samotny bude vkladan a modifikovat v ramci JEDNOHO prispevku tak, aby byl neustale celistvy a kompaktni.

Stručný přehled WW II

Admin

Osnova :

1) Vzestup fasismu a nacismu v Evrope
2) Rust japonskeho militarsmu v Asii
3) Nemecko do roku 1937
4) Situace v Africe do roku 1938
5) Situace v Asii do r. 1938
------
6) Anslus Rakouska, Mnichov, okupace a rozdeleni CSR
7) Utok na Polsko
8) Utok na Francii
9) Severske zeme
10) Bitva o Britanii
11) Recko, Jugoslavie
12) Namorni valka, ponorky
13) Utok na SSSR az po Stalingrad
14) Valka v Africe az po El Alamein
------
15) Pearl Harbor, vzestup japonskeho imperia
16) Midway, Gualdalcanal, pocatek obratu
------
17) Vychodni Fronta do r. 1944
18) Letecke a namorni boje r. 1944
19) Vitezstvi v Africe, Tunis
20) Smer Italie
21) Vylodeni v Normandii, Francie r. 1944
------
22) Pacificke bojiste r 1944
------
23) Vychodni fronta 1944/1945, osvobozovani Ceskoslovenska, Polska, Madarska ...
24) Letecke a namorni boje r. 1945
25) Zapadni fronta, Ardeny a utok do nitra Nemecka
26) Rok 1945 v Italii
------
27) Pacifik 1945
28) Mandzusko 1945
------
29) Shrnuti, zaver, dozvuky

/Admin




Slovo úvodem – kde začít ?
Předem upozorňuji, že někdy se bude jednat až o velmi stručný přehled WW II., ale smyslen tohoto článku není rozebrat dopodrobna co se během WW II. událo. Cílem tohoto článku bude vše to co se stalo dát do aspoň základních souvislostí a sestavit tak přehled, který by se dal nazvat – Druhá světová válka snadno a rychle.
Otázkou zůstává, kde začít – logicky by to mělo být 1.9.1939, ale druhá světová válka (asi budu raději používat WW II. tedy World War II.) nevznikla, ostatně jako žádná jiná válka, z ničeho nic a pak i datum 1.9.1939 se dá velmi snadno zpochybnit (anšlus Rakouska, Mnichov, obsazení ČSR, válka v Číně). Začneme tedy dnem 30.1.1933 v okamžiku, kdy říšský prezident von Hindenburg podepisuje jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem Německa.

Německo a Evropa 1933-37
Velmi záhy po svém zvolení kancléřem A.Hitler pronáší projev určený velitelům reichswehru (německá branná moc), kde jako jeden z cílů své vlády oznamuje vytvoření životního prostoru na východ od Německa. 27.3. došlo k požáru Říšského sněmu, který vede k vydání nouzových ustanovení „na ochranu státu a národa“. Došlo tak ke zrušení základních občanských práv a byl položen právní základ ke vzniku prvních koncentračních táborů. První takovýto tábor byl založen 22.3. KT Dachau. V roce 1933 se Hitlerovi a jeho straně (NSDAP) podařilo prosadit i další zákony, které jej vynesli do pozice absolutního vládce Německa, např. Zmocňovací zákon z 24.3. a zákon zakazující zakládání nových politických stran (14.7.). Toho roku Německo vystoupilo ze Společnosti národů (19.10.), která byla předválečnou obdobou dnešní OSN a dalo tak najevo, že se nadále necítí být vázáno Versaillskou smlouvou uzavřenou po konci WW I.
Počátkem druhého roku vlády A.Hitlera vydává říšská obranná rada usnesení o „hospodářských válečných přípravách“ (7.2.). Mezi další základní události tohoto roku lze počítat - Noc dlouhých nožů (30.6.) vedoucí k odstranění SA(Sturmabteilung) a Ernesta Röhma, na této čistce se výrazně podílela konkurenční SS (Schutzstaffel). Hitlerově rodném Rakousku došlo 25.7. k nepodařenému nacionálně socialistickému puči, při kterém byl zavražděn kancléř Dollfuss. V Německu po smrti presidenta von Hindenburga (2. 8) se veškerá moc soustředí v rukách jediného muže - teď nazývaného „vůdce a říšský kancléř“. Zároveň wehrmacht (z iniciativy Blomberga – Reichnaua) skládá přísahu do rukou A.Hitlera a podrobuje se tak jeho nejvyššímu velení. Tohoto roku došlo k zformování první tankové jednotky (tankového praporu) wermachtu vyzbrojené tankem PzKfw. I.
Rok 1935 začíná plebiscitem uskutečněným v Sársku, při kterém se 91% obyvatel vysloví pro opětovné připojení k Německu(13.1.). Göring vede koncem ledna (27.-31.1.) jednání s Polskou vládou o možné Polsko-Německé koalici namířené proti SSSR. 16.3. dochází k opětovnému zavedení všeobecné branné povinnosti a tím i k počátku znovuobnovení Německé armády. Británie uzavírá z Německem smlouvu o lodním prostoru, kde je dohodnut poměr tonáže 35:100 ve prospěch Británie. 15.9. jsou na zvláštním zasedání říšského sněmu přijaty tzv.Norimberské zákony. Itálie napadla 3.10. Habeš. Wermacht obdržel další typ tanku PzKfw. II. a vytvořil dvě tankové brigády.
Následující rok je jednostranně vypovězena Locarnská smlouva a obsazeno nevojenské pásmo v Porýní (7.3.). Ve Španělsku se rozpoutala občanská válka (18.7.) mezi republikány a fašisty vedenými gen.Frankem. Do této války na straně fašistů zasáhne i Legie Condor stejně jako pozemní jednotky a Španělsko se stane zkušební arénou pro nové německé zbraně. Ve Španělsku ovšem nejsou zkoušeny pouze německé zbraně stejně tak se v této válce objevují zbraně sovětské, československé a dalších států. 18.10. je H.Göring pověřen provedením tzv.čtyřletého plánu. Německo vede jednání o spojenectví a spolupráci z Itálií (smlouva uzavřena 25.10.) a Japonskem (smlouva uzavřena 25.11.) čímž došlo k vytvoření tzv.OSY Berlín-Řím-Tokyo. V Sachsenhausenu byl v červenci založen další koncentrační tábor.
Roku 1937 německé tankové jednotky převzali první tanky typu PzKfw. III. a PzKfw. IV. V Buchenwaldu vznik 16.7. v pořadí již třetí koncentrační tábor. A.Hitler ve svém projevu proneseném v Říšském kancléřství odhaluje svojí agresivní politiku (5.11.).

Hlavní události v ČSR v období 1933-37
1933
21.-22.1. neúspěšný o fašistický puč ve Svatoplukových kasárnách v Brně – Židenicích
16.3. Vytvořena Stálá rada, Sekretariát a Hospodářská rada tzv. Malé dohody
9.6. schválen tzv.zmocňovací zákon, který umožňoval rozšířit pravomoce vlády na úkor parlamentu a chránit tak demokracii proti extrémistickým skupinám
12.-15.8. se v Nitře uskutečnili oslavy 1100. Výročí založení prvního křesťanského kostela knížetem Pribinou. A.Hlinka využil těchto oslav k protivládní nacionalistické demonstraci na které vyhlásil program slovenské autonomie.
2.10. vzniklo sudetoněmecké nacionalistické politické hnutí – Sudetendeutsche Heimatsfront (Sudetoněmecká fronta) pod vedením K.Henleina
4.10.zakázána činnost Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei a Deutsche Nationalpartei. Obě strany byly z rozhodnutí státních orgánů rozpuštěny.
24.10. ustanovena Nejvyšší rada obrany státu
25.10. Vydán zákon o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran. Tento zákon byl především namířen proti extrémním stranám a to jak pravicovým tak levicovým .
1934
7.4. sjednocením českých fašistických organizací vznikla Národní fronta pod vedením F.Mareše a R.Gajdy
24.5. v prezidentských volbách byl již po čtvrté zvolen T.G. Masaryk prezidentem ČSR
3.6. ČSR přistoupila k návrhu vzniku tzv.Východního paktu. Jednalo se o uskupení Francie-SSSR-ČSR založeném na principu kolektivní bezpečnosti
9.6. ČSR uznala existenci SSSR de iure.
21.10. K.Henlein na sjezdu Sudetendeutsche Heitsfront v České Lípě prohlásil že neusiluje o revizi hranic.
1935
25.4. Slučením Československé národní demokracie, Národní ligy a Národní fronty vznikla česká nacionalistická strana – Národní sjednocení. Předsedou této strany se stal K.Kramář
26.4. došlo ke zrušení zákazu existence Deutsche Nationalpartei.
30.4. přejmenování Sudetendeutsche Heimatsfront na Sudetendeutsche Partei na Slovensku Karpaten-deutsche Partei
16.5. uzavřena smlouva o vzájemné pomoci mezi ČSR a SSSR.
19.5. volby do Národního Shromáždění vítěznou stranou se stala Sudetendeutsche Partei.
14.11. abdikoval prezident T.G. Masaryk
18.12. prezidentem ČSR zvolen E.Beneš
1936
30.4. schválen zákon na obranu státu
12.-17.8. proběhli v Berlíne jednání mezi K.Henleinem a A.Hitlerem
21.8. ČSR vyhlásila politiku nevměšování se do Španělské občanské války
23.10. počátek tvorby jednotek Stráže obrany státu (SOS)
1937
17.2. schválena prozatímní autonomie Podkarpatské Rusi
1.6. Německý generální štáb začal pracovat na plánu napadení ČSR - Fall Grun
5.11. ČSR spolu s Rakouskem označeno A.Hitlerem za první vojenské cíle Německa.

Prameny:
Liddell Hart – Válka z druhého břehu; nakladatelství Jota, Brno 2000
Liddell Hart – Dějiny druhé světové války; nakladatelství Jota Brno 2004
Antonín Šnajdárek – Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích; nakladatelství Svoboda, Praha 1968
František Čapka – Dějiny Zemí Koruny České v datech; nakladatelství Libri, Praha 1999
www.valka.cz
forum.valka.cz

6,5) stuace v Evropě v předvečer války:
Před vypuknutím 2. světové války existovaly ve světě v podstatě dva různé názory na budoucí uspořádání světa. Na jedné straně stály státy, které měly zájem na uspořádání světa podle Versailleské mírové smlouvy. Mezi ně patřila hlavně Francie a Anglie, státy střední Evropy (nepočítáme-li jejich místní spory o některá území), které uzavíraly složité spojenecké smlouvy, a USA, které ale tou dobou zastávaly politiku izolace od evropských záležitostí, ale zase měly své problémy v Tichomoří s Japonskem. Druhou skupinou států byly státy, které se rozhodly změnit uspořádání světa, samozřejmě ve svůj prospěch. K těm patřilo Německo, které chtělo pod vedením Adolfa Hitlera vytvořit "tisíciletou" Třetí říši, Itálie, jejíž vůdce B. Mussolini se spojil s Hitlerem, kterým předtím pohrdal poté, co zjistil, že dveře západních velmocí jsou pro něj uzavřeny, Japonsko, které své obrovské vnitřní problémy řešilo vojenskou agresí v Číně a které chtělo za každou cenu rozšířit své území, (čímž se dostávalo do rozporu s USA), a konečně Sovětský svaz, který vyvíjel snahu pohltit pobaltské republiky, vyvolal pohraniční spory s Finskem a hlavně stál v čele Kominterny (Komunistické internacionály), která se pokoušela organizovat světovou komunistickou revoluci.

Dále zde byly východoevropské státy, které se začaly orientovat na nacistické Německo buď proto, že v nich existoval autoritářský režim většinou v čele s nacistou, a nebo proto, že zjistily, že západní velmoci je před Německem zřejmě dostatečně neochrání. Ostatní státy byly vesměs neutrální, i když většinou sympatizovaly s některou ze soupeřících stran. Pečlivé zásady neutrality formulovalo též Španělsko pod vedením diktátora gen. Franca, který válku nesnášel a nechtěl do ní svou zemi opětovně zavést. V průběhu války pak toto stanovisko změnil na jakýsi druh sympatie s mocnostmi Osy.

Roku 1939 se situace v Evropě vyhrotila, Francie a Velká Británie vyřešily vzájemné spory, které je do té doby rozdělovaly, a staly se velice těsnými spojenci. Zaručily samostatnost Polska a zahájily jednání se Sovětským svazem. Tato jednání však skončila neúspěchem, neboť západní Evropa se obávala pronikání komunismu a Sovětský svaz zase kapitalismu. Hitler toho okamžitě využil a nechal své diplomaty hrát dvojí hru. Zatímco pokračoval v beznadějných jednáních s Velkou Británií, své nejschopnější lidi nechal tajně vyjednávat se Stalinem, přestože Sovětský svaz považoval za stát, který je nutno dobýt a kolonizovat "čistou rasou". Tyto akce brzy přinesly úspěch; Hitler totiž věděl, jak si Stalina naklonit. Dne 23.8. 1939 byl uzavřen Sovětsko-Německý pakt o neútočení, který šokoval celou Evropu. A to ještě nikdo nevěděl, že dohoda má tajný dodatek, kterým Hitler dal Stalinovi naprosto volnou ruku v celé východní Evropě. Hitler totiž tímto krokem zažehnal velmi nepříjemnou strategickou situaci, která by znamenala nutnost boje Německa na dvou frontách, tak jako za 1. světové války. Stalin byl velice spokojen, protože kromě vlivu ve východní Evropě měl též jistotu, že pokud do světového konfliktu vstoupí, bude tou rozhodující silou, která nakonec rozhodne o výsledku celé války, o čemž vždy snil. Navíc se též zbavil nutnosti případného boje na dvou frontách, protože na východě neustále vedl pohraniční spory s Japonskem. 28.9. 1939 uzavřel Sovětský svaz s Německem dohodu o společných hranicích a o osudu Polska bylo rozhodnuto.

Vyhlášení války:

Polsko jako samostatný stát bylo vlastně vytvořeno po skončení 1. světové války, do té doby patřila jeho severní část Německu. Versaillská dohoda zaručovala Polsku přístup k moři, Koridor. Jeho centrem bylo město (a přístav) Gdaňsk. V něm žilo mnoho Němců, a Hitler použil stejnou taktiku jako v případě československého pohraničí. Z národnostních problémů v této oblasti učinil celosvětové problémy a Poláky obviňoval z bezpráví páchaném na Němcích. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak, střety vyvolávali Němci, kteří se též dovolávali návratu do Říše. Hitler tedy prohlašoval, že otázka Gdaňsku musí být konečně vyřešena.

Jenže po 15. březnu 1939 se Velká Británie a Francie rozhodly s Polskem podepsat spojeneckou smlouvu, která byla navržena tak, že podle ní vlastně Británie a Francie vstupovala do války tehdy, když o to Poláci požádají. Na straně demokracií stál do 23. 8. 1939 též Sovětský svaz, který se ale nemohl dohodnout s Británií a Francií (a v neposlední řadě také s Poláky, kteří rezolutně odmítli povolit vstup Rudé armády na své území), a tak nakonec uzavřel SSSR s Němci Pakt o neútočení. V tomto okamžiku byl Hitler nezvratně rozhodnut jít do války, protože tušil, jak špatně jsou na ni západní mocnosti připraveny a navíc byl Ribbentropem, kterého považoval za znalce Británie, přesvědčován, že spojenci do války nepůjdou. A v posledních srpnových dnech se skutečně Britové pokusili mír zachránit podobnou akcí jakou byl Mnichov, chtěli věc vyřešit "jednáním" mezi Polskem a Německem jejich prostřednictvím. Stejně jako Československu i Polákům chtěli garantovat nové hranice, kdyby se vzdali Koridoru a byly provedeny ještě další úpravy na slezské hranici. Jenže Hitlerovi samozřejmě nešlo o Koridor, chtěl celé Polsko, které bylo "rasově nečisté" a bylo nutné ho dobýt kvůli připravovanému útoku na Rusko. Navíc tajný dodatek Paktu o neútočení se SSSR obsahoval plány na rozdělení Polska mezi tyto dvě země. Takže zatímco Francouzi konečně jasně prohlásili, že kvůli Polsku do války půjdou, ten samý den Britové navrhli řešení "mírovou cestou".

Jenže jak již bylo řečeno, Hitler nyní válku chtěl, protože se mu podařilo vyřadit jediného protivníka, který mu skutečně působil potíže, a tím byl Sovětský svaz. Takže z německé strany nebylo zahájeno jednání, nýbrž důvěrně známý kolotoč neustálého měnění a stupňování požadavků. Nakonec bylo polské vládě sděleno vlastně ultimátum, které směřovalo jen k tomu, aby Poláci, kdyby na něj přistoupili, do čtyřiadvaceti hodin podepsali kapitulaci. Celá věc měla smysl jen pro propagandu, která prohlašovala, že jednat nechtějí Poláci. Navíc Hitlerova armáda čekala už jen na rozkaz zaútočit, proto 30. srpna to čtyřiadvacetihodinové ultimátum. 31. srpna vypršelo, a přestože nakonec Poláci toho dne zkusili zahájit jednání, Němci odmítli, své návrhy jim ani nepřednesli a prohlásili, že celá věc již není aktuální. Kolem poledne 31.8. se ještě válce snaží zabránit Mussolini, ktreý navrhuje, aby se sešla mezinárodní konference a pokusila se vyřešit sporné otázky. Itálie totiž tváří v tvář válce nechce svou zemi do této války po boku Německa zatahovat, také na ni není dostatečně připravena. Tato snaha jí však není nic platná, Němci začínají svoji vlastní válku.

1. září 1939 v 5.45 tedy Německá armáda vtrhla bez vyhlášení války do Polska. Po marných pokusech spojenců zachránit ještě mír za každou cenu byla Hitlerovi 2. září doručena nóta, která ho vyzývala k bezodkladnému stažení svých vojsk z Polska. Hitler neodpověděl, vojska postupavala dále, a tak 3. září vyhlásila Velká Británie a Francie Německu válku.

(autor:kapa)

7,5) Podivná válka

Termín podivná válka "vynalezla" francouzská krajní levice, která byla proti jakémukoliv boji s Německem jakožto spojencem Sovětského svazu a tímto výrazem se této válce vysmívala. Označení podivná válka se používá pro období od vypuknutí války do počátku německých akcí na západě, tj. do jara roku 1940. Začala hned 3. září 1939, kdy britští piloti vykonali první průzkumné lety. Britské i francouzské obyvatelstvo, krmeno zprávami o síle německé armády a uvědomující si zničující účinky bombardovacích náletů, tiše očekávalo mohutné bombardování svých zemí německým letectvem (Luftwaffe) a také předpokládalo, že se ihned rozhoří boj na západní frontě, tak jako roku 1914. Nic takového se však tehdy nestalo. Hitler byl dodržením francouzsko-anglických záruk vůči Polsku nemile překvapen a vyhlášení války rozhodně neočekával a byl jím poněkud zaskočen. Ani jeho armáda nebyla zdaleka tak silná, jak se mnozí domnívali, a navíc jí většina byla nasazena v Polsku. Ale ani Spojenci nebyli na válku dostatečně připraveni, i když na jejím počátku by více než stovce spojeneckých divizí, jakkoliv špatně vyzbrojeným a vycvičeným, mohlo čelit jen třiadvacet divizí německých, z nichž některé byly navíc považovány za divize druhořadého významu. Ale Německo úspěšně blafovalo, a tak se veškeré boje prakticky odehrávaly ve vzduchu.

V následujících dnech se naplno rozhořela letecká válka nad dvěma oblastmi: jednak podél francouzsko-německých hranic, kde Luftwaffe bojovala proti francouzskému (Armeé de l´Air) a britskému (RAF) letectvu. Tato oblast nebyla až tak dlouhá, jak by se mohlo zdát, poněvadž na severu a na jihu byly neutrální státy a bojovalo se pouze nad oblastí přímého dotyku území Německa a Francie. V těchto oblastech se nacházely problémové oblasti Alsaska a Lotrinska, kde jsou germánská a galská jména stejně běžná a také se tam běžně používají oba jazyky. Pod místy leteckých střetů stály proti sobě dvě obrněná stálá opevnění, francouzská vychvalovaná Maginotova linie a německý Západní val. O těch se předpokládalo, že dokáží účinně zadržet postup pozemní armády obou stran. V těchto místech byla tedy lokalizována většina prostředků, jimiž Spojenci tehdy disponovali. Dále na sever se však objevila druhá oblast, v níž změřila síly RAF sama s Luftwaffe. Byla to oblast od Německého zálivu k východním břehům Anglie. V tomto trojúhleníku nad mořem se odehrávalo tolik leteckých soubojů proto, že v Německém zálivu kotvila téměř celá německá válečná flotila.

Na konci září se na západ začaly stahovat německé jednotky z dobytého Polska. Tou dobou byla již letecká válka v plném proudu a Luftwaffe se tyto posily náramně hodily. Obě strany si vzájemně sestřelovaly průzkumné letouny, které byly v důsledku toho stále častěji kryty letkami stíhačů, což vedlo k legendárním vzdušným soubojům. Byla budována polní letiště, která se poté stávala terčem nepřátelských bombardérů. V severní oblasti bombardovali Britové též přístavy a německé válečné lodě. Velení německých ozbrojených sil hned na počátku války vydalo rozkaz, aby nebylo útočeno na britské a francouzské území a na obchodní lodi plující na volném moři. Směla útočit pouze na válečné lodě a jejich základny, případně na jednoznačně identifikovatelné vojenské transporty. Důvodem byla obava z eskalace konfliktu ve vzduchu, který by mohl vést k nasazení spojeneckých letounů na bombardování německých měst a nebo dokonce k pozemnímu útoku na frontě, který by pro Německo mohl znamenat katastrofu. Luftwaffe měla sice v té době převahu jak v počtu bombardérů, tak v počtu stíhaček, ale jak již bylo řečeno, většina její pozemní armády (a část letectva) byla nasazena v Polsku.

Podivná válka tedy trvala až do 10.5., tj do začátku Hitlerovy jarní ofenzivy, asi v tomto duchu, ale , i když první střetnutí tváří v tvář britských a německých stíhačů se uskutečnilo teprve 22.12. 1939 (to francouzští stíhači měli více příležitostí dokázat své umění v bojích nad západní frontou). Letci se poprvé seznámili s technikou a taktikou protivníka a získali své první bojové zkušenosti, které se hlavně britským pilotům později velmi hodily.

(autor:kapa)
7,75) Akce SSSR po obsazení Polska, Zimní válka:

Poté, co se Sovětský svaz a Německo byly nuceni dohodnout po německém útoku na Polsko na nových hranicích a tvářit se jako přátelé, pobaltské státy se najednou ocitly v nové situaci. Do té doby se se Sověty nehodlaly za žádnou cenu dohodnout a měly podepsané dohody o neútočení s Německem. To je ale nyní již nepotřebovalo a jako takové přiřklo do sféry zájmů Sovětského svazu.

Jako první podepsalo smlouvu o neútočení se Sovětským svazem Estonsko, a to už 28. září. Po třídenním váhání následovalo Lotyšsko, a konečně 10. října byla podepsána i smlouva s Litvou. Vyjednávání s ní trvalo o něco déle, neboť se jednalo o více a závažnějších otázkách. Litva totiž od Sovětů dostane zpět Vilno, staré hlavní město litevského státu s polskou většinou avšak litevským okolím, které bylo anektováno Polskem a nyní se dostalo do rukou Sovětům, jako náplast (poměrně velikou - o rozloze 7 tisíc čtverečních kilometrů, to je asi třináctina dosavadní rozlohy Litvy). Na oplátku Sovětskému svazu poskytne právo zřídit letecké základny na svém území (konkrétně u Vylkovyše a Kotedyú) a leteckou námořní základnu Pelangen.

Reakcí na toto dění v samotných pobaltských státech bylo to, že radikální strany (hlavně dosud ilegální komunistická strana) tlačí na vlády svých zemí, aby vypsaly nové volby. Na vzniklou situaci reagovalo také Německo, a to způsobem, který se mohl zdát být neobvyklý - začalo přesídlování tamějších Němců do Polska, Česka i Německa. Hitler to zdůvodnil tím, že je třeba kolonizovat nově získané země. Tento postup však nekorespondoval se standartním německým postupem v podobných případech. Hitler vždy totiž podporoval německé menšiny v cizích zemích, protože věděl, že mu jednou pomohou. V tomto případě ale jednal přesně opačným způsobem, což lze vysvětlit tím, že věděl, kde se za pár let odehrají první a nejprudší boje s Ruskem...

Ovšem Sovětský svaz se rozhodl nově definovat své vztahy ještě s jedním sousedním státem - s Finskem. S ním zahájil jednání téměř současně jako s pobaltskými republikami, začátkem října. Brzy se začaly šířit zprávy, že Sovětský svaz klade požadavky, které Finové nebudou ochotni přijmout. Tyto zprávy důrazně vyvraceli finští představitelé, které ze zatajování důležitých skutečností však usvědčily jejich vlastní činy, neboť ve Finsku bylo na příkaz úřadů započato s vyklízením hlavního města Helsinek a mnoha dalších pobřežních míst. Na některých místech dokonce odhodlaní Finové začali organizovat domobranu. Hlavní jednání začala 21. října a Sovětský svaz oficiálně předložil Finům své požadavky. Jeho hlavní zájmy byly dva - jednak zabezpečení svého druhého hlavního města Leningradu, které je od jistého místa finských hranic vzdáleno pouze 30 km, a také volný přístup k baltskému moři.

Problém spočíval v tom, že Sovětský svaz měl baltského pobřeží jenom kousek, a jeho většina byla kontrolována pobaltskými republikami na jihu a za severu právě Finskem. Jih si již Sovětský svaz zpřístupnil, ale jakýkoliv námořní provoz úzkou částí moře mezi Finskem a pobaltskými republikami mohl být z finského území kontrolován či dokonce vážně narušován. To dělalo z Finska v očích světa vynikající území, ze kterého mohlo Německo na Sovětský svaz zaútočit, a Sověti si nebyli jisti, že se Finsko k Hitlerovi nepřidá. Proto mimo jiné požadovali, aby jim Finsko pronajmulo Hangoe, ležící na pobřeží Finského zálivu. Teprve pokud by se toto místo proměnilo v sovětskou námořní a leteckou základnu, byl by zabezpečen lodní provoz Sovětů v této oblasti.

Sovětské požadavky se nakonec zredukovaly na tyto dva zásadní body - posunutí hranice Finska u Leningradu "o pár tuctů kilometrů" severněji a pronajatí Hangoe na 30 let jako sovětskou základnu. Celé diplomatické úsilí nakonec ztroskotalo na druhém bodě. Finsko odmítlo. Bylo pod tlakem západu, který, obzvláště po uzavření paktu o neútočení mezi Říší a Sovětským svazem, nechtěl Rusům dovolit získat jakékoliv další výhody pro svou politiku. Finsko se ovšem rozhodlo ani ne tak kvůli západu, jako kvůli sobě. Se Sověty nechtělo mít nic společeného, a nakonec s nimi válčilo. A Sověti se naopak báli, že by se Finsko mohlo přidat na stranu Německa, a jejich zákrok nakonec vedl k tomu, že Finové skutečně po boku Němců ve válce později stanuli.

Dne 13. listopadu 1939 byla v Moskvě přerušena jednání mezi finskou delegací a Sověty, která ztroskotala na jediném požadavku Sovětského svazu, kterým bylo pronajmutí poloostrova Hangoe jako sovětské vojenské základny. Sověti pravděpodobně očekávali, že Finové požádají o obnovení jednání, ale když se tak do týdne nestalo, rozhodla se sovětská vláda řešit celou záležitost vojenskou silou. Sovětské sdělovací prostředky, především list Pravda, prudce útočí na finskou vládu, prohlašujíc, že její politika není politikou, se kterou by souhlasili finští občané, a že Finové jednají pod tlakem západu.

Nakonec 29. listopadu sovětská vláda oznámila, že na sovětsko-finských hranicích došlo k vážnému incidentu, když Finové náhle zahájili dělostřeleckou palbu na území Sovětského svazu a sedmi výstřely zabili 3 a zranili 9 ruských vojáků. Finové tento incident však popřeli a prohlásili, že celá událost byla neštěstím způsobeným sovětskými oddíly manévrujícími podél hranice, neboť Finové v inkriminovaném prostoru ani dělostřelecké baterie nemají. Sověti vznesli protest a navrhli, aby finská vláda neprodleně stáhla svá vojska z Karelské osy 20-25 kilometrů od hranice. Finové sebevědomě odpověděli, že svá vojska stáhnou, pokud tak učiní i sovětská strana. Sověti nato prohlásili, že tento návrh je jasným důkazem snahy Finů udržovat Leningrad pod stálou hrozbou napadení, neboť kdyby stáhli své oddíly, ty by stály v předměstí Leningradu, což je strategicky nepřijatelné. Svým vojákům pak vydali rozkaz, aby v případě, že se provokace z finské strany bude opakovat, "opětovali palbu až do úplného zničení nepřítele". Navíc Moskva prohlásila, že finský postup je jasným porušování sovětsko-finského paktu o neútočení (který měl trvat do konce roku 1945) a proto oznámila, že "Sovětský svaz od této chvíle necítí se dále vázán ustanoveními paktu". 30. listopadu pak intervenuje Roosevelt, o den dříve Velká Británie. Je však již pozdě.

29. listopadu totiž leningradský štáb hlásí, že na hranici došlo k dalším incidentům. V noci na 30. listopadu začala sovětská vysílačka do Finska ve finském jazyce vysílat protivládní relace, a vojsko dostalo rozkaz v 8 hodin ráno překročit hranici. Tak 30. listopadu v 8.00 začalo dělostřelecké bombardování na 140 kilometrů dlouhé frontě podél hranic na Karelské šíji. Ve Finsku si občané válku nepřáli, a vláda okamžitě odstoupila. Nově vytvořená vláda prohlásila za svůj jediný bod programu uzavření dohody se Sovětským svazem, ale ten už o vyjednávání nechtěl ani slyšet. Vláda proto po několika hodinách odstoupila a byla utvořena třetí, v čele s Rytim. Leč v té době vzniká ještě další finská vláda. V místě zvaném Terijoki na finsko-sovětské hranici vzniká vláda Finské lidové republiky, pod předsednictvím Kuusimenovým. Tato vláda vydává prohlášení, že začíná boj proti finským představitelům, kteří zemi dovedli až k válce se Sověty, kteří jsou velikým přítelem Finů, a že hodlá podporovat akce Rudé armády na finském území. Sovětská vláda téměř okamžitě, 2. prosince, uzavírá s touto samozvanou finskou vládou dlouhodobý pakt o neútočení a přátelství. Také se s ní za krátko dohodla na splnění všech podmínek, které předtím kladla regulérní finské vládě, a prohlásila, že s Rytiho vládou vyjednávat nebude, protože ji neuznává. Tímto činem se Sověti snaží svému počínání dát zdání regulérnosti, což je postup, který se jim natolik zalíbí, že jej budou využívat ještě o mnoho let později, v době studené války.

Finská vláda spoléhá především na své západní spojence, kteří jí přislíbili pomoc. Opomenuli ale předem zjistit stanovisko ostatních severských zemí, přes jejichž území by do Finska jakákoliv pomoc musela putovat. Finsko sáhne ke všeobecné mobilizaci až 15. prosince, kdy už se na celou záležitost začne dívat reálněji. Dosáhne ještě jednoho diplomatického úspěchu, když se mu podaří prosadit vyloučení Sovětského svazu ze Spojených národů, ale nyní se již bojuje na bitevním poli, jímž je finská zem.

Sověti brzy zjistí, že postup finskou obranou nebude žádná procházka růžovým sadem, neboť přestože mají početní převahu, na každém rohu náražejí na dobře vybudovaná obranná postavení dobře připravené finské armády, a navíc jim počasí znemožní použít letadel, která mohou plnit jen velmi omezené úkoly, pokud vůbec mohou vzlétnout. Přitom v letectvu má sovětská armáda oproti finské svou největší výhodu.

30. listopadu v 8 hodin ráno překročili sovětští vojáci hranice Finska. A válka se hned rozpoutala od Karelské kosy, jedné z nejhustěji obydlených částí Finska, až daleko na sever. Fronta brzo narostla do tisícikilometrové délky, bojovalo se po celé délce Finské zátoky, na Karelské šíji, kde byl sveden rozhodující zápas, na nejužším místě Finska u Uleaborgu, které je již jen několik kilometrů pod severním polárním kruhem, ale také ještě mnohem dál na sever, ve finském koridoru oddělujícím od SSSR Norsko, kde Sověti chtěli oddělit Finy od Atlantského oceánu, což se jim podařilo. Z finské strany jsou první dny války ve znamení evakuace. Je vyklízeno hlavní město Helsinki, Karelská šíje, celé jižní Finsko. Ale i ze severu odcházejí malé skupinky mužů, ženoucí před sebou desítky tisíců sobů, aby je postupující Rudá armáda nemohla použít na doplnění zásob potravy.

Nakonec se Sověti se všemi překážkami, tj. nedostatkem zásob a komunikací a houževnatým odporem Finů, vypořádají, ale zastaví je jediná, kterou nemůže překonat jakákoliv materiální a početní převaha Rusů - mrazy. Ty nakonec tažení, jemuž každý předvídal rychlý konec, protáhnou na celé 103 dny. Finové si válku představovali tak, že zpočátku Sověty zabrzdí mrazy, což se skutečně stalo, a na jaře nepřekročitelné bažiny a močály. Dále finská vláda počítala s pomocí skandinávských zemí, ale i Británie a Francie. Dokonce snad i s pomocí Německa! Skandinávie se rozhodla zachovat si neutralitu, i když prohlásila, že slyší finské volání o pomoc a že v této věci mohou jednotliví občané udělat více než vláda. Do Finska tedy odcházejí dobrovolníci ze Švédska a Norska. Němci nemohli v této době začít jakýkoliv střet se Sovětským svazem, a západ zase nedovedl získat povolení Švédska k průchodu armád Francie a Velké Británie. Nakonec se tedy omezil na podporu v dodávkách zbraní, což Finy zachránit nemohlo. I proto si Sověti mohli svým konečným vítězstvím být natolik jisti, že dokonce válku prakticky nevedl štáb Rudé armády, ale štáb leningradského vojenského okrsku.

Po příchodu kruté zimy, ostatně nejenom ve Finsku, nýbrž po celém světě, armády zůstaly na místech, Finové se omezovali na krátké lokální víceméně partizánské údery, Sověti na bombardování finských objektů, bylo-li počasí natolik "dobré" (19. ledna bylo v Helsinkách naměřeno -40°C, na Karelské kose dokonce -50°C!). Činnost sovětského letectva se zvyšuje v polovině ledna, 14. ledna 300 letadel bombarduje Helsinki, a tyto nálety se opakují. Sovětská dalekonosná děla bombardují na vzdálenost 40 km město Viborg, v němž z jeho 80 000 obyvatel setrvalo jen 5000. Sověti chystají závěrečnou ofenzivu, a Finové už zjišťují, že jí budou muset čelit sami.

Od 11. února začali Sověti opět postupovat, své armády ženou do hloubi finského území ještě v zimě (i když už ne tak kruté), aby se vyhnuli letnímu tání, které by jejich postup nadobro zastavilo. Nakonec byla prolomena Mennerhiemova linie, a Finové, kteří nyní už neměli k dispozici další opevněné body, začnou se Sověty přes švédského velvyslance jednat o míru. 11. března je obklíčeno město Viborg, a následujícího dne je v Moskvě podepsána mírová smlouva, o které se jednalo už pět dní. Podle této smlouvy získal Sovětský svaz celou Karelskou šíji i s Viborgem, celý břeh Ladožského jezera, Rybářský poloostrov a další části východního Finska. Finsko pronajalo Sovětům na dobu 30 let (za 8 mil. finských marek) Hangoe a okolí pro vybudování vojenské základny. Padlo téměř 20 000 Finů a skoro 50 000 sovětských vojáků. Raněno bylo okolo 160 000 Sovětů. Sovětský svaz okamžitě pustil k vodě komunistickou vládu Kuusimenovu a mírová smlouva podle finského prohlášení neobsahuje žádné politické požadavky.

(autor:kapa)

1) obeslal jsem skupinu uzivatelu a moderatoru, kteri si myslim ze by nam mohli svymi vedomostmi pri psani tohoto clanku pomoci.

2) nezameroval bych se jen na valku v Evrope, to Dav nenapsal uplne spravne, ale rozdelil bych to na dve paralelni casti, a to evropske bojiste a pacificke bojiste

3) soucasti clanku by mel byt popis jak boju na zemi, tak i ve vzduchu a na mori

4) neopravujeme zatim gramaticke ani stylysticke chyby, to se pak projede a opravi najednou spolu s linkovanim textu na forum a clanky, to bych udelal az na zaver.

5) piste prosim sve casti i s ohledem na jiz existujici texty zde na valce, jichz jste mnozi z vas autori, tedy zde jen zminte akci ale nezabihejte do detailu, ktere uz jsou v clanku (v prubehu podzima 1942 se sovetska vojska soustredila podel reky Volhy a prepravovala do Stalingradu, aby v listopadu necekane zautocila, bleskove prolomila nemecke linie a behem nekolika tydnu se podarilo zcela obklicit 6. armadu ... tam nekde pak bude odkaz na clanek o bitve o Stalingrad ve sve krute detailnosti ).

6) kladte prosim duraz na vyvazenost informaci, ceskoslovenske jednotky prosim zminujte v maximalni mozne mire, a to v Anglii, Africe, Blizkem Vychode i v SSSR a kdekoliv jinde to pujde.

Admine to se omlouvám ale pro orientaci na Evropu jsem vycházel z toho, že jsem tady zaznamenal článek WW II. v Tichomoří a tak jsem to nechtěl dublovat.

7)

zruseno, nahrazeno castmi od Kapy

1) rád bych jenom připomněl že spoustu materiálu máme v kronice WWII na foru - hlavní události tak jak je načrtnul Dav označené datumy máme v kronice.

2) k jednotlivým bodům osnovy - některé kapitoly lze pojímat bez problémů z hlediska pozemního vojska, námořnictva, letectva, někde se nasazení prolíná a překrývá. v osnově samotné mi chybí třeba západní fronta 1941-1944 (nemyslím Afriku, ale akce z Británie).

návrh - co to takhle vzít po časových obdobích (půlroky, kvartály, měsíce) a nejprve zadat základní hrubá data co se stalo na které frontě ve vzduchu, vodě a na zemi (či v zázemí) jako přípravu podkladů pro kooperativní článek.
a potom ve druhé fázi nějaký schopný psavec to přepíše do podoby článku s tím že už se tam objední aktivní odkazy na články zabývající se podrobně detaily jednotlivých událostí (bitev) ?????

výhodou tohoto systematického postupu by byla větší komplexnost aniž bychom se zapletli příliš do detailů, kterými se zabývají jednolivé články. Zároveň by jasně vyplynuly na povrch události které zatím vydané články nepokrývají - tedy možnost budoucí realizace našich autorů při zaplňění zjištěných mezer.

co vy na to???

To se mi libi, to by se dalo udelat ... nejlepsi by asi bylo ctvrtletne po jednotlivych obdobich. Volbu udalosti pak muzeme udelat jak dle vyznamu (vice ci mene dulezite), tak s ohledem na to co uz na valce umisteno je.

takze pozmenime strukturu ne na osnovu jak jsem ji nastinil, ale na roky 193x-1945 ?

OK mám to teda celé nějako upravit nebo jak ? Jinak trochu si zalobuji události týkajicí se ČSR + PROTEKTORÁTU (tedy né přímo našich bojových jednotek na západě či východě ale události přímo na našem území např.Atentát, Lidice, Terezín, nálety atd.) bych psal vždy jako zvláštní odstavec k danému časovému období - může to tak být ?

Obávám se že z toho tak vznikne druhá kronika... radši bych do té osnovy (i průběžně) doplňoval to s čím kdo přijde, že tam chybí, ale jako základ bych ji nechal. Navíc bych řekl, že bysme se měli hlavně snažit pokrýt to rovnoměrně v nějakém rozumném rozsahu (ne do detailů), ale bez ohledu na to co už na valce je a co ne. A na to o už je se pak udělají linky, kdežto na to druhé se určitě najde dost autorů, kteří něco postupně sepíšou - vždyť je to druhá světová

No každopádně než něco budu vkládat, počkám jak se to vyřeší. Pak asi zkusím poupravit některé mé texty z jedněch již mrtvých stránek, které jsme kdysi dělali právě o WW2, a přidat je sem.

Sakra, nedelate mi to jednoduchy Ale na kazdem je trocha pravdy, pojdme tedy zustat u puvodniho deleni a osnovy, ta samozrejme neni definitivni ale je jako cely clanek bodem diskuse, pokud vam prijde ze tam neco chybi, doplnime, pokud vam prijde, ze namorni a letecka valka by nemela byt oddelena, vymyslime lepsi deleni Jen bych nerad ztracel dalsi cas "vymyslenim toho, jak to budeme vymyslet" a zacal neco sestavovat Pokud tedy nekdo mate nejake texty, nebo se je chystate sepsat, dejte sem vedet, abychom se zbytecne nekrizili v praci, ja budu delat to, co nepise nikdo jiny, z obecnych dejin, za pomoci internetu, a pak se to doladi a spoji. Klidne si vemu vychodni frontu, pripadne pacifik, leteckou valku na zapade klidne taky.

Tak co se mých textů píše - nemůžu předem říct přesně které budou vhodné, musím to trochu poupravovat, ale určitě to bude z období mezi rokem 1933 a napadením SSSR Německem (to už ne). Takže od druhé poloviny roku 1941 nikoho křížit určitě nebudu

Brácha mě požádal, abych pro neteř do školy napsal "krátké povídání" o WWII. Snažil jsem se to osekat jak to šlo, ale Bitva o Británii už byla na 8. stránce, čili pro ni nepoužitelné. Tím chci říci, že jakkoli je idea dobrá, výsledek bude nutně buď bodový přehled, nebo kniha.

tak to je docela trefné.




nebo by ten článek který vznikne mohl kroniku nahradit. Moje idea byla použít systematický přístup pro sběr dat - nikoli psát vlastní článek formou kroniky. šlo mi hlavně o to v první řadě nezapomenout na nic důležitého.


- k tomu datování 193x - je otázkou jestli to vztáhnout na nástup NSDAP k moci, či na první ukázky neschopnosti Společnosti národů potlačovat agrese ve světě (1931 Mandžusko), či se půjde až dolů k přičinám a v úvodu se zmíní dvě hlavní příčinné události a to bolševickou revoluci a mir z Versailles ???

2 Schlange: k Versailles a 1917 můžeš ještě přidat i rok 1870/1 - tj. sjednocení Německa vojenskou silou, cestou shora. Vůbec celé to Bismarckovské pruské (prušácké) dědictví

to RoBoT: tak hluboko bych se zase nerad pouštěl, to už by měla popsat jiná série článků.

2 RoBoT: Ty si z toho děláš srandu, ale já myslím, že WWII je přímý, předvídatelný a svým způsobem neodvratný důsledek způsobu skončení WWI. Ten určoval sociálně ekonomický vývoj Německa. Bída 20. let učinila přitažlivým Hitlerův "Brot und Arbeit" - tedy de facto militarizaci ekonomiky, kterou nebylo možno "zaplatit" jinak, než válkou.
Ztráta německých kolonií vzala německé ekonomice trhy a bezmezná "hladovost" Francie v otázce reparací nemohla v nic jiného vyústit.
Navíc k tomu přistupuje fakt "hrdého německého vojáka, v boji neporaženého"! Což je v podstatě fakt, WWI skončila nikoli vojenskou porážkou, ale rozpadem Centrálních mocností zevnitř - v RUM národnostně a ekonomicky, v Německu jen ekonomicky! Tam navíc působil i bolševický příklad, to v RUM byl problém jen Uher.
Pakliže bys začal až r.1933, nastupuješ do rozjetého vlaku - spíše expresu.
Bismarck je opravdu dost vzdálený.

sice chapu, ale ne nezbytne nutne, staci zvolit vhodny pomer mezi urovni detailu a vypovidaci hodnotou clanku. Staci se podivat na muj kratky text venovany utoku na polsko, nerikam ze je to hotovy nebo stravitelny takto jak je to napsany, jeste to budu upravovat, ale stacil tomu odstavec, a razem je jedna zeme "vyresena". Staci to ale k navazani na clanek samostatne venovany utoku na Polsko. Rozumite mi ? Nemusi to byt zbytecne obsahle, staci jen kdyz to obsahne hlavni body a necha to prostor pro linkovani na jiz existujici i v budoucnu vznikajici clanky detailnich udalosti.



Tento clanek v zadnem pripade neresi kroniku, ani tak nebyl myslen, a nebude ji ani nahrazovat ci zastupovat. Akce "kronika" je zcela oddelena od tohoto tematu, navic v kronice je spousta udalosti "nad ramec" rozumne udaje detailu pri psani tohoto clanku, denni prehledy naletu, bojovych akci apod, a to uz je vskutku prilis podrobne. Navic nelze spolehat jen na kroniku, urcite tam nebude vse.



tento clanek by mel zacinat zminkou o "prednacistickych" problemech poprvovalecneho nemecka a versaillske smlouve, strucne v nekolika vetach.

Pokud jsem to pochopil spravne, tak Radim ma pripravenu cast materialu k pocatkum valky az do r. 1941. Fantane, ty se k nam pridas, kdyz jsi to cele zpracovaval pro neter ?

Myslim ze by bylo skutecne vhodne prikrocit ke konkretnim textum, a na techto konkretnich datech se rozhodneme, zdali je ta uroven prilis obecna, dobra, nebo prilis detailni a tedy delkou nestravitelna

2 Schlange: Já vím, že je to daleko, ale ono to svoji (nemalou) roli hrálo (ať už to nazveme prušácké dědictví či nedokončená modernizace či Sonderweg (tedy modernizace zvl. ražení ) či ještě jinak ).

2 Fantan: Já to nechci parodovat. Jen chci poukázat na to, že ty kořeny nejsou jen povahy politické, ale mají i rovinu sociální, kulturní a řekněme "mentální" (ve smyslu dějin mentalit apod.). Myslim, že ty sám to docela dost zjednodušuješ
¨
Myslim, že to nemusí zmiňovat rovnou celý článek, ale několik vět by asi stačilo

Ale berte to zatím jen jako radu. Vůbec nevím, jestli budu mít čas se nějak podílet. V září mě čeká postupka a v osobnostech práce nad hlavu. Včera jsem navkládal vše z německé generality z příjemním od "A" a patlal jsem se s tim půl dne A to jich bylo jen cca přes 70. Těch třeba od "B" je mnohem více A to jsem to ještě nepropojoval na jednotky a to jsou jen Němci = nerad bych něco sliboval a pak to nestíhal realizovat Pokud by mi zbylo trochu času, tak bych zkusil sesmolit těch pár vět a možná Anschluss (mám vypsáno docela dost o rak. republice v mezivál. období, tak něco zkusim přidat a sepsat to ). Ale závazně raději neslibuji nic

Admin: "Fantane, ty se k nam pridas, kdyz jsi to cele zpracovaval pro neter ?"
Já to vzdal, kratší to napsat neumím a taková délka (byť silně kráceno) by byla pro její potřebu nepoužitelná. Po výrazné změně v osobních poměrech se zřejmě budu stěhovat a kdoví, budu-li mít vůbec možnost takhle pobývat na netu, takže nic neslibuji - jestli něco zplodím, pošlu ti to mailem - systém "ber, nebo zahoď".
Mimochodem Polsko nezačalo Gliwitzí, ale spíš útokem posádky školního křižníku Schleswig - Holstein na Westerplatte, přinejmenším Poláci to takto pociťují.

2 RoBoT: promiň, vím, že silně zkracuji, ale v tomto formátu nepovažuji za vhodné psát elaboráty. Vím, že každá historická událost má pramenů podstatně více, v tomto případě jsem se snažil "vypíchnout" pouze ty, které jsou podle mne pro další vývoj událostí nejvýraznější.

ok, jak rikaji britove, fair enough, chtel jsem jen vedet, kolik mame zdroju a abychom zbytecne nedelali neco, co uz nekdo napsane ma !

(OT, "vyrazna zmena osobnich pomernu" zni dost drasticky, tak doufam, ze vse bude opet v poradku, a ze se bude darit lepe !)