Commandos

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 387 příspěvků vloženo, 2028 editováno a 2795 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Commandos

Commandos / Commandos

    Avatar
    Commandos



    Britské oddíly commandos byly zřízeny v červnu 1940. Jejich vznik byl reakcí na rychlý úspěch německé invaze do Francie. Nový britský premiér Winston Churchill chtěl zvrátit šíření poraženecké nálady, udržet iniciativu a demonstrovat britské odhodlání vzdorovat. Britská armáda jako celek byla ovšem v procesu konsolidace stávajících a tvorby nových jednotek pro obrany britských ostrovů, a na nějaké větší útočné operace tedy nebyla připravena. K provádění drobných útoků zase neměla žádnou vhodnou jednotku a transformace nějaké z existujících byla zamítnuta.


    V této chvíli přišel asistent náčelníka imperiálního generálního štábu generálporučíka sira Johna Dilla podplukovník Dudley Clarke, jenž byl jihoafrického původu, s návrhem na zřízení útočných sil, které by se podobaly ozbrojeným búrským komandům, která úspěšně bojovala proti početnější britské armádě během druhé búrské války v letech 1899-1902. Podplukovník disponoval též zkušenostmi z arabské revolty z roku 1936. Ministerský předseda návrh přijal s nadšením. Možná i proto, že byl veteránem búrské války. Dodejme, že samotné slovo commandos Britové převzali z holandštiny, která jej zase převzala z portugalštiny.


    Jednalo se o velmi novátorský experiment, ale měl Churchillovu podporu. A tak byl brzy zahájen nábor dobrovolníku, nejprve u Jižního a Severního velitelství, v dalších dnech pak i u dalších velitelství. Případní dobrovolníci neobdrželi mnoho informací, věděli jen, že se hlásí do zvláštní služby nebezpečné povahy, v níž budou podnikat mobilní operace. Přesto se přihlásilo velké množství dobrovolníků, až to vyvolalo určité obavy a nelibost u velitelů pravidelných jednotek, kteří se báli odchodu svých nejlepších mužů. Skutečnost byla trochu složitější. Vedle vhodných kandidátů se hlásila i celá řada nevhodných dobrovolníků, kteří jen chtěli uniknout každodenní rutině, avšak postrádali příslušné vlastnosti a schopnosti.


    Každé velitelství nacházející se ve Spojeném království dostalo za úkol vytvořit jeden, dva oddíly commandos. Velitelství vybralo velitele oddílu, který si poté vybral velitele čet (Troops). Ti si pak vybrali své mužstvo a poddůstojníky. Oddíl sestával z deseti čet. Celkově se jednalo o cca 500 mužů.


    Počáteční tempo brzdil nedostatek zbraní a vybavení, velké množství zájemců, kteří nevyhovovali požadavkům a nutnost udržovat nezávislé roty, jejichž mužstvo mělo být do oddílů zařazeno v poli kvůli trvajícímu nebezpečí německé invaze. Některé oddíly nebyly zformovány nebo měly podstavy.


    Avšak ministerský předseda požadoval rychlé provedení útočné akce. A tak paradoxně první operaci (operace Collar) commandos provedla 11. samostatná rota. Ta vyrazila v noci z 24. na 25. června 1940 do prostoru blízko Boulogne, kde měla získat německé zajatce. I na drhé operaci s názvem Ambassador se podíle především tato nezávislá rota. Zúčastnila se jí už ale i jedna četa 3. oddílu commandos.


    Počáteční organizace oddílů commandos byla neefektivní, a tak bylo rozhodnuto o zřízení brigády speciálních služeb, pod kterou měly spadat všechny oddíly commandos. V jejím rámci mělo též dojít ke sloučení již vzniklých oddílů se stále existujícími nezávislými rotami. Brigáda nebyla zapojena do obrany ostrovů, naopak byla výlučně určena pro útočné operace. Skládala se ze pěti praporů zvláštních služeb, které se dále členily na dvě roty zvláštních služeb. Ty sestávaly z deseti čet po padesáti mužích ve dvou sekcí. Tyto sekce se pak dělily na dvě podsekce. Ne všechny oddíly byly zařazeny do praporů. 2. oddíl commandos se nestal součástí žádného praporu, naopak byl brzy přejmenován na 11. prapor zvláštních leteckých služeb, poté na 1. parašutistický prapor a pak na Parašutistický pluk. 12. oddíl commandos také nebyl zařazen do praporu a zůstal nějakou dobu v Severním Irsku.


    Praporní organizace se ovšem ukázalo jako nevhodná. Byla nepopulární mezi prvními příslušníky commandos, prapor byl příliš velký pro zvolený typ operací, administrace a výcvik by si vyžádaly více důstojníků, než jich měl prapor k dispozici. Navíc se prapor nevešel na dostupná útočná pavidla. Prapor se tak musel dělit na menší skupiny, což komplikovalo výcvik a velení. Problém byl i s rotami. Jedna rota se navíc nevešla na výsadkové plavidlo (Armoured Landing Craft).


    V únoru 1941, v době probíhající operace na Lofotách, tak došlo k reorganizaci brigády i jednotlivých oddílů. Oddíl se nadále skládal z velitelství a šesti čet. Každá četa měla 3 důstojníky a 62 mužů. Tak se četa vešla i s rezervou do dvou výsadkových plavidel a oddíl se vešel do útočné lodi holandského typu, dva oddíly se vešly do útočné lodi typu Glen. Menším oddílům bylo též snažší velet v rychlých operacích, pro které byly commandos vytvořeny. Při redukcích početních stavů oddílů se též velitelé mohli snadno zbavit mužstva i důstojníků, kteří se ukázali být nevhodnými pro službu u commandos.


    Oddíly commandos byly zřízeny i na Blízkém východě. V srpnu 1940 byl zřízen 50. oddíl commandos v Geneifě. V říjnu stejného roku byl zřízen 51. oddíl, v listopadu pak 52. oddíl. V prosinci byl zřízen též depot pro výcvik nových dobrovolníků. Blízkovýchodní oddíly měly problémy s nedostatkem mužů i materiálu. Na drhou stranu si nemohli stěžovat na nedostatek nasazení, vesměs ovšem ne v roli, pro kterou byly určeny. V březnu 1941 vyrazilo z Británie seskupení jednotek commandos po velením plukovníka Roberta Laycocka. Sestávala ze 7., 8. a 11. oddílu, jedné čety 3. oddílu a sekce skládacích kanoí, která byla zakrátko přejmenována na 1. zvláštní lodní sekci. 50. a 52. oddíly byly v Geneifě doplněny mužstvem Síly Z. Skupina byla označována jako Layforce Group, aby se nemusel použít termín commando či special service. Skupina se členila na prapory.


    Původním úkolem skupiny mělo být obsazení ostrova Rhodos. Nakonec byly její jednotky nasazeny v několika akcích na severoafrickém pobřeží, avšak jejich příslušníci byli nasazováni především jako klasická pěchota v bojích v Severní Africe a na Krétě. Zde ovšem byli znevýhodněni, neboť byli vycvičeni na něco jiného a navíc nebyli vybaveni těžšími zbraněmi. Prapory A a D vykrvácely na Krétě. Ti, kdož přežili, většinou skončili v německém zajetí. Prapor C utrpěl těžké ztráty na řece Litání během invaze do vichystické Sýrie. A tak jen prapor B podnikal nájezdy v Severní Africe. Avšak pro všeobecný nedostatek mužstva a vhodných plavidel byly v létě Layforce Group i 51. prapor commandos rozformovány. Jejich příslušníci se vrátili k původním útvarům či převeleni k jiným zvláštním jednotkám jako byly SAS či SBS. Zrušení commandos na Blízkém východě rozčílilo samotného premiéra Churchilla, a tak brzy došlo k jejich obnovení. Byl zřízen Blízkovýchodní oddíl commandos pod Laycockovým velením, který převzal geneifský depot a vtělil do sebe pozůstatky Layforce Group, 51. oddílu commandos, oddíl L od SAS a mužstvo SBS. Jeho 3. četa (její muži stále používali označení 11. oddíl commandos) v listopadu 1941 provedla přepad na předpokládané Rommelovo velitelství v Beda Littoria. SAS a SBS se zase brzy formaci opustily a velká část zbytků oddílu byl dána k dispozici SOE. Mezi touto organizací a velitelstvím 8. armády probíhal kompetenční spor ohledně příslušnosti a nasazení těchto příslušníků. Ačkoliv došlo ke změně určení jednotky, byl po nějakou dobu udržován její původní název. Jednak z důvodů utajení, jednak kvůli Churchillově přání mít takovu jednotku v této oblasti. Nicméně v dubnu 1942 byl oddíl přejmenován na 1. pluk speciálních služeb.


    Početní stav brigády zvláštních služeb byl zvyšován s tím, jak se zvyšoval počet operací a jejich rozsah, i jejich úspěšnost. V únoru 1942 byl ve skotském Achnacarry zřízen Commando Depot, jehož úkolem bylo sjednocení výcviku nových příslušníků a rychlejší výměna nových poznatků z operací.


    Ve stejném měsíci bylo zřízen i první oddíl commando složený z příslušníků námořní pěchoty, konkrétně z dobrovolníků z řad příslušníků Divize námořní pěchoty, která se vyjma dakarské expedice od začátku války nedočkala bojového nasazení. Tento oddíl, nazývaný nejprve jako oddíl commandos námořní pěchoty a později jako oddíl A, sestával narozdíl od ostatních oddílů z rot. Prvního nasazení se oddíl dočkal u Dieppe, po němž byl přejmenován na 40. oddíl commandos (námořní pěchoty). V říjnu 1942 byl zřízen druhý oddíl commandos námořní pěchoty. Tentokrát nevznikl na základě výběrů dobrovolníků, nýbrž transformací 8. praporu námořní pěchoty. Tento oddíl byl nejprve označován jako oddíl B, poté byl přejmenován na 41. oddíl commandos (námořní pěchoty).


    V červenci 1942 byl v rámci brigády zřízen 10. oddíl commandos složený z příslušníků různých národů, včetně Čechů či protinacisticky smýšlejících Němců a Rakušanů. Zúčastnil se již srpnové operace u Dieppe. 30. oddíl commandos se specialozoval na sběr zpravodajských informací. Většinou postupoval s prvoliniovými bojovými jednotkami a vyhledával zpravodajsky cenné dokumenty v dobytých velitelství nepřátelských jednotek.


    Do podřízenosti brigády formálně spadal i 62. oddíl commandos. Jednalo se o krycí název pro Útvar pro přepady malého rozsahu, která byla v reálu řízena společně Velitelstvím kombinovaných operací a SOE. V říjnu 1942 byl zřízen 14. oddíl commandos, jenž měl pokračovat v nájezdech na cíle v Norsku. Oddíl se ovšem příliš neosvědčil a byl brzy rozpuštěn.






    Zdroje:
    Moreman, Timothy Robert: British Commandos 1940–46, Osprey Publishing, 2006
    Chappell, Mike: Army Commandos 1940-45, Osprey Publishing, 1996
    War Department, Military Intelligence Service: British Commandos, Washington, 1942
    en.wikipedia.org
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/121606#416206Verze : 1
    MOD