CZK - Hrušecký tank

Podomácku dělaný tank (1970)
Hrušecký tank 1970 ANEB TANK „HOME MADE“



Pokusím se Vám nastínit obrovské úsilí jednoho člověka, který se nesmířil s režimem v tehdejším Československu a v roce 1970 se pokusil poměrně originálním způsobem překročit hranici. Článek je napsán tak, jak se stroj rodil, tedy myšlenka a technický vznik stroje až po konečné kratičké „nasazení“. Záměrně vynechávám politické a jiné podobné úvahy.


VZNIK:


Myšlenka překročit za totality hranice směrem na západ napadla v té době snad každého. K realizaci však přikročil pouze málokterý odvážlivec. Prostředky k překročení hranice se také lišily, nákladní automobil Tatra, vlaková souprava (tzv. D-Zug 11.9.1951), vírník, rogalo, protiletadlová ještěrka (HPM 12/2005), obrněnec z druhé světové války (červenec 1953) atp. Snad právě přechod hranice v dobře chráněném obrněnci SdKfz 254 s nímž opustilo republiku šest lidí byl inspirací i panu Benešovi z Hrušek na Břeclavsku. Bohužel v sedmdesátých letech se druhoválečné obrněnce už jaksi nedostávaly, proto přistoupil ke stavě podobného prostředku. Jako základ je použit upravený sériový rám některého tehdy sehnatelného vozidla. Na něm je instalována dvojice motorů, sedadlo, řídící a ovládací prvky spolu s jakýmsi improvizovaným prostorem pro posádku. Vnitřní trubková konstrukce přivařená k rámu je nosný prvek pro opancéřování tvořené čtyřmi vrstvami plechu. Konstruktér se důmyslně připravil na průjezd dráty hraničního pásma. Ve věžičce je instalován ručně ovládaný mechanismus ke zvedání improvizované hlavně. Přes ni se měli dráty přesmyknout za tančík. Hlaveň je samozřejmě z vojenského hlediska nepoužitelná, sloužila pouze k výše popsanému účelu, částečně snad i k zastrašení.





TECHNICKÝ POPIS:


Čtyřkolový, dvoumotorový, plechem pancéřovaný vůz pro 3-4(?) osoby.


Rám/Nápravy/Řízení: Použit pravděpodobně upravený původní rám některého z vozů, tehdy „bazarově“ sehnatelného. Z fotek bych usuzoval na osobní stroj Wartburg . Nejspíše tehdy v 70.tých ltech již starý Wartburg 311. Sice se již 4 roky vyráběla verze 353, ale vzhledem k její nedostupnosti (čekací pořadníky) na tehdejším komunistickém trhu není tato verze pravděpodobná.


Přední řiditelná náprava odpružena příčnými listovými pery. Počet listů 10. Řízení ovládal řidič pomocí volantu s ozubeným kolečkem. To přenášelo krutnou sílu na tyč řízení vedoucí k převodce pomocí klasického řetězu z jízdního kola. Zadní náprava je uložena pevně, bez odpružení. Pochází taktéž z vozidla Tatra a je opatřena diferenciálem.


Motory: Přední - dvoudobý vodou chlazený zážehový dvouválec se spádovým karburátorem pravděpodobně Škoda.


Zadní – čtyřdobý vzduchem chlazený karburátorový dvouválec Tatra s válci uloženými proti sobě. Motor opět využíval spádový karburátor.


Převodovky: V obou případech je použito originálních převodovek, vždy v monobloku s motorem. Řazení ruční, pro zadní převodovku tatra po pravé ruce vedle sedadla, přední se ovládala levou rukou po levé straně volantu.


Brzdy: Mechanické, bubnové, třecí, ovládané nožním pedálem pomocí systému táhel a ocelového lanka.


Výfukové potrubí: Tvořily jej pouze běžné trubky bez tlumičů, tak jak je má exponát.


Korba/Pancéřování: Celý stroj je opláštěn čtyřmi vrstvami 1,2-1,5mm silného černého plechu. Plechy jsou z části přichyceny na trubkové vnitřní konstrukci. Trubková konstrukce je zevnitř přivařena k věžičce. Přední část korby vyniká ostrým úhlem sklonění pancíře, stejně je konstruována i záď, zde je však více svárů. Toto je dáno tím, že rozměry tehdy sehnatelného plechu jednoduše nedovolily vytvořit plášť z jednoho kusu. Proto musely bít vzniklé trojúhelníky doplněny ze zbytků. Dodavatelem plechů byl dle pamětníků tehdejší státní podnik Gumotex Břeclav. V té době nesehnatelná svářecí souprava byla nahrazena výkonným elektromotorem se zablokovanou kotvou. Ten dával přes systém posuvné ocelové pásoviny s otvory potřebné „ampéry“ k vaření.


Věž: Je vyrobena z ocelového disku nákladního vozu. Část disku (kolem otvorů pro přichycení na náboj kola) je vyříznuta pro snadnější nastupování do vozidla. Kolem věžičky je po jejím obvodu opláštění 1,5mm plechem. Plech je od disku vzdálen 3-5cm a vzniklá mezera je vyplněna betonem. V předu věže je instalována maketa kanonu, na jejím konci je pomyslná úsťová brzda. Věž se nedá otáčet, kanon se pohybuje nahoru a dolů. Věž je a byla pevná neotočná.


Kola a Pneumatiky: Venkovní kola: tři pneumatiky jsou značky Barum rozměru 6,00x16, čtvrtá pneumatika (vpravo v předu ve směru jízdy) je značky Riesa Gummiverk (není dobře čitelné) stejného rozměru. Jde o běžné pneumatiky se silničním vzorkem. Terénní či šípové kola pravděpodobně nebyla k dostání i když možnost průjezdu terénem by se několikanásobně zlepšila. Přední pneumatiky jsou obuty na pětidírových discích nasazených na náboji obráceně. Zadní jsou obuty na discích (čtyř otvorové), také nasazených obráceně. Různé počty děr pro šrouby jsou dány dvěma rozdílnými výrobci náprav. Vnitřní ocelová kola: jde o upravené ocelové disky mající sloužit pro snadnější překonání terénu a pohyb po vozovce v případě průstřelu pneumatiky. Bohužel navaření příčných „plocháčů“ na disky se technologicky nejeví jako nejlepší, vhodnější by byli ocelové zuby. Ty by ale s největší pravděpodobností přesahovali přes okraj pneumatik a rachotily by při průjezdu vesnicí, případně to tvůrce nenapadlo.


Kamufláž/Označení: Vozidlo dostalo samozřejmě i kamufláž. Ta původní je již zatřena zcela smyšlenou a nesprávnou kamufláží. Původní kamufláž sice na některých místech prosvítá, ale již není patrná. Byla tvořena podkladovou zelenou barvou na celé ploše tanku. Na ní byli štětkou naneseny skvrny různých barev. Vzdáleně připomínala německý styl kamuflování tzv. ambush. Pravděpodobně pro západní reportéry byl tank podle pamětníků označen kódem R70 (rok 1970) malovaným na boku vozidla bílou barvou. Toto je patrné i z jediné zatím známé dobové fotografie.



Rozměry vozidla: (zhruba!!)


Délka : 4,32 m


Šířka: 2,10 m


Výška korby od základny věže po bočnici : 0,95 m


Výška bočnic: 0,5 m


Délka spodní hrany bočnice: 3,68 m


Délka vrchní hrany bočnice: 3,20 m


Celková výška věže 0,28 m


Průměr věže: 0,6 m


Délka věže: 0,75 m


Celková délka hlavně: 1,35 m


Průměr hlavně : 5,5 cm


Délka úsťové brzdy: 10 cm


Průměr úsťové brzdy: 7,5 cm
KRATIČKÝ OSUD VOZIDLA:


Brzo ráno 19.5.1970 se vozidlo poprvé pohnulo vpřed. Cestu ke svobodě blokovala cihlová zeď garáže, za níž byl v tajnosti vyráběn. Po sešlápnutí plynového pedálu si s ní obrněnec bez problémů poradil. Přes rozvalené cihly se poprvé rozjel po dvorku. Osádka složená samozřejmě z pana Beneše, jeho manželky a dvou dětí se vydala na nejdobrodružnější cestu svého života. Tančík projel vesnicí za absolutního nezájmu okolí – všichni spali. Za vesnicí se po málo frekventované silnici vydal směrem na Břeclav. Cesta pokračovala kolem železničního náspu pod most křižující koleje. Nad dalším děním se bohužel názory rozcházejí a není jasné co právě zde způsobilo nehybnost tanku. Jedna z verzí hovoří o poruše elektriky, vozidlo mělo jet pouze na baterii, čili s porouchaným dobíjením. Druhá verze se přiklání k poruše motoru. Poslední teorie hovoří o poruše elektriky v důsledku najetí vozidla do hluboké louže stojící pod inkriminovaným mostem téměř po celý rok dodnes. Nejpravděpodobněji působí výklad p.Růžičky tehdy pomocníka dozorčího útvaru na Břeclavské VB. Dle pozdějšího vyšetřování se tančík dostal až do okrajové části Břeclavi (Stará Břeclav) kde došlo k poruše na elektroinstalaci ve vozidle (zapalování a dobíjení). Poté bylo p.Benešovi jasné, že stroj k hranicím nedotáhne proto tank otočil a vyrazil zpět. Pro poruchu dobíjení jel stroj pouze „na baterku“ přes startér. Takto tank ujel cca kilometr a právě na místě pod mostem měla kvůli úplnému vyždímání baterie pouť stroje skončit.


Ať už tak, či tak tank se zde zastavil. Další působení posádky je jasné ještě méně než důvod vyřazení tančíku z provozu. Ví se jedině to, že pan Beneš rychle odešel domů a na kole ujel přes hranici někde u Valtic. Někdo dokonce tvrdí, že ještě nechal na drátech vyset svůj kabát. Osud manželky a dvou dětí není dodnes spolehlivě objasněn. Opět je několik verzí. Jedna tvrdí, že paní Benešová s dětmi odešli domů, druhá, že v tančíku zůstali a ráno je objevili až pracovníci ČD. Pro druhou verzi hovoří i údajné svědectví jednoho občana Hrušek, tehdejšího zaměstnance ČD. Ten při nástupu do práce na drážní hradlo viděl obrněnec stát pod mostem, příhodu však přešel s tím, že jde o vojenské vozidlo, tudíž se nemusí starat. Po delší době se přece jenom šel z mostu na stroj podívat a v raním tichu údajně slyšel z tanku dětský pláč. Poté děti a p. Benešovou společně s několika kolegy vyprostil ven.


Dopady na zbytek rodiny si dovedete v tehdejším Československu představil. Tank tedy ujel zhruba pouhých 5-6 kilometrů. I to je však poměrně dobrý výkon uvážíme-li v jaké době tank vznikal a jakýkoli jízdní test byl zhola nemožný.


Další osud stroje byl již v rukou tehdejší VB. Poměrně rychle po jeho opuštění posádkou je tančík objeven občanem jdoucím náhodně kolem. Tato osoba nález ihned oznámila Břeclavské VB. Jak pan Růžička uvedl při psaní tohoto článku osoba byla ve značně podnapilém stavu, proto nález tanku vzbudil mezi příslušníky spíše humorné ohlasy. Jelikož jim ale povinnost velila každý případ prošetřit vyjel tehdy se svým nadřízeným místo nálezu prozkoumat. Tank byl podle p.Růžičky nalezen zhruba ve 2 až 3 hodiny ráno. První myšlenka byla díky kvalitním svárům a pancéřování, že šlo o vojenské vozidlo (vojenský cvičák je vzdálen cca 1km). Ovšem zkušené oko příslušníka odhalilo nesrovnalosti při obhlédnutí vnitřních prostor tanku. Jak humorně uvedl, „......dráty, páky, hejblátka, nádrž z motorky a volant z os.vozidla,..“ svědčili pro domácí výrobu. Tank byl prázdný. Následoval klasický postup tehdejší VB. Po svítání byl stroj odtažen na dvůr Břeclavské VB. Tančík podrobili technické prohlídce technici VB. O určení majitele stroje se postaral výrobní štítek na motoru Tatra. V kartotéce evidence silničních vozidel byl nalezen původní majitel, shodou okolností ze sousední Moravské Nové Vsi. Ten totiž p.Bebešovi motor prodal a návaznost už nebylo pro VB problémem zjistit. Na dvoře stanice VB se podle vzpomínek nacházel maximálně dva měsíce. Bližší informace nejsou zatím k dispozici. Zájmu policistů se ale těšil. Svědčí o tom údajné fotografie z policejního dvora a detailní popis, který někteří z občanů znají. Nakonec stroj putoval do expozice muzea.


POKUS O ZHODNOCENÍ:


Z dnešního pohledu se může jevit stavba a pokus o přechod jako nesmysl, to nemíním hodnotit. Pokusím se zhodnotit možnosti vozu jako takového. Pominu nepohodlí posádky vezené v zadní části tanku a strašný rachot dvou motorů uvnitř. Každopádně stroj nebyl dostatečně uzpůsoben pro průchod terénem. Běžné a na jízdu terénem nevhodným dezénem opatřené pneumatiky mohly stačit pouze na mírně nezpevněnou polní či lesní cestu. V žádném případě ne na cestu po poli pokud by bylo vlhké či mokré. Jistou výhodou by se mohla jevit instalace železných terénních kol, bohužel příčně navařená pásovina není v tomto případě vhodná neboť se v blátivém terénu velmi rychle zanese. Lépe by se osvědčili tzv. šipky či zuby. Velkou výhodou bylo uspořádání 4x4 což zvyšovalo kinetickou sílu vozidla a šance v terénu. Systém páky na nadzvedávání ostnatých drátů a makety kanonu v jednom je vyřešen velmi dobře. Široký konec imitující úsťovku zapadl do dvou trojůhelníků navařených na předu korby. Přes ně se přesmekly dráty a najely na hlaveň. Řidič by mechanicky přes ozubený převod mohl hlaveň zvednout a za součastného popojíždění přesmeknout dráty přes věžičku. Vše ale šlo i se sklopenou hlavní. V žádném případě by nemohlo dojít k tomu, že by se drát někde zavadil. Oblé křivky stroje a jeho celkový tvar tomu neodpovídají. Ostnaté dráty tvořící tehdy hranici byly na kůly pouze přitlučeny a nekladli by rozjetému vozidlu pravděpodobně silný odpor. Pancéřová ochrana vozidla tvořená vrstveným plechem by střelbě ze samopalu na větší vzdálenost odolala a to díky ostrému úhlu vůči horizontální rovině. Hlava řidiče chráněná ocelovým diskem kola po obvodu vylitým betonem byla chráněna dostatečně. Řidič pozoroval terén před sebou průzorem pod hlavní. Jako nelogické se mě zprvu jevilo nepoužití deflektoru před průzorem na odrážení střel. O účelnosti absence tohoto zařízení mě přesvědčil návštěvník muzea delší dobu hledající kudy řidič vyhlížel ven. Jednoduše by případný obránce hranic nevěděl kde je pozorovací průzor – možná slabina vozidla. Vše bylo s největší pravděpodobností vsazeno na jedinou kartu – moment překvapení. Důležitou roli by hrála i částečná znalost terénu. Použití jakéhokoli těžkého kulometu, granátů apod. by znamenalo jistu zkázu vozidla a životů posádky. Granáty vržené pod stroj by způsobili totální destrukci protože vozidlo nemělo z větší části podlahu. Pokud toto shrneme tank by projel, pokud by se pokusil překonat hranici po polní či lesní cestě za suššího počasí a se znalostí termínů průchodu hraničních hlídek. Moment překvapení u pohraničníků si dovedu živě představit, dokud by tančík nezačal rvát dráty pravděpodobně by zůstávali v němém úžasu. Myšlenku o momentu překvapení dokresluje i nezájem pracovníků tehdejší ČSD, kteří tančík nalezli ráno a nevšímali si jej. Pokud by byl natřen ještě tmavou zelenou a na věžičce měl číslo 634, tedy upodobněn do vzhledu vozidel ČSA,……..Navíc dlouhá hlaveň budí respekt vždycky. …………………. .


NYNÍ : Tank je umístěn v zahradní expozici nynějšího Muzea Policie ČR v Praze. Je nově natřen (naštěstí). Bohužel rekonstrukce kamufláže je zcela špatná a její účel je (mimo ochrany před povětrnostními vlivy) pravděpodobně zviditelnění návštěvníkovi. Stav vozidla jako takového je i po 35 letech venku velice dobrý! Poukazuje mj. na kvalitní práci. Při bližším průzkumu interiéru jsem zjistil, že tanku chybí chladič předního motoru, části zapalování, karburátory, řetěz z řízení , výfuky jsou zaslepeny atp. Tyto byly nejspíše odmontovány kriminalisty po zabavení vozidla proti jeho případnému opětovnému použití chytrými českými koumáky. Na věži není původní poklop, ten se v průběhu let nejspíše ulomil. Nynější provizorní plní svou funkci dobře a do vozu neteče. Při návštěvě krásných expozic Lešanského technického muzea se pouze zasteskne nad tím, že tento stroj by mohl mít také své kryté dioráma třeba s „gazíkem“ , zírajícími pohraničníky a kusem ostnatého plotu,…………..


Záběry tanku byly několikrát použity v dokumentech o přechodu hranic jak na ČT, tak v poslední době na TV NOVA v roce 2004 v zářiovém vysílání pořadu Tenkrát na východě. Na ČT 1 v pořadu o opuštění republiky bylo uvedeno několik nepřesných informací. Třeba že věž je otočná - není!!


*********************************************************





Jak to bylo doopravdy,.....?




Doplňuji článek o nové poznatky získané studiem materiálů v archivu Ministerstva Vnitra ČR v Brně Kanicích. Spis číslo 161/70 (V-4877 Brno).





Několik poznámek k výrobě vozidla. Paní Benešová uvádí, že se o výrobu půdní frézy nikdy nezajímala a do garáže nechodila. Z protokolu vyplývá, že plechy přivezl domů nákladním autem údajně z Hodonína, druhá verze hovoří o dodání plechů z podniku Transporta přes pana J.Š. Kriminalisté stále hledali svářečku kterou bylo vozidlo vařeno. Přitom ji měli téměř na dosah. Jak je uvedeno v protokolu z ohledání RD v Hruškách v garáži byl nalezen starý elektromotor, selenový usměrňovač na 220V na 38 voltampér (číslo 7765/56), domácky zhotovená nabíječka (12V) a gumový elektrokabel se svářecími kleštěmi. Podle výpovědi několika místních „techniků“ byla právě toto podomácky udělaná svářečka.


Z výpovědí ve spisu vyplývá, že konstrukce tanku začala zhruba rok před jeho poslední jízdou.


26.5.1970 dokončil pan Beneš přípravy na odjezd. Před třemi dny vyboural garážové vrata (aby tank mohl projet) a provizorně je zakryl plechem. Postavené vozidlo předvedl 26.5 v 19.hodin manželce a ta pod tíhou okolností, mírou odhodlání manžela a strachem o to, že vezme děti svolila podle výpovědi k odjezdu. Odjezd byl naplánován na noční hodiny. Po nutných přípravách nasedají věžičkou tanku dovnitř. Vyjíždí v půl třetí ráno 27.5.1970. Ve vozidle se nachází mimo řidiče a jehoi manželky i čtyři děti. Pan Beneš v garáži startuje, vyjíždí na dvůr. Otevírá si vrata a vyjíždí na ulici. Zatáčí vlevo a kolem větrolamu míří na cestu do Břeclavi. Ale již doma, jak je z výpovědi patrné, je u jednoho motoru pozorován nepravidelný chod. Tank se ale sune dál až do okrajových částí Staré Břeclavi (k transformátoru). Zde začal motor vynechávat a stroj musel zastavit. Po krátké domluvě se rozhodli vrátit. Pan Beneš se proto snažil odvézt vozidlo alespoň někam do polí. Tank jede velmi těžce "po pěti metrech". Zde skončila jízda pod železničním mostem. Tady se verze výpovědi mírně rozchází. V jedné z nich (28.5.1970 v Hruškách) je uvedeno, že šli podél trati domů pěšky v druhé (z 19.6.1970 z Brna) že domů odjeli tak že si od známého půjčily auto. Celý den byla rodina doma a očekávala někoho od StB. Nikdo však nejel. Po rodinné diskusi se manželka snažila pana Beneše přesvědčit ať jde sám celou věc oznámit do Břeclavi na tehdejší VB. 27.5 navečer (19.30hod.) pan Beneš odjíždí z domu. Manželce řekl že jde celou věc oznámit,.....domů již nepřišel.


Hranici překročil u Valtic (úsek roty Valtice-Rajsna) v prostoru HM X/12 720metrů od piketu. Útěk je objeven 28.5.1970 ve 4.50hodin. Samotný přechod jak uvádí protokol PS byl uskutečněn mezi 20.30 (27.5) a 4.50 (28.5.) Služební pes Blesk provedl spolu s trojicí vyšetřovatelů ohledání místa útěku v 5.hodin ráno dne 28.5.1970. Blesk čenichal stopu až k osadě Úvaly. V zápise z akce je poznámka.."Na trase útěku nebylo mimo stop narušitele nalezeno žádných předmětů". Trasa útěku vedla od železničního přejezdu Valtice-Sedlec (kam přijel na dámském kole) kolem tehdejšího státního statku Sedlec směrem na Úvaly. Obec obchází a vinohrady se dostává ke drátům. Přes dráty na signální stěně byly nalezeny čtyři šňůry. Těmi si pan Beneš svázal dráty tak aby mohl projít. To se mu povedlo tak šikovně, že slaboproudá signalizace nic nezpozorovala, neboli jak se uvádí.."svázal drátěné překážky motouzem, čímž vyřadil z provozu ženijně-technické prostředky"... . Na poslední překážce z ostnatých drátů byl však kriminalisty nalezen kus bundy kterou si při přelézání roztrhl.


Z ČR jeho cesta vedla přes tábor v Traiskirchenu do USA.


19.6.1970 je vzneseno obvinění,........


6.7.1970 je z Okresního oddělení VB v Břeclavi předán tank Ministerstvu Národní obrany do muzea Pohraniční stráže v Praze





Kontakt:


www.mvcr.cz/policie/muzeum.htm


e-mail: muzeum@mvcr.cz


Otevřeno mimo pondělí od 10-17 hodin


Prameny:


Muzeum Policie ČR


Hrušky, občané své obci. Almanach, Hrušky 1998


Archiv autora


Vzpomínky občanů Hrušek


Poděkování:


Muzeu Policie ČR Praha, panu Kopeckému (Praha), panu Růžičkovi (Tvrdonice) a vynálezci elektronické pošty.
CZK - Hrušecký tank -


CZK - Hrušecký tank -


CZK - Hrušecký tank -


CZK - Hrušecký tank - Levá přední část (tyč řízení a převodovka)  - z pohledu řidiče

Levá přední část (tyč řízení a převodovka) - z pohledu řidiče
CZK - Hrušecký tank -


CZK - Hrušecký tank - Foto ze spisu STB

Foto ze spisu STB
URL : https://www.valka.cz/CZK-Hrusecky-tank-t46984#183749 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více