Supermarine Stranraer

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 368 příspěvků vloženo, 1661 editováno a 278 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Supermarine Stranraer

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Supermarine Stranraer Supermarine Stranraer
    Originální název:
    Original Name:
    Supermarine Stranraer
    Kategorie:
    Category:
    průzkumný/pozorovací letoun reconnaissance/scout aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1937-DD.MM.1939 Supermarine Aviation Works (Vickers) Ltd., Woolston
    DD.MM.1938-DD.MM.1940 Canadian Vickers Ltd., Montreal, Québec /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1937-DD.MM.1940
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    18 Supermarine (K3973, K7287/7303)
    40 Canadian Vickers (907/916, 918/923, 927/938, 946/957)
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    27.07.1934
    Osádka:
    Crew:
    6-7
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    dvouplošník biplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    pevný fixed
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    člunový trup flying boat
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    5103 kg 11250 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    8618 kg 19000 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    25.91 m 85ft
    Délka:
    Length:
    16.71 m 54ft 10in
    Výška:
    Height:
    6.02 m 19ft 9in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    135.36 m2 1457 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    63.72 kg/m2 13,05 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    2
    Typ:
    Type:
    Bristol Pegasus X o výkonu 686 kW, nebo
    Bristol Pegasus XXII o výkonu 753 kW
    čtyřlistá dřevěná vrtule, později
    třílistá kovová vrtule Fairey-Reed
    Bristol Pegasus X, power 920 hp, or
    Bristol Pegasus XXII, power 1010 hp
    four-blade wooden propeller, later
    three-blade Fairey-Reed metal propeller
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    2273 l 500 Imp gal
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    265.5 km/h v 1829 m 165 mph in 6000 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    169 km/h v ? m 105 mph in ? ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    6.9 m/s 1350 ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    10 min do 3048 m 10 min to 10000 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    5639 m 18500 ft
    Dolet:
    Range:
    1609.3 km 1000 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    ? km ? mi
    Výzbroj:
    Armament:
    1x pohyblivý 7,7mm kulomet lLewis na přídi
    1x pohyblivý 7,7mm kulomet Lewis na hřbetě
    1x pohyblivý 7,7mm kulomet Lewis na ocase

    453 kg pum
    1x flexible .303 Lewis machine gun in the nose
    1x flexible .303 Lewis machine gun amidships
    1x flexible .303 Lewis machine gun in the extreme tail

    1000 lb of bombs
    Uživatelské státy:
    User States:


    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    Kightly, James; Wallsgrowe, Roger. Supermarine Walrus & Stranraer, Stratus, Sandomierz 2004. ISBN 83-917178-9-5.
    Hancock, Bill. Directory of Britain´s Military Aircraft Volume 2. The History Press, Stroud 2010. ISBN 978-0-7524-7532-8.
    Grey, C. G., Brigman, L. Jane´s All the Worlds Aircraft 1938. Sampson Low, Marston & Company, London 1938.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1150#450127Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Supermarine Stranraer
    Supermarine typ 230 Stranraer představuje poslední dvojplošný létající člun ve službách Royal Air Force. Byl vyvrcholením vývoje série létacích člunů Southampton a Scapa. Byl jedním z posledních dvojplošných létacích člunů na světě. Pod vedením R. J. Mitchella byl vytvořen firmou "Supermarine Aviation Works". Navržený byl podle stejné specifikace (Air Ministry Specification R.24/31) jako konkurenční Saro London. Supermarine Stranraer přežil ve službě o něco déle než jeho konkurent a byl obecně upřednostňovaný těmi posádkami, které měly možnost porovnat oba dva typy.


    I jeho označování prošlo složitým vývojem. Původně byl označován jako Southampton Mk V. Prototyp, původně známý jako Singapore V, byl poháněný hvězdicovými motory Bristol Pegasus IIIM s výkonem 820 hp, pohánějícími dvoulisté dřevěné vrtule. Šestičlenná posádka se skládala z pilota, navigátora, radisty a tří střeců. Měla k dispozici odpočinkový prostor s lehátky a kuchyňku s výbavou pro vaření.


    Stranraer uskutečnil první let 27. července 1934, pilotem byl "Mutt" Summers, vedoucí zkušebního programu. Již po prvním letu byl prototyp s imatrikulací K3973 přejmenován podle města v Jižním Skotsku, známého přístavu trajektů spojujících Skotsko se Severním Irskem, na Stranraer. V říjnu a listopadu 1935 podstoupil u 210. Sq. srovnávací testy s typem London. Během nich bylo zjištěno, že je poněkud podmotorován.


    Původní objednávka byla podepsána v srpnu 1935 a zněla na sedmnáct letadel ( kódové označení K7287 až K7303). Sériová produkce začala od r. 1936. Výroba se probíhala v závodech Supermarine v Southamptonu. Celkový počet vyrobených kusů je udáván poněkud nejasně. Ruský pramen www.airwar.ru udává, že celkem byly vyrobeny 63 kusy (z nich 23 v Anglii a 40 v Kanadě), ostatní zdroje udávají počet v Anglii vyrobených strojů 17. Na kanadské produkci se všechny prameny shodují. Nejasnost pramení zřejmě z faktu, že v květnu 1936 byla zadána zakázka na dalších 6 strojů (kódové označení K9676 až K9681), která byla pravděpodobně později stornována.


    Vzhledem k poznatkům ze srovnávacích testů prototypu byly ze sériové výroby, běžící u Supermarine od prosince 1936, již dodávány stroje, opatřené dvojicí hvězdicových motorů Pegasus X o výkonu 920 hp, pohánějících třílisté kovové vrtule Fairey Reed. Typ byl 16. dubna 1937 uznán za operační. Letadla z anglické produkce se využívala jenom v metropoli. Na počátku 2. sv. války byly jimi vybaveny 2 jednotky. První byla 228. Sq. v Pembroke Dock, k níž první vyrobený stoj dorazil v dubnu r. 1937 a poslední vyrobený kus 3. dubna 1939. V prosinci 1938 přišly Stranraery i k 209. Sq. ve Felixstowe a později se přesunuly do Invergordonu a Obanu. V září 1939 v období "války v sedě" zahájily Stranraery pravidelné hlídkování nad Severním mořem, včetně pobřeží Norska. Byly používány pro dálkový průzkum a boj proti ponorkám, a to až do své náhrady osudem pronásledovaným typem Lerwick následujícího roku.


    Sq. č. 240 pak byla jedinou jednotkou Coastal Command, která také provozovala Stranraery. Létala v červnu r. 1940 z Pembroke Dock a využívala Stranraery k hlídkové službě nad Westren Approaches. I její Stranraery byly posléze v březnu 1941 nahrazeny, tentokrát typem Catalina. Po stažení z operační služby sloužily dále k výcvikovým účelům až do října 1942


    Stranraer byl stavěn ve větších počtech a měl delší životnost mimo Spojené království než v samotném metropolním RAF. Mezi roky 1939 a 1941 bylo u Canadian Vickers postaveno v licenci celkem 40 strojů. Kanadské stroje byly identické s britskými, pouze přistávací reflektor byl umístěn na levém spodním křídle. Prvních 17 strojů mělo ještě motory Pegasus X, ostatních 23 motory Pegasus XXII o výkonu 1 010 hp. V listopadu 1936 byly objednány první 3 kusy. První kanadský Stranraer (RCAF 907) vzlétl 21. listopadu 1936 s pilotem Herbertem Hollick-Kenyonem. Po zařazení do výzbroje sloužily Stranraery RCAF pro pobřežní průzkumné a protiponorkové úlohy a jako ozbrojený doprovod lodních konvojů. Jejich nejslavnější akcí byl v červnu 1939 doprovod linkové lodi Queen Mary, na jejíž palubě připlul na návštěvu Kanady královský pár Jiří VI. a královna Elizabeth. Dobu produkce prodlužovaly především problémy s nedostatkem materiálu. Produkce v Montrealu u Canadian Vickers byla ukončena v prosinci r. 1941. Na začátku války jich v RCAF sloužilo ještě osm. Stroje se osvědčily, ale začínal být pociťován jejich omezený dolet, v této fázi války již nevyhovující. Od října 1941 byly používány jenom v Tichém oceáně. Nakonec byly během r. 1943 s konečnou platností vyřazeny a nahrazeny stroji Consolidated Canso (Catalina). Stroje byly - stejně jako v metropoli - využívány pro druholiniové úlohy. S konečnou platností byly vyřazeny ze služby až v únoru 1945. Poslední letadlo RCAF odepsaly v lednu 1946. V civilní letectvím tam Stranraery létaly až do r. 1963.


    Stranraer byl někdy posádkami přezdíván "pískající kadibudka" ("a whistling shithouse"). Tato přezdívka vznikla tím, že toaleta se otevírala přímo ven do volného prostoru, a když byl její kryt zvednutý, průvan způsobil, že toaleta začala hvízdat.


    Po odchodu ze služeb Královského kanadského letectva bylo 20 Stranraerů prodáno společnosti Siple Aviation Ltd., 13 z nich získalo civilní registraci (německá wiki uvádí počet až 14 kusů, které přežily v Kanadě válku). 2 stroje - Stranraery CF-BXO a CF-BYX (ex-RCAF 920 a 915) dostaly motory Wright GR-1820-G202GA Cyclone o výkonu 1 000 hp a neoficielní přezdívku "Super Streamer". Společnost Queen Charlotte Airlines používala Stranraery až do r. 1950 a stroje létaly od Vancouveru až po tichomořské pobřeží Britské Kolumbie.


    Do současnosti dochovaný Stranraer (CF-BXO - jeden ze zmíněných Super Streamerů) nyní vlastní RAF muzeum v Hendonu. Po rekonstrukci v Abbotsfordu v Britské Kolumbii nese barvy svého největšího uživatele, tedy RCAF.


    Supermarine typ 230 Stranraer - dvoumotorový dvojplošný celokovový hydroplán s dvojitými směrovkami. Motory byly umístěny na horní části křídla. Počítalo se s přepravou neskladných nákladů (leteckých motorů, torpéd) na vrchní části trupu letadla.


    Konstrukce byla převážně duralová, s kostrou trupu pokrytou duralovým plechem a křídly potaženými tkaninou a impregnovanými lakem. Některé části dostaly potah nerezovým plechem.


    V přídi bylo umístěno střeliště s jedním kulometem Lewis, montovaným na otočném kruhu, ve hřbetní části a zádi pak další střeliště s kulometem Lewis. Motory Pegasus X byly v posledních kanadských strojích nahrazeny typem Pegasus XXII. Výzbroj tvořily 3 kulomety ráže (0.303 in)7,69 mm, pumy do 450 kg.



    Prameny
    -v textu
    www.rafmuseum.org.uk
    http://de.wikipedia.org/wiki/Supermarine_Stranraer
    avia.russian.ee
    www.1000aircraftphotos.com
    1000aircraftphotos.com
    www.shearwateraviationmuseum.ns.ca
    www.rcaf.com

    pramen v textu

    pramen v textu

    pramen v textu

    foto z r. 1948 pramen v textu

    snímek rekonstruovaního stroje pramen v textu
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1150#209788Verze : 0
    Avatar
    Jeden zo 14 demilitarizovaných ex-RCAF Stranraer-ov, predaných po 2.sv.vojne civilným aerolinkám.
    V súčasnosti sa toto lietadlo nachádza v zbierkach Muzea RAF v Hendone.
    Zdroj: http://www.edcoatescollection.com/


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1150#139065Verze : 0
    Avatar
    no.wikipedia.org



    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1150#200407Verze : 2
    MOD
    Avatar
    commons.wikimedia.org



    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1150#538043Verze : 0
    MOD