Vyznamenání Vichy a dobrovolníků na Východní frontě

V létě roku 1941, nikoliv v okupované části,ale udajně v okupované Paříži, spolu s německým vyslancem u vlády ve Vichy,předseda fašistické strany RNP Marcel Deat,společně s J.Doriotem z PPF a Lavalem založili tak zvaný organizační výbor LVF Legion Volontaire Francaise contra le Bolcheevisme.Naverbování vojáků do této legie mělo být pod patronací vlády ve Vichy,konkretně Darlana, který přislíbil výstroj a výzbroj,ale dále se neangažoval.Hitler ustavení Legie schválil a podpořil její výstavbu.Polní řád, výcvik i přísaha to bylo v německé režii,pouze na rukávech nosili legionáři trikoloru s nápisem FRANCE.


Několik tisích extremistů se do legie přihlásilo, někteří i s jinými úmysly než byl boj proti bolševikům.Po ukončeném výcviku byli přemístěni do Polska a po stmelení jednotky na frontu.Bojovali statečně,ale jejich ztráty byli hrozivé a doplňování se nedařilo. CHarles de Gaulle všechny tyto příslušníky legie odsoudil k smrti za vlastizradu in kontumacium a požádal sovětské velení, aby v rámci sjednané dohody o přátelství a pomoci i dodání eskadry Normandie, byli tito příslušníci LVF po dopadení bez dalšího soudu pověšení. Tento požadevek sověti akceptovali bez připomínek.Zbytek jednotky již jako SS Charlemagne v roce 1945 pod Berlínem byl rozprášen a zajatí Francouzi bez milosti pověšeni.


Existuje novinový doklad, článek z roku 1943 k dvouletemu výročí založení LVF a to z Paříže,kdy jménem gen. Petaina předal jim zástavu gen. Bridoux.Ve zpávě není uvedeno ani jméno velitele jednotky,pouze,že byla slavnostní mše v chrámu Sv. Ludvíka za 221 padlých obětí bolševismu. Bylo vyznamenáno celkem 50 legionářů,ale již jen "im memoriam".Kpt. Dupuis předal pozůstalým po padlých legionářech Croix de Guerre Legionnaire a Medaili Militaire, pak po celebraci v kostele nastoupili legionáři k slavnostní přehlídce na náměstí De la Concorde a to před svou novou vojenskou standartou. Do dnešních dnů nasazení této legie považuji Francouzi za zradu národa,ale věškeré památky, vyznamenání a doklady jsou hledané a originály vzácné. Originál kříž je unikátní záležitost a ve sbírkách se nachází jen novoděl, či spíše neudělený originál, ražba z orig. raznice.


Prameny:
Roland Gerdil: Archiv.
Pavel Patejdl: archiv.

Francouzští dobrovolníci :

Dne 18. července 1941 byla v Paříži formálně založená protibolševická fronta, která organizovala dobrovolníky pro boj proti komunismu (boj proti SSSR). Nám je známá pod zkratkou LVF - (Légion des Volontaires Francois contre le Bolshevisme).

Sám vůdce Adolf Hitler s náborem francouzských dobrovolníků souhlasil a stanovil směrné číslo 15 000 dobrovolníků. Přihlášek byl dostatečný počet, ale ne všichni byli schopni řadové služby. Po provedeném výběru skončilo v organizaci LVF téměř 6000 mužů, kteří absolvovali zdokonalovací výcvik v kasárnách Borgis-Desbordes u Paříže (Versailles).

V říjnu byl z těchto dobrovolníků vytvořen 638. pěší pluk německé armády. V únoru 1942 se dostal 1. a 2. prapor LVF do těžkých bojů u Džunova a zde byl 2. prapor prakticky celý zničen. Sovětská armáda všechny francouzské zajatce postřílela.

Němci zbytky jednotky stahují do zázemí a po přeformování jsou Francouzi používání jako bojovníci proti banditům ( partyzánům ) jejích bojové nasazení se vyznačuje brutalitou hodnou jednotek SS.

V lednu 1944 se LFV opětovně zapojuje do protipartizánských operací v prostoru Smolenska. Bylo zabito více jak 1200 "banditů" a jednotka si získává naprostou důvěru německého velení.

Francouzští vojáci tuto důvěru nezklamali. V červnu roku 1944 bojuje jednotka LVF pod velením majora Bridoux u města Bobr. Svoji statečnosti a nasazením umožnili Francouzi ústup vojáků IX. armády. (Sovětská operace Bagration).

V září roku 1944 byl pluk rozpuštěn a vojáci jsou jako dobrovolníci začleněni do jednotek zbraní SS - (Waffen-SS).

FRANCOUZI U WAFFEN - SS

Jen malé procento Francouzů sloužilo již v roce 1940 u zbraní SS. Střízlivý odhad udává jejich počet na přibližně 300. Raději sloužili jako prostí vojáci u jednotky SS, než v jednotkách LVF.

V roce 1943 začal ve Francii oficielní nábor do SS, který byl podporován tehdejším ministrem propagandy ve vládě Vichy (Paul Marion). V požadavku bylo zdůrazněno, že zájemci mají být ve věku 20-25 let, musí být tělesně zdatní a nesmí mít "židovskou krev". V březnu roku 1944 jsou tito dobrovolníci v Čechách, ve výcvikovém prostoru jednotek SS (Benešov u Prahy). Po ne dostatečném výcviku jsou zařazeni do úderné brigády (Sturmbrigáde Frankreich).

Tato jednotka byla vtaženo do ústupových bojů v Haliči. Utrpěla velké ztráty, kdy sami Francouzi uvádějí počet téměř 150 padlých vojáků a důstojníků, více jak 600 zraněných. Zajatci uvedeni nejsou neb zajaté Francouze Sověti na místě stříleli. Po této lekci se zbytky jednotky stáhli k doplnění a stmelení, doplnění bylo provedeno jednak z náboru dobrovolníků, ale také mužstvem z rozpuštěné LVF.

Ukázka vyznamenání :

Francouzští vojáci byli běžně dekorováni stávajícím německými řády a bojovými odznaky. Mimo německých dekorací to byl dále i kříž pro legionáře Vichy a zajímavý odznak, který byl v počtu zhruba 5000 ks udělen dobrovolníkům LVF. Odznak měl tvar galské bojové sekery. Z nabídkového katalogu, který je volně přístupný vidíme, že ceny originálních dekorací nejsou nízké.

V současné době, jak mi potvrdil i francouzský kolega Roland Gerdil se v prodejních katalozích objevuji již jen kopie, které jsou podvodně vydávány za originální ražby.


Literatura :
Litlejohn David : Foreign Legions of the Third Reich Vol. 1., Norway, Denmark and France 1987
Lucas James : Válka na východní frontě 1941-1945 Plzeň, Mustang 1997
Schlange : 33. granítnická divize Charlemagne (francouzská č. 1)
Časopis L´Hemicle č. 44 Leden 2006
Archiv : Rolland G.
Archiv : Ivan S

Ve Francii, která se právem cítila okupací ponížena byla kolaborace posuzována přísně. Pokud pomineme několik desítek až stovek kolaborantů, které při osvobození přímo, bez soudu postříleli partyzáni či desítky ubitých kolaborantů tak jak to zaznamenal tisk při osvobození Paříže, probíhají soudy již od počátku září 1944 a končí svoji práci v roce 1949.

Soudy odsoudili k smrti celkem 2071 lidí, ale k tomu musíme připočítat dalších 4400 lidí, kteří byli souzeni a odsouzeni k smrti v nepřítomnosti. Popravených však bylo nakonec jen 768 osob.

Rozsudky smrti nad ženami a nezletilci generál de Gaulle změnil na vysoké tresty v káznici.

V armádě bylo 3035 důstojníků degradováno za spolupráci a pasivitu a dalších téměř 2700 důstojníků bylo opět za pasivitu penzionováno.

Ve státních úřadech bylo na 5000 úředníků v tomto čísle je i 18 starostů velkých měst zbaveno funkce a byli přísně potrestáni. Dalších 6000 státních úředníků bylo potrestáno nižšími tresty.


Bývalým vojákům francouzské dobrovolnické legie a francouzských oddílů Waffen-SS byla dána možnost si trest odsloužit jako alternativu v armádě, tehdy v Indočíně. Téměř všichni bývalí vojáci tuto nabídku přijali a bojovali statečně. Francouzská statistika dokladuje, že většina vojáků v Indočíně zahynula.

Další specifickým rysem bylo lynčování žen, které jsou označeny jako kolaborantky. Oholené hlavy, ztlučené ženy, děvky z bordelů i prosté dívky, které jen měli rády život. I to byla "sladká" Francie

Ve Francii se ohledně dobrovolníků a kolaborace vedou sporné diskuze i v současné době. Le Penova strana se snažila boj francouzských dobrovolníků vydávat za boj proti bolševismu a jednotnou Evropu. Bývalí partyzáni proti tomuto chápání kolaborace protestovali a protestují.

Poznámka :
Zpracováno na základě francouzských pramenů, které mi poskytl z Francie Roland Gerdil. Další literatura je uvedena v úvodním článku.