Upravil a doplnil moderátor Vláďa za pomoci těchto zdrojů: L+K 25-26/97 Letadla 39-45 archiv autora
URL : https://www.valka.cz/PZL-38-Wilk-t1029#4555
Verze : 0
PZL P.38 Wilk
Stručná historie:
V zimě roku 1938 se v Paříži konal 16. aerosalon, velkou pozornost zde budil prototyp polského víceúčelového letounu PZL P.38/II celokovové konstrukce. Wilk byl vystaven s podvěšenou třísetkilogramovou pumou, nebo přesněji s maketou této pumy. Na tabuli uvedené údaje vypadaly skvěle a navíc, tento nevelký letoun byl i dobře ozbrojen - v přídi byl nový polský dvacetimilimetrový kanón FK wz.38D a dva kulomety PWU wz.36 ráže 7,92 mm, zadní část letounu mohl střelec bránit kulometným dvojčetem PWU wz.37. Bohužel, kanón byl nahrazen dřevěnou maketou a motory Foka, zatím existovaly pouze v prototypovém nepříliš výkonném provedení.
Pro bližší pochopení se musíme vrátit do roku 1935, kdy byly závody PZL vyzvány ministerstvem obrany vyzvány, aby vyvinuly a také postavily víceúčelový letoun. Letoun měl být poháněn právě vyvíjenými vzduchem chlazenými řadovými osmiválcovými motory Foka. Prací na projektu letounu se ujali inženýři Dabrowski a Misztala, ti předložili projekt malého celokovového letounu, který měl být schopen provádět střemhlavé nálety a plnit průzkumné i stíhací úkoly. Požadované motory Foka, měly letounu zajistit nízké letové náklady, přičemž se výkony měly pohybovat ještě na přijatelné úrovni. Plány na využití letounu byly velké, v roce 1942 mělo polské letectvo mít ve svém stavu 400 letounů Wilk. Plány to byly jistě pěkné, ale motor Foka dosahoval koncem roku 1937 tak malého výkonu, že byl prakticky k nepoužití. Hlavní konstruktér tohoto invertního motoru inženýr Nowkuňski zahynul v červenci 1937 a nikdo z jeho spolupracovníků jej zatím nedokázal zastoupit.
Wilk však měl být již zkoušen, proto se hledala vhodná náhrada za dosud nepoužitelný motor, ta se našla v podobě amerických vzduchem chlazených dvanáciválcových motorů Ranger SGW-770B. Tyto motory byly nainstalovány do prvního prototypu. Namontované motory Ranger poznáme podle dvoulistých dřevěných vrtulí Szomaňski a podle výfuků, roury výfuků vedly přímo dolů pod motor. V květnu 1938 byl letoun zalétán, za řídící pákou seděl zkušební pilot Widawski. Během několika zkušebních letů bylo zjištěno, že ani americké motory nedosahují zdaleka výkonu, který výrobce uváděl. Dále se objevily poměrně silné vibrace ocasních ploch, které následně rozvibrovaly celou zadní část letounu. Polskému výrobci motorů se nakonec podařilo odladit motory Foka natolik, že je bylo možno v říjnu 1938 vestavět do druhého prototypu, tento letoun byl naleštěn, vybaven atrapou kanónu FK wz.38D a odeslán do Paříže. Motory Foka roztáčely trojlisté stavitelné vrtule a výfuky byly po obou stranách motorových gondol.
Po návratu z výstavy se zkoušel i druhý prototyp a bylo zjištěno, že tento letoun má příliš vysokou hmotnost a slabé motory, zkrátka nedalo se vůbec počítat s jeho bojovým použitím. Poláci pracovali usilovně na odpovídající náhradě, protože se muselo počítat s jejich vývojem, vycházela jejich dostupnost pro polské letectvo až v roce 1942.
Když vstoupila německá vojska na letiště Okecie, našla tam oba prototypy, první prototyp byl od té doby nezvěstný a druhý prototyp byl vystavován v Berlíně v leteckém muzeu, v roce 1943 se měl druhý prototyp vrátit do Polska, ale i po tomto letounu se slehla zem.
URL : https://www.valka.cz/PZL-38-Wilk-t1029#397174
Verze : 0
Reklama
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.