Stíhací peruť 143 [1962-2005]

VF-143


Kořeny vzniku stíhací squadrony VF-143 Pukin’ Dogs sahají až do roku 1949, kdy byla založena rezervní squadrona VF-871 s názvem Griffins s domovskou základnou NAS Alameda. Operační se Griffins stali 20. července 1950. Squadrona vyzbrojená letouny F4U-4 Corsair vyplula do války v Koreji nejprve v roce 1951 na palubě letadlové lodi USS PRINCETON (CV 37) a podruhé v roce 1952 na palubě USS ESSEX (CVA 9). Během následujících jedenácti let squadrona vystřídala několik letounů a byla přeznačena na VF-123. V těchto letech squadrona používala stroje F9F-2 Panther a F9F-8 Cougar. Poté byla znovu přeznačena na VF-53 a létala na strojích F3H-2 Demon.


Konečně 20. června 1962 byla squadrona přeznačena na VF-143 a vyzbrojena letouny F4H-1 Phantom II, později F-4B. Její domovskou základnou se stala NAS Oceana.
VF-143 poprvé vyplula na palubě USS CONSTELLATION v únoru 1963 jako součást CVW-14. V rámci CVW-14 se squadrona VF-143 účasnila války ve Vietnamu a vedla si velice dobře. Například dne 26. září 1967 dosáhla posádka F-4B ve složení pilot Lt(jg) Robert P. Hickey a RIO Lt (jg) Jeremy C. Morris od VF-143 sestřelu MiGu-21.
V roce 1969 se do výzbroje squadrony dostaly nové F-4J. Squadrona absolvovala celkem sedm bojových nasazení ve Vietnamu.


1.dubna 1975 zakončila squadrona přeškolovací výcvik na nové letouny F-14A Tomcat. S novými letouny vyrazila jako součást CVW-6 na palubě USS AMERICA do Středozemního moře a dohlížela nad evakuací amerických civilistů z Beirutu v roce 1976.
Na konci roku 1978 se VF-143 nalodila na palubu USS DWIGHT D. EISENHOWER (CVN 69) a stala se součástí CVW-7. V rámci tohoto uskupení absolvovala od 16. ledna do 13. července 1979 plavbu do Středozemního moře.

Během nasazení ve Středomoří v roce 1983 na palubě USS DWIGHT D. EISENHOWER (CVN 69) VF-143 absolvovala VF-143 mimo jiné 45 bojových TARPS misí nad Libanonem.
V roce 1989 se VF-143 přezbrojila na nové F-14B.
Rok 1990 byl pro squadronu VF-143 velice úspěšný. V tomto roce dosáhla squadrona několika ocenění jako, FFARP trophy, Tactical Reconnaissance (TACRECCE) trophy a byla nominována na Navy’s 1990 Arleigh Burke Award a 1990 Department of Defense Phoenix Award.
Od září do října 1991 se squadrona účastnila operace Desert Storm na palubě USS DWIGHT D. EISENHOWER (CVN 69).


V srpnu 1992 se Pukin’ Dogs nalodili na USS GEORGE WASHINGTON (CVN 73) s nímž vypluli na další plavbu do Středomoří.
V roce 1994 se na palubě GW squadrona účastnila ceremoniálu u příležitosti 50 výročí invaze do evropy v roce 1944. Poté se squadrona účastnila misí nad Bosnou a v Arabském zálivu.
V prosinci 1995 squadrona dokončila svou druhou plavbu během 15 měsíců.
V roce 1996 se squadrona podílela na operaci Southern Watch na palubě USS GEORGE WASHINGTON (CVN 73).
V roce 2002 se squadrona účastnila operace Enduring Freedom na palubě USS JOHN F. KENNEDY (CV-67). A domovskou základnu NAS Oceana se vrátila v srpnu 2002.
V roce 2003 se squadrona opět nalodila na letadlovou loď USS GEORGE WASHINGTON (CVN 73) a koncem roku absolvovala cvičení Tailored Ships' Training Availability (TSTA) a Composite Training Unit Exercise (COMPTUEX).
Začátkem roku 2004 vyplula squadrona v rámci CVW-7 na palubě USS GEORGE WASHINGTON (CVN 73) do Arabského zálivu aby se účastnila operace Iraqi Freedom. Domů se vrátila v červenci téhož roku.

Znak VF-143

Foto F-14B od VF-143

Poslední let formace F-14B od VF-143 před tím, než se jednotka začala přezbrojovat na F/A-18E a byla přeznačena na VFA-143. (15. březen 2005)

Na jaře roku 2005 byla squadrona přeznačena na VFA-143 a přezbrojena na nové letouny F/A-18E Super Hornet.