1. čs. úderný prapor
"Červenobílá stužka za Čechii, umrlčí lebka za smrt, není života bez Českého státu, svobodu nebo smrt." To bylo heslo, energie a životní filozofie úderníků, což je název pro příslušníky 1. čs. samostatného úderného praporu.
"Červenobílá stužka za Čechii, umrlčí lebka za smrt, není života bez Českého státu, svobodu nebo smrt." To bylo heslo, energie a životní filozofie úderníků, což je název pro příslušníky 1. čs. samostatného úderného praporu.
Po propuknutí prudkých bojů mezi jednotkami legionářského Československého armádního sboru a sovětskou vládou v Rusku v květnu 1918, po tzv. Čeljabinském incidentu a zákeřných přepadech československých vlaků jednotkami bolševiků bez předchozího vyhlášení nepřátelství, byla situace sboru o to složitější, že jeho jednotky bojovaly s přesilou nepřítele v několika izolovaných skupinách, vzdálených po transsibiřské magistrále daleko od sebe...
Navazuje volně na článek Alexandrovský most 1918, Lipjagy 1918 a částečně předchází článku Samara 1918.
Dne 14. května 1918 došlo v ruském městě Čeljabinsk k incidentu, který změnil chod našich i světových dějin.
"Po stažení Československého armádního sboru z Ukrajiny, po známých bojích u Bachmače v březnu 1918, nastalo obtížné jednání se sovětskou vládu o přesunu sboru přes celé Rusko do přístavu Vladivostok, odkud se lodními transporty měl sbor přepravit do Francie na západní frontu (byl tou dobou oficiálně součástí čs. vojska ve Francii) k pokračování boje proti Německu a Rakousko-Uhersku. Sovětská vláda se však pokoušela Čechoslováky zadržet a využít případně jejich bojový potenciál. V silném ovzduší nedůvěry a provokací nakonec v událostech kolem tzv. Čeljabinského incidentu vše vyústilo v otevřené nepřátelství mezi sovětskou vládou a Československým armádním sborem. Tyto události se staly počátkem nejslavnější části historie čs. vojska Rusku - sibiřské anabáze..."
O pluku, který vznikl na Donu v roce 1918, se toho mnoho neví, většinou se zaměňuje s Kornilovským úderným plukem, se kterým však neměl nic společného. Společného mají to, že bojovaly bok po boku proti bolševikům. Tady je příběh o jeho vzniku, boji a cestě domů z ruské občanské války.
Už jsme tu psali o 1. čs. úderném praporu. Co se týče tohoto válečného umění vycházejícího z tradic úderných (elitních) jednotek, ovládali ho ještě Češi sdružení v čs. ženijním praporu nazývaní Čeští Kornilovci (pojmenovali se po generálu Kornilovu), kteří bojovali v řadách bělogvardějské Dobrovolné armády proti bolševickému Rusku. Čeští Kornilovci jsou dnes naprosto zapomenutou etapou naší slavné vojenské historie. Proč?
Vznik Polských vojsk ve východním Rusku a na Sibiři je bezprostředně spojen se zahájením obranných bojů Československého armádního sboru v Rusku (zvaného rovněž legií), přemísťujícího se z Ukrajiny do Vladivostoku. Boje tohoto sboru, které ve svém důsledku vyvolaly spojeneckou intervenci na Dálném Východě, umožnily vznik jednotek polské armády, které se v tak vzdálené oblasti, v těžkých materiálních a přírodních podmínkách nesmazatelně zapsaly do vojenských dějin Polska.
První český velitel čs. roty a pluku za první světové války, jeden z vrchních velitelů našich legionářů v Rusku a vrcholný funkcionář nově vzniklé Československé armády, muž, který se stal legendou už za svého života.
Již dlouho před 7. listopadem každoročně spouštěly noviny od Labe až po Sachalin propagandistickou kampaň a začaly se vyhlašovat socialistické závazky na počest VŘSR. V Československu jako akt oddanosti následoval Měsíc československo-sovětského přátelství, v němž se lid český, respektive slovenský, učil milovat Sovětský svaz, po roce 1968 pak i na besídkách se sovětskými okupačními důstojníky.
V březnu 1931 je povýšen na generála. Stává se tehdy nejvýznamnější osobností legionářské literatury. Nemalou měrou se zasloužil o uznávání zásluh a tradic čs. legionářů ve společnosti ...
Brzy po slavné bitvě čs. legionářů u Zborova vznikl v rámci nové 2. divize československého vojska v Rusku 1. samostatný úderný prapor. Nejprve ve formě samostatných úderných rot koncem roku 1917, jako elitní součást československého vojska. Tyto roty byly brzy sloučeny a vytvořily samostatný prapor, který podléhal přímo velení divize. Měl čtyři pěší roty, jednu rotu kulometnou, zákopnickou minometnou četu a logistické zabezpečení. Znakem úderného praporu, později velmi proslaveným, byla umrlčí lebka se zkříženými hnáty na červeném podkladu.
Byl ostatními velmi ceněn pro svou statečnost a taktickou rozvahu. Dle ostatních příslušníků roty byl velmi pracovitý, a mimo svého mimořádného talentu ve strategii se neustále snažil zdokonalovat výcvik ostatních úderníků. Sestavil pro příslušníky úderného praporu i příručku o ručních granátech všech známých typů i s nákresy. Z angličtiny přeložil návody k obsluze amerických kulometů. Byl uznávaný i pro své zbrojířské schopnosti, kdy často ostatní úderníky učil ovládat ukořistěné zbraně.
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více