Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 64.741,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 322 příspěvků vloženo, 1003 editováno a 324 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Hafner H-8 Rotachute

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Hafner H-8 Rotachute Hafner H-8 Rotachute
    Originální název:
    Original Name:
    Hafner H-8 Rotachute
    Kategorie:
    Category:
    vírník autogyro
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1941-DD.MM.1943 F. Hills & Sons, Ltd., Manchester
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1941-DD.MM.1943
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    21
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    12.02.1942
    Osádka:
    Crew:
    1
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Uspořádání rotorů:
    Rotor Configuration:
    jiné uspořádání other configuration
    Podvozek:
    Undercarriage:
    pevný fixed
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kluzné ližiny skids
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného vrtulníku:
    Empty Weight:
    34 kg 75 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    134 kg 295 lb
    Délka s otáčejícími se rotory:
    Length with Rotors Turning:
    4.57 m 15ft
    Délka trupu:
    Fuselage Length:
    3.05 m 10ft
    Šířka trupu:
    Fuselage Width:
    ? m ?
    Celková výška:
    Overall Height:
    2.08 m 6ft 10in
    Průměr hlavního rotoru:
    Main Rotor Diameter:
    4.57 m 15ft
    Průměr vyrovnávacího rotoru:
    Tail Rotor Diameter:
    - m -
    Plocha disku hlavního rotoru:
    Main Rotor Disc Area:
    16.42 m2 176.71 ft2
    Plocha disku vyrovnávacího rotoru:
    Tail Rotor Disc Area:
    - m2 - ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    jiný other
    Počet motorů:
    Number of engines:
    0
    Typ:
    Type:
    - -
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    - -
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    ? km/h v ? m ? mph in ? ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    136 km/h v ? m 84.5 mph in ? ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    ? m/s ? ft/min
    Statický dostup:
    Static Ceiling:
    ? m ? ft
    Dynamický dostup:
    Dynamic Ceiling:
    ? m ? ft
    Dolet:
    Range:
    ? km ? mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    ? km ? mi
    Přepravní kapacita:
    Transport Capacity:
    - -
    Výzbroj a vybavení:
    Armament and Equipment:
     
    Výzbroj:
    Armament:
    - -
    Vybavení:
    Equipment:
    - -
    Uživatelské státy:
    User States:
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    http://etheses.bham.ac.uk/4804/1/Jenkins14PhD.pdf
    www.aviastar.org
    www.unrealaircraft.com
    http://www.airport-data.com/aircraft/P-5.html
    commons.wikimedia.org
    www.aeroflight.co.uk
    http://pl.wikipedia.org/wiki/Hafner_Rotachute
    www.laboratoridenvol.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/111345#390995Verze : 1
    Avatar
    Hafner H-8 Rotachute

    Raoul Hafner vytvořil svůj první letecký návrh již v roce 1929 v Rakousku - vrtulník. V roce 1937 přišel do Anglie, kde pokračoval ve snaze vyvinout zdařilý vírník. Pokračoval v dalších návrzích, jež přihlížely k požadavkům prvotních specifikací Ministerstva letectví na vrtulník.

    Od r. 1940 měl na starosti tým, vyvíjející rotorem poháněný dopravní prostředek ve Výzkumné stanici Výsadkových sil v Ringway (Airborne Forces Experimental Establishment, Hampshire), kde vznikla představa používání rotoru namísto padáku k přesnější dopravě vojáků na nepřátelské území. Výsadek, shazovaný z dopravních letadel po relativně dlouhou dobu na klasických padácích, byl obvykle po přistání rozptýlen po velkém prostoru a často se jeho členům nedařilo vůbec se znovu spojit.

    3. října 1940 se začalo pracovat na budoucím Rotachute; praktické testování začalo jen o osm dnů později s vrtulovými listy 3 stopy (0,91 m) dlouhými, připevněnými k olověné zátěži. Zkušební shozy z bombardéru Whitley ukázaly, že zatímco modely postrádaly pevnost, vhodně vyvážený rotor by mohl uskutečnit stálý let.

    Byl postaven nový model se dvěma kovovými listy a celkovou váhou 5 liber (2,26 kg). Shozy, provedené 16. října z bombardéru Whitley a 7. listopadu z letadla De Havilland Tiger Moth, byly jen částečně úspěšné. Ale již 15. listopadu byl dosažen úspěšný stabilizovaný sestup z letounu Tiger Moth.

    Dalším logickým krokem byla stavba většího modelu s rotorem o rozpětí 10 stop (3,05 m ) a váze 1000 liber (45,3 kg). Po testech stability v průběhu 19. února 1942 byl 14. března nedaleko Manchesteru model úspěšně vypuštěn ze speciální konstrukce na mezikřídelní vzpěře bombardéru Boulton Paul Overstrand. Model stabilizovaně sestoupil z 2000 stop (609,6 m) za rychlosti klesání 1500 stopy/min (7,6 m/sec).

    Mezitím, koncem r. 1940, Hafner pracoval na návrzích Rotachute ve skutečné velikosti, a současně řešil problém jejich účinného nasazení. Jedním z návrhů bylo i nést jich několik na kolejovém závěsu na stropě upraveného letadla pro přepravu jednotek a rychle je jednoho po druhém postupně vypouštět z ocasní části trupu, aby přistáli v tak sevřené skupině, jak je jen možné.

    Rotachute byl navržený k tomu, aby vyhovoval požadavkům na jednoduchost, malou hmotnost a spolehlivost. To znamenalo rám, svařený z ocelových trubek, na kterém byl na jednoduché sedačce usazen pilot, a který nesl dvoulistý rotor se dřevěnými, volně se otáčejícími listy. K rámu byl připevněn podvozek, skládající se podle původní představy ze dvou kol na průběžné ose, později byla přidána i gumou odpružená přistávací lyžina. Trup byl vpředu otevřený. Tento postor prakticky překrýval pilot svou postavou. Trup se za pilotem postupně zužoval, což napomáhalo ke stabilizaci stroje. To vše bylo potaženo pogumovanou látkou, bez složité výztužné konstrukce. Předpokládalo se, že nápor vzduchu, vznikající za letu, těleso vírníku natlakuje do pevného tvaru. Kolmo k svislé ose zádi trupu byly umístěny dvě vodorovné stabilizační plochy. Tato jednoduchost byla vedena jediným záměrem: minimalizace hmotnosti a požadavků na úložný prostor.

    Rotor měl dva dřevěné listy, ukotvené ke středu ocelovými čepy. Náboj rotoru byl spojen s malým svislým kaučukovým blokem ve funkci kardanového kloubu, aby tlumil vibraci a pracoval současně jako závěs, umožňující ovládání rotoru. Ovládání bylo prostřednictvím jednoduché tyče, upevněné k rotorovému náboji. Ovládání fungovalo přesně opačně oproti ovládání letadel. Pro stoupání bylo nutno řídicí sloupek tlačit vpřed; pro pravý náklon byl řídící sloupek nahnutý vlevo. Zalétávačům to činilo značné problémy, příčilo se to jejich zažitým návykům.

    Takto navržený Rotachute vážil 50 liber (22,7 kg) a nesl užitečný náklad asi 240 liber (109 kg.). Ten se mohl skládat z pilota, jeho padáku a kulometu vzoru Bren Mk.1 s 300 náboji. Samotný stroj nijak vyzbrojen nebyl.

    Rotor měl průměr 15 stop (4,57 m.), takto vzniklo nejmenší zařízení schopné řízeného letu, které uneslo člověka vybaveného k boji. Na výrobu Rotachute byl podepsán kontrakt a začaly předletové zkoušky, testy byly prováděny jak s rotory, tak s kompletní jednotkou, upevněnou na pohybujících se vozidlech (viz obrazová příloha). První let proběhl 12. února 1942.

    Dva pokusy, konané v únoru v Ringway, skončily nouzovým přistáním, převrácením strojů a rozlámáním rotorů. Třetí, provedený na delší vzletové a přistávací dráze v Snaith, byl o málo lepší, a tak bylo rozhodnuté, přinejmenším pro potřeby výcviku, doplnit konstrukci o tříbodový kolový přistávací podvozek (podle názoru konstruktéra vhodnější než odhazovatelný vozík), a na zádi o stabilizační plochy. Tato úprava si vyžádala prodloužení proudnicového povrchu ocasu, který v původní podobě již nebyl dost pevný k tomu, aby se zabránilo zablokování rotoru bez přidání další výztužné konstrukce.

    Proto byl přidán lehký rám a stabilizační plocha, celek byl tlakován náporem vzduchu vznikajícího dopředným pohybem stroje. Nový Rotachute Mk.II vzlétl poprvé koncem května 1942, tažený za džípem a uskutečnil asi 15 sekundový let. Další testy vedly k uspokojivým letům ze země v trvání dvou nebo tří minut. Práce nyní pokračovaly modelem Mk.III.

    Testy začaly na Ringway Mk. Testy Mk. III začaly na Ringway 16. června 1942, s lety ve vleku v trvání kolem čtyři minut a ukončenými kontrolovanými přistáními. Následovalo zcela volné přistání. Rotachute byl pak dále testován pro vytvoření pravidel pro správný postup startu. Nejprve se od země odlepil Rotachute a teprve poté se odlepoval od země vlečný Tiger Moth. Další lety testovaly vypuštění ve vzduchu. Rotachute dokázal dosahnout výšky až 3900 stop (1189 m), maximální rychlosti 93 mil za hodinu (150 km/h) při maxmální délce letu až 40 minut.

    Následující testy používající Rotachute se zabývaly vývojem Rotabuggy, džípu vybaveného rotorem a soustavou ocasních ploch v bezmála shodném uspořádání, toale není obsahem tohoto příspěvku.

    29. dubna 1943 vzlétl první Rotachute Mk.IV, se 2 talířovitými svislými plochami, přidanými k stabilizační ocasní ploše. Na tento standard bylo upraveno pět dřívějších strojů. Během zkoušek byl stroj odhazován až z výše 1100 m.

    Při vyhodnocování výsledků byl Rotachute shledán jako doslova nejjednodušší zařízení, určené k letům a k přistáním v přesně vymezeném prostoru. Nicméně, operační potřeby, pro které byl navržen, nikdy nenastaly. Zkušenost z vývoje Rotachute však poskytla základ pro mnoho současných znalosti o lehkém stroji vybaveném rotorem. Změna britské vojenské politiky v r. 1943 pak znamenala ukončení veškerých vývojových prací. Jako zajímavost je možno konstatovat, že mezi piloty tažných strojů, podílejících se na zkušebních letech, byl i Polák, porucznik Kazimierz Plenkiewicz

    Produkce a nasazení:
    Celkem 21 kus. Bojově nikdy nasazeny nebyly, všechny postavené kusy sloužily ke zkouškám a vývoji. V musejních sbírkách Museum of Flying dochován 1 ks. Mk. III.

    Prameny:
    www.aviastar.org
    www.unrealaircraft.com
    http://www.airport-data.com/aircraft/P-5.html
    commons.wikimedia.org
    www.aeroflight.co.uk
    http://pl.wikipedia.org/wiki/Hafner_Rotachute
    www.laboratoridenvol.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/111345#390991Verze : 0
    Avatar
    Přehled produkce, jak jej uvádí
    www.aeroflight.co.uk :

    serial - rok -- verze
    P-1 ------ 1942 Mk.I
    P-2 ------ 1942 Mk.I
    P-3 ------ 1942 Mk.II
    P-4 ------ 1942 Mk.II
    P-5 ------ 1942 Mk.III, ve sbírkách Museum of Army Flying
    P-6 ------ 1942 Mk.III
    P-7 ------ 1942 Mk.III
    P-8 ------ 1942 Mk.III
    P-9 ------ 1942 Mk.III
    P-10 ------ 1942 Mk.III
    P-11 ------ 1942 Mk.III
    P-12 ------ 1942 Mk.III
    P-13 ------ 1942 Mk.III
    P-14 ------ 1942 Mk.III
    P-15 ------ 1942 Mk.III?
    P-16 ------ 1942 Mk.III?
    P-17 ------ 1943 Mk.IV?
    P-18 ------ 1943 Mk.IV?
    P-19 ------ 1943 Mk.IV
    P-20 ------ 1943 Mk.IV
    P-21 ------ 1943 Mk.IV
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/111345#390996Verze : 0
    Avatar
    Na závěr něco obrázků.
    Prameny uvedeny u nich.







    pramen - http://www.laboratoridenvol.com/info/autogir/hafner-rotachute-mod.jpg
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/111345#390997Verze : 0