Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 316 příspěvků vloženo, 918 editováno a 309 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Kawasaki Ki 64 [Rob]

Kawasaki Ki 64 / 川崎 キ-64・試作高速戦闘機

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Kawasaki Ki-64 Kawasaki Ki-64
    Originální název:
    Original Name:
    キ-64 試作高速戦闘機
    Kategorie:
    Category:
    experimentální letoun experimental aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1943-DD.12.1943 Kawasaki Aircraft, Ltd., Kakamigahara /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1939-DD.12.1943 zahájení projektu - dokončení prototypu
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    1
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.12.1943
    Osádka:
    Crew:
    1
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    zatahovací retractable
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    4050 kg 8929 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    5100 kg 11244 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    13,500 m 44ft 3,5in
    Délka:
    Length:
    11,030 m 36ft 2,25in
    Výška:
    Height:
    4,250 m 13ft 11,31in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    28,00 m2 301.39 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    182,14 kg/m2 37.31 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    1
    Typ:
    Type:
    Kawasaki Ha-201 (Ha-72-11) kapalinou chlazený invertní vidlicový čtyřiadvacetiválec o vzletovém výkonu 1 728 kW (2 350 k), výkon 1 618 kW (2 200 k) v h= 3 900 m
    Vrtule trojlisté souosé protiběžné, přední s nastavitelným úhlem náběhu o průměru 3 000 mm.
    Kawasaki Ha-201 twentyfour-cylinder liquid-cooled inverted vee engine (two Ha-40 coupled together with a common gearbox), rated at 2,318 hp for take-off and 2,170 hp at 12,795 ft,
    driving a two three-blade contra-rotating propellers.
    The forward propeller, driven by the rear engine, was of the controllable-pitch type and the rear propeller, driven by the front engine, was of fixed-pitch, diameter 9 ft 10.1 in.
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    470 l 103.4 UK gallons
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    690 km/h v 5000 m 428.7 mph in 16404 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    ? km/h v ? m ? mph in ? ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    15,67 m/s 3084.6 ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    5,5 min do 5000 m 5,5 min to 16404 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    12000 m 39370 ft
    Dolet:
    Range:
    1000 km 621.4 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    ? km ? mi
    Výzbroj:
    Armament:
    2x kanón pevný Ho-5 ráže 20 mm v křídlech
    (bylo počítáno s dalšími 2x Ho-5 nebo Ho-103 nad předním motorem)
    Two fixed forward-firing 0.79 inch Ho-5 cannons in the fuselage decking and
    two fixed forward-firing 0.79 inch Ho-5 cannons in the wings.
    Uživatelské státy:
    User States:
    - -
    Poznámka:
    Note:
    V roce 1945 bylo přidělono spojenecké kodové jméno Rob Allied Code Name: "Rob"
    Zdroje:
    Sources:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
    Illustrated Warplane History. The Xplanes of Imperial Japanese Army and Navy
    Bunrin-Do. Famous Aircraft of the World. Army Experimental Fighters,
    avia.russian.ee - trojpohled a foto
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki64.html
    archiv autora



    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1275#96844Verze : 0
    MOD
    Avatar

    川崎 キ-64 - Kawasaki Ki-64

    試作高速戦闘機 / shisaku kōsoku sentōki / prototyp vysokorychlostní stíhačky
    Allied Code Name: "Rob"


    Historie a vývoj:


    Společnost 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki) vedla v roce 1939 poměrně úspěšná jednání s německou továrnou Daimler-Benz ve Stuttgartu, cílem těchto jednání bylo získat vedle nákupu několika desítek motorů DB-601 i práva na jejich licenční výrobu. Tato společnost byla již delší dobu zastáncem a propagátorem řadových motorů a snažila se, aby velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) svolilo k jejich co možno nejširšímu použití, poukazovala přitom na evropské konstrukce stíhacích letadel a na první zprávy z prvních, zde probíhajících bojů. Tovární konstrukční tým včele s šéfkonstruktérem Takeo Doiem se po dokončení stavby prototypu těžké stíhačky Kawasaki Ki-45 začal připravovat na projekty možných stíhacích letadel poháněných těmito motory. V únoru 1940 se konečně Rikugun Kōkū Hombu rozhodlo a objednalo u společnosti Kawasaki vývoj a stavbu prototypů přepadové stíhačky Ki-60 a stíhacího letounu Ki-61 s „japonštějšími“ vlastnostmi. Inženýr Takeo Doi a jeho konstrukční tým okamžitě začali na těchto projektech pracovat, ale samotný šéfkonstruktér se již od roku 1939 zabýval myšlenkou na stavbu vysokorychlostního stoje poháněného vysokovýkonným řadovým motorem, dovedeného k co možné nejvyšší aerodynamické dokonalosti. Takeo Doi získal podporu představenstva společnosti a tak mohl začít pracovat na projektu tohoto letounu.


    Rikugun Kōkū Hombu o tomto projektu vědělo, protože u každého výrobce, který dostával armádní zakázky, byl styčný důstojník (přidělenec), který dohlížel na chod továrny. Rikugun Kōkū Hombu tedy o tomto projektu vědělo, ale neprojevilo o něj žádný zájem. Veškeré výpočty a projektové práce tak probíhaly v režii společnosti Kawasaki, představenstvo společnosti se snažilo, aby případnou stavbu prototypu financovala armáda a tak prostřednictvím dohlížejícího armádního důstojníka seznámilo zástupce letectva s vypočtenými výkony (maximální rychlost vypočtena na 700 km/h). Zároveň začalo lobovat ve prospěch projektu s tím, že se může jednat o rychlý stíhací letoun. Tato snaha byla nakonec korunována úspěchem a v listopadu 1940 Rikugun Kōkū Hombu předalo společnosti Kawasaki objednávku na stavbu prototypu, při té příležitosti bylo projektu přiděleno označení Ki-64.


    Zcela zásadním předpokladem pro vypočtené vysoké výkony a zejména velké hodnoty maximální rychlosti byl výkonný motor a dokonalé aerodynamické zpracování. S ohledem na skutečnost, že ani nový motor nepodával potřebný výkon, šel Takeo Doi dosti nevšední cestou, pro pohon rychlostního letounu potřeboval motory dva, ale klasická konstrukce dvoumotorového letounu nebyla příliš vhodná z pohledu aerodynamiky, velký čelní odpor obou motorů v křídlech a trupu by eliminoval výkon dvou motorů, proto Doi navrhl letoun, který vypadal jako jednomotorový, ale motory byly v trupu tandemově uloženy. Japonci tuto sestavu motorů označili jako Ha-201, ale šlo vlastně o dva samostatné motory namontované před a za pilotní kabinu, spojené hřídelí. Jednalo se o dva licenčně vyráběné řadové invertní dvanáctiválce Daimler-Benz DB-601A, které armádní letectvo označovalo Ha-40. Celá takto vzniklá sestava dávala při měření na brzdě výkon 2 350 koní, v letadle tato pohonná jednotka roztáčela dvě souosé trojlisté protiběžné vrtule, přední motor poháněl zadní nestavitelnou vrtuli a zadní motor zase vrtuli přední, stavitelnou. Tak vznikl sice větší, ale stále aerodynamicky výhodný celokovový dolnoplošník. Doi vše podřídil aerodynamice - křídla měla profil umožňující laminární proudění, jejich nízký aerodynamický odpor nezvyšovaly žádné chladiče kapaliny. Absence chladičů kapaliny byla umožněna použitím systému kondenzačního chlazení. Chladící plochou byl takřka celý povrch křídla a to včetně klapek. Pravá strana byla určena pro chlazení zadního motoru a levá ochlazovala motor přední. V křídlech byly také nádrže paliva, které pojaly 470 litrů paliva. Do každé poloviny křídla byl nainstalován jeden kanón Ho-5 ráže 20 mm i se zásobou střeliva. Instalace těchto zbraní byla provedena, dle mého názoru jen proto, aby bylo možno odůvodnit zařazení rychlostního letounu do kategorie stíhacích letadel. Nedovedu si představit stíhačku, u které by pouhý průstřel křídla znamenal vyřazení letounu z boje. Letoun Kawasaki Ki-64 tak byl spíše ozbrojeným experimentálním rychlostním letounem.
    Vývoj se protahoval, bylo to způsobeno jednak malou prioritou, ale zejména pro předpokládané problémy s chlazením motorů, chladící soustavě tovární technici věnovali mnoho úsilí, společně s konstruktéry se podařilo najít řešení, které mělo být dostatečně účinné. V prosinci roku 1943 byl letoun připraven k zahájení zkoušek. Letů vykonal celkem pět, ale při pátém letu došlo k přehřátí a následnému zadření zadního motoru. Po přistání byla celá pohonná jednotka demontována včetně chlazení a byla odeslána motorářům společnosti Kawasaki. To však znamenalo definitivní konec zkoušek, ke zpětné zástavbě pohonné jednotky již nedošlo, motor zůstal v továrně v Akashi. Tam byl po kapitulaci objeven americkou technickou zpravodajskou jednotkou a byl shledán natolik zajímavým, že byl dopraven do USA. Neexistují žádné záznamy o jeho zkouškách a je otázkou, zda byl Američany vůbec zkoušen. Drak letounu byl spojeneckou komisí nalezen v září 1945 v Gifu, zde zpravodajci zpětně tomuto stroji přidělili kódové jméno - Rob.

    Z konstrukčního hlediska byl Rob jistě velmi zajímavou konstrukcí, která slibovala dosažení vysokých výkonů, pokud by však měl být použit jako stíhací letoun, byla by jeho použitelnost v boji dosti sporná, ostatně na značnou zranitelnost chladícího systému poukazovalo i velení armádního letectva. V případě, že by byl letoun přijat do výzbroje, plánovala se zástavba dalšího páru kanónů nebo kulometů (Ho-103) nad přední motor, jejich palba by byla synchronizovaná s otáčkami protiběžných vrtulí.


    Takeo Doi pracoval ještě na projektu výkonnější verze Ki-64 Kai, pohonná jednotka tohoto stroje měla dosahovat výkonu až 2800 koní a měla pohánět souosé protiběžné vrtule, obě však měly být plně stavitelné, maximální rychlost měla dle provedených výpočtů až dosahovat hodnoty 800 km/h.


    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
    Illustrated Warplane History, The Xplanes of Imperial Japanese Army and Navy
    Bunrin-Do. Famous Aircraft of the World. Army Experimental Fighters,
    avia.russian.ee - trojpohled a foto
    www.historyofwar.org
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki64.html
    alternathistory.org.ua
    http://www.airpages.ru/eng/jp/ki64.shtml
    www.militaryfactory.com
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1275#147885Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Trojpohledový náčrtek a rengenový pohled na Kawasaki Ki-64




    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1275#194228Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Fotografie Kawasaki Ki-64 Rob
    Zdroj uveden výše






    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/1275#194229Verze : 0
    MOD