Projekt Dr. Richarda Vogta Blohm & Voss BV 246 "Hagelkorn" (kroupa) byl původně známý pod označením BV 226, na BV 246 se označení změnilo 12. prosince 1943, kdy byla objednána sériová výroba verze s upraveným ocasem. Myšlenkou BV 246 bylo zaútočit na cíl na dálku ze vzduchu pomocí plachtění, takže by letoun-nosič zůstal mimo dosah protiletadlové obrany - jako nosné letouny měly sloužit Heinkely He 111 a Junkersy Ju 88, přičemž měly nést až tři kusy najednou.
"Hagelkorn" měl doutníkový trup a dvojité ocasní plochy. Křídla byla na trup a byla velmi dlouhá a úzká a měla být vyrobena z stříkaného betonu. Klouzavost BV 246 byla přibližně 1:25, takže kdyby byl BV 246 vypuštěn z výšky 7000 metrů, mohl by doletět až 175 kilometrů. Rychlost po odhození měla být 550 km/h, po dosažení cíle měla již klesnout na 450 km/h. Kvůli nevyhovujícím výsledkům při testech přesnosti byl projekt nakonec zamítnut, ale v létě 1943 byl přeci jenom rozhýbán, plámováno bylo jedenáct různých verzí. Klouzavá bomba měla být původně řízena rádiovým spojením z nosného letadla, ale od toho bylo upuštěno kvůli britským úspěchům s rušením. 2. července 1943 obdrželo Erprobungsstelle Karlshagen příkaz testovat Bv 246 B. Vojskové zkoušky se měly konat u KG 101 v Greifswaldu. testy proběhly s letounem Ju 188 E-1, neměly ale uspokojivé výsledky, klouzavost a přesnost neodpovídaly kladeným nárokům. Zkoušky byly zastaveny poté, co byl za lewtu zničen nosný letoun. Přestože nakonec byla objednána sériová výroba, program BV 246 "Hagelkorn" byl 26. února 1944 zrušen kvůli celkovému snížení rozsahu německého raketového programu. V březnu stejného roku byly sice testy a výroba znovu zahájena, ovšem nyní jen v malé sérii 550 BV 246 B jako cílové letouny pro výcvik protiledadlové obrany.
BV 246 byl vzkříšen na počátku roku 1945, kdy byl opatřen protiradarovým VKV pasivním samonaváděcím zařízením "Radieschen". Nový BV 246 měl upravený nos, kde byla umístěna hlavice s "Radieschen", gyroskopicky řídící ocasní plochy. Deset upravených BV 246 "Radieschen" bylo testováno na dělostřelecké střelnici Unterlüß, ovšem kvůli nedovyvinutému zařízení osm testů selhalo. Dva z testů měly úspěch a pumy přistály do dvou metrů od cíle. Ačkoli bylo vyrobeno přes 1000 BV 246, nebyly nikdy použity bojově.
Zdroj:
www.luftwaffen-projekte.de
http://www.luft46.com/missile/bv246.html
"Hagelkorn" měl doutníkový trup a dvojité ocasní plochy. Křídla byla na trup a byla velmi dlouhá a úzká a měla být vyrobena z stříkaného betonu. Klouzavost BV 246 byla přibližně 1:25, takže kdyby byl BV 246 vypuštěn z výšky 7000 metrů, mohl by doletět až 175 kilometrů. Rychlost po odhození měla být 550 km/h, po dosažení cíle měla již klesnout na 450 km/h. Kvůli nevyhovujícím výsledkům při testech přesnosti byl projekt nakonec zamítnut, ale v létě 1943 byl přeci jenom rozhýbán, plámováno bylo jedenáct různých verzí. Klouzavá bomba měla být původně řízena rádiovým spojením z nosného letadla, ale od toho bylo upuštěno kvůli britským úspěchům s rušením. 2. července 1943 obdrželo Erprobungsstelle Karlshagen příkaz testovat Bv 246 B. Vojskové zkoušky se měly konat u KG 101 v Greifswaldu. testy proběhly s letounem Ju 188 E-1, neměly ale uspokojivé výsledky, klouzavost a přesnost neodpovídaly kladeným nárokům. Zkoušky byly zastaveny poté, co byl za lewtu zničen nosný letoun. Přestože nakonec byla objednána sériová výroba, program BV 246 "Hagelkorn" byl 26. února 1944 zrušen kvůli celkovému snížení rozsahu německého raketového programu. V březnu stejného roku byly sice testy a výroba znovu zahájena, ovšem nyní jen v malé sérii 550 BV 246 B jako cílové letouny pro výcvik protiledadlové obrany.
BV 246 byl vzkříšen na počátku roku 1945, kdy byl opatřen protiradarovým VKV pasivním samonaváděcím zařízením "Radieschen". Nový BV 246 měl upravený nos, kde byla umístěna hlavice s "Radieschen", gyroskopicky řídící ocasní plochy. Deset upravených BV 246 "Radieschen" bylo testováno na dělostřelecké střelnici Unterlüß, ovšem kvůli nedovyvinutému zařízení osm testů selhalo. Dva z testů měly úspěch a pumy přistály do dvou metrů od cíle. Ačkoli bylo vyrobeno přes 1000 BV 246, nebyly nikdy použity bojově.
Zdroj:
www.luftwaffen-projekte.de
http://www.luft46.com/missile/bv246.html
