CZK - MT-34 (mostní tank)

Mostový tank MT 34


S vývojom MT 34 začali v roku 1953 a ČKD Praha Sokolovo na základe požiadavky Veliteľstva ženijného vojska MNO ČSR.
V priebehu vývoja sa do riešenia zapojil budúci výrobca, vtedajšie Závody J. V. Stalina, n. p. Martin, ktorý vyrobil v roku 1958 5 opakovacých prototypov a v roku 1959 spracoval konštrukčnú dokumentáciu pre opakovanú výrobu. Overovacia séria bola vyrobená v roku 1961 a sériová výroba prebiehala v rokoch 1962 až 1963. Dodávky sa uskutočnili len pre ČSLA.

Mostový tank MT 34 bolo špeciálne pancierované vozidlo skonštruované na báze podvozku tanku T 34, z ktorého bol použitý kompletný motorovo-prevodový agregát a skupiny podvozku (pojazdové kolesá, pruženie, napínacie a hnacie ústrojenstvo pásov a koľajové pásy). Vozidlo malo upravenú korbu s panciermi hrubými 15 až 45 mm. MT 34 bol určený na rýchle premostovanie vodných, terénnych a inýcg prekážok a zátarasov v miestach dotyku s paľbou nepriateľa.


Hlavné technické parametre MT 34:


hmotnosť : 37 400 kg
posádka : 3 muži
max. rýchlosť : 45 km/h
merný výkon : 9,84 kW/t
dojazd bez prídavných sudov : 200 km
nosnosť mostu : 50 t
max. šírky premostenej prekážky : 15 m
čas potrebný na položenie mostu : 3-5 min.
čas potrebný na naloženie mostu : 10-20 min.
dĺžka rozovretého mostu : 17 m
šírka mostu : 3,1 m
hmotnosť mostu : 7600 kg
pokladací mechnizmus : mechanický, lanovým navijákom


zdroj : MOT 8/2000

Po změnách ve vedení armády a přechodu na novou, sovětskou, koncepci a taktiku, v květnu 1952, obdržel podnik ČKD Sokolovo požadavek na vývoj mostního tanku.
Armádní požadavek zněl: Vozidlo musí přemostit překážku o šířce 16 metrů, převoz mostu bude na korbě tanku T-34 a položení mostového pole proběhne posádkou bez toho, aby musela opustit vozidlo. Inspirací byly bezpochyby dva mostní tanky Valentine, které z Anglie přivezla Obrněná brigáda. Tyto byly roku 1946 pro opotřebování vyřazeny z armády a ta za ně pochopitelně hledala náhradu.
Na strojový spodek tanku T-34-85, byla v roce 1953 instalována nůžková mostovka o délce 17 m. Tento funkční vzorek měl tříčlennou osádku, která mohla mostovku, schopnou přemostit překážku širokou 16 m, pokládat z vnitřku vozidla. Po ukončení první etapy „vojskových zkoušek“ bylo doporučováno, i přes zjištěné nedostatky a připomínky, ve zvolené koncepci pokračovat a zdokonalit ji. Největším nedostatkem, zjištěným při pozdějších zkouškách, bylo přetížení podvozku o 6 t, tento nedostatek nebyl nikdy odstraněn a výrazně se projevil po zahájení sériové výroby v Rudém Martině, jakož i po vřazení MT-34 do tankových útvarů, kdy pro svou vyšší hmotnost nestačily tempu bojových tanků T-34-85. Úbytek rychlosti činil až 20% a ještě více se projevil po nástupu modernějších tanků T-54, koncem 50. let. Těžkosti s vývojem a neustálé odsouvání výroby ověřovací série v podniku ČKD, vedlo k rozhodnutí o převedení celého projektu do nového závodu v Martině. Sériová výroba měla nabíhat od roku 1958, ani zdejší vedení firmy však nijak nepospíchalo a tak ověřovací výroba začala až v roce 1961. V ZTS Martin vyrobili další upravený prototyp a pět předsériových strojů, skutečná výroba se rozběhla až poté, od roku 1961, do roku 1963, bylo v ZTS Martin vyrobeno 126 strojů (započítány i zde vyrobené prototypy). Tou dobou však bylo jasné, že princip je sice životaschopný, ale musí být přesunut na nový, výkonnější podvozek, tím se stal strojový spodek tanku T-54 a nový komplet obdržel označení MT-54 Moták. To je však již jiná historie, patří jinam a začíná roku 1962.
Je třeba se ještě zmínit o podvalnících pro přepravu záložních mostovek. Tyto byly projektovány v roce 1958 a obdržely označení PM-34. Tvořily je dva spojené identické jednoosé přívěsy, na které byla uložena náhradní mostovka. Po úspěšných vojskových zkouškách, byly podvalníky roku 1960 přijaty do výzbroje. Jako tažná vozidla byly zpravidla používány tahače přívěsů TATRA T-141B. Toto tažné vozidlo spolu s konstrukcí podvalníku umožňovalo pohyb i v těžkém terénu.


Technický popis:
Korba, v zásadě identická s T-34-85, je přizpůsobena pro nesení mostovky, její položení a následné naložení zpět na vozidlo.
Pohonnou jednotkou tvořil standardní vznětový, vodou chlazený dvanáctiválec V-2-34, později modernizovaný V-2-34M.
Objem vezeného paliva činil 725 l z toho 545 l ve vnitřních nádržích a 180 l ve dvou vnějších nádržích na bocích motorového prostoru.
Na přední části korby se nachází opěrná konstrukce nesoucí mostovku, uzpůsobená tak, že se mostovka přes ní nejprve vztyčí do vertikální polohy, vnější polovina se zvedne do horizontální polohy a poté se začne mostovka, za současného rozvírání, napřimovat. Dále je zde opěrná ostruha zabraňující zaboření předku tanku při pokládání. Na zadní části korby, nad přepážkou mezi motorem a převodovkou je upevněna zadní opěrná konstrukce. Původní bojový prostor je využit pro instalaci navijáku a „budky“ velitele vozidla se vstupním poklopem ve stropu ze které je ovládáno vlastní pokládání mostovky. V čelní části této budky jsou i kladky systému pokládání. V interiéru korby přibyly výztuhy motorové přepážky, podlaha z žebrovaného plechu s odklopnými víky pro seřizování táhel řízení na místě „jaščiků“ s municí a nový držák kolektoru VKU-27.
Sériový MT-34 měl také tříčlennou osádku, která opět mohla mostovku, pokládat z vnitřku vozidla. Pro spojení používala radiostanici R-113 a tankohovorové zařízení R-112.
Konstrukce mostovky je dvoudílná, nůžková s mechanismy umožňujícími položení a zpětné naložení na podvozek. Mostovku tvoří dvě identické, v horizontální rovině souměrné a otočně spojené části se stojinami o proměnné výšce. Stojina je nejvyšší v bodě rozkládání nůžkové konstrukce, tato je tvořena dvěma opět identickými pojezdovými pásy, složenými ze dvou stojin opatřených kruhovými odlehčovacími otvory o proměnném prúměru, dle výšky stojiny a roštovou kolejovou mostovkou. Dvě nůžkové konstrukce spojené příčkami tak tvoří vlastní mostovku tanku MT-34. Mechanizmus pokládání a zvedání mostovky je mechanický, lanový s navijákem poháněným od motoru přes přídavnou převodovku redukující otáčky motoru v poměru 1:354.
Tank byl vyzbrojen kulometem DTM kalibru 7,62 mm, umístěným na stejném místě jako u standardního tanku a osobními zbraněmi osádky.


Rozměry+TTD:
Délka celková: 9 990 mm
Šířka: 3 100 mm
Výška celková: 3 700 mm
Světlá výška: 350 mm
Bojová hmotnost: 37 400 kg
Výkon motoru: 500ks/373 kW
Maximální rychlost na silnici: 45 km/h
Maximální rychlost v terénu: 15-18 km/h
Spotřeba paliva komunikace: 160 l/100 km
Spotřeba paliva v terénu: 230 l/100 km
Dojezd na silnici: 340 km
Dojezd v terénu: 230 km
Nosnost mostovky: 50 t
Hmotnost mostovky: 7,6 - 8,9 t
Šířka mostovky: 3 100 mm
Šířka kolejového pásu: 1 050 mm
Délka položené mostovky: 17 000 mm
Délka složené mostovky: 9 900 mm
Délka přemostění: 16 000 mm
Doba položení: celkový – 3 až 5 min., vlastní položení – 2 min.
Doba naložení: celkový – 10 až 20 min., vlastní naložení – 5 min.
Rozsah pokládání v terénu: příčný sklon ± 4 0, podélný sklon ±12 0
Rozsah pokládky v hlubokém brodu: vyžaduje rovinný terén
Řízení cyklu pokládání mostu a jeho ovládání: ruční a mechanické
Stoupavost: 25°
Boční sklon: 12°
Příkop: 2 300 mm
Kolmá stěna: 700 mm
Brod: 1 100 mm


Mostních tanků MT-34 bylo v rámci ČSLA prokazatelně provozováno celkem 65 ks společně se zhruba dvojnásobkem mostovek, podvalníků PM-34 a jejich tahačů TATRA T-141B, pro jejich přepravu. K jejich vyřazení došlo v průběhu 1. poloviny 70. let. Kde skončilo oněch 61 zbývajících vyrobených MT-34, mi není známo, ale lze předpokládat že posloužily jako základ pro následné přestavby vlastními silami ČSLA, protože některé prameny uvádějí převzetí všech 126 kusů do výzbroje ČSLA.


P.S. Máte někdo nějaké jiné fotky, či výkresy ze skoušek nebo provozu u jednotek ČSLA ?! Třeba položený most, tank bez mostu atp.

...

...

...

Vojenská prehliadka - Praha 9.máj 1960.


Zdroj : Vojenská technika 1960 č.6

Zdroj : Dopr-51-5 Prehľad vojenskej techniky a jej uloženie na železničných vozňoch – predpis ČSĽA – Praha 1968