Douglas TBD-1 Devastator

     
Název:
Name:
Douglas TBD-1 Devastator Douglas TBD-1 Devastator
Originální název:
Original Name:
Douglas TBD-1 Devastator
Kategorie:
Category:
protiponorkový/protilodní letoun aeroplane for anti-submarine/anti-ship warfare
Výrobce:
Producer:
03.08.1937-DD.MM.1939 Douglas Aircraft Co. Inc., El Segundo, California
Období výroby:
Production Period:
03.08.1937-DD.MM.1939
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
129 + 1 prototyp
První vzlet:
Maiden Flight:
15.04.1935 XTBD-1
Osádka:
Crew:
2 - 3
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOBAR - standardní vzlet, přistání s pomocí brzdících lan CTOBAR - conventional take-off but arested recovery
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2804 kg 6182 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
4473 kg 9861 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
4624 kg 10194 lb
Rozpětí:
Wingspan:
15,240 m 50ft
Délka:
Length:
10.670 m 35ft
Výška:
Height:
4.600 m 15ft 1in
Plocha křídla:
Wing Area:
39.21 m2 422 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
114,078 kg/m2 23.37 lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Pratt & Whitney R-1830-64 Twin Wasp o vzletovém výkonu 671 kW a 633 kW v h= 2 438 m
Vrtule trojlistá s nastavitelným úhlem náběhu Hamilton Standard o průměru 3 120 mm
Pratt & Whitney R-1830-64 Twin Wasp, fourteen-cylinder air-cooled two-row radial
rated at 900 hp for take-off and 850 hp at 8,000 ft,
driving a Hamilton Standard three-blade variable-pitch propeller of the diameter 10ft 2,82in.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
784 l (ve dvou křídelních nádržích) 207 US gal
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
331.5 km/h v 2438 m 206 mph in 8000 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
206 km/h v 0 m 128 mph in 0 ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
3.7 m/s 720 ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
15,5 min do 3048 m 15,5 min to 10000 ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
6005 m 19700 ft
Dolet:
Range:
700.1 1) km 4351) mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
1152.3 2) km 7162) mi
Výzbroj:
Armament:
1x pevný kulomet Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm (600 nábojů)
1x pohyblivý kulomet Browning (M2, Air) ráže 7,62 mm na konci kabiny (500 nábojů)

Pumový náklad:
1x torpédo Bliss-Leavitt Mark XIII ráže 533 mm o hmotnosti 544 kg nebo
2x 227 kg puma nebo
12x 45 kg pod křídly


- první sériové letouny (několik desítek letadel) měly pevný kulomet ráže 7,62 mm
- několika fotografiemi je doloženo použití dvojkulometu Browning (M2, Air) ráže 7,62 mm v střelišti na konci kabiny
One fixed forward-firing 0.50 inch Colt-Browning M2 machine-gun 600 rpg and
one flexible 0.30 in Browning (M2, Air) machine gun in rear cockpit 500 rpg.

External stores:
One Bliss-Leavitt Mark XIII torpedo or
two 500 lb bombs or
twelve 100 lb bombs
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
1) s podvěšeným torpédem
2) s pumovým nákladem 454 kg

pumy se zaměřovaly pomocí utajovaného zaměřovače Norden Mk.XV-3
1) with Mk XIII Torpedo
2) with 1,000 lb bombs
Zdroje:
Sources:
Jacek Nowicki, Douglas TBD Devastator - SBD Dauntless, Wydawnictwo Militaria 119, Warszawa, Poland: Wydawnictwo Militaria, rok 2000, ISBN 83-7219-0747
Al Adcock, TBD Devastator in Action, Aircraft Number 97., Carrollton, TX: Squadron/Signal Publications Inc., rok- 1989, ISBN 0-89747-231-4.
Krzysztof Zalewski. Samolot torpedowy TBD-1 DevastatorNr. 5, str 31-33, Nowa Technika Wojskowa, rok 1992, ISSN 1230-1655
L+K 6/1968, Letadla 1939-45
http://www.aviation-history.com/douglas/tbd.html
http://tbd_devastator.tripod.com/tbdpage.htm
www.daveswarbirds.com
www.history.navy.mil
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#300747 Verze : 0
Douglas TBD-1 Devastator

Historie:
V polovině roku 1934 americké námořní letectvo vypsalo soutěž na nový torpédový letoun, který měl na palubách letadlových lodí nahradit zastarávající dvouplošníky Martin BM-2 a Great Lakes TG-2. US Navy požadovalo letoun, který by byl schopen provádět jak torpédový útok, tak i klasické bombardování.

Na toto zadání odpověděla továrna Great Lakes dvojplošníkem XTBG-1, tento výrobce byl těsně před úpadkem a neměl ani peníze na vývoj skutečně moderního stroje, a tak pouze na svůj letoun nainstaloval zatahovací podvozek. Dalším letounem v soutěži byl dvoumotorový plovákový letoun Hall XPTBH-1 a konečně vítězné dílo Douglasova konstruktéra E. H. Heinemanna, celokovový jednoplošník XTBD-1.

První prototyp XTBD-1 vzlétl 15. dubna 1935 na základně Clover Fieldu, zkoušky se konaly Anacostii a v Norfolku a od pátého prosince také na palubě letadlové lodi USS Lexington. Letoun zde během tohoto měsíce provedl třináct vzletů a přistání, koncem měsíce se vrátil do továrny k odstranění zjištěných nedostatků. Nejviditelnější změnou byl vypouklejší kryt kabiny, který osádce umožňoval lepší výhled a vyšší SOP. 16. ledna 1936 přijat typově přijat do výzbroje amerického námořního letectva a dne 3. února 1936 byla sjednána objednávka na 114 letadel. Prototyp zůstal ve vlastnictví továrny a byl do roku 1943 používán k testům.

První sériový letoun vzlétl 25. června 1937, všechny sériové stroje byly poháněny motorem Pratt & Whitney R-1830-64 (prototyp byl poháněn motorem Pratt & Whitney R-1830-60). První jednotkou, která dostala do své výzbroje Devastator (což bylo bojové jméno), byla jednotka VT-3 na palubě USS Saratoga (7. 10. 1937). V roce 1938 sloužily Devastatory na palubách letadlových lodí USS Lexington, USS Saratoga, USS Ranger, USS Wasp, USS Hornet, USS Yorktown a USS Enterprise. Zařazením těchto letadel do výzbroje letadlových lodí byl jistě krok správným směrem a oproti dosud používaným dvouplošníkům to znamenalo velké posílení námořního letectva. Přechod od dvouplošníků k jednoplošníkům se neobešel, tak jako jinde, beze ztrát a tak koncem roku 1938 US Navy doobjednala dalších 15 letadel, které doplnily operační stav.

Velkou chybou amerického námořnictva bylo, že se nepostaralo o další vývoj tohoto letounu, nebo o jeho včasnou výkonnější náhradu. Devastatorům se potom stalo totéž, co mnoha japonským letounům z tohoto období - vyhovoval svými vlastnostmi a výkony pouze předválečné době. Devastatory vypadaly bojechtivě, jejich fotografie se objevovaly v novinách a časopisech, byly poměrně dobře ovladatelné a obratné, ale podvěšené torpédo snížilo maximální rychlost o 30 km/h, což z Devastatora udělalo velmi snadný cíl pro stíhače i protiletadlové dělostřelce. V tomto ohledu byli Japonci mnohem pružnější, když v roce 1939 zařadili do výroby novou a především výkonnější verzi svého torpédového bombardéru B5N2 Kate. US Navy nevěnovalo žádnou pozornost holandskému požadavku, Holanďané projevili zájem o Devastatory pro holandské letectvo, ale požadovali montáž výkonnějších devítiválcových motorů Wright GR-1820-G105A. Po porážce Holandska z objednávky sešlo.

Další velkou nevýhodou amerických Devastatorů oproti japonským bombardérům Kate bylo americké letecké torpédo Bliss-Leavitt Mark XIII. Tento typ torpéda byl špatný ve všech ohledech, malá rychlost umožňovala nepřátelským lodím provedení úhybného manévru, torpéda měla malý akční rádius a zanechávala za sebou zřetelnou a lehce viditelnou stopu, po odhození často opsala velký oblouk "bezpečně" se vyhnula cíli a neškodně se potopila. Shoz torpéda se prováděl maximálně z výšky 30 m a při maximální rychlosti do 190 km/h. Musíme si uvědomit, že pilot musel takto letět několik set metrů, aby zamířil celým letounem na cíl, potom se z něj stal takřka ideální cíl pro každého protiletadlového dělostřelce. Pokud tedy torpédo zamířil a odhodil, cílová loď se torpédu nevyhnula, a torpédo směřovalo k cíli, byla velká šance, že cíl podpluje nebo při nárazu selže detonátor. Pravým opakem byla japonská "Dlouhá kopí" torpéda typ 91, která byla spolehlivá, měla velký dosah a velkou rychlost, jejich stopa byla velmi nezřetelná, díky vstřebávání plynu do vody. Jeden příklad za všechny - při útoku na Salmaua na Nové Guineji dne 10. 3. 1942 Devastatory zničily jednu nákladní loď, shodily však 23 torpéda, která dílem nevybuchla a dílem minula cíl.

Počátkem druhé světové války v Tichomoří byly Devastatory na palubách sedmi letadlových lodí v počtu 69 letadel. Piloti Devastatorů se odhodlaně pustili do boje proti Japoncům. První akcí byl útok proti Marshallovým a Gilbertovým ostrovům dne 1. února 1942, útoku se účastnily letouny z USS Enterprise a USS Yorktown. 24. února USS Enterprise zaútočila na Japonci právě obsazený ostrov Wake. 10. března 1942 Devastatory USS Yorktown a USS Lexington útočí na zařízení a lodě na základnách v Lae a Salamaua, svrženo 23 torpéd, z nichž většina selhala. V květnu následuje bitva v Korálovém moři, zde se osádky Devastatorů podílely na potopení letadlové lodi Shoho a konečně v červnu došlo k bitvě o Midway. Zde byly ztráty přímo katastrofální a výsledky žádné, krom toho, že stíhací Zera z ochrany letadlových lodí musela doplnit palivo a munici, a to v tom nejnevhodnějším okamžiku. Naposledy Devastatory zasáhly do bojů 6. června 1942, tehdy se účastnily akce proti těžkým křižníkům Mikuma a Mogami. V srpnu roku 1942 vzlétaly k z paluby USS Ranger k hlídkovým letům v Karibiku.

Musím se ještě zmínit o zásadní úpravě Devastatoru na plovákový letoun (druhá fotografie od admina). Úprava byla označena TBD-1A, kolový podvozek byl odstraněn a pod trup byly namontovány dva celokovové plováky. Letoun měl operovat z přístavišť a ze zátok na tichomořských ostrovech. Již tak malá rychlost poklesla o 30 km/h. Námořnictvo další vývoj zrušilo a letoun byl používán k dalšímu neúspěšnému vývoji torpéda Bliss-Leavitt Mark XIII.

Po bitvě u Midway skončila půlroční válečná role tohoto torpédového bombardéru, zbývající Devastatory byly postupně vyřazeny z operační služby a převedeny k výcviku. V této roli se udržely až do roku 1944.
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#301070 Verze : 0
Trojpohledový náčrtek
Douglas TBD-1 Devastator -


URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#301068 Verze : 0
Ještě přidám Devastatora na zemi a se sklopeným křídlem


Zdroj:
http://www.airwar.ru/other/draw/tbd.html
Douglas TBD-1 Devastator -


URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#301124 Verze : 0
Letecké jednotky vyzbrojené Douglas TBD-1 Devastator


Obdobie / Period
Jednotka / Unit
Poznámka / Note
10.01.1942-XX.08.1942
Torpédovacia peruť 4 (VT-4)





Zdroj: Grossnick, Roy A.: Dictionary of American Naval Aviation Squadrons Volume I - The History of VA, VAH, VAK, VAL, VAP and VFA Squadrons; Naval Historical Center, Department of the Navy, Washington, D.C., 1995
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#333178 Verze : 0
.
Douglas TBD-1 Devastator - TBD-1 Devastator, jenž roku 1939 sloužil u letky VT-3 (šlo o první letoun čtvrtého roje)  na letadlové lodi Saratoga. Letoun nese pestrou předválečnou antikamufláž. Stroj v barvě kovu s černými doplňky, ocas bílý, horní plochy křídel žluté s červeným diagonálním pruhem.

TBD-1 Devastator, jenž roku 1939 sloužil u letky VT-3 (šlo o první letoun čtvrtého roje) na letadlové lodi Saratoga. Letoun nese pestrou předválečnou antikamufláž. Stroj v barvě kovu s černými doplňky, ocas bílý, horní plochy křídel žluté s červeným diagonálním pruhem.
Zveřejněno s laskavým svolením autora

URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#415655 Verze : 0
.
Douglas TBD-1 Devastator - Devastator TBD-1 letky VT-8 z letadlové lodi Hornet. Letoun se zúčastnil 4. 6. 1942 bitvy u atolu Midway. Pilotoval jej Ensign (podporučík) George H. Gay, jediný příslušník VT-8, jenž (ač sestřelen a zraněn) přežil zkázu své jednotky. Jeho stroj, stejně jako většina jiných letounů jeho letky, byl atypický použitím dvojkulometu v zadním střelišti. Letoun nesl standardní kamufláž, kde na horních a bočních plochách se nacházela  námořní modř (Blue Gray) a spodní kryla světlá šedá (Light Grey). Námořní modrá se nacházela i na vnějších částech spodní plochy křídla.

Devastator TBD-1 letky VT-8 z letadlové lodi Hornet. Letoun se zúčastnil 4. 6. 1942 bitvy u atolu Midway. Pilotoval jej Ensign (podporučík) George H. Gay, jediný příslušník VT-8, jenž (ač sestřelen a zraněn) přežil zkázu své jednotky. Jeho stroj, stejně jako většina jiných letounů jeho letky, byl atypický použitím dvojkulometu v zadním střelišti. Letoun nesl standardní kamufláž, kde na horních a bočních plochách se nacházela námořní modř (Blue Gray) a spodní kryla světlá šedá (Light Grey). Námořní modrá se nacházela i na vnějších částech spodní plochy křídla.
Zveřejněno s laskavým svolením autora

Douglas TBD-1 Devastator -


Zveřejněno s laskavým svolením autora

URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#416272 Verze : 0
.
Douglas TBD-1 Devastator - Devastator TBD-1, patřící letce VT-6 z letadlové lodi Enterprise, se 24. 2. 1942 účastnil náletu na atol Wake. Letoun nesl standardní kamufláž, kde na horních a bočních plochách se nacházela námořní modř (Blue Gray) a spodní kryla světlá šedá (Light Grey). Námořní modrá se nacházela i na vnějších částech spodní plochy křídla. Letoun ještě nesl starší verzi výsostného označení.

Devastator TBD-1, patřící letce VT-6 z letadlové lodi Enterprise, se 24. 2. 1942 účastnil náletu na atol Wake. Letoun nesl standardní kamufláž, kde na horních a bočních plochách se nacházela námořní modř (Blue Gray) a spodní kryla světlá šedá (Light Grey). Námořní modrá se nacházela i na vnějších částech spodní plochy křídla. Letoun ještě nesl starší verzi výsostného označení.
Zveřejněno s laskavým svolením autora

URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#416277 Verze : 0
TBD-1 Devastator z letadlové lodi USS Enterprise nad ostrovem Wake během náletu na japonské cíle dne 24. února 1942.



TBD-1A s plováky během zkouškách shozu torpéda, říjen 1941.




TBD-1 Devastator z výzbroje torpédové perutě VT-6, cca 1938.
URL : https://www.valka.cz/Douglas-TBD-1-Devastator-t1092#194812 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více