Srbský dobrovolnický sbor
Serbisches Frei-Corps
Serbian Volunteer Corps
Na začátku dubna 1788 přiměl bačský arcibiskup Joanovič větší množství tureckých Srbů k tomu, abz přešli na území monarchie a zde vstoupili do císařské armády. Z příkazu maršála Lacyho z nich byl setníkem Mihaljevičem z druhého bánského hraničářského pluku vytvořen pravidelný dobrovolnický sbor. Zpočátku těleso sestávalo ze dvou setnin. Již na podzim měl sílu praporu o čtyřech setninách čili zhruba tisícovce mužů. V listopadu 1788 bylo nařízeno zřídit druhý prapor a též nepravidelný srbský dobrovolnický sbor, který měl být tomu pravidelnému podřízen. Vrchní velení navíc odsouhlasilo vytvoření ostrostřeleckého divizionu a husarské eskadrony. V roce 1790 sbor sestával ze čtyř pěších praporů (celkem 24 setnin), čtyř nepravidelných setnin, čtyř ostrostřeleckých setnin a jednoho husarského divizionu, což dohromady čítalo takřka 4500 mužů. Ve stejném roce byl sbor ve Smederevu rozpuštěn. Velitel sboru byl major (později podplukovník a plukovník) Stephan Mihaljević.
V roce 1788 se sbor podílel na obsazení Šabace, střetnutí u Železniku a přepadu Hassan-Pascha-Palanky. Při dobytí Šabacu si vedl setník Paul von Sokolovič tak dobře, že obdržel Vojenský řád Marie Terezie. V následujícím roce byl sbor použit především krytí sil obléhajících Bělehrad. Část byla nasazena i při samotném dobývání pevnosti. V roce 1790 se sbor nacházel v Srbsku a zúčastnil se střetnutí u Kruševace a Aleksinace.
Zdroj:
Wrede, Alphonse von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht II
Serbisches Frei-Corps
Serbian Volunteer Corps
Na začátku dubna 1788 přiměl bačský arcibiskup Joanovič větší množství tureckých Srbů k tomu, abz přešli na území monarchie a zde vstoupili do císařské armády. Z příkazu maršála Lacyho z nich byl setníkem Mihaljevičem z druhého bánského hraničářského pluku vytvořen pravidelný dobrovolnický sbor. Zpočátku těleso sestávalo ze dvou setnin. Již na podzim měl sílu praporu o čtyřech setninách čili zhruba tisícovce mužů. V listopadu 1788 bylo nařízeno zřídit druhý prapor a též nepravidelný srbský dobrovolnický sbor, který měl být tomu pravidelnému podřízen. Vrchní velení navíc odsouhlasilo vytvoření ostrostřeleckého divizionu a husarské eskadrony. V roce 1790 sbor sestával ze čtyř pěších praporů (celkem 24 setnin), čtyř nepravidelných setnin, čtyř ostrostřeleckých setnin a jednoho husarského divizionu, což dohromady čítalo takřka 4500 mužů. Ve stejném roce byl sbor ve Smederevu rozpuštěn. Velitel sboru byl major (později podplukovník a plukovník) Stephan Mihaljević.
V roce 1788 se sbor podílel na obsazení Šabace, střetnutí u Železniku a přepadu Hassan-Pascha-Palanky. Při dobytí Šabacu si vedl setník Paul von Sokolovič tak dobře, že obdržel Vojenský řád Marie Terezie. V následujícím roce byl sbor použit především krytí sil obléhajících Bělehrad. Část byla nasazena i při samotném dobývání pevnosti. V roce 1790 se sbor nacházel v Srbsku a zúčastnil se střetnutí u Kruševace a Aleksinace.
Zdroj:
Wrede, Alphonse von - Semek, Anton: Geschichte der k. u. k. Wehrmacht II