Amiot 143 M.5

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 406 příspěvků vloženo, 1597 editováno a 282 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Amiot 143 M.5

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Amiot 143 M.5 Amiot 143 M.5
    Originální název:
    Original Name:
    Amiot 143 M.5
    Kategorie:
    Category:
    víceúčelový bojový letoun multi-role combat aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1934-DD.03.1937 Société d'emboutissage et de constructions mécaniques, Colombes /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1934-DD.03.1937
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    178
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.08.1934
    Osádka:
    Crew:
    5
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    pevný fixed
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    5455 kg 12026 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    10360 kg 22840 lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    24,45 m 80ft 2,6in
    Délka:
    Length:
    18,24 m 59ft 10,11in
    Výška:
    Height:
    5,13 m 16ft 9,96in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    100,00 m2 1076.39 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    ? kg/m2 ? lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    2
    Typ:
    Type:
    Gnome-Rhône 14Kirs/Kjrs Mistral Major o výkonu 640 kW Gnome-Rhône 14Kirs/Kjrs Mistral Major, power 858 hp
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    ? ?
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    310 km/h v 3500 m 192.6 mph in 11483 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    250 km/h v 1000 m 155.3 mph in 3281 ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    ? m/s ? ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    14,3 min do 4000 m 14,3 min to 13123 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    7900 m 25919 ft
    Dolet:
    Range:
    1300 km 807.8 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    2000 km 1242.7 mi
    Výzbroj:
    Armament:
    1x kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm v přední věži
    1x kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm v hřbetní věži
    1x kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm v zadním spodním střelišti
    1x kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm v zadním předním střelišti


    800 kg pum pod křídly
    800 kg pum v pumovnici
    1x 7,5 mm MAC 1934 machine gun in the nose turret
    1x 7,5 mm MAC 1934 machine gun in the dorsal turret
    1x 7,5 mm MAC 1934 machine gun in the forward gondola
    1x 7,5 mm MAC 1934 machine gun in the rear gondola


    1760 lb of bombs externally
    1760 lb of bombs internally
    Uživatelské státy:
    User States:


    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    Pelletier, Alain. French Bombers of World War II in Action, No.189. Squadron/Signal Publications, Carrollton 2003. ISBN 0-89747-458-9.
    Danel, Raymond; Cuny, Jean. L'Aviation Francaise de Bombardement et de Renseignement (1918/1940), Docavia 12. Editiions Lariviere, Paris 1980.
    Grey, C. G., Brigman, L. Jane´s All the World´s Aircraft 1938. Sampson Low, Marston & Company, London 1938.
    Němeček, Václav. Amiot 143 M5, L+K 1990/13.
    www.aviafrance.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1034#4565Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Amiot 143


    Vznik


    Letoun Amiot 143 vznikl na základě výsledku soutěže na vícemístné bojové letadlo (Multiplace de Combat) vyhlášené francouzským ministerstvem letectví v roce 1928. Do soutěže byly přihlášeny 4 typy, Amiot 140, Bleriot 137, Breguet 410 a SPCA 30. Stroje měly podle tehdejší francouzské (ale i jinde dosti rozšířené) představy být schopny bombardování v hloubi nepřítelova území, průzkumu, vlastní obrany proti stíhačům a jako nádavek měly být schopny i přepravy vojáků (zřejmě pro službu v koloniích). Zvítězil Amiot se svým návrhem na Amiot 140. Prototyp letounu Amiot 140 byl u firmy SECM (Societé d'Emboutissage et de Constructions Mécaniques) ve městě Colombes, kam Amiot tehdy patřil, postaven v roce 1931. Zkoušky včetně různých úprav se táhly až do roku 1934, kdy byla podepsána objednávka na sériové letouny Amiot 143 M5 (písmeno M značí militaire tedy vojenský a na rozdíl od B bombardovací upozorňuje na to, že typ byl považován za víceúčelový, číslo pak je počtem členů posádky). První letouny byly smontovány v roce 1935 v dubnu a produkce běžela až do roku 1938, kdy byly dokončeny poslední z celkem 178 letadel tohoto typu (některé zdroje uvádí jen 138 strojů). V době největšího rozšíření v roce 1939 byly ve výzbroji 9 letek francouzského letectva. Stroj je klasickou ukázkou jak dlouhá doba od vyhlášení soutěže do výroby a zařazení může znehodnotit i jinak celkem solidní typ letounu. Jestliže v roce 1930 šlo o moderní celokovový stroj byl koncem výroby v roce 1938 beznadějně zastaralý. Na přelomu let 1939/40 byl převáděn k dopravě a výcviku a jen vypuknutí války donutilo Francouze k jeho nasazení na frontě.


    Technické podrobnosti


    Letoun byl na dobu svého vzniku řešen moderně, měl zakryté prostory osádky, zbraně ve střeleckých věžích, byl celokovový a vybaven výkonnými motory. Nesení pum v zakryté pumovnici bylo samozřejmě aerodynamicky výhodné a možnost přepravy 6 vojáků (místo pum) byla pro koloniální velmoc zřejmou výhodou. Původně byl počet členů posádky nižší (jen 4 muži), později byl ale bombometčík zproštěn funkce předního střelce a posádka se zvětšila na 5 mužů. Z konstrukčního pohledu šlo o celokovový jednoplošník s pevným podvozkem a lichoběžníkovým křídlem. Křídlo bylo třínosníkové konstrukce a bylo pro snazší výrobu složeno ze tří dílů, v místě napojení vnějších dílů byly do křídla vetknuty motorové gondoly, které v sériovém stroji nesly čtrnáctiválcové hvězdicové motory Gnome-Rhone14Kirs/Kjrs Mistral Major, motor Kirs byl na pravé straně, Kjrs na levé, tyto motory měly protiběžný chod takže se jejich vrtule točily opačně proti sobě a tím nevyvozovaly reakční moment (u francouzských letounů je to v té době běžná věc). Vrtule byly kovové na zemi stavitelné Gnome-Rhone 1200. Součástí motorové instalace byly i nádrže uložené v křídlech a u strojů od čísla 41 i v motorových gondolách. Do motorových gondol byl uchycen i pevný podvozek s mohutnými koly krytými aerodynamickými kapotami. Trup letounu měl obdélníkový průřez s prostory posádky v přední a střední části. Trup byl za částí pro posádku snížen, aby byl lepší výstřel pro spodní kulomet a byl ukončen klasickými ocasními plochami. Podle některých zdrojů byl trup od letounu č. 31 mírně prodloužen před ocasními plochami. V plochém trupu byla posádka rozmístěna následovně : vepředu na podlaze u okna pro zaměřovač bombometčík, který byl zároveň navigátorem, nad ním ve věži přední střelec, v kabině za nimi pak pilot, za ním ve věži na hřbetě trupu horní střelec (oba umístěni nad pumovnicí) a za pumovnicí pak radiotelegrafista, který byl zároveň i spodním střelcem. Radiostanice letounu byla dlouhovlnná АСР 16 a krátkovlnná Bronzavia M535. Letouny původně nesly výzbroj složenou z kulometů Lewis ráže 7,7 mm, ale později byly přezbrojeny na moderní kulomety MAC ráže 7,5 mm. Některé zdroje uvádí, že v přední věži byl lafetován kanon ráže 20 mm, ale na žádné fotografii se mi ho nepovedlo najít a jde zřejmě o omyl. Přední věž typu To 23 s odměrem 220° (směrem dozadu se střílet nedalo) a náměrem v rozmezí +75 a -50°, průměr této věže byl 90 cm, zadní věž byla typu To 14 bis, umožňovala elevaci zbraně +110° a -90°, odměr věže byl 210°, její průměr pak 105 cm, spodní střeliště bylo osazeno věží To 27 s vodorovným rozsahem 200° a svislým 100° .
    Přehled verzí
    Amiot 140 prototyp – postaveny dva kusy
    Amiot 142 přestavěný prototyp na řadové motory Hispano-Suiza 12Nbr postaven jeden letoun
    Amiot 143 sériové provedení postaveno 178 strojů
    Amiot 144M stroj s přestavěným křídlem a zatahovacím podvozkem jeden prototyp
    Amiot 145 stroj s motory Hispano–Suiza 14AA zůstal v projektu
    Amiot 146 stroj s motory Gnome-Rhone 18 Lars zůstal v projektu
    Amiot 147 stroj s motory Hispano–Suiza 12Ydrs/Yfrs měl dvojité svislé ocasní plochy a byl zřejmě přestavěn na Amiot 150 BE
    Amiot 150 BE prototyp torpédového a průzkumného letounu s plovákovým podvozkem jeden prototyp, tento stroj měl dvojité ocasní plochy a zvětšené křídlo.


    Zdroj :
    French bombers of WWII in action vydavatelstvý Squadron/Signal publications inc. ISBN 0-89747-458-9 autor Alain Pelletier
    Dále internet, především :
    http://www.airwar.ru/enc/bww2/a143.html


    http://www.answers.com/topic/amiot-143


    http://avia.russian.ee/air/france/amiot-143.php
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1034#164510Verze : 0
    Avatar
    Výroba a nasazení


    Po podepsání objednávky na typ 143 bylo předpokládáno, že první stroje dostane letectvo už v létě roku 1934. Bohužel dodávka se zpozdila a první stroje byly přebírány až od června 1935. V červenci byly převzaty tři stroje, v srpnu čtyři, v září sedm, v říjnu devět, v listopadu šest a posledních deset v prosinci, tím byla splněna první objednávka na 40 strojů. V téže době dostal SECM objednávku na dalších 73 strojů, pak následovala další na 40 a poslední objednávka z prosince 1936 na 25 strojů doplnila počet na celkových 178. Výroba pak běžela s malými přestávkami až do března 1938, kdy byl dodán poslední Amiot 143.

    Kulomety Lewis použité u prvních 40 strojů byly v prosinci 1936 vyměněny za MAC a byly doplněny krátkovlnné stanice Bronzavia M 535. Stroje byly od konce léta 1935 dodávány k jednotkám, první je dostala GB III v Chartres. Po ní následovaly další bombardovací a průzkumné jednotky, takže k 15. prosinci 1936 bylo v letectvu 92 Amiotů 143, 72 u jednotek, 8 u štábních letek a 12 v rezervě. Dva stroje (výrobní čísla 45 a 88) byly převeleny k „ministerské letce“ a dostaly civilní imatrikulaci F-APIQ a F-AQDZ, pod kterou sloužily k dopravě osob mezi Francií a koloniemi. V říjnu druhý z nich udělal přelet Paříž – Hanoi - Paříž v délce 32 000 km bez přestávek krom tankování. V roce 1938 byl už Amiot 143 beznadějně zastaralý (přestože dodávky skončily až v březnu tohoto roku) a začalo jeho nahrazování jinými typy, především Bloch 131, který dostala v srpnu 22 letka, ta předala část svých Amiotů letce I/ 38 a II/38. Podobně Amioty 14 letky byly předány letce II/63 v Maroku, kde nahradily Potezy XXV TOE. V první polovině roku se zvažovala i možnost posílit přebytečnými Amioty francouzské letectvo v Indočíně (mělo jít o 20 strojů), ale záměr nebyl realizován. Stroje ze skladu EAA 301 byly místo do Indočíny převedeny do školy v Cazaux, kde se na nich cvičilo bombardování a střelecký výcvik. V květnu se také domlouvala s Polskem možnost podpory pěti skupinami Amiotů, které by přelétly do Polska, jeden stroj tam na několik dnů skutečně byl (šlo o Amiot 143 s imatrikulací E 358, který přelétl do Varšavy 8. 8. 1939) a z jeho území by působily proti Luftwaffe, ale v době napadení Polska nebyli Francouzi pro rychlý spád války schopni reagovat.
    Krátce po zahájení války měli Francouzi ve výzbroji 126 Amiotů 143, z nich bylo u jednotek 91 (14 neprovozních), 29 ve škole v Cazaux (dva neprovozní), dva v CEAM (tedy na přejímce) a šest v opravě. 21 z těchto strojů bylo v Alžíru, zbytek na základnách ve Francii. Stroje z Alžíru se vrátily a posílily letectvo v říjnu 1939. Do poloviny října vykonaly Amioty 24 denních a 20 nočních průzkumných letů (šlo především o stroje 34 letky). Tyto lety směřovaly do oblasti Vogéz a především do Porýní. Letouny se rovněž zúčastnily nočního shazování letáků. Za tu dobu ztratily jediný stroj sestřelený palbou dělostřelectva v noci z 15. na 16. října 1939. V tomto období vyměnila GBI/35 své Amioty za Breguet 691, a své Amioty předala GBI/38 a GB II/38 jako doplnění, letka GB I/63 a GBII/63 v Marákeši zároveň vyměňovala své Amioty za Martin 167F, její Amioty byly předány letecké škole v Marákeši. K 10. 5. 1940, kdy Němci napadli Francii, bylo ve stavu letectva stále ještě 123 Amiotů 143, z nich ale bylo 59 v opravách nebo jinak mimo provoz. V roce 1940 začínaly rovněž dodávky Amiotů 354, ale žádná jednotka s nimi (dostávaly je místo Amiotů 143) nebyla bojeschopná a tak byly dále používány původní stroje. Zajímavostí je, že Francouzi vyráběli i dřevěné makety Amiotů 143 a rozmisťovali je na letiště jako klamné cíle, k 10. 5. jich bylo 10 na letištích a 30 ve výrobě. S napadením Francie došlo i k výraznému vzrůstu ztrát Amiotů 143, nejdříve bylo zničeno 10.5. 1940 pět strojů na předsunutém letišti u Metz, v noci z 10. na 11. pak Amioty 9. a 10 Groupement zaútočily na letiště v hloubi říše. Při tomto i dalších náletech svrhly Amioty 143 celkem 528 tun bomb. Ke 13. 5. se stav Amiotů snížil na 24 bojeschopných letounů, po čtyřech v GB I/34 a GB II/34, sedm v GB I/38 a devět v GB II/38. Nejslavnější nálet provedly 14. května, kdy ve dne napadly silně bráněné mosty u Sedanu, bombardovaly z výšky pouhých 800 m. Čtyři letouny byly ztraceny a všechny ostatní vážně poškozeny. Tím v podstatě skončila většina aktivit tohoto typu v bojích ve Francii. Jednotky GBI/34 a GB II/34 se pak v červnu 1940 přesunuly do Bergeracu a 16. 6. 1940 pak přelétly do Alžíru. Zde měla být přeformována a přezbrojena na Blochy 131. V době uzavření příměří bylo v severní Africe 25 Amiotů 143, v neokupované Francii dalších 52, poměr bojeschopných strojů k neprovozním není znám. Jednotky létající na Amiotech 143 byly rozpuštěny 8. srpna 1940 v Istres, stroje byly převedeny k transportním službám. Kolem 15 Amiotů bylo převedeno do Sýrie jako výzbroj GT 1/15. Po vyklizení Sýrie byla GT 1/15 dislokována v Istres. V říjnu byla tato jednotka přejmenována na GT III/15 a počátkem roku 1942 převedena do Maroka. Po převzetí neokupované části Francie Němci, bylo v Istres ještě 11 Amiotů (jen 3 letuschopné), jejich osud u Luftwaffe není znám. Operace „Torch“ zabránila náhradě Amiotů 143 za LeO 451 a jednotka byla opět přejmenována, tentokrát na GTI I/36, pod tímto označením se zúčastnila tuniské kampaně, kde plnila transportní úkoly. V únoru 1944 byly konečně její Amioty vyřazeny a odeslány do šrotu.


    Zahraniční služba


    V některých publikacích můžeme narazit na informaci, že několik Amiotů 143 bylo prodáno do Španělska, ve skutečnosti bylo šest strojů Amiot 143 objednáno na začátku občanské války, ale SECM je odmítl do válčící země dodat. Ve Španělsku tedy nikdy tyto stroje nelétaly.
    V knize „KG 200 - The Luftwaffe's most Secret Unit“ od Thomase a Ketleyho jsem narazil i na informaci, že krom jiných strojů měla 3. staffel ve stavu i 2 (jeden letuschopný) Amioty 143, podle jiných zdrojů šlo dokonce o 3 stroje používané k transportním úkolům.
    K zahraničním uživatelům jde s trochou nadsázky zařadit i polské letce kteří na strojích Amiot 143 cvičili v Caen.


    Zdroj :
    French bombers of WWII in action vydavatelstvý Squadron/Signal publications inc. ISBN 0-89747-458-9 autor Alain Pelletier

    Dále internet, především:
    http://www.airwar.ru/enc/bww2/a143.html
    http://www.answers.com/topic/amiot-143
    http://avia.russian.ee/air/france/amiot-143.php
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1034#164630Verze : 0
    Avatar
    Amiot 143 M5




    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1034#24588Verze : 0
    Avatar
    Trojice snímků na Amiot 143 z Francie 1940



    Zdroj:
    http://ebay.de/

    http://ebay.de/ 320275636112

    http://ebay.de/ 320275635589

    http://ebay.de/ 320275635215
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1034#262784Verze : 0
    Avatar
    Amiot 143 M5 (No 74) z výzbroje Escadrille de Bombardement 2/22, GB I/22.


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1034#420102Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Trojpohľadový výkres


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1034#165066Verze : 0
    MOD